Meč osudu

2 16. listopadu

Já tu Yennefer fakt nesnáším, takže finále mě zklamalo (neřku-li, že mi zlomilo srdce... =), nicméně do dalších knih se pustím, o tom žádná.
Sapkowski umí vystavět svět velmi pečlivě, důvěryhodně a především do detailů, přitom přes všechnu fantastičnost jeho příběhů zachovává realističnost fungování společnosti i v podobě, jak ji známe dnes - a to je více než zajímavé, navíc i poučné!
...a stejně Yennefer nesnáším a těším se, až tam zase bude Triss - mnohem a mnohem sympatičtější čarodějka a moje favoritka. =)

1 13. listopadu

Zaklínači ani Sapkowskému nemám co vytknout - tudíž plný počet hvězd ,)

1 03. listopadu

I když mě trochu láká říct, že Meč osudu byl o maličko slabší než předchozí kniha, byla bych sama proti sobě. Ani tady se nemohu rozhodnout jaká povídka mě bavila víc a případně jaký z nich byla nejslabší. I když i zde je viditelná inspirace evropskými pohádkami, není jí tolik jako v Posledním přání a naopak se pomalu začíná viditelněji rýsovat směr děje pro romány. Ano, Nilfgaard zaklepe na bránu Cintry a Geralt dojde svojí Sudby. Oproti předchozí knize zde není intermezzo spojující celou knihu do celku a tak jsou jednotlivé povídky jen střípky Geraltova života, kterými nás autor vede tam, kde nás potřebuje. K dalším osudovým seznámením i k nečekaným shledáním. A přestože jsem ani Meč osudu nečetla poprvé, Epilog mi znovu zlomil srdce. I když je tam zmíněna spousta postav a událostí, které se objevují až v románové sáze, tak si nemyslím si, že se jedná o spoiler, jako spíše o vytoužený šťastný konec. Konec, jaký by si všichni zasloužili. Ale to musí posoudit každý sám.

3 24. října

Za mě jedna z nejlepších knih o zaklínačovi, povídky jsou dle mého názoru ještě zajímavější (a vtipnější) než v díle prvním, kromě předposlední povídky, která alespoň na mě působila značně chaoticky si kniha rozhodně zaslouží přečtení, stejně jako 5 * :-)

1 19. října

Pěkné čtení chytlo me to .Musim jít číst další díl .

3 16. října

Tak půjdu trochu proti proudu, pro mě mnohem lepší, než první díl. Povídky byly výborné, příběhy se mi moc líbily, kniha samozřejmě žije především setkáním s malou Ciri. Ano, je to samej osud, ale tady mi to vůbec nevadilo.

02. října

Trochu slabší než Poslední přání, ale i tak čtivé a záživné.

08. září

O něco slabší díl než jednička. Nemůžu se zbavit pocitu, že původně měl mít Zaklínač pouze tyto dvě povídkové knihy, vzhledem k informacím o některých postavách, které se ještě ani nevyskytly v příběhu. Moc se mi líbilo jeho setkání s Ciri, to jsem se tak nějak připitomněle usmívala. :) Poslední povídka mi tam ale jaksi neseděla, stejně jako mnohým jiným, jak tak koukám. Přišlo mi to jako dost křečovitý závěr.
Jsem zvědavá na další knihy.

1 29. srpna

Výrazně slabší než první díl a to až do té míry, že zajímavé a zábavné jsou ve skutečnosti pouhé dvě povídky. Zbytek knihy není špatný, vůbec ne, ale spíše jaksi jalový a průměrný. Pod pojmem Zaklínač bych čekal vyšší kvalitu.

3 29. srpna

Knížka přečtena díky sázce se sestrou, která na oplátku musela přečíst Naslouchače. Až na první a poslední povídku se mi četla velmi dobře, místy jsem se dokonce i musela smát. Hvězdu srážím za poslední povídku, která se mi tam nehodila.

2 21. srpna

Tohle je prostě pecka.

3 20. srpna

Před osudem nelze utéct. Lze s ním pouze bojovat.
Tato druhá kniha zaklínačových příběhů je ještě o chlup lepší než předchozí. Většina povídek má vedle slovanské poetiky i hlubokou myšlenku, kterou, řekl bych, člověk ocení až spíše časem. A opět nejde pouze o skvělé souboje s příšerami - mnohem zásadnější jsou správná rozhodnutí a kompromisy, které musí Geralt citlivě volit ve složitém, neklidném světě. Avšak osud... ten si vždy najde cestu.
Nakonec famózní epilog - mejdan jak má být!

5 20. srpna

Druhá sbírka povídek se mi líbila víc než první. Možná že proto, že už Geralta znám, možná prostě víc povídek mě zaujalo. Snad jen jedna mi nebyla až tak blízká. Doporučuji a jsem zvědavá na další - nepovídkovou - knihu.

1 15. srpna

Příjemná fantasy, která vás snadno pohltí neboť nestačí přečíst jen tuhle knihu ;-)

12 31. července

„Meč osudu má dvě ostří. Jedním z nich jsi ty.“

Druhá sbírka se mi líbí skoro víc než Zaklínač I. - Poslední přání. Hlavně povídky Hranice možností a Meč osudu, to je prostě paráda. Borch Tři Kavky, zerrikánky... brokilonské dryády ... Za mě nejoblíbenější záležitosti, jednoduše nemají chybu.

... „Jak se vlastně jmenuješ?“ otázal se Geralt té, která zůstala u stolu. Vea blýskla bílými zuby. Košili měla hluboko rozepnutou – k hranici možností. ...

11. července

Sapkowski mě nepřestává udivovat. Kniha nabrala potřebné tempo a i díky tomu tak trochu pomalejší jedničku naprosto překonala. Doporučuji.

5 07. července

Knihu jsem nyní četla vlastně omylem. Měla jsem svému milému sehnat "tu povídku se strigou", ale sáhla jsem v knihovně po špatném svazku a abych ho netáhla domů úplně nadarmo, znovu jsem si povídky přečetla, přiznávám, že místy spíš prolétla (některé části dodnes poznávám slovo za slovem).
No... ty doby, kdy jsme na konci tisíciletí netrpělivě očekávali vydání dalšího dílu zaklínačské pentalogie, jsou dávno pryč. Zbylo z nich pár kamarádů a přezdívka, na kterou už dnes neslyším, takže zůstanu u této své retro-ochutnávky a do dalších povídek ani ságy se pouštět nebudu. Pořád jsou to pro mě silné knihy se silnými příběhy, reflektující závažná témata lidského jedince i společnosti. Pořád jsou v tom tuny osudovosti a patosu, celá plejáda nepěkností, jichž je člověk schopen, a nechybí ani humor. Pořád je to zatraceně chytlavé. Jen můj kompas už dnes ukazuje jinam.

1 19. června

Jako velký fanoušek fantasy musím zaklínače jenom doporučit, sice jsem teprve dočetla druhý díl ale nadchlo mě to. Je to mnohem lepší než díl první, byla jsem moc ráda, že se tam více vyskytovala Yennefer. Musím sice uznat, že některé pasáže mě trošku nudily ale jinak super.

18. června

Nechal se zlákat a přečetl. Dá se to. Ale něco tomu stále chybí - nadhled? Učesanost? Něco vlastního? Výskyt Galahada na konci už pro mne byl za hranou, nebo že by s ní měl autor nějaký záměr do budoucna? Opakuji se, ale jsem zmlsán Pratchettem - tady je humoru méně, zamyšlení méně, poučení méně. Jediné snad - svému osudu člověk neujde, ať na něj věří nebo ne.

Zjistil jsem až na konci tohoto dílu že má Geralt dva meče. Doporučuji.

1 29. května

Doporučuji!

27. května

Kniha mě mile překvapila svým obsahem i ztvárněním.

3 27. května

Skvělá fantasy, můj obdiv panu spisovateli, který umí zakomponovat pohádky do zcela jiného kontextu. Také obdivuji překladatele, který se musel vyřádit na těch všelijakých potvorách :) Úplně nejvíc mně bavila poslední povídka, vtipná a odpočinková.

2 19. května

Chcete fantasy all exclusive? Nech sa páči...

2 11. května

No byla to jízda. Když to srovnám s prvním dílem, který byl místy zmatený a trochu se táhl, tak je to výrazný posun k lepšímu. Sapkowski má prostě nádherný styl psaní a úžasný smysl pro humor. Mám pocit, že scénu, kdy Geralt učí princeznu Ciri smrkat přes prsty, už z hlavy jen tak nedostanu :-D. Je to prostě sekáč!

1 10. května

Ani druhá kniha, tvořená povídkami o zaklínači Geraltovi z Rivie, mne nezklamala. Hlášky, které v příběhu nalezneme, jsou nezapomenutelné.

02. dubna

Druhá sbírka povídek mě nechytla tolik jako první, ale to bylo zejména kvůli tomu, že jsem na čtení neměla tolik času a povídky jsem četla po malých kouskách. Poslední tři jsem přečetla v kuse a čtení jsem si užila

04. března

Meč osudu je v pořadí druhou knihou o Geraltovi z Rivie, který je zaklínačem - profesionálním zabijákem monster. Dalo by se říct, že se jedná o dvojičku Posledního přání, alespoň co se týče formy. Opět se jedná o sbírku povídek, opět jsou jednotlivé povídky zábavné, epické, drsné a napínavé. Kniha obsahuje celkově 6 povídek a epilog, který je vážně skvělý.
Jak příběh plyne, Geralt potkáva staré přátele, nepřátele, ženy svého života a především svůj osud - Ciri. Lvíče z Cintry, princeznu, Zirael, dítě Starší krvi, dceru Pavetty a vnučku Calanthé. A v tomhle bodě musí být každému jasné, že Meč osudu je předkrmem k epické pentalogii, ve které sa naplno rozvinou dobrodružství Vlaštovky a Bílýho Vlka.
Druhá kniha se nese v temnější atmosféře, povídky jsou podrobnější, ale kniha jako taková nestrácí tempo. Neoplatí se kritizovat knihu okamžitě po prvním přečtení, potřebuje totiž čas, jednu noc, aby se uležela v hlavě, možná i opětovné čtení. Prostě stačí Trochu se obětovat.
S touhle knihou jsem velice spokojený, samozřejmě možná bych jsem našel nějaké chybičky krásy, ale určite jich nebylo tolik abych ubíral hodnocení.
Pro mě tedy 394 stran vysoko kvalitní literatury.

3 02. března

Další díl příběhů o zaklínači Geraltovi z Rivie. Hlavní hrdina jako by od prvního dílu nepatrně zestárl, také se mi zdál rozvážnější, více přemýšlivý. Kapitoly už téměř nejsou vystavěny dle schématu většiny povídek z dílu prvního - vyskytne se problém, je povolán zaklínač, problém vyřešen - naopak, příběhy jsou více provázané. Do děje se vkrádá více romantiky, i přesto se však určitě nejedná o romantiku "hloupě" prvoplánovou, není nadbytečná ani vtíravá. Mám-li Meč osudu porovnat s Posledním přáním, pravděpodobně se mi líbil více než díl první.