Meč osudu
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431/bmid_mec-osudu-6SN-431.jpg
5
4939
466
Zaklínač – ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain – pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný – naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši. (Dotisk 1. vydání.)... celý text
Literatura světová , Povídky , Fantasy
Vydáno: 2016 , Leonardo
Originální název:
Miecz przeznaczenia , 1992
více info...
Přidat komentář
S touto knihou to bylo jako na horské dráze. Z výšin skvělých vtipných řízných povídek čtenář často padá k protahovaným upovídaným a nezábavným kouskům, aby se o pár stránek dál zase vrátil na vrchol. Příběhy, ke kterým se rád jednou vrátím - Hranice možností či Věčný oheň - obklopují povídky plné monologů, osudu a filozofování, u kterých jsem se sám ztrácel v myšlenkách. Výsledný dojem ale rozhodně zvedá hraní si s jazykem knihy. A to jak autorovo s opakováním názvů jednotlivých povídek, jistou středověkostí vět i výrazů a častým hláškováním, tak překladatelovo, který vše krásně převedl do českého jazyka, i vypravěče audioverze knihy, který postavám dodává nové rozměry.
Druhá povídková kniha byla za mě o chloupek lepší než první. Konečně jsem si trochu zvykla na vypravěčský styl autora a na svět, ve kterém se příběhy odehrávají. Nicméně po dočtení epilogu nevím, zda jsem neudělala chybu, že jsem ho přečetla a nevyzradila si tak konec celé série, to by mě teda hodně zklamalo.
Druhý díl mě sice bavil o něco méně než první, ale rozhodně mě to neodradilo, abych pokračovala v dalších dílech. Přijde mi, že povídky v tomto díle jsou složitější. V některých pasážích bylo až moc filozofování a málo akce na to, abych udržela pozornost. I přesto mě to bavilo, je to sice těžší čtení a na úvod hlavního příběhu si musíte počkat na dvě poslední kapitoly. Mně to nevadilo a přišlo mi to zajímavé zpracování. Jen epilog jsem nečetla, ten si nechám po dokončení série.
Marigold je zábavná postava, která umí z nepříjemných situací, vždycky nějak vybruslit a ještě si z toho udělat srandu.
Není to tak chaotické jako první díl, ale obávám se, že mne nenavnadil dostatečně na to, abych si přečetla další díly... Celé to totiž tak nějak zabila i poslední kapitola (epilog?) kde autor prozradil jak to celé dopadne...
Četla se mi mnohem lépe, než kniha první.
Povídky o draku, malé mořské víle, nesměl chybět samozřejmě upovídaný Marigold a na závěr Ciri....Už se těším na třetí díl
Podle mě byl tento díl o dost lepší, než první. Bylo to pro mě tedy čtení na delší dobu, ale už se moc těším na 3. díl. Asi úplně nejvíce se mi líbila povídka Věčný oheň a pak epilog- opravdu je skvělé, když je kniha vtipná. Také se mi líbily povídky- Hranice možností a Meč osudu. Skvělá byla také pasáž z Trochu se obětovat s Marigoldem jakožto lovcem perel :D.
Druhou knihou povídek se jako červená nit táhne téma osudu, kterému se Zaklínač snaží za každou cenu uniknout, aby nakonec zjistil, že únik je zbytečný. Kniha je na jednu stranu komplexnější a kvalitněji napsaná než první, na druhou stranu především v poslední povídce, ale i v některých dalších bylo toho filozofování nad osudem na mě trochu moc. Trochu mě také mrzí, že kniha není tolik "syrová", necítil jsem z ní tolik atmosféru špinavosti a zoufalství, která naplňuje svět okolo Zaklínače, a kterou jsem si tak užil v první knize. Více prostoru se věnuje samotnému Zaklínači, jeho citům, jeho pochybnostem, jeho snaze utéct před tím, co on a jeho povolání přináší lidem okolo něj.
Celkově mě však kniha opět bavila, výborně se četla a i když tam jsou trochu delší citové pasáže, nepřišly mi jako nějaká umělá vata, ale jako něco, co zaznít mělo, aby to příběhu a kontextu dodalo smysl. Nejvíce se mi líbila povídky Věčný oheň, která se nejvíce podobá povídkám z první knihy a pak také Epilog a v něm naprosto úžasně podané lapálie jedné svatby. Takže nakonec poctivé 4*.
Znovu jsem se rozhodnul přečíst celou ságu o Geraltovi po 20 letech. A musím říct, že to pořád funguje a skvěle čte.
Žil jsem asi sedm let v domnění, že mne tato kniha bavila méně, nežli Poslední přání. Může za to asi především ta skutečnost, že zatímco Meč osudu jsem četl pouze jednou, nepočítaje první povídku a epilog, Přání jsem četl několikrát. To kvůli tomu, že Meč se mi po prvním přečtení prakticky rozpadl. Povídky jsem si téměř nepamatoval a to co jsem si pamatoval, pamatoval jsem si nepřesně. Vím, zní to divně od člověka, který je na samotnou ságu úchyl, ale co naděláme.
Nyní po druhém přečtení musím uznat, že tato kniha je vlastně lepší nežli kniha první. Povídky v ní jsou formálně, obsahově, i citově mnohem kvalitnější. Do značné míry za to samozřejmě může to, že svět Zaklínače už existuje a povídky jsou do značné míry konzistentnější protože jsou zasazeny do kulis povídek předchozích. Narativním vrcholem v tomto ohledu jistě je Něco víc, která nám předvádí mnohovrstevnost děje.
Poslední dvě povídky z knihy, nepočítaje epilog, který je opravdu lepší číst po přečtení ságy, jsou ve své podstatě přípravou na rozsáhlé vyprávění, které přijde v následujících pěti knihách. Pro celkový děj je taktéž důležitá povídka Střípek ledu. Nerad bych opomenul patrně nejlépe narativně zvládnutou (ač se s ní pere právě Něco více) povídku Trochu se obětovat, která je dost dobře možná nejlepší z knihy. Je neskutečně silná, to musím uznat…
Obecně se jedná o skvělou knihu a jsem strašně rád, že jsem si ji znovu přečetl. Bavil jsem se u ní ještě lépe než bych se vůbec mohl bavit dříve, protože tentokrát se mi do rukou ostalo vydání s rozšířeným množstvím ilustrací paní Komárkové. Opravdu, bez nich bych se snad ani z poloviny tak nenasmál. Což zní krutě, na druhou stranu musím říct, že kvalita je proměnlivá a některé ilustrace jsou opravdu pěkné.
Zaklínač je úžasným střetem pohádkového světa a reality. Ukazuje svět, který není černobílý. Neustále čtenáře překvapuje bouráním toho, co u pohádky čekáme. Pak představuje, jak by to asi vypadalo ve skutečnosti.
Knihy o zaklínači patří mezi má nejoblíbenější díla. Protože pohádky bývají naivní a realita zas nemá takové kouzlo. Ale Zaklínač si bere z obojího jen to nejlepší.
Tak tahle kniha mě opravdu bavila. U minulé jsem si nebyla jistá, že sérii Zaklínače dočtu, ale teď vím, že ji přečtu několikrát.
První díl Zaklínače jsem recenzoval dost vlažně. Za mě neodpovídal obrovské bublině, která kolem Zaklínače je. Druhý díl je slušný posun. Ještě pořád si myslím, že jsou lepší fantasy, ale tohle se mi už líbilo. Myslím, že i text mi přišel vypsanější a lépe a více promyšlenější. Takže za mě ok.
První povídková kniha se mi líbila přece jen o maličko víc. I tady byly povídky velmi dobré, o dobrodružství i humor nebyla nouze, ale někdy mi kapitoly přišly zdlouhavé. Proto dávám čtyři hvězdy, ale i tak - výborné. Brzy se pustím do celé ságy.
Čítala sa mi o dosť lepšie, než prvý diel, možno to bude aj väčšou pauzou medzi knihami. Nemal som neobľúbenú ani obľúbenú poviedku, každá má vtiahla do deja. K epilógu v závere knihy sa možno vrátim až dokončím celú ságu.
(SPOILER)
Musím říct, že první díl se mi líbil víc, ale ani tento nebyl špatný.
U první povídky (Hranice možností) mě zasáhla čtecí krize, a tak sem se musel do čtení nutit. Možná to bylo i tím, že nemusím postavu Yennefer.
(Střípek ledu) je povídka zajímavá, ale moc ukecaná a filosofická. Zajímavý nápad se žárlivostí Geralta.
(Věčný oheň) je ze začátku zajímavá, ale pak mě začala nudit.
(Trochu se obětovat) je jedna z nejlepších a moc mne bavila. Postava Essi je mi sympatičtější než Yennefer.
A další dvě jsou kvůli Ciri úplně nejlepší.
A epilog jsem samozřejmě nečetl,ten si nechám až po přečtení ságy.
Ještě o stupeň lepší než první díl. Povídky jsou mnohem rozmanitější, záživnější a celá kniha je osudovější a mnohem, mnohem vtipnější. Místy jsem žasl, co dokáže Sapkowski vykřesat za vtipy. Povídky s drakem, půlčíkem a malou mořskou vílou jsou geniální. Všema deseti doporučuji i audioknihu, kterou jsem si poslechl po klasickém přečtení s nadějí že pochytím věci, které mi napoprvé unikly. A navíc musím uznat, že interpretace pana Fingera je famózní. U hádky mezi malou mořskou vílou a knížetem, kdy Geralt překládá a která probíhá ve zpívaném jazyce chvíli v sopránu víly a chvíli v basu Geralta jsem málem umřel smíchy. Začínám s romány a ještě jsem nikdy nebyl tolik natěšený na další knihu. Závěrečnou povídku si nechávám po přečtení celé ságy.
Kniha přečtená ušima. K její velké škodě načtena pouze jedním vypravěčem, velmi jsem postrádala hlas Jiřího Dvořáka :(. Chyběla mi pestrost příběhu, kterou dodá více hlasů, i když se pan Fingr hodně snažil.
Opět povídky, pro mě o proti prvnímu dílu, již méně zajímavé. Chvílemi jsem se k poslechu musela nutit a nevím nevím zda bych knihu v papírové podobě přečetla tak rychle.
Těším se na další pokračování, konečně již v románové podobě.
Štítky knihy
polská literatura meč a magie bájní tvorové zaklínači příšery, monstra fantasy dvojníci, dvojnictví
Část díla
- Hranice možností 1991
- Meč osudu 1992
- Něco končí, něco začíná 1993
- Něco více 1992
- Střípek ledu / Úlomok ľadu 1992
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Kniha Meč osudu je v
| Právě čtených | 165x |
| Přečtených | 8 001x |
| Čtenářské výzvě | 609x |
| Doporučených | 535x |
| Knihotéce | 2 081x |
| Chystám se číst | 544x |
| Chci si koupit | 143x |
| dalších seznamech | 25x |
Tak já se teda přiznávám... Moje cesta světem zaklínače začala první řadou seriálu... Poté jsem se pustila do třetího dílů herní série a až teprve poté se dostala ke čtení.
Knihy jsou skvělé. Samotné příběhy Geralta a Ciri se mi líbí asi o něco více než samotné povídky.
Vzala jsem to z opačného konce, ale to vůbec nevadí, protože jak se říká "to nejlepší na konec". :-)