Základy mužského šovinismu
Josef Hausmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33349/bmid_zaklady-muzskeho-sov-33349.jpg
3
178
46
Kniha je úsměvnou reakcí na feministické hnutí a vymezuje základní pravidla mužského šovinismu. Pro velký úspěch již sedmnácté vydání!
Přidat komentář
Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Nelze upřít autorovi, některé pravdivé poznatky o ženách. Jsem žena, ale znám i takové ženy, o kterých píše a hezké to není. Ale to nebude ženami jako takovými, nelze to paušalizovat, je to prostě lidmi, protože i takoví dokážou být i někteří muži. Stejně jako na šikanu musí být dva, jeden, co to dělá a druhý, co to dovolí, tak i v takových nevyvážených vztazích je to stejné. Každý má možnost se bránit nebo z takového vztahu odejít. Nicméně jeho pohled na celou problematiku je pouze z pohledu logiky. Což vzhledem k jeho vzdělání chápu. Ale na ženy a vztahy se nedá pohlížet jen z pohledu logiky. Je potřeba i skutečného citu. Ten však vychází ze srdce, ne z hlavy. A pokud z hlavy, tak z opačné hemisféry, než zapojuje autor. Také to na mě působí, že má autor nějaké osobní trauma či mindrák, který si skrze ženy léčí. Možná to začalo už matkou. Tam většinou bývá zakopaný pes. Možná je dobyvatel, ale rozhodně ne alfa-samec. Alfy totiž nemají nejmenší potřebu někoho urážet a snižovat jeho hodnotu, nebot jsou sebe-vědomé - tzn. jsou si vědomi své hodnoty a nemusejí nikoho sešlápnout, jen proto aby sami vynikli. Sebevědomí bývá často zaměňováno s pocitem vlastní důležitosti. Ten však vychází vždy z mindráku. Potřebu urážet mají jen gama-samci. Takoví se v přírodě nemají šanci rozmnožit a pokud, tak zase jen s nějakou gamou... Stejné přitahuje stejné. Takže jsme si myslím všichni obrázek o autrovi udělali. Možná je dobře, že má právě 2 dcery, aby mu třeba ukázaly, že to jde i jinak. Nedej Bože, aby jejich srdce zlomil nějaký takový dobyvatel....
Četl jsem 20let tomu nazad. Genialni dilo o čemž svědčí jeho neustálé vydávání, nakladatelé to nedělají kvůli mužské solidaritě. Nejlepší je, pokud se diskutuje na internetu o Hausmannovi, tak si uživatelé zaměňují jména Hausmanna a Evy Hauserové české feministky a je mu spíláno jako Hauserovi. Eva Hauserová u stejného nakladatele vydala "Příručku militantního feminismu", která je zde na DK zcela bez hodnocení a komentářů. Oba dva autoři vystudovali přírodní vědy. Za pozornost stojí také to, že se toto dílo, ani za desítky let, ve jménu politické korektnosti nepodařilo zlikvidovat.
To je opravdu neuvěřitelné ten náš český absurdistán. Za podobné názory by si autor v USA nebo jiných vyspělých zemích už ani neškrtl. Tady svou nenávist k ženám dokonce vecpe do knížky, kterou mu někdo reálně vydá. NEUVĚŘITELNÉ.
Knížka je zajímavá, je k zamyšlení, je v ni bez servítek napsáno (z pohledu muže ) jak je to v 90% vztahů. Nicméně mi přijde, že dnes máme "moderni" svobodnější volbu vztahů, že ženy v 90% nejsou úplně finančně závislé na mužích, že ženy mají taky své zájmy. Vše je o důvěře, kompromisech a úhlu pohledu.
Myslím, že autor má vyloženě problém sám se sebou. Ač horolezec, v literatuře zůstal hodně nízko na zemi.
Ubohé, tomu se smát nedá, a že nejsem "outlocitná". Uráží ženy, uráží i muže, kteří s ním nesouhlasí nebo to mají jinak. O feminismu zjevně nic neví, ale hodně lidí na to slyší, tak proč do toho nekopat, že. Nejvíc to řeklo o něm, lichotivé to ovšem není. Nestojí to ani za první vydání, natož za ta další. Ale aspoň mi to posloužilo jako odpuzující příklad do diplomky...
Brala jsem to s nadhledem a humorem, i když to občas bylo trochu "do živého", ale hodně jsem se bavila.
Knihu nebudu hodnotit hvězdičkami, poslouchala jsem jen výběr povídek na CD. Dle anotace jde o úsměvnou reakci na feministické hnutí. No já se nesmála. Někdy na mne vykoukly postřehy ze života, ale většinou mi vše připadalo jak z panoptika. I když.... možná to byl záměr autora.
Komentář se vztahuje k 7. doplněnému vydání z r. 2000.
Koupil jsem knihu v antikvariátu v rubrice společenské vědy. Po několika řádcích jsem obrátil na zadní stranu obálky, abych si ujasnil, je-li autor v tématu dobře vzdělaný. Není - je vystudovaný v přírodních vědách. Pravda, není to tak daleko od zkoumání člověka, ale za aprobaci komentovat gender problematiku bych to nepovažoval.
Nebyl jsem si od začátku jistý, jestli se jedná o recesistické dílo nebo o vážnou naučnou literaturu. Podle komentářů soudím, že ji mnoho čtenářů vnímá jako humornou knihu. Pokud to byl autorův záměr, pak budiž, asi bych tím pádem dokázal pochopit i těch několik dotisků a nových, doplněných vydání. Je to sice velmi omezený humor, ale asi si to své čtenáře najde. Pro mne to ale kniha, která by mě měla pobavit, není. Je to jako by se komik během svého vystoupení omezil pouze na vtipy o blondýnkách - pobaví, ale vykouzlit z toho 90 stránek publikace je příliš.
Jestliže byla kniha psána s úmyslem vydat sociologickou studii, tak bych snad ocenil jen snahu vytvořit protiváhu "trendy" feministickému pohledu na gender problematiku. Nic víc. Odbornost textu pro mě nulová, vzhledem k tomu, že neobsahuje jedinou citaci a je tak vlastně souborem "esejů" na dané téma, které se svou kvalitou dají srovnat se středoškolskou slohovou prací.
Obsahově - je patrné, jaký model je autorovi sympatický: již v předchozích komentářích zmíněný muž lovec a žena... toť právě otázka, protože ve výsledku se v knize ideální ženy nedopátráte. V každé situaci totiž podle Hausmanna žena reaguje stereotypicky, z čehož muž pak vychází jako použitý, využitý nástroj pro ženino blaho. A je poté samozřejmostí, jde-li muž za milenkou. Nakonec to vypadalo, že nečtu základy mužského šovinismu, ale šovinismu ženského, protože neustále opakované stereotypy stavějí ženu do role vykořisťovatelky a muže do role chudáka, který musí ženě sloužit, jelikož je to jeho povinnost manželská, ačkoliv si ji vzal za manželku jen kvůli její vagíně. A žena je zde vykreslena jako vychytralá, která si je své nadřazenosti vědoma a kulantně jí využívá. Není to absurdní?
V současnosti je podle mého názoru kniha absolutně neobhajitelná (vzhledem k mému věku nemohu soudit, jaká byla situace v době, kdy autor knihu psal).
Po přečtení jsem měl sto chutí knihu spálit, aby se už nikomu nedostala do rukou.
Jednu hvězdu dávám jen za špatný smysl pro humor (který si určitě najde své čtenáře, jimž se bude líbit), je-li kniha psána jako humoristická.
Kniha bola uvedená pod hlavičkou humoru. Žiaden som nenachádzal. Sarkazmu kopec, ale žeby nejaký humor? Sotva. Nejaký nadhľad som tiež darmo hľadal. Postoj autora k ženskému pokoleniu je naprosto intolerantný. Usilovne sype z rukáva neuveriteľné množstvo nezmyslov, zjednodušení a fráz. S kým má pochopenie, to sú jedine muži dobyvatelia, ako ich označuje on. Ostatní, ktorí nemajú potrebu byť promiskuitní, prípadne vedia svoje chúťky držať na uzde, dokážu nebyť otrokmi nezriadených túžob, sú podľa neho chudáci. Aj im však ponúka návod, ako z tejto ich mizérie von (riešením všetkého zla je, zdá sa, „voľná láska“).
Okrem seba, kamarátov a všetkých možných chlapských (a teda ušľachtilých) činností, má samozrejme rád aj ženy, či skôr sex s nimi. To v podstatnej miere ovplyvňuje aj tematické zameranie knihy. Zvyšok v hojnej miere vypĺňajú úvahy o ženskej hlúposti, tuposti, primitivizme, sebectve, neschopnosti a neochote pochopiť pánov tvorstva (kedy si už konečne všetky tie sebastredné a sebecké manželky, milenky a ostatné natlčú do tých blbých gebúľ, že sme muži-lovci a teda nie je rozumné obmedzovať nás v akýchkoľvek našich obľúbených aktivitách?!). Plus autorove bezočivé snahy podsúvať čitateľovi akúsi (à la Hausmann) kvázimorálku.
Pán Hausmann sa tiež nezabúda – samozrejme so všetkou skromnosťou, ako je tomu ostatne u takýchto velikánov zvykom – priebežne pochváliť svojou kariérou, úspechmi, športovými výkonmi, láskou k umeniu a všestranným vzdelaním a záujmami, pričom neopomenie ani svoje „machovstvo“. No hlavne popri tom všetkom nezabudne pred čitateľom zhadzovať vlastnú manželku. Vôbec, táto kniha pôsobí dojmom, akoby mala byť akýmsi verejným odkazom práve pre ňu. Celé dohromady to vyzerá, že si tu autor rieši svoje životné mindráky. Zrejme mal na tie ženy vo svojom, inak neobyčajne pestrom, živote naozaj smolu. Alebo mal skrátka už od mladi príliš veľa práce so získavaním titulov, naháňaním sa za úspechmi všetkého druhu a zábavou, čo by mohlo vysvetľovať, prečo názorovo ustrnul niekde na úrovni krčmovej filozofie dospievajúceho mladíka.
Tiež je zarážajúce, ako človek, ktorý sa nazýva vedcom, dokáže veľkoryso a nanajvýš voľne narábať s termínmi ako napr. analýza. On na pol stránke nadhodí svoj názor – utvorený na základe svojich, ani zďaleka nie dostatočných a navyše subjektívne vnímaných skúseností – a od neho potom manipulatívnym spôsobom odvodí akýkoľvek chcený záver a toto nazve analýzou!
Celou knihou mi v mysli zneli slová skladby „Já (Sobectví)“ skupiny Olympic. Táto kniha je o vzťahoch mužov a žien (a ženách a feminizme, a mužoch a tzv. mužskom šovinizme) iba okrajovo. V prvom rade je o potrebách pána Hausmanna a ich uspokojovaní (alebo neuspokojovaní) a je zároveň akousi (nechcenou) psychologickou výpoveďou o jeho skutočných problémoch, ktorými sú zjavne a predovšetkým jeho citová nezrelosť, vlastné sebectvo a z nich plynúca neochota k vernosti.
Tento výplod Josefa Hausmanna sa darmo snaží alibisticky schovávať za proklamáciu o „úsmevnej reakcii na feministické hnutie“. Je to odpad. Ale jeden klad predsa len má. Jasne ukazuje, nakoľko vážne treba brať názory kdejakých dobrodruhov ovenčených titulmi a vedeckými hodnosťami v momente, keď sa púšťajú do písania všelijakých kvázifilozofických traktátov, ktoré sú jednak o niečom, čo je úplne mimo ich úzko vymedzenú odbornosť a jednak slúžia iba k presadzovaniu ich videnia sveta.
Ešte poznámka k práci nakladateľstva:
Vydávať knihu (navyše takto útlu) dokola a dokola s takýmto, priam neuveriteľným, množstvom chýb – to je nie len neúcta, to je opovrhovanie čitateľmi.
I když kniha místy pravdu má, tak pokud se úplně necítíte patřit do popisované sorty lidí, je tady už hodně těžké zachovávat si nadhled. Oproti Nahotě feminismu ale chválím posuny v ději:
1. Myjeme okna! A zas je to špatně.
2. Vhled do autorova rodinného zázemí osvětluje jeho trauma (viz tasemnice)..
3. Už nejen, že jsme jen julči s nožičkama, asi abychom došly od plotny k televizi: My bychom ani ty nožičky nepotřebovaly, obětavý manžel by svou julču rád přenesl, ale to my ne..!
4. Naváží se už i do mužských, to už vůbec nechápu proč. Že by chtěl být Dobyvatelem nových území provokace?
Kniha ma rozhodne vtipne momenty. Bohuzel si nejsem jista, jestli byla sepsana jen pro pobaveni nebo jestli je to snova fikce velmi neuspesneho muze, ktery se doma nachazi na konci potravinoveho retezce.
... :) autor je akademický pracovník a z matfyzu k tomu :) co dodat ... tento typ lidí "na okraji" mimo hlavní životní proud může akorát tak "blábolit" a závidět ostatním "chlapákům" úžasný život s pohodovými sexy samicemi, které si mužů autorova typu sotva všimnou :) ... závist a zlost na moudré ženy čarodějky ... já skočnila na 5. stránce ... a za břicho se popadala ... KDO MLUVÍ O OSTATNÍCH mluví totiž PŘEDEŠVÍM SÁM O SOBĚ ... takže si obrázek o knížce a autorovi udělejte sami :) ... pokud se vám to TAK STRÁÁÁÁÁÁÁŠNĚ líbí ... jste s velkou pravděpodobností absolutní nuly ... (měřeno úspěšností u žen) :) ... protože prachů (počítáno na nuly) máte asi dost a dost ... jo jo ... ale opravdovou čistou lásku CHYTRÉ samice si za ně nekoupíš :) ...
Velmi příjemná jednohubka na cestu do tramvaje. Hodně jsem se bavila, někde jsem se poznala, ale ve většině případů jsem se smála a kroutila hlavou, zda takové ženy opravdu existují...
Asi je potřeba odhlédnout od pravopisných věcí a nějakých knižních měřítek, ale ani tak mi kniha nepřijde moc dobrá. Skáče v podstatě bez ladu a skladu z tématu na téma a hodně těch témat se týká sexu, kdy ženská chlapovi nedá a ve zbytečně moc kapitolách se rozebírají důvody. Víc mne zaujalo, jak mají ženy podobný slovník, podobné způsoby vydírání muže, podobné přehlížení jeho zásluh a podobně, ale i tady je to tak jen lehce nahozeno. Pusťte si raději film Teorie tygra, tam je všechno.
ODPAD ! .....rasismus vůči ženám , humor žádný , akorát urážky , bláboly , je to zlé ...
autor má trauma z žen a proto tento fašistický spis , jinak nevím.
chudák žena která s ni příjde do styku a chudák žena co
má doma patrnera který s tímto imbecilem souhlasí.
kniha je plná lží bezduchosti a hnusu , nic odpornějšího jsem nečetla...
to že pro vás neexisutje láska ani city ani osobnost pane hausmanne
je váš problém , tak pište dál takovýto bláboly a možná se vám uleví .
pan autor je totiž misogyn (člověk který nenávidí ženy) ale přesto by si rád zasouložil...no , to je dilema.
škoda že jeho maminka použila " vagínu " aby počala a porodila takového debila :-)
onehdá jsem četla reportáž o sexuálních robotech-ženách.no to by bylo něco pro pana hausmanna , tělo bez duše , citů , osobnosti a potřeb...tohle si pane hausmanne sežente.
jinak vám není pomoci.
Asi je to pravdivější než by si leckterá žena přiznala...samozřejmě to nebude platit na 100% populace a některé části jsou možná i trochu přes čáru. :-) Ale...zábavně, názorně a pravdivě. :-)
Neuznávám radikální feminismus, ani (jakýkoliv) šovinismus, nicméně nechápu jak může podobnou knihu kdokoliv v 21. století vydat, natož ji myslet vážně. Určitě kapitoly a pasáže se dají brát s nadhledem, knížka jako celek je ale dost přes hranici. Nicméně doporučuji ji přečíst pro její absurditu. Autor si v některých pasážích i odporuje, což umocňuje už tak nepochopitelný (pseudo)fakt, že je kniha v některých kruzích považována za akademickou.
Štítky knihy
muži partnerské vztahy feminismus šovinismus
Autorovy další knížky
| 2010 |  Základy mužského šovinismu |
| 2006 | Mužský šovinismus pro pokročilé |
| 2002 | Nahota feminismu |
| 2008 |  Ženy na dosah |
| 2018 | Totalitní ideologie feminismu |
Kniha Základy mužského šovinismu je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 261x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 73x |
| Chystám se číst | 27x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
rád potkávám tohoto milého (již postaršího) pána na běžkách a vždy je to příjemné setkání. a moc rád potkávám v hospodách jeho piána. a nejradši jej potkávám za jeho piánem. ohledně televize a reprodukované hudby playlistů v hospodách se s ním shoduji téměř absolutně.
no a ta kniha. to je jen taková sranda, hospodské kecy psané pseudovědeckým žargonem, a je úžasné a fascinující, kolik blbů a blbek to dokáže brát úplně vážně a bez uzardění z toho vyvozovat dalekosáhlé závěry o nesmrtelnosti chrousta a páchat amatérské psychoanalýzy jeho citového zrání a zakončit svůj post naivně nablblým nadřazeným rádobyvtipem. budiž Vám přáno, bubliny, užijte si svá pivíčka, knedlíčky, řečičky a pravdičky.