Meč osudu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hlavním hrdinou tvorby A. Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro jeho zaměstnání. nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží. Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je nucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlastně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak s mnoha atributy převzatými ze současnosti. -- zdroj: www.legie.info --...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/328737/mec-osudu-crQ-328737.jpg 4.72563
Série:

Zaklínač (2.)

Žánr:
Literatura světová, Povídky, Fantasy
Vydáno:, Leonardo
1. vydání originálu:1992
Počet stran:344
Jazyk vydání:český
Edice:Fantasy (11.)
Vazba knihy:pevná / vázaná s přebalem
ISBN:80-85951-23-1
Nahrávám...

Komentáře (208)

Kniha Meč osudu

Přidat komentář
jirka3176
08. června

Druhé pokračování, bylo o něco vulgárně vyjádřeně hovádštější,než-li první kniha, asi to bude tím, že jsem se již s Geraltem seznámili a přiběh nás posunul blíž k akci.
Opět jsem se při putování Geralta a Marigolda ohromně nasmál, jen škoda, že v období, kdy jsem knihu četl, tak jsem neměl nijak velkou chuť číst,tedy spíše dělat cokoli.
Tento druhý díl se mi líbil více než minulý a tak dávám 5*/5*

KanWay
02. června

Druhé pokračování ságy o zaklínači je bezva. Baví mě to o to víc, když už mám dohrané i nějaké ty hry. Skvělé na doplnění příběhů a poskytuje to i určitou možnost si udělat na postavy vlastní názor. A samozřejmě se zde prvně setkáváme s Ciri, snad druhou nejdůležitější postavou ihned po Geraltovi

Jandýs
02. června

Je to delší doba, co jsem četla jedničku. Z té jsem byla trochu rozčarovaná, protože jsem se vrhla do chaosu bytostí, postav a příběhů, které jsem neznala a které mi nikdo nevysvětlil.. Nechtěla jsem se ale úplně vzdát přečtení téhle fantasy série. Dost lidí, co jsem vyzpovídala, se shodli na tom, že od trojky je to lepší. Takže jsem se nedávno opět zakousla do čtení, druhého dílu. Povídky, postupně se do toho dostávám myslím :-) a dialogy mě moc baví. Jsem zvědavá na trojku, jak se to vše bude vyvíjet, nejen příběh sám o sobě, ale třeba i to, jestli spisovatel má nějakou tendenci přiblížit charakteristiku bytostí, prostředí, vysvětlit sem tam nějaké souvislosti a tak.

u_marketa
01. června

Pardon, ale tohle byl pro mě z větší části škvár... :-) Akcí s příšerama, který mají být hlavní náplní zaklínačova života a pro který jsem to četla, tam bylo málo a ani to nebyly zrovna zajímavý zápletky (jako výjimku bych možná označila povídku Tak trochu se obětovat s mořskou potvorou a mořskou pannou - ještě lepší by bylo, kdyby z ní autor vyškrtl tu plytkou linku s Essi). Tři čtvrtiny knihy jsou óch a ách po nešťastné lásce, nějaký ty laciný popisy milostných scén, to vše korunováno závěrečnou veselohrou na svatbě, která měla být asi záminkou k nevázaný noci, kde se spolu vystřídají všichni hosté. Proč??? Světlý pasáže pro mě byly, kdykoliv se objevil vtipnej Marigold, dobrá byla taky rázná Ciri, když se poprvé potkala s Geraltem.
Dodatek: Je fajn, že se zaklínač setkal se svou matkou, aspoň mě to přimělo otevřít znova první díl a část si zopakovat, abych se ujistila, že Poslední přání vážně nebylo tak špatný jako Meč osudu.

Janadvorackova
27. dubna

Hezká směsice příběhů. Některé lepší, jiné horší, ale žádný z nich není zbytečný. "Meč osudu" byl výborný. Konečně jsem se dozvěděla, jak a kdy se Ciri poprvé dostala do Brokilonu :). Ságu mám za sebou, takže mi tahle retrospektiva vůbec nevadí.

Thomas1222
20. března

Obě povídkové knížky jsou povinností před ságou. Epilog z knihy si nechávám na konec.

Eleanor05
20. března

Až na v pravdě výbornou povídku "Meč osudu" mi druhá kniha příběhů o Geraltovi z Rivie připadala horší, než první. Povídky začaly být zdlouhavé, plné přepečlivého líčení na úkor děje a point. Do povídek "Střípek ledu", "Věčný oheň" a "Trochu se obětovat" jsem se musela nutit, jak roztáhané a bezdějové byly a dokonce jsem si už říkala, že se Zaklínačskou ságou skončím. Jenomže pak přišel Brokilon, Braen, Ciri a dryády (Meč osudu) a já změnila názor. ;-)

Schullerka
15. března

Druhá kniha povídek o Geraltovi se mi líbila víc než ta první. Už jen proto, že v tomto souboru už je Sapkowski jednou nohou nakročen do románové ságy. Všechny povídky mají něco do sebe, jaksi trpký humor který k zaklínači prostě patří, mi vyvolával úsměv na tváři téměř neustále.

Jediné co se mi na knize nelíbilo, byla poslední povídka, která je (nejen) podle mého názoru lepší číst až po dočtení celé série. Je to takový epilog celé ságy a v téhle knížce působí jak pěst na oko. Já i přes doporučení četla hned a trochu toho lituji.