Meč osudu

16.11.2018

Já tu Yennefer fakt nesnáším, takže finále mě zklamalo (neřku-li, že mi zlomilo srdce... =), nicméně do dalších knih se pustím, o tom žádná.
Sapkowski umí vystavět svět velmi pečlivě, důvěryhodně a především do detailů, přitom přes všechnu fantastičnost jeho příběhů zachovává realističnost fungování společnosti i v podobě, jak ji známe dnes - a to je více než zajímavé, navíc i poučné!
...a stejně Yennefer nesnáším a těším se, až tam zase bude Triss - mnohem a mnohem sympatičtější čarodějka a moje favoritka. =)

13.11.2018

Zaklínači ani Sapkowskému nemám co vytknout - tudíž plný počet hvězd ,)

03.11.2018

I když mě trochu láká říct, že Meč osudu byl o maličko slabší než předchozí kniha, byla bych sama proti sobě. Ani tady se nemohu rozhodnout jaká povídka mě bavila víc a případně jaký z nich byla nejslabší. I když i zde je viditelná inspirace evropskými pohádkami, není jí tolik jako v Posledním přání a naopak se pomalu začíná viditelněji rýsovat směr děje pro romány. Ano, Nilfgaard zaklepe na bránu Cintry a Geralt dojde svojí Sudby. Oproti předchozí knize zde není intermezzo spojující celou knihu do celku a tak jsou jednotlivé povídky jen střípky Geraltova života, kterými nás autor vede tam, kde nás potřebuje. K dalším osudovým seznámením i k nečekaným shledáním. A přestože jsem ani Meč osudu nečetla poprvé, Epilog mi znovu zlomil srdce. I když je tam zmíněna spousta postav a událostí, které se objevují až v románové sáze, tak si nemyslím si, že se jedná o spoiler, jako spíše o vytoužený šťastný konec. Konec, jaký by si všichni zasloužili. Ale to musí posoudit každý sám.

24.10.2018

Za mě jedna z nejlepších knih o zaklínačovi, povídky jsou dle mého názoru ještě zajímavější (a vtipnější) než v díle prvním, kromě předposlední povídky, která alespoň na mě působila značně chaoticky si kniha rozhodně zaslouží přečtení, stejně jako 5 * :-)

19.10.2018

Pěkné čtení chytlo me to .Musim jít číst další díl .

16.10.2018

Tak půjdu trochu proti proudu, pro mě mnohem lepší, než první díl. Povídky byly výborné, příběhy se mi moc líbily, kniha samozřejmě žije především setkáním s malou Ciri. Ano, je to samej osud, ale tady mi to vůbec nevadilo.

02.10.2018

Trochu slabší než Poslední přání, ale i tak čtivé a záživné.

08.09.2018

O něco slabší díl než jednička. Nemůžu se zbavit pocitu, že původně měl mít Zaklínač pouze tyto dvě povídkové knihy, vzhledem k informacím o některých postavách, které se ještě ani nevyskytly v příběhu. Moc se mi líbilo jeho setkání s Ciri, to jsem se tak nějak připitomněle usmívala. :) Poslední povídka mi tam ale jaksi neseděla, stejně jako mnohým jiným, jak tak koukám. Přišlo mi to jako dost křečovitý závěr.
Jsem zvědavá na další knihy.

29.08.2018

Výrazně slabší než první díl a to až do té míry, že zajímavé a zábavné jsou ve skutečnosti pouhé dvě povídky. Zbytek knihy není špatný, vůbec ne, ale spíše jaksi jalový a průměrný. Pod pojmem Zaklínač bych čekal vyšší kvalitu.

29.08.2018

Knížka přečtena díky sázce se sestrou, která na oplátku musela přečíst Naslouchače. Až na první a poslední povídku se mi četla velmi dobře, místy jsem se dokonce i musela smát. Hvězdu srážím za poslední povídku, která se mi tam nehodila.

21.08.2018

Tohle je prostě pecka.

20.08.2018

Před osudem nelze utéct. Lze s ním pouze bojovat.
Tato druhá kniha zaklínačových příběhů je ještě o chlup lepší než předchozí. Většina povídek má vedle slovanské poetiky i hlubokou myšlenku, kterou, řekl bych, člověk ocení až spíše časem. A opět nejde pouze o skvělé souboje s příšerami - mnohem zásadnější jsou správná rozhodnutí a kompromisy, které musí Geralt citlivě volit ve složitém, neklidném světě. Avšak osud... ten si vždy najde cestu.
Nakonec famózní epilog - mejdan jak má být!

20.08.2018

Druhá sbírka povídek se mi líbila víc než první. Možná že proto, že už Geralta znám, možná prostě víc povídek mě zaujalo. Snad jen jedna mi nebyla až tak blízká. Doporučuji a jsem zvědavá na další - nepovídkovou - knihu.

15.08.2018

Příjemná fantasy, která vás snadno pohltí neboť nestačí přečíst jen tuhle knihu ;-)

31.07.2018

„Meč osudu má dvě ostří. Jedním z nich jsi ty.“

Druhá sbírka se mi líbí skoro víc než Zaklínač I. - Poslední přání. Hlavně povídky Hranice možností a Meč osudu, to je prostě paráda. Borch Tři Kavky, zerrikánky... brokilonské dryády ... Za mě nejoblíbenější záležitosti, jednoduše nemají chybu.

... „Jak se vlastně jmenuješ?“ otázal se Geralt té, která zůstala u stolu. Vea blýskla bílými zuby. Košili měla hluboko rozepnutou – k hranici možností. ...

11.07.2018

Sapkowski mě nepřestává udivovat. Kniha nabrala potřebné tempo a i díky tomu tak trochu pomalejší jedničku naprosto překonala. Doporučuji.

07.07.2018

Knihu jsem nyní četla vlastně omylem. Měla jsem svému milému sehnat "tu povídku se strigou", ale sáhla jsem v knihovně po špatném svazku a abych ho netáhla domů úplně nadarmo, znovu jsem si povídky přečetla, přiznávám, že místy spíš prolétla (některé části dodnes poznávám slovo za slovem).
No... ty doby, kdy jsme na konci tisíciletí netrpělivě očekávali vydání dalšího dílu zaklínačské pentalogie, jsou dávno pryč. Zbylo z nich pár kamarádů a přezdívka, na kterou už dnes neslyším, takže zůstanu u této své retro-ochutnávky a do dalších povídek ani ságy se pouštět nebudu. Pořád jsou to pro mě silné knihy se silnými příběhy, reflektující závažná témata lidského jedince i společnosti. Pořád jsou v tom tuny osudovosti a patosu, celá plejáda nepěkností, jichž je člověk schopen, a nechybí ani humor. Pořád je to zatraceně chytlavé. Jen můj kompas už dnes ukazuje jinam.

19.06.2018

Jako velký fanoušek fantasy musím zaklínače jenom doporučit, sice jsem teprve dočetla druhý díl ale nadchlo mě to. Je to mnohem lepší než díl první, byla jsem moc ráda, že se tam více vyskytovala Yennefer. Musím sice uznat, že některé pasáže mě trošku nudily ale jinak super.

18.06.2018

Nechal se zlákat a přečetl. Dá se to. Ale něco tomu stále chybí - nadhled? Učesanost? Něco vlastního? Výskyt Galahada na konci už pro mne byl za hranou, nebo že by s ní měl autor nějaký záměr do budoucna? Opakuji se, ale jsem zmlsán Pratchettem - tady je humoru méně, zamyšlení méně, poučení méně. Jediné snad - svému osudu člověk neujde, ať na něj věří nebo ne.