Bouřková sezóna
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222384/bmid_zaklinac-zaklinac-bourkova-sezona-Dmb-222384.jpg
4
2420
311
Zaklínač Geralt. Muž, jehož posláním je chránit obyčejné lidi před magicky stvořenými nestvůrami. Mutant, který má za úkol zabíjet nepřirozené bytosti. Používá magická znamení, kouzelné lektvary a chloubu každého zaklínače – dva meče, ocelový a stříbrný. Co se však stane, když Geralt nešťastnou shodou okolností o své meče přijde? Zaklínačské zbraně mají nejen obrovskou hodnotu, ale jejich ztráta je pro majitele zároveň obrovskou potupou. Geralt je musí získat zpátky. Co nejrychleji... Andrzej Sapkowski se na stránkách samostatného románu vrací ke svému nejpopulárnějšímu hrdinovi. Zaklínač Geralt znovu bojuje, cestuje a miluje, Marigold zpívá a lítá z průšvihu do průšvihu, čarodějové intrikují… a nad celým světem se stahují mračna – přichází bouřková sezóna.... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2014 , Leonardo
Originální název:
Sezon burz , 2013
více info...
Přidat komentář
Díky méně zbytečnostem, kterými se samotná sága doslova dusí, se to četlo (poslouchalo) mnohem lépe. Ale asi to není něco, co bych chtěla někdy číst znovu. Jednou stačilo.
“Za prvé jsem se bránil jejich sexuální agresi, když si nedali poradit po dobrém. Za druhé rád mlátím lidi. A za třetí je to lež. Oni sami se zranili. O stěny. Aby mě očernili.”
Tak v ostatních hodnoceních čtu, že Bouřková sezóna už není jako ostatní knihy a že snad ani vtipy nejsou tak vtipný a zaklínač nedosahuje svých kvalit z ostatních děl… no já nevím, ale mě to teda hrozně bavilo :-) musím si to ale rozložit, čtu chronologicky, Zaklínače prokládám jinými věcmi, protože myslím, že by to jinak ztratilo kouzlo a hlavně bych celou sérii měla moc rychle za sebou :-)
Geralt se zdráhal uhodit ženu, neměl však zádné zábrany vůči někomu, kdo měl ramena jako zápasník, břicho jako valchu a lýtka jako diskobolos - a navíc prděl jako dobytče.
Co je jednou skončené, má zůstat u ledu, asi nemá cenu to oživovat a vymýšlet další příběhy, které nastaly "před".
Neměla jsem to číst. Možná jsem pořád neodpustila autorovi odfláknutou Paní jezera, ale tohle je podle mě už fakt zbytečná kniha.
Takže, hmm, no, připadá mi to lepší než Paní jezera, ale to není výhra :)
Pro mě druhý zaklínač. Nečekala jsem nic geniálního, spíš příběh, pro který si Sapkowski někdy dřív připravil půdu a s odstupem se rozhodl ho sepsat a využít nějaké odložené nápady.
Bouřkovou sezónu jsem si dost užila, i když je možné, že přes nějaká nudnější místa mě přenesl poslech audioknihy. Hned na začátku úplatky a mstivost. Každý dobrý skutek po zásluze potrestán... Prostě nadějný start. Pak přišly na řadu strážné, schválně hodně přehnané. Takové strefování se do žen, které se kvůli "úspěchu v mužském světě" stanou "nejchlapštějšími chlapy". Nepřiměřená sebeobrana jednoho proti početní převaze mě obzvlášť potěšila.
Vyrobené příšery podle mě neporušují pravidla světa. Asi jako Covid-19 neporušuje pravidla světa bez ohledu na to, jestli ho "vyšlechtili" v laboratoři nebo jestli vznikl přirozeně. I pokud by ho porušovaly, teď po těch letech si už Sapkowski prostě může dovolit udělat krok stranou a ukázat nám nápady, které úplně nezapadají do původního kánonu. Ostatně nebylo by to poprvé. Nevím, jestli se Sapkowski zpronevěřil nějakým svým dřívějším názorům, ale člověk si snad nemusí držet stejné názory od 15 do 95 let. Je to promyšlené a je to tedy něco úplně jiného než když například Rowling povolila vydání Prokletého dítěte, které celé vyznívá jako kdyby autoři scénáře původních 7 knih ani nečetli. Mě se právě to rýpání do mágů velmi líbilo. Starý lidumil a jeho vztah k oněm úžasným výsledkům křížení. Jeho mladý učeň. Geraltovo znechucení celou tou sebrankou.
Zápletka mi přišla spíš jako záminka pro napsání satiry. Nevím, čemu se kdo diví. V době vydání Bouřkové sezóny bylo Sapkowskimu 65 let, to je dost na to, aby si člověk udělal trochu legraci ze světa i ze svého životního díla.
Bohužel jsem z celé knihy měl pocit, že ji nenapsal Sapkowski, ale nějaký ghostwriter, aby se někdo přiživil na značce Zaklínače s vydáním třetího dílu hry. Zvláště pak co se odkazu na některé herní prvky týče, které v předherních zaklínačských knihách nebyly... Zároveň se z textu vytratila pověstná vypravěčská lehkost, a s tím bohužel i humor. Dialogy již nebyly tak zábavné jako v předešlých knihách, ale spíše mdlé... Asi za to může fakt, že jsem Bouřkovou sezonu přečetl bezprostředně po dočtení Paní Jezera, která byla spolu s Věží vlaštovky nejlepšími knihami série... Dle mého názoru se Sapkowski měl vrátit, když už se rozhodl vrátit ke Geraltovi, k povídkovému formátu, který mu jde zatraceně dobře.
Bouřková sezóna je časově zasazená před povídkové Poslední přání, před cestu do Wyzimy, proto by jí milovníci časové posloupnosti měli začít.
Geralt z Rivie je snad nejhezčí jméno, jaké autor vymyslel. Často mi jména osob a míst připadají velmi nelibozvučná, komplikovaná nebo s nejasnou výslovností. Je to autorský záměr? Snad. I když možná jen odráží autorovu zálibu v jazycích.
Samotná Bouřková sezóna potvrzuje Sapkowského kritický pohled na (naši) společnost, staví nás před paradox, že zaklínač má lidi chránit před zrůdami, ale ty největší zrůdy se nachází mezi lidmi samými. Příběh nepostrádá vtip, ironii ani sarkasmus, kritiku stereotypního myšlení, podlézavosti, intrikánství a zneužívání druhých, a to naprosto bez skrupulí. Geralt, který se nepoddává marnivosti a hrabivosti, jehož myšlení je schopné analýzy bez podléhání volbě „menšího zla“, je příjemně jiný než ostatní postavy, zosobňuje rytířský ideál bez jakéhokoliv patosu a nezranitelného nebo přemrštěného superhrdinství.
Bouřková sezona je jiná než zbytek ságy. Ano, je spíš podobnější povídkám. Děj je zaměřen na hlavní postavy a není přerušovaný, rozkouskovaný a neodehrává se v několika časových rovinách. Taky čtenář není zatížen politikou těch asi 20 království, která se v sáze vyskytují (v podstatě). Mně to tak vyhovovalo víc. Z počátku je do očí bijící výskyt "dospěláckých" věcí ve v podstatě "pohádkovém světě". Ale na tom je postaven humor a styl vyprávění. Za mě mnohem lepší než pozdnější díly původní ságy.
No, oddechové čtení fajn, bylo to z mého oblíbeného světa, ale dějově mně to přišlo docela lineární. Nějak to nebylo ani tak rozvětvené, jako sága (což samozřejmě nelze vzhledem k použitému počtu stran), ale ani jako takové příjemné malé jednohubky jako jsou předchozí dvě knihy povídek.
Báječné čtení! Bouřkovou sezónu jsem si dala jako pauzu po dočtení Času opovržení, potřebovala jsem si odpočinout od intrik a politikaření v knihách o Geraltovi a Ciri. Děj je postavený na docela jednoduché zápletce, časově krásně zapadá do ostatních knih o zaklínači a celkově mi přišlo, že jsem to přečetla jedním dechem. Opět klasika; Geralt zde stihne vystřídat v posteli několik žen/čarodějek. Bez toho by to prostě nebyl Geralt, kterého jsem si tak zamilovala :) Nejvíce zábavný mi přišel popis milostných pletek Geralta a čarodějky Lytty Neyd. Ta trocha vkusně podané erotiky a smyslnosti se mi na tom prostě líbí! Ilustrace v knize ale byly strašné (snad až na Lyttu Neyd).
Přemýšlím, proč dávám dvě hvězdičky, když jsem z audia tak polovinu neslyšela. Nejspíš je to určitou citovou vazbou, která se ale nepojí ke knize a tak nadhodnocuji. Kniha je od první sekundy neskutečně nudná, rozvleklá a podivně o ničem. Geralt je, jak řekl můj kolega, celou dobu totálně "lejm" a jediná chvíle, kdy jsem opravdu poslouchala se zaujetím, byl konec královského banketu a scéna s tsunami. Navíc se i Geralt vyjadřuje jinak a mluví jinak, než jsme zvyklí. A pokud jde o audioknihu, jako by to nebavilo dabovat i Martin Fingera. Jinak precizní přednes je totiž trochu fádní a špatně rozlišitelný. Ovšem já mu to nemám za zlé. Tohle chtěl mít každý rychle za sebou. Přátelské doporučení. NEZAČÍNEJTE TOUTO KNIHOU. A raději s ní nezačínejte vůbec.
Účastnil jsem se současného boomu a sledoval netflixového Geralta, ale nějak jsem mu nepřišel na chuť. Proto jsem si musel spravit chuť a ponořit se do pořádného světa zaklínače, čarodějnic, trpaslíků a monster. Bouřkovou sezónu už jsem před lety četl, ale dal jsem si ji rád znovu a pachuti ze seriálu se na dobro zbavil. Kniha se mi líbí. Má rychlý spád a Geralta si v ní čtenář užije pomalu více než v posledních svazcích Zaklínačské ságy, která je víceméně zaměřená na Ciri.
Sapkowski i zde předvádí svůj vypravěčský um, takže jsem se ani chvilku nenudil. Přesto mě otravovalo, jak lze se zaklínačem snadno manipulovat, a že si prakticky nechá vše líbit. V některých částech románu jsem měl pocit, že děj je nesmyslný a motivy postav nevěrohodné. Proto jsem nemohl dát pět * Příběh je pak hlavně o zaklínači. Ciri tam není vůbec zmíněna a Yenefer se tam mihne jen lehce. Více prostoru tam pak má hlavně čarodějka Korál, tedy je zřejmé, že děj se odehrává před bitvou o Soddenský pahorek, kde zahynula.
Těšil jsem se na ni jako malý kluk, ale bohužel. Výsledek vypadá, jakoby se Sapkowski snažil mermomocí psát jako Sapkowski - a moc se mu to nedařilo. Spousta motivů z minulých knih, ale zde tak nějak v křeči. Formát je podobný povídkám, ale bez jejich údernosti a vypointovanosti. Epice pentalogie se samozřejmě také neblíží. Číst se to bez úhony dá, ale Zaklínač to sakra není
Dnešním večerem jsem zakončila ságu. Nejvíce se mi líbil 5. a 6. díl,kdežto tento povídkový jsem měla rozečtený snad 3 týdny.. Zaklínače jsem si vždy chtěla přečíst a jsem za to ráda, nicméně znovu už se k němu vracet nejspíše nebudu. Autor má zvláštně krásný styl psaní, který mě dokázal přenést do jeho světa. Ty jeho jazykové hantýrky (i když bych je nahlas sotva vyslovila) mě bavily.. Hlášky neskutečné, že jsem se mnohdy dusila smíchy , perfektní dialogy, silné momenty některých postav či událostí. Právě tyto stránky knihy mě udržely ve čtení až do konce, mínusem shledávám přílišné protahování a "omáčkování" kapitol, často chaotické střídání dějů nebo časů.. Mnoho postav a pletichaření..
Ale to je jen můj pohled, Zaklínač zůstane fantastickou klasikou a já se vrhnu časem na doplnění dalšího vzdělání tohoto rázu, a sice na Pána prstenů. :o)
".. Můj lesk proniká temnotou, má záře rozhání stíny."
Kterak jsem dočetla posledního Zaklínače a bylo mi smutno, že další není...
Když jsem se loni pustila do četby první knihy ze série, nevěděla jsem úplně, co čekat. Manžel odehrál všechny vydané hry a zbožňuje i knihy, a protože i já mám ráda fantasy a chci zhlédnout chystaný seriál, dala jsem se do toho. Nečekala jsem, že mě to tak pohltí! Dokonce ani ta Yennefer se mi nakonec nezdá tak hrozná... =)
Jinak pro ty, co jim tam chyběla Ciri apod.: vzhledem k tomu, že se děj odehrává dle všeho ještě snad před jejím narozením (minimálně před událostmi na Pahorku), asi sotva tu na ni můžete narazit. Časové zařazení děje lze snadno odvodit, víte-li, jaký osud čeká Korál.
Štítky knihy
polská literatura zaklínači fantasy
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Kniha Bouřková sezóna je v
| Právě čtených | 68x |
| Přečtených | 3 825x |
| Čtenářské výzvě | 239x |
| Doporučených | 185x |
| Knihotéce | 1 421x |
| Chystám se číst | 725x |
| Chci si koupit | 195x |
| dalších seznamech | 22x |
Mezi vydáním prvního dílu a tohoto posledního uplynulo bezmála dvacet let.. A co si budeme, je to hodně znát.
Jako by tohle psal nějaký pseudo Sapkowski, jako by tohle psal nějaký jeho následovník. Bohužel pro Bouřkovou sezónu mám jen jedno slovo - nucenost, protože ta z toho prosakovala na každé stránce. Očekávat Sapkowského a nedostat ho je opravdu velký zklamání, protože tohle byla jen jeho slabá ozvěna.