Bolestné sliby

V pokračování příběhu Iris a Romana nás autorka znovu vtahuje do světa, kde se poetika střetává se syrovostí války. Pokud jste si oblíbili první díl Božští rivalové, Bolestné sliby vás nezklamou — jen počítejte s tím, že atmosféra výrazně potemní.

Děj plynule navazuje tam, kde jsme skončili. Roman ztratil paměť a je na Iris, aby mu připomněla jejich pouto. Opět se vrací motiv začarovaných dopisů, které jsou pro jejich vztah klíčové. Oproti prvnímu dílu je tu ale mnohem více cítit tíha fronty – Roman i Iris stojí na rozdílných stranách a aktivně se zapojují do záchrany svého světa.

To, co mě na knize baví nejvíc, je lidskost hlavních postav. Nejsou to žádní neporazitelní superhrdinové. Jsou to obyčejní lidé, kteří přiznávají své slabosti, strach a nejistotu. Zvlášť z Iris se tady stává opravdová bojovnice s rozhodující rolí.

Oceňuji, že lépe poznáváme Dacrea a jeho uvažování. Na druhou stranu mi ale chyběl větší vhled do světa bohů a hlubší vysvětlení vztahu mezi Envou a Dacreem. Doufám, že tohle bílé místo zaplní chystaný prequel, protože by byla škoda nechat to nevyužité.

Děj není předvídatelný ani přitažený za vlasy. Jedinou výjimkou je pro mě samotný závěr, který už působil trochu nepravděpodobně, ale celkový dojem to nekazí. Velkým plusem je, že závěr knihy není přeslazený.

Bolestné sliby jsou originální a napínavé fantasy. Rebecca Ross píše tak, že každý okamžik prožíváte s hrdiny a všechno vám připadá až nečekaně skutečné. Je to knížka, od které se nebudete chtít odtrhnout.

(více na @hanivpribehu)

Dočetla jsem Bolestné sliby a ještě teď jsem z té knihy taková… mimo. Úplně mě pohltila a po dočtení jsem chvíli jen seděla a snažila se zpracovat všechny emoce, které ve mně zanechala.

Tenhle příběh je totiž od začátku do konce opravdu hodně silný a hlavně smutný. Ukazuje válku bez příkras – její krutost, strach i bezmoc obyčejných lidí, kteří se v ní ocitnou. Právě to na mě působilo asi nejvíc. Člověk při čtení cítí, jak těžké to všechno pro postavy je.

Pořád jsem se bála o Romana a Iris a některé momenty byly opravdu hodně bolestivé. Autorka dokáže skvěle pracovat s emocemi a několikrát jsem měla pocit, že mě ten příběh úplně rozdrtí. Jedna část konce mi ale přišla až překvapivě jednoduchá – čekala jsem, že bude mnohem složitější. Jinak mě ale příběh úplně vtáhl a ten závěr byl nakonec uspokojivý.

Je to kniha plná bolesti, války a těžkých rozhodnutí, ale zároveň i lásky, naděje a víry, že i v těch nejtemnějších chvílích může existovat světlo.

Najdete mě na:
IG: @terischmetti_books
http://instagram.com/terischmetti_books
TikTok: @terischmetti_books
https://www.tiktok.com/@terischmetti_books?_r=1&_t=ZN-94Zk8UpO39i

Iris Winnowová se vrátila z fronty do redakce novin a doufá, že zjistí, zda útok Dacreových vojsk přežil i její milý Roman C. Kitt. Ukáže se, že ano, jenže se přidal k Dacreovi, pro kterého píše propagandistické články do konkurenčních novin. Iris si je jistá, že Roman není zrádce a je odhodlaná najít způsob, jak s ním skrze kouzelné psací stroje komunikovat. Jenže Roman vlivem Dacreho kouzel ztratil paměť… A tak nastává čas vydat se znovu jako válečná zpravodajka na frontu a tajně doufat, že se jí podaří Romana zachránit.

Rebecca Ross napsala dilogii Začarované dopisy krásným, až lehce poetickým stylem. Bolestné sliby jsou vážnější, temnější a dramatičtější než první díl Božští rivalové – celkově víc připomínají válečné drama. Nechybí složitá rozhodnutí, násilí, bombardování měst, trocha romantiky i nepopisných milostných scén, ale ani úmrtí. Bolestné sliby obsahují víc fantasy prvků než předchozí díl, ale pořád se nedají zařadit mezi plnohodnotnou fantasy. V závěru je příběh dojemný i smutný a konec je hořkosladký.

Z Bolestných slibů se nějak vytratilo kouzlo Božských rivalů. Mají 440 stran, ale první polovina knihy víceméně kopíruje dějový oblouk prvního dílu: práce v redakci, odjezd na frontu, dopisování s Romanem, který netuší, že tajemná dopisovatelka je Iris, a ani, kdo Iris je, protože si nic nepamatuje. Jenže to jiskření z prvního dílu najednou nefunguje. Nemám ráda, když jsou postavy oddělené, a tady spolu Iris a Roman netráví skoro žádný čas a jejich vztah je upozaděný. Navíc Rebecca Ross promarnila postavu Irisina bratra Foresta, který na konci prvního dílu způsobil katastrofu, ale přitom má v Bolestných slibech minimum prostoru a ještě s ním nakonec příšerně zametla. Tohle si ani on nezasloužil. Podobně naložila i s hlavním záporákem Dacrem, který měl obrovský potenciál, ale ten zůstal trestuhodně nevyužitý.

Bolestné sliby jsou závěrečném dílem dilogie Začarované dopisy. Z prvního dílu Božští rivalové jsem byla nadšená, dostal pět hvězdiček z pěti a patřil mezi nejlepší knihy roku 2024. Bohužel o Bolestných slibech to samé říct nemůžu a důvodem je hlavně délka a z ní plynoucí roztahanost knihy. A je to strašná škoda…

Konec Božských rivalů mě přiměl vyprdnout se na TBR a vrhnout se hned s ostatními ve společném čtení na pokračování. S postavami a světem se mi nechtělo loučit a chtěla jsem znát další vývoj.
 
Stejně jako v prvním díle i tady mě děj pohltil a stránky se otáčely samy, přestože chvílemi mi to přišlo trochu pomalejší.

Válka je už za dveřmi, ale každý se k tomu postavil jinak. Někdo proti tomu chce něco dělat a pomoct, někdo se to snaží vytěsnit a někteří intrikují. Iris patří k té první skupině. Snaží se na válku upozornit aspoň slovy, protože ty byly vždy její největší zbraní a k tomu se pokouší zjistit, co se přihodilo s Romanem poté, co se rozdělili a on zmizel. Když se to dozví, je zděšená, ale ví, že za tím je víc.
 
Tenhle díl je temnější a bolestnější díky všemu, co se přihodilo a tomu, co hrdinové právě prožívají, a ještě je čeká. Láska mezi Iris a Romanem je silnější, než si oba asi mysleli a já si je zamilovala ještě víc. Naopak jsem se chvílemi skoro bála otáčet další stránky, protože jsem se děsila toho, co přinesou. A tady nastalo něco, z čeho mám smíšené pocity. Přišlo mi, jak kdyby autorka psala tenhle příběh s jistou myšlenkou, ale ke konci si to rozmyslela a udělala to jinak. Na jednu stranu jsem ráda, že to bylo takhle, ale na druhou mi to neladí ke zbytku knihy, ale to je asi má jediná výtka, kterou tu mám, protože jinak to bylo úžasné.
 
Tohle je série, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat a bude mít v mém srdce své místo. Utěšuje mě vědomí, že se do tohohle světa ještě vrátím díky prequelu, který brzy vychází a pokud jste vy sem ještě nezavítali, tak to doporučuji napravit.

(SPOILER) Mrzí mě, že nemůžu dát víc hvězdiček, ale bohužel se tady opakuje scénář z prvního dílu – a totiž že na papíře a v anotaci to vypadá mnohem líp, než jaké je pak provedení.

Víc než v prvním díle se ukazuje autorčin „tell, don’t show“ styl – takže zatímco v prvním díle jsme neustále četli o tom, jací jsou oba hrdinové „rivalové“ a žádné skutečné rivalství se nikdy nijak neodehrávalo, tak v druhém díle je to ještě horší. Dozvídáme se, že je Dacre děsivý bůh, ale vidíme to? Ne. Dozvídáme se, jak už Roman není Romanem, jak je Dacreův nástroj, jak píše hrozivou propagandu – a vidíme něco z toho? Ne.

Čímž se dostávám k samotnému motivu „Roman je na špatné straně a pravděpodobně trochu evil“ (pozor, následuje spoiler). Ten byl velice slibný a bohužel zůstal naprosto nevytěžený – jako by autorka nesnesla mít postavy proti sobě, a tak si Roman na Iris jednoduše vzpomene po pár kapitolách. Prostě jen tak.

Podobných problémů je tam mnohem, mnohem víc, ale byla bych tu dlouho, kdybych měla vypisovat všechno. Výsledkem je duologie, která mi sice tvrdí, že bych měla cítit emoce a vysoké sázky, ale nedělá nic pro to, aby se to skutečně dělo. A já si z toho beru poučení, že styl Rebeccy Ross asi není pro mě a jejím dalším knihám se vyhnu.

Druhý díl je temnější, vážnější a občas nepůsobí jako YA.
Válka je blíž, bohové jsou problematičtější a otevřenější a romantika? Pořád krásná ale tentokrát s příchutí bolesti, obětí a zoufalých slibů, které se hrozně snadno dávají a hrozně těžko plní. Iris a Roman si projdou emocionálním maratonem. Jejich vztah je křehký, opravdový a místy napjatý k prasknutí.
Autorka skvěle uzavírá příběh, žádné natahování, žádné zbytečnosti. Jen silné momenty, těžká rozhodnutí a napínavé finále.

Zakončení poutavého příběhu o kouzelných psacích strojích bylo pro mne docela zklamáním.
Literární květnatost textu je utopená v podrobných popisech částí, které to nepotřebují, zatímco tam, kde bych uvítala větší hloubku, jsou použita slova až suchopárná. Občas se to trochu vleklo, některé úseky by rozhodně zasloužily proškrtat. A naopak jiné, hlavně emocionální či milostné scény byly popsané skoro jen tak mimochodem. Hlubokých myšlenek a strašlivých dopadů s válkou spojených se autorka jen lehce dotkne a hned zase utíká k rozebírání okolí. Zamrzí i hrubě nevyužitý potenciál, co se "bohů" týče. Dacre ani Enva na mě nezanechali nijak velký dojem. A několikrát mě vytočila nečekaná přihlouplost postav, které jsem podle jiných činů rozhodně nepovažovala za neschopné či naivní.
Suma sumárum - dvojka bohužel nenaplnila má očekávání vyšroubovaná výborným prvním dílem.

Čtení prvního dílu (Božští rivalové) jsem si opravdu užila a tak jsem se hned musela pustit do pokračování a po dočtení musím říct, že tuhle sérii miluju!

Děj se tentokrát soustředí především na samotné podsvětí, odbojové hnutí a plán, jak Dacrea jednou provždy odstranit. Romantická linka mezi Romanem a Iris je upozaděna a trochu mě mrzí, že tu víc prostoru nedostali i Attie a Tobias..

Co ale na příběhu nejvíce oceňuji, je uvěřitelnost - i když se jedná o fantasy, vše dává smysl a je dobře vysvětleno. Také Iris jsem si oblíbila ještě více, než v předchozím díle - je to opravdu silná hlavní hrdina (hlavně psychicky a emočně) a fandila jsem jí od začátku do konce!

Jedinou výhradu bych měla k závěru.. Oproti tempu celé knihy mi přišel trochu uspěchaný a chtěla bych vědět více o pozdějším životě vedlejších postav. Knihu hodnotím 4 (stejně jako předchozí díl) a tuto duologii můžu jen doporučit!

Celá duologie mě velmi oslovila.
Jedná se o emotivní a, přes svůj květnatý a jemný jazyk, taky hrubý příběh, kde se láska, jak romantická tak platonická, střetává s temnou dobou a vytváří alegorii k dnešnímu světu, ukazuje zlo a příkoří války, která, přestože ji vedli bohové, měla dopad hlavně na obyčejné lidi. Místy přeslazený, ale přesto uvěřitelný, vztah hlavních hrdinů tahaly nad hladinu dobře zakomponované pasáže dávající prostor k úvaze, díky nimž měl příběh o dost větší hloubku a vyvolávaly otázky, zda nechce autorka něco sdělit.
Dobře vykreslené postavy, nečernobílé situace, sympatický záporák, čarovné prostředí, zlatavá atmosféra probouzející lyrika, rychlý spád, čtivý styl psaní a nečekaná slovní spojení ve mně rozdmýchávají nadšení, jako dlouho žádná kniha.

Tady se již "fantasy" objevilo, ale stejně moc málo.

Prostě nádhera, ani druhý díl nezklamal. Sérii moc doporučuji.

O kousek lepší než první díl. Více akce a o trochu více těch Božstev. Ale stejně oproti jiným fantasy je toto stále málo propracované a někdy klouže jen po povrchu. Nicméně, fakt je, že mě to bavilo více než první díl.

Tak mám konečně dočteno. Druhý díl mě ze začátku moc nebavil, nelíbilo se mi, že se Roman s Iris rozdělili a vlastně si musel každý nějak poradit sám. Co se celé boží války týče, už jsem trochu věděla, do čeho jdu, takže jsem se už nad ničím nepodivovala. Nejvíce jsem se začetla až na konci, kdy kniha nabrala konečně nějaký větší spád a těch cca 100 stran jsem přečetla jedním vrzem.
Nemůžu říct, že bych si k postavám vytvořila jakýkoliv vztah, ale příběhově mě to vlastně docela bavilo. Celkově to byla moc fajn YA duologie, oceňuji i fakt, že tu nebyl žádný smut, což je teď u YA knih vzácnost. Možná ještě upravím hodnocení, až se mi kniha víc rozleží v hlavě.

3/5 Osobne ma pokračovanie dosť sklamalo. Nemám rada keď postavy sú na 80-90 % knihy odlúčené, ba čo viac veľa z deja bolo uponháhľané a bez hľbky. Dosť veľa vecí nedavalo zmysel, čo sa týkalo bohov. Najlepšie boli momenty medzi Iris a Romanom ale bohužial nestačili na záchranu môjho názoru na túto knihu.

Já já tuhle duologii miluju!

První díl, byl jako zhmotněný sen.
Druhý díl mě příjemným způsobem vrátil zpátky do reality.

Prvnímu dílu jsem nemohla absolutně nic vytknout. U druhého by se už nějakých pár nepatrných mezer našlo. Přesto jsem z nich obou naprosto nadšená a Iris s Romanem si ještě dlouho ponesu v srdci i mysli. Asi vlastně ani nemám potřebu rozebírat jednotlivé silnější a slabší stránky knihy, protože celkový pocit, který ve mě po přečtení přetrvává je jednoduše nejdůležitější a mluví za vše. Pocit uspokojení a naplnění. Pocit, že většina postav v této knize mi přišla skutečnějších, než někteří lidé, které osobně znám.

Tyhle dvě knihy automaticky řadím mezi nejlepší, jaké jsem kdy četla a je mi jasné, že se k nim jednou s chutí vrátím.

Z prvního dílu jsem byla nadšená - krásně a něžně napsaná romantická fantasy kniha na pozadí války. Druhým dílem, jsem se ale už sotva prokousala.

Příběhu jako takovému se vlastně nedá nic vytknout, ale už se to strašně vleklo. Kdyby kniha nasadila větší tempo a proškrtala se spousta nepotřebných pasáží a dialogů o ničem, vlastně se mi líbí skoro stejně jako první díl.

Můj další problém byl se změnou vztahu Iris a Romana. Úplně ztratil jakýkoliv sex-appeal. Z rivalů se stal takový ufňukaný a melancholický pár.

Božští rivalové, to je srdcovka. To je kniha psaná s neskutečným citem. Na pokračování jsem se strašně těšila. Ale popravdě mě trochu zklamalo. Tak trochu u mě klouzala po povrchu. Osudy Iris a Romana mě nějak nedokázaly tolik chytit za srdce jako v prvním díle a přitom vzhledem k tomu, jaké úděly jim autorka nachystala, bych je měla prožívat víc. Chybělo mi tam cítit jejich pouto, chybělo mi tam víc kouzelných dopisů. Nejvíce mne zasáhl osud Irisina bratra. Sečteno a podtrženo, bylo to hezké čtení, byla jsem napnutá, jak vše dopadne, ale kvalit prvního dílu to bohužel nedosáhlo a občas mi tam chybělo víc popisů. Ale opět musím velice pochválit obálku a celkovou vymazlenost knihy. Je to opět nádhera.

Jsou knihy, které vás zaujmou dějem, a pak existují ty, které vás pohltí stylem vyprávění. Bolestné sliby nicméně spadají do obou kategorií.

Druhé a zároveň závěrečné díly to mezi čtenáři nemají jednoduché. Obzvlášť, když ten první nasadí laťku opravdu vysoko. O to větší radost mám z toho, že si Rebecca Ross dokázala udržet stejnou úroveň a opět vykouzlila nádherný příběh, který se mnou ještě nějaký čas zůstane.

Iris a Roman pokračují ve psaní svého příběhu, avšak okolnosti, do kterých se dostávají, nejsou vůbec jednoduché. Do Oathu se blíží válka a Roman se ocitá bez vzpomínek na nepřátelském území. Slova ale mají sílu, kterou ani bohové nedokážou zlomit.

Ačkoli závěr nenabízí tolik překvapení nebo zvratů, kolik by se dalo očekávat, síla příběhu spočívá v jeho atmosféře, promyšleném jazyce a vývoji postav. Vyprávění plyne plynule a poutavě, a přestože má kniha klidnější tempo, dokáže udržet čtenářovu pozornost až do poslední stránky.

Každému, kdo ocenil první díl pro jeho styl a atmosféru, nabídne i tento pokračující příběh plnohodnotný zážitek. Vřele doporučuju!

Příběh byl nádherný. Líbí se mi, že je to zaměřeno na dobro, lásku, naději, možnosti volby. Emoce jsou zde vykresleny úžasně.
Co mi vadilo, bylo to, že Forest nedostal prostor na to, aby vysvětlil své jednání z předchozí knihy. Což mi trochu vadilo. Ovšem neodrazovalo mě to od čtení.