Paní jezera
Pátá část ságy o Zaklínači. Poslední díl ságy o zaklínači Geraltovi, krásné čarodějce Yennefer a dítěti překvapení Ciri. Jaký osud čeká zaklínače? Bude mu dáno konečně se setkat se svou celoživotní láskou? Splní se zlověstná věštba, nebo svět elfů, lidí a trpaslíků zachvácený vražednou válkou přetrvá? 2. vyd.... celý text
Originální název: Pani Jeziora, 1999
více info...
Komentáře knihy Paní jezera
Přidat komentář
Tato pekelná série konečně dohasla… co to blábolím, hlavně, že to mám za sebou!
Se Zaklínačem jsem se trmácel přes měsíc a už jsem u jeho konci. Co bych tedy k této epoše, která má přes 2 500 stran, mohl říct? Že jsem užaslý. Sapkowskému se podařilo něco, na co by dokonce i Tolkien uznale zakýval hlavou – svět, který žije – žije bez závislosti na Geraltovi, hlavní postavě, která je určitě důležitá, ale přece jen ne tak příliš, aby diktovala státům. To může leda tak Císař Emhyr.
Každopádně nejvíce se mi líbila kapitola o bitvě u Brenny. Přišla mi tak… surová, realistická, zkrátka jako bych v té vřavě opravdu byl. Co se týče Ciri, souhlasím s Tajemným Smradem (mimochodem skvělá přezdívka), že její linka v jiných období světa byla dost zbytečná, moc mi tam nesedla s tím jinak tematicky středověkým příběhem.
Přesto ale dávám plných 100/100, protože si to Andrzej zaslouží. Vytvořit báječného bělovlasého hrdinu je jedna věc, ale vytvořit krásně vymyšlený svět, kde onen hrdina žije? To už vyžaduje péči, kterou můžou poskytnout pouze hotoví mistři. Pane Sapkowski, za mě jste jeden z nich :-)
Koukám, že poslední hodnocení, nejsou zrovna oslavná...
Tak já půjdu trošku proti proudu. a dám čtyři hvězdičky. Za mě zakončení série Zaklínač nebylo špatné. Užíval jsem si spíše povídkové fáze, například setkání poutníků po uzavření míru, ale věřím, že téměř každý si najde v knize to své.
Na víc, jak čtyři hvězdičky, to ale nevidím. Části ze Ciry mě přišly z velké části zbytečné a nudné. Kdyby se její cestování smrsklo na jednu krátkou kapitolu, bohatě by to stačilo. Některá místa byla zbytečně rozvleklá, jiná zase zdlouhavá a přitom nic neříkající... Kapitola s bitvou u Breny se dala přejít jednou větou - její rozsah byl naprosto zbytečný.
Závěr mě ale dojal a nakonec, když jsem odložil knížku, tak jsem si řekl: "Sakra, co teď vlastně budu číst?" S Geraltem jsem strávil fajn čas a nelituji toho, že jsem přelouskal všech sedm knih (dobře, páté knížky trošku lituji, ta byla strašná, ale pšššt)....
Jsem zklamaná. Celé to ukončení mi přijde úplně slabé. Jen tak z čista jasna se ukončí válka.. jen tak, všichni mocní se snaží sjednat mír. Slabota. Možná kdyby Geralt s Yennefer teda spáchali tu směšnou sebevraždu, tak bych to brala lépe než ty vidle!!! Celou sérii čteme jak je Geralt neohrožený a vlastně zvládne úplně všechno! Jakože není lepšího šermíře a zaklínače a pak se podělá před obyčejným lidem a nechá se propíchnout. Ale jelikož asi v druhé knize byla popsána jeho svatba s Yennefer, tak Ciri je odveze a stojí si za tím, jak svatba byla? Divnost nebo jsem to vážně nepochopila...
Skákání časem mě jen rozčilovalo a natahovalo knihu.. reálně mohla mít 150stránek, protože se tam stejně nic nedělo. Linka s tím morem jak se tam vzal, bylo jedno z nejvíc debilních věcí asi vůbec..
Těch pár hvězdiček dávám za uvěřitelný charakter Ciri, která i po skončení toho děje chtěla pomstít skoro všem ohavnosti k ní a nepřepla se jako Geralt, Yennefer, Emhyr, Filipa a vlastně všichni..
Čeká mě ještě povídková kniha, ale tohle bylo tak podprůměrné, že se mi do toho ani nechce. Veliká škoda zakončení takové série.
(SPOILER)
Hodně slabé zakončení série. Z knihy je naprosto zjevné, že autor už neví kudy kam, jak ukončit desítky zbytečných dějových linek - prostě se snaží celý děj uzavřít co nejrychleji, aby měl už pokoj.
Netuším, proč se více nezaměřil na hlavní postavy a děj, který budoval v celé sérii. Místo toho tady máme spousty nových linek a další desítky nových postav, které není v lidských silách si zapamatovat.
Skákání v prostoru a čase působí chaoticky, stejně tak vyprávění stylem "kdesi v dávné budoucnosti si kdosi povídá o dávné minulosti o tom, co jim kdesi v jiné době řekla za příběh nějaká nová postava". A pak najednou hop, sledujeme přítomnost zase jiné postavy někde jinde. Z toho šla fakt hlava kolem.
Ovšem nejhloupější byla snad celá linka s Emhyrem. Ten člověk, inteligentní stratég a vůdce, který se neštítí ničeho aby dosáhl svého cíle - ten celou sérii hledá Ciri, aby ji využil pro své mocenské ambice, vyvraždí půlku světa, ale celé to nakonec dopadne tak, že je mu Ciri LÍTO a nechá ji jen tak odejít, včetně dalších lidí, kteří znají jeho největší tajemství? Wtf? Navíc ta scéna, kdy Geralt a Yennefer souhlasí s dobrovolnou sebevraždou? Tak to byl úlet! To jsem měl pocit, že si autor něčeho šlehnul a nebo si z nás dělá prostě srandu.
Celé ukončení působí narychlo, odbyté, mnohé dějové linky nejsou nijak vysvětleny. Konečné zranění Geralta letícími vidlemi je naprosto směšné. Je to fakt škoda.
Je to konec ságy a proto to vyprávění pro mě má takový zvláštní tón. Ponurý, zamračený den bez slunce, které se snaží rozpustit ty mraky. Svět dostane novou podobu na stejně prohnilých základech. Strachu, rasismu, nenávist a ti co to všechno už nemůžou déle ignorovat. Co se postaví světu na odpor. Ti co jdou zachránit Paní Jezera.
Proto čtu fantasy a sci-fi. Je tam prostě všechno a stačí nadzvednout pokličku toho hrnce. Na každého tam na hladině čeká něco jiného. Máte na to žaludek ?
Já bych si rozhodně rád přidal, aspoň ještě jednu porci.
No... Vlastně trochu zklamání. Knihu bych přirovnal k řece v příliš širokém korytu. Děj se větví a větví a větví, občas zaniká, občas se zase spojí, ale plyne pomalu. Pátému dílu chybí šmrnc předchozích dílů, byť má samozřejmě svoje momenty (skákání světy, finále s Bonhartem, scény z lazaretu, Cirilina trestná výprava). Hlavní postavy sledujeme útržkovitě, zatímco se věnujeme bezpočtu postav, které vzápětí zemřou, nebo zmizí. Samotné finále se vlastně nekoná, protože se pak ještě cestuje na Montecalvo, kde se nic nestane, a do Rivie, kde se toho stane příliš mnoho a příliš rychle. Nebýt to Zaklínač, dám jen tři hvězdy za čtivost...
Měla jsem trošku pocit, že už Sapkáči dochází dech nebo chuť pokračovat. Knihu ukončil tak rychle, jak já ji přečetla. Ale já chtěla o sto stran více, klidně o dvě sta. Přesto to hodnotím jako důstojné zakončení příběhu o Geraltovi a Ciri.
A Yennefer.
Ty konce, co vás ale rozpláčou, jsou vždycky ty nejlepší.
Tak tedy ano. Cinkcynk, zazvonil zvonec a vyprávění o Zaklínači je konec. Doběhli, došli ba místy i doklopýtali jsme do konce. Za mě se tedy, bohužel, ono očekávané "grande finale" až tak moc nekonalo... První část vyprávění po cimrmanovsku stylem "tak takové to tedy bylo?!" funguje výborně. Zaklínač vybíjí příšery, partička s upírem kráčí svižně k závěru. Pak nastane závěrečný (hrozně, nespravedlivě krutý) boj, osvobozeni Ciri a - kdyby to tam celé skončilo i za cenu nedopovězení, bylo by to asi lepší. Následná velká válka, předlouhé politické vyjednávání a uvěznění Ciry u nesympatických královských rozkuřovaček čarodějek je velká a zbytečná nuda. No a pak už je konec, ano, dopadlo to. Ciri došlo, že s ní všichni notně vyjebávají a pak už to (asi natřikrát) skončí. Bylo mi s Tebou Zaklínači fajn. Sbohem.
Závěrečný díl série Zaklínač je stejně povedený jako všechny předchozí. Na Sapkowského tvorbě se mi líbí, že své hrdiny nijak nešetří a vykresluje je se špatnými i dobrými stránkami. Kniha svižně odsýpá, ačkoliv má skoro 500 stran a konec je přinejlepším hořkosladký. Navzdory tomu - nebo snad díky tomu? - zvládne zanechat silný dojem. Jednoduše jde o úctyhodné uzavření jedné vysoce kvalitní série.
Geralt je prostě klasika, která mě baví neskutečně... nádherně propracovaný svět, temný zasmušilý hrdina co vlastně hrdina být vůbec nechce, nádherná čarodějka a osel s harfou :D
9/10. Něco končí, něco začíná. Válka je u konce, mír v nedohlednu. Gerald a jeho kumpanie dosáhla cíle, bohužel za vysokou cenu a osudu stejně neunikne.
Závěr až téměř holdstockovský. Ale nebyl by to Sapkowski, aby to nějak neshodil... Bavilo mě na celé sérii to postmoderní skákání v čase a prostoru, kdy se najednou začne odehrávat minulost některé postavy. Taky ty jasné aluze na Tolkiena a ten humor, který mi sedí víc než u Pratchetta (ten mi přijde až moc na sílu). Některé scény byly vskutku haškovské. S Haškovým Švejkem Zaklínače spojuje jak epizodičnost, seriálovost, putování, mletí, objevování nových a nových postav, ale i třeba detailní znalost vojenského prostředí. Na druhou stranu se mi zdálo, že se Sapkowski musí strašně přemáhat, aby mu to nějak drželo pohromadě, aby tam byl nějakej oblouk, něco odněkud někam. Ale tím, že je tam ten oblouk, cíl, ocas v puse, tak se polovina vyprávěného jeví jako zbytečná... Celá sérii je u mě tak za 80 %. Líbilo, ale asi už nezopakuju. Spíš se vrátím k povídkám (což je u mě zvláštní, protože jinak fantasy povídky nenávidím).
Důstojné zakončení, i když v některých místech hluché a uspěcháné, autor se dostal celkem do úzkých, díky předchozím povídkám. Pokud bych měl porovnat celou ságu, tak asi nejslabší díl, ale na ubrání hvězdičky to teda není. Rozhodně výživná porce fantasy.
(SPOILER)
Posloucháno jako audiokniha. Pro mě náročná kniha. Vadilo mi skákání z jedné dějové linky na jinou a zase zpět, v jedné lince skoky mezi časovými linkami.
Dále Emhyr vyvine tolik úsilí kvůli Ciri,aby ji nakonec jen tak pustil?...
Paní jezera tu jsem úplně nepochopila...
Závěr knihy pěkný, ale vlastně nevíme, jestli je to tak nebo tak.
Po bůhví kolika letech jsem konečně dokončil tuto ságu. Byla to jízda, občas hrbolatá. Pomalý start, ale nakonec přišel homerun posledních tří knih. Trošku jsem se bál, že Věž Vlaštovky nechala hodně otevřeného, a že se to nestihne celé ukončit knihou, co má jen 550 stran. To se ovšem povedlo, a autor si nechal i dost času nechat příběh doznít a neuseknout to hned po velké bitvě. Docela šílené je, kolik POV tahle kniha má, a jak skvěle s tím pracuje. Postav je tady kotel, ale příběh každé je vyprávěn s účelem a podává často i velký kontext toho, co se děje v celém světě. A samotné grandfinále mě samotného překvapilo, nemohlo to dopadnout líp.
(SPOILER)
Nemyslela jsem si, že by mě už nějaká knížka dokázala rozbrečet.. ale jakmile jsem nad ní začala bulet jako malý děcko, zjistila jsem, jak moc jsem se mýlila :(
Velkolepé finále, gejzír imaginace, tak je to v anotaci.. jasně, je to velkolepý finále.. ale v mnoha ohledech trochu jiné, než byste čekali :')
Všechny postavy, od Geralta až po gnóma Schuttenbacha jsem si naprosto zamilovala :D Sapkowski píše velmi čtivě, realisticky a mně sympaticky, takže mi každá jeho postava svým způsobem přirostla k srdci
..které mi ovšem zakrátko ten konec rozdrtil v hrudi
Nechci tu zbytečně spoilerovat, jen vám sděluji mé pocity ze čtení. Andrzej Sapkowski píše fakt kouzelně a je radost to číst, ale je i tak dobrým spisovatelem, že se nebojí své čtenáře zradit a bodnout jim dýku do zad
Ten konec.. byl pro mě tak neuvěřitelný, tak nepochopitelný chaos.. a přece z toho něco vyplývá.. jen nemám asi dost mozkových buněk, abych pochopila co :')
Zkrátka to byl geniální konec všeho.. já vím, je tu ještě jedna knížka a hned se do ní jdu pustit, ale tohle... Něco skončilo.. ale něco nového začalo ^^
Štítky knihy
elfové magie, kouzla polská literatura duchové a přízraky dobrodružství jiné světy zaklínači bitvy příšery, monstra, nestvůry fantasy zaklínač Geralt z RivieAndrzej Sapkowski také napsal(a)
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2000 | Meč osudu |
| 2015 | Bouřková sezóna |
Svět Zaklínače absolutně miluji. Tuto sérii jsem přečetla docela dávno a příběh je opravdu skvělý, silný. Ty postavy zbožňuju, herní svět taky miluju, ten seriál nesnáším :D. Sapkowski odvedl zde mimořádnou práci, ve které vyrobil opravdu mojí srdcovku. Důvod mého hodnocení je ale ten, že se mi zdá, že i přesto, že tento svět je skvěle propracovaný, tak mi přijde, že to není napsané úplně čtivě a hlavní děj s Ciri a osudem mi přijde rozvleklý, nějak mi zkrátka nesedl. Daleko víc mě bavil okolní svět, politické intriky a příběhy bočních postav. Obvykle s fantasy jazykem nemám problém, ale zde jsem se některými pasážemi doslova prokousávala.
Důvod, proč jsem se tím prokousala a stejně to mám ráda, je ten, že jsem se nejdřív poznala se světem her a kvůli němu jsem přečetla veškeré knížky. Znovu to číst asi nebudu, i když kdo ví. Nicméně Zaklínač je prostě ta klasika, kterou doma musí mít každý fantazák.