Bouřková sezóna

Po zklamání z Paní jezera jsem se ukecala k přečtení Bouřkové sezóny. Kniha na mě dlouho smutně koukala z police, poslední nepřečtená ze Zaklínačské ságy.

Příběh je dost neucelený a trhaný, ostatně jako vždy. Pokaždé to na mě působilo dojmem, že se autorovi nechce vypisovat s plnohodnotnou dějovou linkou, a pokaždé když ho to přestalo bavit, tak to prostě utnul a udělal z toho spíš takové krátké úseky. Často skončil v tom nejlepším a přeskočil na konec události.

Působí na mě dojmem spíš humorných povídek než nějaké fantasy s temnějším tématem, což od Geralta zoufale očekávám už roky. Rozhodně by mu to pasovalo. A přestože mě první knihy poměrně dost bavily (začala jsem tohle číst téměř před dekádou), musela jsem postupem času a po přečtení mnoha jiných knih (mám tedy s čím srovnávat), konstatovat, že tohle prostě pro mě nefunguje.

Jako čtenář jednoduše nedostanu žádný vybudovaný svět, jen polopatické náznaky. Všechno se děje poměrně rychle, příběh pluje po povrchu a do hloubky se příliš nedostane. A to mi prostě nestačí. Není tu dost vývoje, dost zvratů, hlubší seznámení s postavami a jak už jsem řekla, tenhle svět toho má tolik co nabídnout, ale nic z toho člověk nedostane. Forma by mi ani tak nevadila, kdyby to autor tolik nesekal.

Tady už jde spíš o takový zoufalejší návrat a znovuoživení starého dobrého Geralta a jeho dobrodružství. Netvrdím, že hlavní linka nebyla zajímavá, ale kdyby šlo o propracovanější text, bavil by mě víc. Místo toho jsem dostala spíše jakoby kousky myšlenek, zachycené nápady, humor a trapné Geraltovy postelové avantýry. Tohle přestalo fungovat už před lety. Autor rozhodně nemá co nabídnout, v dnešní době a se svým stylem rozhodně ne, pokud se trochu nezmění. Do novinky, která teď vyšla, proto už raději ani nepůjdu.

Jsem rád za každý návrat do světa Geralta z Rivie, ale trochu mě mrzí, že se u tohoto počinu Sapkowski neuchýlil opět k formě povídkové sbírky. Přijde mi totiž, že tři hlavní linie Bouřkové sezóny (ztracené meče, Rissberg, královská svatba) nejsou až tak provázané a místy román působí trochu nesourodě a zmateně. Oproti hlavní sáze není tak epický a četl se mi trochu hůře, ale stejně jsem si ho ve výsledku užil.

Po Pani Jazera mi Búrková sezóna napravila chuť. Typom rozprávania príbehu aj obsahom sa podobá na skvelé prvé dve časti (Posledné želanie a Meč osudu). Príbeh je dynamický, nechýba jednoduchý, až primitívny humor hodiaci sa k situáciám aj k postavám, párkrát som sa aj nahlas rozosmiala. Dej je pútavý, so zaujímavými zápletkami i s uspokojivým koncom. Postavy sú už charakterovo vyvinuté do svojej podoby - Geralt je mlčanlivý zabijak s dobrým srdcom a kódexom a Blyskáč je utáraný záletník, čo pozná každú klebetu.

Teším sa na jesenné vydanie ďalšej knihy o zaklínačovi Geraltovi. Medzitým sa ponorím do iných skutočných a neskutočných svetov. Dúfam, že návrat ku Geraltovi bude opäť stáť za to.

(SPOILER) Úvodní milostná část mi připadala zbytečná, trochu jako náhled do červené knihovny, či do erotických snů a představ Sapkowskeho. Domnívám se, že vynechání celé této pasáže by nikterak významně neovlivnilo uskutečnění následných událostí. Zjednodušeně řečeno, vše by se odehrálo i bez této pasáže. Následně se z toho rozvinul moc pěkný a čtivý příběh, přál bych si další takovýto "jednorázový" počin, avšak v dospělém životě Geralta, nikoli Rozcestí krkavců.

Jsem nadšená. Příběh není vystavěn do klasického dějového oblouku. Jedná se spíše o putování s příhodami. Nicméně jsem opět okouzlena tím, jak autor prolíná jednotlivé dějové úseky a úhly pohledů. Také tím jak dokáže budovat atmosféru minimalizací textu na přímou řeč nebo jak decentně načrtne erotickou scénu. Literární zpracování si při čtení Sapkowského opravdu užívám.
Obávala jsem se neuzavření všech dějových linek a nepodání informace o časovém zasazení příběhu. To se ovšem ve finále naštěstí nestalo.

Dále bych chtěla ocenit práci překladatele hlavně u řeči trpaslíků.

PS. Reference u otevírání dveří do jeskyně mě rozsekala minimálně na 10 minut :D.

Nuda, šeď a děs. Zaklínač žije prostě z nostalgie. Když jsem četl ságu v 90.kách bylo to fajn fantasy, ale to jsem neměl načteno a bylo mi deset.

Další čtení ságy před cca 10 lety mě vůbec nepřesvědčilo...co na tom kdo vidí...worldbuilding nikterak propracovaný, postavy ok a příběh jakž takž.

Nj, prostě to vyšlo v suchém období, kdy u nás bylo vše nové a hlavně to mělo jakýsi nádech " toho našeho malého slovanského fantasy". Není divu že na "západě" není knižní série tak populární...no překladem to nebude.

V Ikarii vychvalované do nebes, urban legenda o Marigold/Ranuncul atd. Každopádně by měla sága zůstat v minulosti, vzhledem k tomu že s moderní fantasy četbou už nemá nic společného.

No a Bouřková sezona je asi tak dobrá, jako deset procent původních povídek a ságy...špatné.

Sapkowski by měl děkovat CD Projektu Red za vynesení Geralta na výsluní a jít se učit od jejich scénaristů. Každý vedlejší quest z té kolosální hry má více smyslu, charakteru a zábavy než má celá Bouřková sezona.

Za co dávám dvě hvězdy...jen za svět a postavy které autor vymyslel a vzniklo díky nim geniální dílo, jímž je hra.

"Pěkná pohádka, mám pravdu? S dobrým koncem, který má mít každá pohádka."
Bouřková sezóna je poslední vydaný román o Geraltovi, který se však dá časově zařadit do období povídek z prvního a druhého dílu a někdy bývá dokonce označován jako nultý díl série. Má poměrně jednolitý a lineární děj, v němž je hlavní postavou pouze Geralt a my sledujeme jeho příhody - stylově se tak velmi podobá právě zmíněným povídkám.
Ačkoliv se jedná o soudržný román, dal by se rozdělit na několik kratších, vzájemně navazujících povídek (Geralt a jeho setkání s Lyttou Neyd zvanou Korál, události s čaroději na Rissbergu, epizoda s liščicí neboli aguarou, politické intriky v Keracku, závěrečná cesta z Keracku a epilog). Kniha obsahuje odkazy na postavy a události z celé série, ale klidně může fungovat i sama o sobě. Dá se tedy číst kdykoliv - samostatně, na začátku série nebo na závěr celé ságy. Avšak až při čtení po kompletní sérii pochopíte všechny náznaky a skryté narážky. Dobrým příkladem je právě epilog, který hezky navázal na poslední díl Paní jezera a vysvětlil tak některé nejasnosti otevřeného konce.
Celkově to byla poměrně odpočinková četba a děj příjemně ubíhal. Re-reading nejen této knihy, ale celé zaklínačské ságy jsem si moc užila, všechny události i detaily pěkně zapadly na své místo, a já tak četbu doporučuji nejen novým čtenářům, ale i těm, kteří Zaklínače už jednou četli, třeba před lety.
Hodnocení: 4,5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Tenhle díl se absolutně nevyrovná všem před ním. Tolik jsem se na něj těšila a zklamal mě. Ostatní knihy miluju.

Možná to není to nejlepší, co Sapkáč napsal.
Ale je to tak příjemný nostalgický návrat.
A konečně, hlavně o Geraltovi.
A taky jsem se u tohoto dílu nejvíce nasmála.

A co víc si přát?
Rozcestí krkavců!!!!

Nevím čím to je, ale tenhle díl mě bavil daleko méně než předchozí díly. Nějak mi tam chybělo to kouzlo původní ságy. Což ovšem neznamená, že kniha je špatná. Jen laťka byla už hodně vysoko.

Četla jsme to po delší době od ságy a tak to pro mě představovalo milý vstup opět do světa Zaklínače. Nebudu porovnávat kvalitu s mistrovskými povídkami, jen mohu říct, že lore světa znám mnohem lépe a mám pocit že i díky tomu sem si dokázala čtení mnohem lépe vychutnat. Nechyběl zde ani má oblíbené postava Marigolda a jeho trefné poznámky. :) Kniha mě navnadila k tomu těšit se na další novou knihu :)

Moc pěkné čtení které by si zasloužilo pokračování

svět zaklínače mě prostě baví a tohle byl výborný díl :)
škoda že jich není více.

Dobré, ale není to prostě ono, příběhy jsou zvláštně provázané....

Dlouho očekávaný nový román o zaklínači Geraltovi mě nenadchl. Jako hlavní nedostatek spatřuji absenci ucelené dějové linie. Nechápejte mě špatně, kniha se čte skvěle, jednotlivé epizody z Geraltova putování ve stopách ukradených mečů jsou zajímavé, ale jako celek román nefunguje.

7.5/10. Několik fajn povídek svazaných dohromady pofiderní ztratou zaklínačských mečů. Jednohubka která nezklame ale ani výrazně nenadchne.

05.02.2025

Toto nie je zaklínač v úplne vrcholnej forme. Ale na druhej strane to funguje ako fajn oddychovka. A v mojom prípade aj príjemný návrat k svetu, ktorý som si obľúbila a tak trochu naň zanevrela.

Bouřková sezóna od Andrzeje Sapkowského je jako nárazová vlna, která vás strhne do světa plného temných kouzel, napínavých intrik a postav, které nejsou jen hrdiny, ale i propracovanými a často pěkně zábavnými charaktery. Sapkowski se opět osvědčuje jako mistr svého řemesla – tentokrát nám přináší příběh, který je nejen napínavý, ale taky s špetkou humoru, který vás nenechá vydechnout.
Kniha nabízí skvélé vyprávění, které má všechno, co od Sapkowského očekáváte: nejednoznačné postavy, nečekané zvraty a fascinující svět, který je stejně divoký jako samotná bouře, podle které je kniha pojmenovaná. A když k tomu přidáte autorovu schopnost skvěle mixovat temné momenty s vtipnými dialogy, máte příběh, který si vás získá od první stránky.
Milovníci zaklínačského světa budou číst jedním dechem.

Víc než v původní sáze tady raší Sapkowského tendence k epizodičnosti, seriálovosti. Má to až skoro podobu počítačové hry, kdy pro dosažení hlavního motivu musí postava splnit jednotlivé úkoly: cestou tam zabít démona, aby ho našel, přemluvit jinou potvoru ke spolupráci, cestou zpátky projít bažinu... Před každým úkolem je brífing, proč je to třeba udělat a čeho tím dosáhneme. Nad průměr to ale zvedá Sapkowského humor, hry s tradičními legendami a pohádkami, uvěřitelný popis bojů, "polidštění" fantaskního světa. Pro mě ale stále zůstává nepřekonatelná kniha ze světa Zaklínače Meč osudu.