Záhada Edwina Drooda
Charles Dickens
Jedná se o zřejmě nejslavnější nedokončený román ve světové literatuře – tajuplný příběh s vraždou a s několika duchařskými motivy. Je bezmála neuvěřitelné, že v nejnapínavějším místě román končí, protože Dickens při práci na tomto díle zemřel. Otevřený konec však přímo vybízí čtenáře k úvahám, jak celý příběh dopadne. Dickens se touto nesmírně napínavou knihou stylisticky i formálně posunuje do 20. století a předjímá moderní román. Román stál v Čechách doposud stranou pozornosti. Vyšel jednou za první republiky, samostatně v novém českém překladu vychází poprvé! Jedinkrát se objevil jako součást italské detektivky Pravda o případu D. Josef Škvorecký napsal ke knize zasvěcený doslov i s popisem variant dokončení. Tajemství Edwina Drooda je totiž zároveň nejčastěji „dokončovaným“ románem světové literatury (existuje více než 2000 seriózních pokusů o dokončení!).... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2008 , Albatros (ČR)
Originální název:
La verita sul caso D , 1989
více info...
Přidat komentář
Parádní kniha. Moc se mi líbila a vůbec nevadí , že není dopsaná. Doporučuji po přečtení shlédnout i filmovou adaptaci.
Za tím vším stojí 9th Doctor Who (= Pán času). No schválně, zkuste shlédnout díl Nepokojná mrtvá S01E03 a uvidíte :)
.
(p.s. berte to s nadsázkou ;D)
Velikán anglické literatury se s vezdejším světem rozloučil velkolepým způsobem. Přestože změnil - či spíš vybrousil - svůj styl psaní, ani na sklonku života neztratil nic ze svých silných stránek. Ba naopak.
V příběhu se objevuje mnoho pestrých postaviček, přičemž mě nejvíce zaujali právník Grewgious a kanovník Crisparcle. Ten první pro svou povahu gentlemana, který je "neobratný a nerudný", přičemž neustále prokazuje opak a dokazuje, že ví víc, než je ochoten přiznat. Crisparcle je stejně tak spravedlivý, akorát jeho heslem je "ve zdravém těle, zdravý duch". Oba jsou pak dvojicí, kterou snad nelze nemilovat.
Samotná Záhada Edwina Drooda má dva příběhy. Ten napsaný Dickensem, který má v sobě jisté prvky duchařiny či až noir povahy, je velmi dobře sledovatelný, příjemně čitelný a nechybí mu napětí, necháte-li se do Cloisterhamu vtáhnout. Kdo Dickense zná, tomu není potřeba říkat víc. Ten druhý příběh, to je historie samotného románu. Nedokončeného. A vlastně je to konec odpovídající Charliemu. V nejlepším, kdy se příběh začíná lámat, jeho vypravěč odešel s úsměvem člověka, který vás znovu dostal. I když naposledy. Taky se s díky usmívám, přestože hlava se snaží přijít na to, kam Edwin zmizel=o)
Záhadu Edwina Drooda jsem si koupil ještě na prvním stupni základní školy. Předem jsem věděl, že jde o nedokončenou detektivku, za což jsem se později proklínal. Rád bych věděl, jak měl původně příběh dopadnout. Řada autorů zakončila děj po svém, ale zamýšlené Dickensovo vyvrcholení kriminálního příběhu se již nikdy nedozvíme.
Na záhadě Edwina Drooda je jasně vidět, že Charles Dickens už byl unavený. Románu chybí svěžest, kterou má například jeho druhý román Oliver Twist. Jsem ale velice ráda, že jsem si knížku přečetla. Přece jen je opravdu záhadná.
Kdyby mi před časem někdo řekl, že si dobrovolně přečtu detektivku, která nemá konec, pošlu ho do háje. Nu, změna je život. Dočetla jsem Záhadu Edwina Drooda fantasticky přeloženou Jarmilou Emmerovou a s ještě chutnějším doslovem pana Škvoreckého. Tak si představte, že v roce 1911 existovalo podle luštitelů rébusů 98 možných konců tajemného příběhu. V roce 1928 už dokonce 174…..:-)
Proč vůbec číst tento „nedodělek“? Má to cenu? Bezesporu. Dickens se totiž představuje ve vrcholné formě. Tajuplný příběh s vraždou a s několika duchařskými motivy. Vtip, ironie, barvité popisy osob i situací. A nad otevřeným koncem si můžete dosyta zapřemýšlet.
Věřím,že to mnohé čtenáře musí bezpodmínečně naštvat, ovšem nevidím žádný důvod, lze se jen připojit k aplausu a společně se s autorem zasmát té neodbytné myšlence, která ho pokořila a kterou on sám pokořil. Mám dokonce dojem že by zasloužila víc hvězdiček než těch holých pět. Autor si tot totiž usel dost užívat:) A to se počítá, to je pak vidět.
Pro člověka neznalého Dickensovy tvorby se tato kniha může jevit rozporuplně a nikdy nemůže tuto knihu plnohodnotně ocenit. Člověk, který napíše, že je tato kniha nudná či nezajímavá, ji ve skutečnosti vůbec nepochopil a měl by si příště vybrat knihu svému intelektu bližší a rovnější, např. s červeným/růžovým obalem :-D.
Ale pro člověka, jenž přečetl většinu z Dickensvých knih je to třešnička na dortu Dickensovy tvorby. V nás tato kniha vyvolává otázku, zda se Dickens rozhodl na stará kolena značně změnit svůj styl psaní. Kniha je jedinečná v tom, že se jeví jako typický Dickensův román (s prvky příběhu z např. Davida Copperfielda či Nadějných vyhlídek či Olivera Twista) až do té chvíle (a ta nastává až hodně ve druhé polovině knihy), kdy Edwin Drood zemře.
Tím, že Dickens tuto knihu nedokončil, nepřichází na řadu otázka, zda Edwin skutečně zemře, či jestli své zmizení záměrně zinscenoval, ale otázka, zda se Dickens rozhodl opustit svůj styl, či jestli jen se snaží čtenáře zvyklat a nazávěr knihy jim ukázat, že (starý :-)) tygr svý pruhy nemění.
Kniha s typicky dickensovskými charakterizacemi plejády bizarních figurek a náznakem detektivní zápletky, jíž dodala postmoderně otevřený konec sama smrt.
Nebudu se tu zdlouhavě rozepisovat. Děj je utahaný, nudný, nic se tam neděje, kromě večeří a s chůzek, ta má takové rukavičky, ten má takový klobouk.
Oproti tomuhle kousku jsou i léty zteřelé kšandy napínavější.
Autorovy další knížky
| 1966 |  Oliver Twist |
| 2010 | Vánoční koleda |
| 1960 | Nadějné vyhlídky |
| 2015 | David Copperfield |
| 1961 | Kronika Pickwickova klubu |
Kniha Záhada Edwina Drooda je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 61x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 37x |
| Chystám se číst | 25x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
Na internetu jsem se dočetla, že Dickens zemřel náhle uprostřed 23. kapitoly v roce 1870. Nejvíce zajímavý počin k dokončení této knihy mi přišel s pomocí spiritistických seancí, kdy duch Ch. Dickense diktoval jistému T. P. Jamesovi zbytek románu. To bylo od roku 1972. Na těchto seancích byl údajně přítomen i sám Arthur Conan Doyle!
Našla jsem tento nadiktovaný text (světě div se) na Knihy play. Je to sice v angličtině, ale je tam možnost aspoň lámaného překladu do češtiny. Vše jsem pochopila.
A můžu říct jedno: Edwin Drood žije! Byl to pokus o vraždu. Zklamala mě zápletka s dítětem Bessie (to dítě mi tam vadilo) a taky osud Jaspera. I když je Jasper záporná postava, má charisma a oblíbila jsem si ho.
Kdybych si to nemusela překládat, tak bych vůbec nepoznala změnu - stejný styl i slovník Ch. Dickense, žádná napodobenina velkého romanopisce! A to pan T. P. James nikdy neprojevil žádný literární talent a své vzdělání ukončil ve 13 letech. Je to přinejmenším zajímavý fenomén a pozoruhodný literární výkon. Jsem ráda, že jsem si ho mohla přečíst aspoň takhle.