Veža lastovičky

01.10.2020

Tento díl ságy se od předchozích tří velmi liší, neboť příběh zde není líčen chronologicky, ale jsou zde představovány spíše samostatné "bloky" událostí, které se vzájemně překrývají. Děj se často vrací zpět v čase a popisuje události očima jiné postavy, čímž se otevírají jiné dějové linky, které se na sebe postupně nabalují. Tento "nový" styl vyprávění ságu opět trochu obohatil. Navíc v tomto díle přestává být Geralt ústřední postavou a tuto roli zde přebírá spíše Ciri, díky čemuž sága neupadí do stereotypu a naopak dostává svěží vítr. Závěrečná jatka, která Ciri připraví pronásledovatelům na zamrzlém jezeře, byla pověstnou třešničkou na dortu. A postava zabijáka Bonharta je naprosto famózní (je to arcilotr, ale za to, jak vykuchal Potkany, jsem mu upřímně tleskal, protože tuhle partu mladistvých gaunerů jsem upřímně nesnášel :)))

Zároveň si ale myslím, že tento díl ságy mohl být klidně i posledním, stačilo přidat pár kapitol a příběh se mohl důstojně uzavřít. Bohužel se tak nestalo a sága se dočkala ještě jednoho dílu, který už ale být nemusel (viz můj komentář ke knize Paní jezera).

26.09.2020

Většina knihy mě chytla a nepustila. Příběhy se pěkně rozvíjejí, proplétají, vzájemně dovysvětlují. Obdivuju jazyk autora - tolik specifických termínů z nespočtu oblastí. Nebavila mě bohužel obsáhlá část knihy o politických šarádách.

15.09.2020

Strhující proud příběhu s velkolepým finále.

28.07.2020

Tak se příběh chýlí ke konci. Asi nejvíc mě baví vyprávění Ciri a putování Geralta. Moc nemusím rozebírání politické situace a intriky.

25.07.2020

Další díl Zaklínače byl opět boží. Přijde mi, že každý díl je lepší a lepší. Už Krev elfů si zasloužila pět hvězdiček, takže tento díl bych ohodnotila třeba osmi hvězdičkami z pěti. Moc se mi líbil způsob vyprávění a nechronologická posloupnost. Bylo to něco odlišného a skvěle to zpestřilo čtení. Jako u každého dílu nemám naprosto co vytknout.

12.07.2020

Opět díl, který mě bavil víc. Líbilo se mi jak se tam střídalo vyprávění postav. Nejvíc mě bavila Ciri, ale Geralt taky nebyl špatný. Trošku mě štve, že Yennefer nedostává větší prostor. Jsem zvědavá na poslední díl. Doufám, že mě nezklame

10.07.2020

Tak tento díl byl nejlepší, nemám vůbec, co bych vytkla. V knize se neustále něco děje, nechybí napětí a zakončení, které nutí k přečtení dalšího dílu.

02.07.2020

Tento díl mi přišel temnější než Křest ohněm. Chybělo mi v něm více humoru (více Marigolda a Regise). Vyprávění Ciri, ale rozhodně bylo zajímavé a vtáhlo mě do děje. Jen ke konci knížky už jsem trochu ztrácela v časech - kdy se vlastně co odehrálo. No a teď už jsem zvědavá, jak to vlastně celé dopadne.

01.07.2020

Asi nejslabší kniha celé série. Připadá mi, že se sice Sapkowski zlepšil ve slohu, jeho psaní je zde ozdobnější a učesanější, taky vypráví nelineárně za pomoci flashbacků, ale nějak se nám vytratil děj. :-/ Věž vlaštovky jako by byla pouze jakýmsi překlenutím mezi velmi dobrým, válečným Křtem ohněm a finálovou Paní jezera. Pěkně napsané, ale zdlouhavé a dějově slabé.

26.06.2020

(SPOILER) Sice jsem tenhle díl četla pomaleji nebo se mi to tak zdálo, nebylo tam tolik pasáží, které by mě nebavili tolik jako Ciriino putování na poušti a její řádění s potkany, kteří naštěstí došli svého krásného konce. Pro mě, jelikož byli děsně otravní. A tak Ciriina linka nabyla pro mě dostatečných grád, když vypráví, co se jí událo učenému Vysogotovi. A tak přichází na scénu tuze šarmantní štramák pan Leo Bonhart, který se o Ciri chová jako o vlastní, s láskou a něhou. A vlastně i díky němu získává svůj charakteristický meč Zirael. Co mi ale vadilo, bylo odšoupnutí Geralta na dost vedlejší linku a s ním i celé skupinky čítající Jaskiera, Regise, Cahira, Milwu a nově nalezivší Angôuleme, která je rozhodně číslo. Jejich putování mě v minulém díle bavilo nejvíc a tady bohužel nemělo takové grády. A to se ještě zjevil ne můj příliš oblíbený Avallach.
Yennefer zjistila pravdu, akorát jí to nedovedlo na moc růžová místa. Ale pro mě částečně dobře, jelikož jsme se konečně dozvěděli, co se stalo s mým milovaným Vilgefortzem.

21.06.2020

Nevadilo by mi, kdyby autor dal Ciri brusle a led častěji.

14.06.2020

(SPOILER) Všech pět knih ságy vytváří dle mého mínění jediný román. Proto je také hodnotím a komentuji dohromady. Navíc tedy přivírám oko nad nedostatky a hodnotím tak, jako bych hodnotila, kdybych se k Zaklínači dostala mezi 13 a 15 lety. To by se asi zařadila svou oblibou někam k Harrymu Potterovi. Celkový dojem mi asi nejvíc kazí to, že jsem příběh zkonzumovala příliš rychle. Přesto jsemsi román užila stejně jako povídky, akorát na pointu jsem čekala déle než u povídek. Sapkowskiho humor je toho druhu, který mě asi neomrzí nikdy, i když mě ani nedostává tak jako humor Pratchettův. K sáze se určitě ještě ráda vrátím. Jsem přesvědčená, že tentokrát mi utekly některé drobnosti, které bych byla ocenila, kdybych si jich všimla.

Krev elfů mi vedle všech neduživých západních současných knih, kde probíhá výcvik dívky na bojovnici učarovala. Konečně kniha, jejíž autor ví, že ženy menstruují. A žádý zázrak s křidélky, který v reklamě perfektně saje jakousi modrou tekutinu, nezajistí, že budou mít pocit sucha a bezpečí i v bílých kalhotách. Nevyčítala bych Triss, že udělala kvůli Cirině menstruaci z Geralta a ostatních zaklínačů zbytečně pitomce, jako některé čtenářky. Autor je ročník 1948, tipla bych si, že čerpal ze života. I v roce 2020 se jistě najdou muži poněkud posedlí sportovním výkonem, do kterého tlačí své potomky, aniž by si všimli, že tělo jejich potomka má zrovna na práci důlležitější věci než překonat výsledek. Věřím, že kdyby zaklínači neměli takové pochopení, jaké předvedli, Triss měla v rukávu ještě uřknutí v podobě zvracení, omdlévání a několika hodin křečí. Část, kdy se Ciri učí magii od Yennefer je také skvělá. Jediný problém Krve elfů je, že se odehrává v příliš krátkém čase. Ciri se příliš rychle naučila příliš mnoho.

Čas opovržení je velmi důležitý z hlediska rozvoje příběhu. Nilfgaard, Veverky, Thanedd... všehno do sebe zapadá. Nepamatuji si ale, kde "díl" končí. Jeho konec mi úplně splynul se začátkem Křtu ohněm. Ve Křtu ohněm přišly asi první části, které mě nebavily. Hodně čtenářů si stěžuje na Geralta a jeho společníky, mě ovšem od čtení odrazovali spíše Potkani. Za celou dobu jsem nepochopila, proč se od nich Ciri při první příležitosti neodtrhla a nevyrazila na Kaer Morhen. Možná to bylo vysvětleno a zrovna jsem nedávala pozor, nebo mi to nepřišlo dost věrohodné a nezapamatovala jsem si to. Každopádně mi toto období v jejím příběhu sedělo nejméně. Zato Regis ex machina byl pro mě vítaným přírůstkem do příběhu. Trpaslíci mě taky neomrzeli. A Geralt z Rivie jako Geralt z Rivie byl super.

Věž vlaštovky vybočuje stylem, kterým Ciri vypráví svůj příběh. Právě tento prvek jsem si v této části velmi užila. Také příběh Yennefer mě bavil. Ovšem Geraltova pauza v Toussaintu mi přišla zbytečně dlouhá. Stačilo by, kdyby se celá odbočka točila kolem Marigolda. A Leo Bonnhart je děsivý, ale mám pocit, že Ciri o něm prozrazuje příliš málo. Kdejakou náhodnou hrůzu války autor neváhal vylíčit, ale tohle poodkrývá jen zlehka. Pozdější scény s Bonhartem v Paní jezera, pak vyvolávají otázky.

V Paní jezera se mi nejvíc líbila část s elfy. Nejen, že to byl vlastně klasický elfí příběh o průchodu do země vil ostrovního typu. Sapkowski dokázal naservírovat v jedné knize elfy i jednorožce, aniž by to byl kýč, což je něco, o čem jsem něvěřila, že to někdy uvidím. Také jeho celkové vykreslení elfů mi přišlo velmi zdařilé. A Cirina nervozita snad zodpovídá některé otázky, i když mně osobně tyto odpovědi přišly nepravděpodobné. Jak už někdo v komentářích poznamenal, nejodpornější část dílu je scéna s lesním dědou. Takové obyčejné, očekávané a neuvěřitelně průhledné... a stejně. Brr. Závěrečná bitva mě sama o sobě příliš neoslnila, ale odhalení na závěr bylo skvělé a vystřelilo pro mě ságu zpátky do hvězdných výšin (ze kterých, nebudeme si nic předstírat, v předchozích dílech už přeci jen pomalu padala). A najednou je tu konec.

A vlastně pořád nikdo neví, co je Ciri zač, co je jejím osudem a jak se naplní nebo nenaplní věštba. Na konci je tedy i trochu zklamání. Tohle bylo ono? To bylo velké finále? To už nemá víc kapitol? Jakto?

04.06.2020

Za mě mnohem zajímavější a čtivější díl, než ten předchozí... děj odsejpá a honba za cintránskou princeznou dodává to pravé akční koření. Geralt je upozaděn, ale určitě zas přijde do akce... za mě spokojenost a 5 z 5.

31.05.2020

(SPOILER) !!!SPOILERY!!!
musím jít dolů..dokonce jsem chvíli váhala nad 3-3,5*..v tomto díle jsem si brzy vzpoměla na větu z Metlina komentáře ke Křestu ohněm - o autorově žvanivosti...a tehnle pocit mě provázel až do konce..vysloveně provatovaný a prožvaněný díl..bavila část s Ciri, napjatě jsem čekala, jak to vlastně bylo..(i když stále nechápu, že už ji dávno někdo nezabil, třeba Bonhart, proč je nutno nakládat jí stále víc utrpení, samozřejmě ještě v rozumné míře, aby to holka přežila..mně ty popisy utrpení a násilí ani nevzrušují, ani mi nedělají dobře..)
Překvapilo zapojení Yennefer a její machinace od začátku až do konce v příběhu Starší krve a Ciri...
Co se zbytku výpravy týká, tak to byla tentokrát celkem nuda...zaklínač čím dál vyhořelejší a takový nějaký nijaky..ztrácí charisma, humor, jízlivost. Zůstává jen zklamání a pocit prázdna.
A Ciřiny vize ohledně Geralta a Fringilly mi přišly ,jak říká kamarád, "hodně doleva". Další zbytečné natahování příběhu. Ani Marigold to tentokrát neachránil, i když jeho zápisky byly světlejším momentem..z Cahira se stává celkem sympatický chlapík. Trvale jsem si oblíbila Regise. Zapojení Angouleme snad taky nebylo nutné, už dost, že je tam Milwa...Ale nějak se ke konci dohrabat musíme, že ano...tak jdu na završení série a doufám v lepší zítřky.

A citát ? tentokrát snad jen jeden...a to paradoxně Milwin..."to se stává, když se krade potmě.."

28.05.2020

(SPOILER) V pořadí šestý díl popisuje putování Ciri a putování Geralta a jeho bandy. Opět je plný napětí, zvratů, násilí, emocí… Většina je vyprávěna zpětně, střídá se hodně vypravěčů (oproti předešlým dílům o dost více) a vzájemně se prolínají jejich vyprávění, někdy i dost časově odlišné (zejména Yennefer) - chvílemi jsem se v tom úplně nevyznala, nicméně alespoň přibližný sled je jasný. Na začátku to působí poněkud zmateně, ale člověk se nesmí nechat odradit a musí se nechat nést a postupně se rozklíčují všechny události - ke konci to do sebe všechno pěkně zapadne (Bravo autorovi!). Bojování Ciri v aréně je velmi působivé, taktéž Geraltova návštěva v jeskyni a rozmluva s Avallac'hem, Vědoucím elfů, neméně fascinující je i děj odehrávající se na zamrzlém jezeře Tarn Mira na úplném konci knihy. Naopak vyprávění o Koviru a popisování jeho historie, dynastií apod. velmi nezáživné, nudné. Zajímavá osůbka je dívka Angoulême, škoda že jí nebylo věnováno více času. Nicméně to, co se klube z Ciri, „přízrak Smrti“, královna všech světů, ovladatelka času… to už je na mě trochu moc.

26.05.2020

Ten konec je znovu cliffhanger jak prase, ale nejde jinak než za pět hvězd. Asi jsem pochopil, co na tom všichni mají :-)

22.05.2020

Další super díl ze série. Tentokrát jsem si dostatečně užila Ciri i Geralta a jeho skupinu. Místy to bylo opravdu drsné a hodně temné. Ten svět je tak krásně vyzobrazen a já jsem tak prožívala to zoufalství s nimi. Zase mi došlo pár věcí, hlavně díky konci knihy. Jediná kapitola mě nebavila a to protože tam bylo příliš jmen a příliš politiky. A teď už se těším na poslední díl.

18.05.2020

Za mě zase naprostá pecka, u které nejde jinak než hltat plnými doušky.
Co si ale neodpustím je to, že už mi vážně praskala hlava tou vší politikou a mocenskými vztahy. Z toho nejsem moudrá, opravdu ne. Už se mi motala i ta jména všech těch panovníků a kdo koho obsadil a neobsadil a kdo je neutrální a kdo komu podléhá.
Ale stále je to lepší než většina knížek a stále to má vlastně i své kouzlo.

14.05.2020

Knihu jsem četl podruhé. Nechci nijak spoilerovat, ale od prvního přečtení jsem si pamatoval pouze tohle: ledovou plochu, skřípění bruslí, krev a smrt. Temný příběh, který se započne vyprávět v jedné malé chaloupce uprostřed močálů a končí obrovskou katarzí a temnou pomstou na všech, kteří stáli malé vlaštovičce v cestě. Perfektně vykreslené postavy i do toho nejmenšího bastarda. Nu a lovec lidí Bonhart? Většího a temnějšího záporáka, abys pohledal (v kresbách paní Komárkové dost připomíná Petra Hapku…). Geralt je trochu upozaděn, avšak pochopitelně. Pokud bych se měl malinko vrátit k ilustracím, tak jsou znamenitě provedené. Bohužel u některých výtvorů je citelné, nakolik autorku bavili, nebo ne.
Tento díl se mi četl takřka nejlépe a jedním dechem.
Pane Sapkowski, jednoduše tleskám!