Záhada žlutého jednorožce

To je vám zvláštní kniha. Četl jsem ji jako dítě poprvé v nemocnici, kde jsem ležel se žloutenkou a zcela mne pohltila. Pak jsem ji četl až nyní jako dospělý. Říkal jsem si při čtení, ach, jak je to naivní, nedějové a průhledné, ale drželo mne to. Parta dětí v horách, kde rodiče pěstují zeleninu, a kde se nachází tajemné údolí údajně se zakletými jednorožci. Co jiného děti potřebují? Jenže i jako dospělého mne kniha nakonec přes pozvolný popis dostala - možná právě tím popisem i tou pozvolností. Dodnes si dokážu vybavit, jak jsem si ty hory, cesty, mlhu na kopci, údolí, dům se zahradou, hostinec apod. představoval, a dodnes cítím tu pohodu a poklid toho života. Takže nakonec kniha splnila účel - oslovila mne i po letech a dokázala předat to, co chtěla. Tedy, co chtěl autor.