Žádné lži

Ano, je to překombinované, nevěrohodné, chvílemi až absurdní, ale mě to pořád ještě baví...Snažím se vymyslet, jak to ve skutečnosti bylo a bude, nevěřím autorce ani nos mezi očima, ale přece jen vše neuhodnu. Závěr byl podle mě ok, mám ráda takové to pomrkávání autora na čtenáře, že ne vše musí být myšleno až tak vážně! Ale příště už mě, Freido, fakt nenachytáš!!!

Tohle byla pecka! Super napínavé, napětí téměr neutichá a člověk musí číst dál a dál. Přečetla jsem to jedním dechem za tři noci. Bavilo mě téma, postavy, příběh, rozuzlení.. Naprosto doporučuji!

(SPOILER) Přestože se kniha jmenuje Žádné lži, jedna z hlavních postav nám lže po celou dobu a to já nemám ráda. Pokládám takový postup za podvod na čtenáře, který jaksi nepředpokládá, že mu vypravěč něco zamlčuje nebo přímo lže. Vypravěč, ještě navíc v první osobě, by měl být takovýma očima čtenáře, díky nimž sleduje příběh. Vraždu Rogera Ackroyda považuji za důležitý pokus v dějinách detektivky, ale rozhodně kontroverzní a nevhodný k následování.
Co se týká Adrienne a jejího problému, nezdál se mi tak velký, aby ho musela řešit zrovna tímto způsobem. Ani její lékařská praxe a tvrzení o odhalení každé lži na mě dojem neudělaly. Udivily mě počty schůzek, které na každé nahrávce uvádí. 159. sezení s devětadvacetiletým EJ? Je s podivem, jak při takové vytíženosti stíhala více klientů. (Nemluvě o tom, jak Tricia zvládla všechny nahrávky vyslechnout během pár hodin.)
Kniha je každopádně čtivá, autorka ví, jak čtenáře udržet v napětí a jak mu vnutit pocit, že "to je přece jasný" - a pak se vytasí s šokujícím zvratem.
Úplný závěr byl absurdní a pokazil mi dojem z celé četby.

Tenhle díl opět nezklamal.
I když jsem si v polovině knihy myslel, kdo bude ten vrah a ten špatný, autorka mě ke konci knížky opět hezky vypekla a bylo to úplně jinak.

A pak člověk jen kouká s otevřenou pusou se slovy "Cože" ????

Freida a tieto jej ľahké thrilery. Ona má obrovský dar slova. A jej pohľad na myšlienkové pochody ľudí je taký osviežujúci. Bez filtra, bez príkras. Zasadené do hláv mierne psychotických postáv, to pôsobí miestami až groteskne, no u nej to nejakým spôsobom funguje.

Za mňa lepšia kniha ako populárna Služobníčka. Tentoraz sa mi ju nepodarilo prekuknúť a čítanie som si skutočne užívala.

07.11.2025

Anatómia lží je psychologický triler, ktorý ma vtiahol do sveta klamstiev, tajomstiev a znepokojivých odhalení. Príbeh sleduje mladý pár, ktorý sa počas obhliadky odľahlého domu ocitne uväznený v snehovej búrke. Dom má temnú minulosť a kedysi patril psychiatričke, ktorá záhadne zmizla. Ako sa hlavná hrdinka snaží pochopiť, čo sa v dome odohralo, začína spochybňovať nielen okolie, ale aj svojho manžela.
Atmosféra knihy je napätá, izolovaná a psychologicky dusivá. Autorka tu pracuje s pocitom neistoty, paranoje a postupného odhaľovania pravdy. Páčilo sa mi aj ako využíva vnútorné monológy a retrospektívy, aby postupne odhaľovala vrstvy klamstiev. Postavy sú komplexné, s vlastnými tajomstvami, a nevedela som, komu vlastne môžem veriť.
Freida McFadden, sama lekárka, vnáša do príbehu prvky psychológie a manipulácie, ktoré dodávajú deju hĺbku. Tým, že som už od nej prečítala niekoľko kníh, mi trochu prekážala až prílišná podobnosť s jej inými dielami.

03.11.2025

(SPOILER) Navzdory perfektním recenzím jsem zůstal velmi zklamán. Četl a poslouchal jsem hodně thrillerů, včetně autorčiny knihy Pomocnice, která mi (ač s ohraným konceptem) přišla hodně dobrá. Tady jsem měl několik problémů, budu i se spoilery.

Nejvíc ze všeho mi vadí způsob, jakým autorka dosáhla hlavního zvratu - v první části nám ukázala postavu a její vnitřní svět s úplně jiným charakterem, než na konci. A já tomuhle nerozumím - když nám postavu představí v první osobě a ta postava v té chvíli postrádá informace, něčeho se bojí, nějak se chová, jak může pak na konci knihy přinést tu stejnou postavu s odhalením "haha, o všem jsem věděla, všechno jsem naplánovala a všechno tada řídím." To nejsou dvě odlišné polohy jednoho člověka, to si prostě jen fakticky protiřečí. Pokud autorka chtěla pracovat s tím, že se Tricia chová na začátku jinak na konci, ať to napíše ve třetí osobě, nebo vyřeší jinak, ale už jenom říct v první části "nevím nic o minulosti mého manžela" a ve třetí "haha, lhala jsem, vím o něm všechno a právě proto jsme tady," to je prostě jen velmi levné podkopání vlastní logiky. A budu klidně ještě explicitnější. V první části vystrašená Tricia řeší, jestli se na ní nebude její manžel zlobit, že s ním otěhotněla protože jednou někomu vynadal do telefonu, a pak se na konci dozvídáme, že je to chorobně neempatická osoba, která dobře ví, že její manžel je vrah a právě proto si ho vzala. Well, to je pořád ta stejná osoba. Ona i v té první kapitole tyhle věci o Ethanovi věděla. Proč v první kapitole říká, že ne? :D Nemůžeme vzít čtenáře na výlet do psychiky, kterou ta postava nemá. Může se tak chovat navenek, ale nedává smysl, aby se myšlenky postavy a její vnitřní svět snažili někoho obelhat - tedy pokud sledujeme celou dobu chladnokrvní vražedkyni, nemůže se v první části knihy prostě chovat jako nic netušící slepička, to prostě nedává smysl. Kdyby měla amnézii, kdyby měla nějakou mentální poruchu, ok, beru. Ale takhle vůbec. Když jdeš cíleně najít kazety a tělo, tak nemůžeš napsat kapitolu o tom, jak jsi předkvapená, že si našla kazety a jak netušíš, co by na nich mohlo být a pak to zkoumáš a tuhne ti krev v žilách, lol.

Samotná linka mi taky přišla vysloveně slabá. Prosím vás, koho by video, jak jste někomu píchli pneumatiku, dokázalo vydírat vlastním životem? Absolutně každá postava zde z toho dělá scénu jak hrom. Raději se domluví na vraždě, než aby vyšlo ven video, že doktorka píchla někomu gumu. Nezlobte se, ale tohle je stejná kravina jako že když postříkáš místnost "neutralizátorem zápachu z mŕtvol," tak zrazu může tá mistnost několik let fungovat bez toho, aby policie vyšetřující vraždu nenašla tělo, které tam před nastříkáním nesnesitelně smrdělo. A těchto věcí tam bylo fakt neskutečně moc. Krom toho byl úvod hodně nudný a roztahaný, postava co zabila 6 lidí se bála zasvíceného světla v baráku, wow. Zájem jsem začal mít v 41. kapitole, ale pak velmi rychle opadl, když mi došlo, že žádný zásadní zvrat se konat nebude.

Autorka je fakt mistr napětí a velkých zvratů. Rozuzlení jejích knih bývá skoro vždycky hodně překvapivé. Tahle není vyjímka. A co je pro mě v jejích knížkách docela pravidelné? Žádnou postavu si nedokážu oblíbit. Přesto si je ráda čtu a líbí se mi.

Kdo je onen tajemný pacient, mi docvaklo ve 13. kapitole. A pak už jsem napětím mohla prasknout! Freida zkrátka umí psát a hlavně dokonale umí udržet čtenáře v napětí!

A taky je mistryně zvratů! A víc nenapíšu, protože bych musela spoilerovat. Snad jen, že není dobré všem a všemu věřit.......

Po Pomocnici jsem se těšila na další thriller z pera autorky a nezklamala mě. Bylo to napínavé a četlo se to samo.
Konečné rozuzlení bylo pro mě překvapivé, opět nic nebylo tak, jak jsem si zpočátku myslela, což už bych mohla po předchozích knihách tušit. :-)
Nicméně to na mě bylo až moc překombinované a vlastně jsem ani nevěděla, komu fandit. K srdci mi nikdo nepřirostl a ani nemohl…

Nechala jsem se zlákat vysokým hodnocením, ale spokojený čtenář nejsem. Všechny postavy nesympatické a protivné, zápletka docela dobře rozehraná, ale překombinovanost ji nakonec dorazila. Škoda, někdy je lepší ubrat. Štěstí, že kniha je napsána čtivě.

Byla jsem celá napnutá. Vsugerovala jsem si, kdo je hlavní zločinec. Ke konci mě překvapila změna.Nečekala jsem k čemu dojde. Celkem dobře se četla

Na knihu jsem se těšila a nezklamala mě. Místy jsem byla napnutá jak kšandy, jen od půlky napětí už polevilo, ale i tak se kniha dobře četla a měla spád. Někdy mě iritovaly postavy, proto jsem nedala všechny hvězdičky.

Odlehlé místo, sněhová bouře a dům plný tajemství. Stejně jako ostatní knihy autorky čtivé, s překvapivým koncem. Na mě byl tedy asi až moc neuvěřitelný, že by vše mohlo takhle projít.

Bylo to velmi velmi čtivé, až na tu šílenou překombinovanost … to bylo prostě až příliš…kolik magorů se vejde do jedné knihy?

Tajomný psychologický thriller, v ktorom sa tajomstvá hromadia jedno za druhým. Každá strana prináša nové lži a klamstvá, a práve keď si myslíte, že už niečo tušíte, príbeh vás znova prekvapí. Zvraty a nečakané odhalenia udržia čitateľa v napatí až do prekvapivého konca.
Po knihách o Pomocníčke znova raz autorka prináša príbeh, ktorý núti čítať ďalej a ďalej, až kým skutočne nezistí, kde sa skutočne ukrýva pravda.

perfektní thriller, nemohla jsem se odtrhnout :) mělo to tu správnou atmosféru!

(SPOILER) Knihu Žádné lži jsem si přečetla hned po Pomocnici a musím říct, že tahle autorka mě úplně dostala! Má neuvěřitelný dar vtáhnout mě do děje už od první stránky, což se mi opravdu nestává často. Čte se to lehce, ale zároveň napínavě, a po pár kapitolách jsem měla pocit, že se od toho prostě nemůžu odtrhnout.

Nejvíc mě bavilo, jak dokonale autorka dokázala proplést jednotlivé příběhy – dvě zdánlivě oddělené postavy, které se nakonec spojí a všechno do sebe zapadne. Ten moment propojení byl naprosto skvělý a konec mě upřímně překvapil. Nečekala jsem ho, ale byl perfektní.

Rozhodně to není poslední kniha, kterou si od téhle autorky přečtu. Umí psát tak, že člověk úplně zapomene na svět kolem sebe.

Jako čekala jsem cokoli, jak už jsem četla jednu knihu autorky, měla jsem jisté tušení, jak to dopadne. Ale prostě toto jsem nečekala. Začátek se lehce vlekl ale pak se to nějak rozjelo a nešlo přestat číst. Pořád jsem čekala na to samotné odhalení, co se za tím vším skrývá no a jako to mě dostalo. A ten konec.... Žádné lži si musíte prostě přečíst a pak po přečtení budete jen sedět a nebudete nic chápat. Doporučuju.