Paní jezera
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30480/bmid_pani-jezera-I6u-30480.jpg
4
3421
366
Pátá část ságy o Zaklínači. Poslední díl ságy o zaklínači Geraltovi, krásné čarodějce Yennefer a dítěti překvapení Ciri. Jaký osud čeká zaklínače? Bude mu dáno konečně se setkat se svou celoživotní láskou? Splní se zlověstná věštba, nebo svět elfů, lidí a trpaslíků zachvácený vražednou válkou přetrvá? 2. vyd.
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2003 , Leonardo
Originální název:
Pani Jeziora , 1999
více info...
Přidat komentář
Tak i já jsem konečně dočetla poslední díl. A musím říci, že někdy to bylo zdlouhavé čtení. Zaklínače jsem si zamilovala, tak přeci bych to měla dotáhnout do konce.
Ze začátku knihy jsem byla trochu zmatená a nevěděla, co mám očekávat. Postupně když jsem se do příběhu začetla víc, se to začalo číst mnohem lépe a příběh rychleji ubíhal.
Nejlepší na knize byla závěrečná bitva, její surový popis, vyprávění z pohledu více postav. Neskutečně mě to bavilo, protože to bylo napsáno vážně bravurně.
Co vám budu povídat, i mě velmi zklamala smrt několika postav. Bylo mi jasné, že se to neobjede bez obětí, ale takovýmto způsobem se zbavit více postav, které si oblíbíte, mně přijde dost hrubé a odbyté.
Při rokování králů a rozdělení válečné kořisti, se mi chtělo trochu usínat, ale brala jsem to tak, že to k tomu prostě patří.
Z velkého finále nejsem ani nadšená, ani zklamaná. Líbilo se mi to, ale čekala jsem trochu více pompéznosti. Ale dostal mě jeden velký zvrat, který si autor nechal až nakonec, za to mu tleskám.
Určitě nelituji, že jsem si přečetla Zaklínače, do mého malého knižního světa, přinesl něco nového a jsem za to ráda :-)
Tak jsem nakonec dočetla poslední díl ságy, který mi tedy trval podstatně déle než předchozí části. Z celé knihy jsem taková dosti rozpačitá. U předchozího dílu jsem pěla ódy na to, jak autor pokaždé vypráví příběh trochu jiným způsobem a stylem, u tohoto dílu mi to vyloženě vadilo. Občas jsem se v příběhu ztrácela a místy i trochu nudila, což se doposud nestalo. Přijde mi, že neustále omílání osudu, Sudby a proroctví pořád dokola v průběhu celého příběhu ve finále zůstalo nezodpovězeno a bez odezvy. Žádné velkolepé finále se taktéž nekonalo, o smrti nejmenovaných postav se ani zmiňovat nebudu, protože to mě rozčílilo ze všeho nejvíc, pro mě v podstatě ve většině případů úplně zbytečná smrt. Kdybych si svět Zaklínače tolik nezamilovala, hodnotila bych ještě o stupínek níže. Závěr mě docela zklamal. Satisfakce se nekonala.
Takové množství různorodých vjemů jsem v Zaklínačské sáze jinde nenašel. Tohle jsou předchozí díly na steroidech. Příběhy v příbězích v příbězích (a ještě hlouběji). Měněné styly a perspektivy. Mix reality, pozemských legend a světa Zaklínače (nemluvě o konjunkci sfér). Humor i drsná válka, tentokrát však ne pouze převyprávěná, ale ne/hezky na živo. Osudy jednotlivců i celých zemí. Znovu odkazy na středoevropskou historii, včetně opakovaného přesouvání celých národů, nenávisti, nacionalismu, politických dohod od stolu... Konečně zase Zaklínač zaklínačem, i když jen málo. A asi nejdelší doslov, co jsem kdy četl – víc než polovina knihy? Uzavírá se i to, co by člověk nečekal a v jiných knihách nečeká. A že jsem zvyklý na Pratchetta, který rozvádí úvody a závěry vždy ve velkých částech jeho knih. Pravda, poslední stránky a odstavce mě úplně nenadchly, ale i tak to stálo za to. Jsem rád, že jsem se pročetl přes Čas opovržení a Křest ohněm až sem.
Toľko poznámok som už dlho do knihy nezapisala ako v tejto... Veľa pekných myšlienok postáv, ku ktorých sa rada vrátim aj po čase. Cela séria je unikátna a každý diel bol výnimočný, presne ako postavy, veľmi som si obľúbila celú skupinu okolo Geralta. Milva, Regis či Cahir, naozaj ma bavilo sledovať ich cestu a ich osud... Ale ten záver no.... ️
Konečně mám za sebou celou sérii nádherné zakončení - srdeční záležitost, celou sérii jsem si zamilovala .o))
Najednou mi je z toho smutno, že všechno končí...
Vím, že se určitě postupně vrátím ke knihám nebo poslechu audioknih to je velká výhoda ( příběh stále žije i po přečtení posledního dílu )
A. Sapkowski opravdu tleskám super dílo!!!
Mně se snad poslední díl ze ságy líbil nejvíc. Tak zhodnotím tak trochu celou ságu. Ne nadarmo je Zaklínač skoro klasika žánru. Jestli si někdo myslí, že když viděl seriál nebo dokonce jen hrál hru, už ví, co je Zaklínač, šeredně se plete. Nejde totiž jen o akci, boj s různými monstry (nelidskými i lidskými) případně love story. Je to tzv. fantasy s přesahem a to pořádným přesahem. Je tam magie a bojuje se meči luky apod., technologie odpovídá středověku, ale myšlení a debaty postav jsou spíš moderní. Hlavní postavy nejsou většinou černobílé, i ti „kladní“ mají chyby.
Někde jsem četla názor, že Sapkowski je lepší v povídkách, možná ano, sága má dost drobných příběhů a postav bez bezprostřední vazby k hlavní dějové lince, jenže to kvalitu nesnižuje. Je to jako když řešíme, jestli je sprinter lepší na 100 nebo 200 m a on má zlato nebo alespoň medaili na obou tratích.
Pro mě osobně by bylo možná až moc mrtvých sympatických postav, ale to je můj problém.
Závěr rozhodně není předvídatelný a dokonce se dá vyložit různě.
(Možné spoilery!) Narozdíl od předchozích dvou dílů je Paní jezera trochu zklamání. Knihy o zaklínači mám velmi rád, celý svět se mi líbí, od postav až po městečka a různá čarovná zákoutí. Celou dobu jsem věřil v epické vyvrcholení, v něco dechberoucího, přelomového, rafinovaného. Bohužel, má víra se po dočtení sedmého dílu v jistotu neproměnila, naopak jsem se musel smířit se zmateným a neuspokojivým koncem, ze kterého se mi chtělo trochu plakat. Fňuk. A nebylo to dojetím.
Po Věži vlaštovky, což byla pro mě naprostá pecka, jsem se těšil na Paní jezera a na to, že bude psaná v podobném stylu. Bohužel hned na začátku přišla studená sprcha a prvních 55 stran jsem přemýšlel, jestli nemám knihu zase vrátit do knihovny... Neudělal jsem to a nelitoval jsem. Příběh se začal dost slušně rozvíjet a pomalu se stupňoval. Je bohužel pravda, že Sapkowski hodně odskakuje od hlavního děje - Ciri, Geralta a Yennefer a občas jsem měl pocit, že to dělá jen proto, aby nám ukázal, co všechno autor ví a zná. Vrchol knihy přišel asi ve třech čtvrtinách, při závěrečném boji na hradu Stygga - tuhle část jsem vyloženě hltal a marně jsem přemýšlel, proč má kniha dalších skoro 140 stran. Na těch se pak odehrálo pár zajímavých, ale nepodstatných událostí a pár událostí vyloženě nudných. Asi 7 stran jsem úplně přeskočil - to když si vládcové a čarodějky po závěrečné bitvě rozdělovali území a kompetence - to pro mě byla fakt těžká nuda, kterou jsem neskousl. No a pak přišel samotný závěr, posledních asi 20 stran. Věděl jsem, že ten příběh nějak zvláštně končí a přemýšlel jsem, jak asi, ale tenhle konec mě fakt nenapadl a hodně mě překvapil. Sapkowski prostě ví, že život není med...
Celkově pro mě je sága o Geraltovi a Ciri i se všema těma povídkama okolo jedna z nejhezčích a nejzajímavějších fantasy, které jsem četl. Je to spletitý příběh, ve kterém nic nechybí - humor, napětí, fantazie, násilí, hrubost, trocha romantiky, politika, filosofie a místy nudné pasáže, které ale člověk ve finále Sapkowskému rád odpustí...
„Můj miláčku! Vznícen jsem půvabem tvým;
buď po dobrém půjdeš, buď násilím!“ -
Ach otče, můj otče teď, sáh na mne král!
Král duchů bolest mi udělal! –
Hle, konec. Poslední díl ságy, který vydá za dvě plnohodnotné knihy je pravým zakončením něčeho tak velkolepého jako je Zaklínač. A buďme upřímní, ona ta kniha končí skoro polovinu celkového obsahu. Ale postupně.
Mohl bych jen zopakovat co jsem napsal už u Vlaštovky. Autor nepíše primitivní román. Autor píše něco jedinečného a zvláštního, něco, co prostě a jednoduše nemá obdoby. Příběh je rámován hned několika vypravěčskými liniemi. Jedna je rámovací, ta se odehrává na dávném Albionu. Druhá je prapodivným způsobem inkorporovaná do Ciriina příběhu, ač se odehrává až o mnoho, mnoho let později. A do toho máme dílčí vypravěče jako u předešlé knihy, kteří svým vyprávěním skládají tuto složitou skládačku.
Zajímavé na knize je, jak je dlouhá. Opravdu sestává z dvojnásobku textu oproti Krvi elfů a věřím, že leckomu může připadat relativně náročná. Ovšem je nutné zdůraznit, že se zde ani při pěti stech stránkách nestalo to, co se kolikrát stává u mnohem kratších knih – že dojde obsah a už vlastně není o čem vyprávět. Nikoliv, zde nikoliv. Autor v průběhu pětidílné ságy a patnácti povídek vytvořil takové album postav, že vpravdě není jednoduché se s nimi vypořádat. A vskutku, v této knize se nám na scénu vracejí postavy, které by u jiných autorů mohly už dávno být zapomenuté, jejich účel byl naplněn. Ne tak Sapkowski. Ten potrénuje vaši paměť, jen co je pravda.
Kniha nás zavádí na mnohá místa a více než předchozí knihy vzdává hold velikánovi, kterým byl Tolkien. Ať se jedná o aluze zjevné (Hobiti jsou velice mrštní!), nebo domyšlené (Ocitáme se v zemi Faerie!). Zde je také dobré zmínit, že do pohádky se dostáváme hned dvakrát. Nejdříve nás Geralt zavádí do jedné, naprosto nepravděpodobné a přece je tomu tak, a vzápětí nás Ciri provádí nejen Faerií samotnou, kde například potkáme samotného krále víl, ale setkáváme se také z bájnými tvory, nebo mnohem méně magickými, řekl bychom skoro až příliš přízemními lesními dědečky. I pohádky ze snu mohou se stát noční můrou.
Zaklínač nás zkrátka provádí mnoha světy.
Abych se vrátil hned k začátku mého komentáře. Paní jezera je téměř z poloviny konec. První konec přichází jen proto, aby předešel velkému vypořádávání. Vypořádávání se se samotným světem. A pak, asi že nám to nestačilo, pak přichází v závěrečné kapitole něco, při čem člověku tuhne krev v žilách. Jedna z nejsilnějších pasáží všech knih. A pak je konec. Může se nám líbit, nebo nemusí. Mě osobně se líbí. A pokud vám ne, inu, Ciri má řešení, Ciri vás k němu dokonce přímo vybízí. Tím řešením je Něco končí, něco začíná. Epilog s Meče osudu. Je to jen na vás.
Mnoho by se dalo nahovořit o této knize. Ale ne zde.
Zpívej ještě, mistře Marigolde! Jak to bylo dál?
Musím říct, že s touto knihou jsem se dost prala. Kdyby měla jen 150 stran, příběh Ciri a ostatních by neutrpěl, ale naopak by byl přehlednější. Tisíc vedlejších postav, jejich osudů a pohledů na děj, bylo na mě moc. Při čtení celé série jsem se pohybovala od zmatení přes naprosté nadšení až po znechucení. To bohužel přetrvává...
(SPOILER)
Svět Zaklínače je prostě super, ale ten styl psaní mi vůbec neseděl.
Zbytečně se zabýváme půlku každé knížky úplně nepodstatnými vedlejšími postavami. Občas se zorientovat v tom, kdo to je, a co má společného s předešlým dějem je nemožné...
Možná, kdybych si celou sérii přečetla podruhé, nebo potřetí, nebo hrála hry, tak už mi to bude dávat větší smysl, ale znova se do toho fakt pouštět nebudu...
Nicméně Geralt je charakter. Marigold prostě nikdy nezklame, Yen je protivná a Ciri tím věčným skákáním taky úplně neoslnila. Cahir je borec, o Regisovi ani nemluvě, ten tomu prostě dával šťávu a já si je oba zamilovala nejvíc ze všech a pak se stane tamto a jsem strašně zklamaná... Vygumovat je jedním vrzem během deseti vět i s Milwou a Anguelme (nepamatuju si, jak se to píše), to je něco, co nepochopím...
Fillipa s Franceskou a v podstatě všechny ostatní čarodějnice se mi všech 7 knih pořád šíleně pletly, o vládcích všech zemí ani raději mluvit nebudu, protože ty nudné politické pasáže by se rozhodně daly zkrátit.
Všechno je jen naznačeno, fůra otázek nezodpovězená a konec je vlastně bez konce, což já úplně nemusím.
Jedni jsou tu z posledního dílu nadšeni, druzí o moc méně - bohužel patřím do druhé skupiny. Souhlasím se vším, co tu bylo řečeno: spousta "vaty", zbytečných postav i dějových linek, upozaděný hl. příběh, béčkový závěr... I já už dočítala na, jen abych dočetla. Přitom kdyby se celá série stáhla tak na 3 knihy, byl by to fantastický příběh! Jo a taky: lituju, že jsem neuposlechla rady některého čtenáře tady a nenechala si první dvě povídkové knihy až po přečtení románu. Snad můj dojem z celé ságy vylepší závěrečná Bouřková sezóna.
Přišlo mi, že je v knize zbytečně věnováno mnoho prostoru ne až tak důležitým postavám, které se předtím v příběhu jen mihly, takže jsem si k nim neutvořila takový vztah a bylo mi jedno, jak dopadnou. Zároveň mi přišlo, jako by autor odstoupil od hlavního příběhu a najednou měl potřebu dovysvětlit politickou situaci, o které to ale v první řadě nebylo. V kapitole o válce jsem chvíli měla pocit, že čtu kousek Vojny a míru (ale zdaleka to nebylo tak hrozný ani rozvleklý:).
Každopádně opět oceňuju humor, originalitu příběhu i inspiraci historií.
Je to trochu zvláštní. Už s předchozím dílem jsem měla trochu problémy, tudíž jsem ho ve výsledku dočetla asi až po roce. V tomto díle jsem začínala mít pocit (stejně jako někteří další čtenáři), že děj je poněkud zvláštně vázaný různými úhly pohledů osob, které s ním mnohdy neměly mnoho společného. Hodlám celou sérii přečíst řádně ještě jednou a pokud možno návazně, abych si utvořila lepší pohled, nicméně z jejího zakončení jsem trochu rozpačitá. I tak se mi nechtělo zaklínačský svět opouštět a s přihlédnutím k předchozím dílům musím říct, že to teda byla jízda.
„Něco končí a něco nového začíná…“ S Paní jezera každopádně vrcholí románová pentalogie o zaklínači Geraltovi a při vší úctě k panu Sapkowskému, je to finále hodně rozpačité. Skoro bych se nebál prohlásit, že předchozí kniha Věž vlaštovky byl vrchol celé zaklínačské ságy a Paní jezera už jenom zoufale vyškrabuje zbytky zaschlé kaše z prázdné misky. Samozřejmě tak jednoduché to není, ale přesto se to tomu v mnohém podobá. Styl vyprávění znovu prošel změnou a tentokráte spíše k horšímu. Namísto souvislé dějové linie se nám dostává do rukou pompézní mozaika střípků, nejrůznějších fragmentů a epizod, které spolu mnohdy nijak nesouvisí, jen doplňují celkovou vizi Geraltova světa. Proto asi nikoho nepřekvapí, že svázat tyto rozběhnuté linky do souvislého celku a dovést je do oslepujícího finále, které by si všichni zúčastnění bezpochyby zasloužili, se daří jen napolovic. Tím spíše, že Sapkowski kosí své hrdiny s odhodláním vymítače, a v dané chvíli není vůbec jisté, že mu v závěru vůbec někdo zbude pro dokončení příběhu. Možná i díky tomu jsou poslední kapitoly namísto grandiózního vyvrcholení, spíše jen labutí písní, kterou píská elfí Vědoucí Avallac´h na svou flétnu.
Příběh slavného zaklínače Geralta, krásné Yennefer a neobyčejné Ciri je u konce. Až v tomto posledním díle ságy se dozvídáme zásadní informace z politického zákulisí. Lehce za polovinou knihy mě postihla čtecí krize, v pasáži, kde se popisuje bitva u Brenny a následný cintránský mír a rozdělení nového světa. Ale pak už jsem se zase chytla a nemohla přestat číst, jak to celé vlastně dopadne. Ještě se líbily části, kde Ciri cestovala mezi světy a časy. Celkově jsem s koncem spokojená. Jen jedna rada, fakt si moc neoblibte postavy, Sapkowski se ničeho nebojí...
Tak tenhle díl byl pro mě za trest. Nudné, zbytečné, zdlouhavé pasáže o ničem. Kniha mohla skončit bitvou na Strygge a bylo by to fajn. Takhle jsem musela trpět u dalších stránek. Klidně bych polovinu knihy vyškrtala.
Uff... A jsme u konce. Ačkoliv nás ještě čeká Bouřková sezóna, tak u této knihy nám jeden dlouhý příběh končí. Je vidět, že sám autor se toho na konci snažil ze sebe vymáčknout co nejvíce, což občas spělo k trochu nudnějším pasážím. To časoprostorové skákání nebylo špatné, ale někdy toho bylo až moc. Líbilo se mi působení Ciri u elfů, popisování bitvy a hlavně celé to putování fantasy světem. Emhyrovo sentimentální smýšlení jsem moc nebaštil. Pogrom oblíbených postav byla rána pod pás. Myslím, že to dostalo hodně čtenářů. Celé to zakončení Geralta a Yen nebylo úplně špatné. Líbí se mi, že to má u lidí vyvolat dojem otevřeného konce. A co se týče Ciri, tak tam to dopadlo asi dobře, i když bych si představoval lepší konec.
Celá sága je naprosto úžasná, škoda jen, že tento díl malinko pokulhává.
IG: next_fantasy_one
Kniha se mi velmi líbila a četla se mi dobře, přišlo mi zajímavé ty přeskoky do budoucnosti a myslím, že byly velmi dobře zpracovány i co se týče témat, které se v budoucnosti probíraly. Pasáže z bitvy považuji za vrchol knihy. Jinak celkově série Zaklínače (romány + povídkové knihy) patří k mým velmi oblíbeným sériím knih, ač se někdy objevovaly nezáživné pasáže.
Štítky knihy
magie polská literatura jiné světy zaklínači
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Kniha Paní jezera je v
| Právě čtených | 64x |
| Přečtených | 5 663x |
| Čtenářské výzvě | 205x |
| Doporučených | 310x |
| Knihotéce | 1 662x |
| Chystám se číst | 584x |
| Chci si koupit | 175x |
| dalších seznamech | 15x |
V posledním díle se autor svým vypravěčským stylem překonal. Nebo spíše utrhl ze řetězu. Na každou scénu deset odlišných pohledů od deseti různých postav. Nápadité, avšak někdy možná trochu rušivé. Vyžaduje bedlivou pozornost, jinak se mezi řádky lecos ztratí.
Zaklínač je skvělá fantastika a krásný příběh. Takový, u kterého bych si přál, aby nikdy neskončil. Jednou však musí, aby něco jiného mohlo začít.