Za Alpami

16.04.2020

Nesympatické postavy, nesympatický příběh a nesympatické Německo.. vše v jednom.
Kniha plná nafoukanců, zbohatlíķů a ponižování. Ani samotný příběh a téma nedokáží vyvolat jiné emoce než odpor.
Je mi líto.

07.03.2020

Tema zajimave, ale naturalisticky a prilis rozvlacny styl mi nesedl. Knihu jsem po temer 200 stranach odlozila.

19.10.2019

Nápodoba Kundery a Houellebecqa. Proč jsou všechny postavy tak hnusné karikatury? Autor nepoznal nikoho normálního?

16.09.2019

Román vzbudil rozporuplné a vyhrocené reakce, což už samo o sobě něco znamená.
Řeči o tom, že autor napsal fašistický nebo rasistický román jsou nesmysl. Ti, kdo si to myslí, nechápou rozdíl mezi literárními postavami a autorem. Můj dojem z románu je ale také rozporuplný a vlastně nevím, co si o něm myslet, což se mi moc často po přečtení knížky nestává. Trochu mi vadilo, že se autor formou (Nesmrtelnost) a částečně i obsahem (Nesnesitelná lehkost bytí) až moc inspiroval u Kundery, čímž rezignoval na svůj vlastní styl. Ke konci už mě unavovala neustálá nesympatičnost a banálnost postav a jejich pravdiček. Chovají se tam (a mluví) skoro všichni jak idioti. Pokud to bylo autorovým záměrem, tak se mu to povedlo. Přesto celkově hodnotím kladně, dávám čtyři hvězdy. Zábranský přinesl trochu čerstvého vzduchu do zaprděné české kotliny.

11.07.2019

Nic moc mi to nedalo. Celkem čtivý, manyristický, o ničem, hraje si na Kunderu Ač mu nesahá ani po kotníky :)
Pěkné popisy sexu. Lehké zklamání ale autora úplně neodepisuji

01.12.2018

Tak kdo má rád realismus a naturalismus, tomu tuto knihu vřele doporučuji. Byla zábava koukat na vývoj děje a moc jsem si to užil. Přirovnal bych to k zolovu zabijáku, nebo k světu podle garpa.

Kdo to nezažil, nepochopí,po přečtení této knihy si kladu otázku: co se to proboha stalo s celou jednou generací?

05.07.2018

S utrpenim docteno...radoby intelektualni slovni prujem

08.05.2018

Celkem výstižný popis proměny západního Německa od zlatých let bezstarostného prosperujícího kapitalismu osmdesátých let k dnešnímu levicovému úpadku. Postavy často nesympatické, ale kolik sympaťáků a spřízněných duší potkáme v reálném životě? Za mě dobrý.

Knihu bych navrhl na cenu Blábol roku. Škoda, že taková anketa neexistuje.

23.03.2018

Jedním slovem SKVĚLÉ! Zábranský skvěle ukázal, jak mnozí z nás myslí, ale vlastně se za to stydí... anebo si díky takhle syrovému otevření tématu emigrace začneme dělat vlastní názor? Bez vlivu médií a okolí? Názor sami v sobě? A sami o sobě? A nebo pomineme emigranty a zamyslíme se nad naším životem... Nebo si prostě jen užijeme skvělý příběh několika lidí prodchnutý sexem na stránkách knihy Za Alpami.

28.01.2018

Můj výsledný dojem je stejně rozporuplný jako recenze, které jsem na knihu četla. Zjednodušené, až šablonovité postavy, zbytečně vulgární sexuální scény - to všechno na mě zapůsobilo natolik rušivě, že se mi nechtělo číst dál, přestože chápu a zcela souhlasím a autorovým názorem, že pro ty na druhé straně Alp jsme vlastně NIC.

Grafomanský blábol s podivným politickým podtónem (skorofašounským). :(

Krásně to popsal v Respektu P. A. Bílek:

"(...) Chce Zábranský klást nepříjemné otázky, jít proti proudu a být kontroverzní, nebo je vskutku přesvědčen, že v sofistikovaném fašounkovství je jediná naděje? Z románu soudit nejde, tak odfláknutý polotovar se uchopení vzpírá. První polovina je odvarem z Nesnesitelné lehkosti bytí – vypravěč jednání postav neustále komentuje a zobecňuje, ale místo břitkosti jde o upocené pitvoření, jež si žádá dávku čtenářského masochismu. To asi autor cítí, takže nechá skrz vzpomínky a deníky mluvit hlavní postavy, matku a syna. Efekt je jediný: fašounci, ironizovaní dříve vypravěčem, se nám stanou blízkými – mluví k nám a my jim rozumíme. Od čehož je jen krok k pocitu, že to jsou vlastně docela sympatičtí lidé."

20.12.2017

V Zábranského novém románu je představena vize Evropy, která sní svůj sen, přičemž jaksi nedopatřením dostává nervové signály do svých končetin a pohybuje se jako somnambul. Jde o celkem pozoruhodný text, který ovšem na konci zklamává, neboť není schopen linii svých postav dotlačit do jejích krajních mezí. Díky tomu se celková výpověď nese v nijak zvlášť originálním duchu, přičemž tím nejzajímavějším zůstávají dílčí postřehy (Zábranský ve svých rozhovorech působí v něčem podobně – jako celek jeho světonázor moc nefunguje, neboť obsahuje mnoho nekonzistencí; dojem z románu je ovšem výrazně lepší). Cítím zde jistou snahu napsat "velký společenský román", jak po něm velice touží kupříkladu Eva "Zase-to-není-ono" Klíčová, na čemž tedy jistě není nic špatného - naopak. Český Houellebecq ovšem Zábranský medle tedy není.

Hodnotové spektrum díla (menší analýza románových postav v podobě rozvržení toho, co reprezentují):

Brutální arivisté:
1. Mathias – současný úspěšný západní člověk: psychopatické rysy osobnosti; sebestředný a arogantní ignorant; strach ze smrti a fetišizace mládí; pohrdání ostatními + skrývaný komplex méněcennosti; předstírání hlubších citů a falešná snaha o větší autenticitu v případě, kdy se cítí ohrožen
2. Clemens – úspěšný západní člověk druhé poloviny 20. století: ignorant, machistický hedonik a sadista; jednodušší člověk, nic nepředstírá, jako kormidlo používá svůj penis; myslí si, že je na vrcholu, ale záhy objevuje, že je na dosah konce; tragikomická postava
3. Adam – úspěšný imigrant ze socialistického Východu: nízká inteligence; malost, podlost a vychcanost; přizpůsobivost; člověk tvořící struktury podsvětních aktivit

Naivisté:
1. Jan – neúspěšný imigrant ze socialistického východu: pokrytec a slaboch; je sebestředný a není brutálním arivistou jen proto, že na to nemá schopnosti; snaží se napojit na disidentské struktury, protože není schopen se prosadit jinde – čili kritizuje ty, kterými by se rád stal, ale neumí to; hysterické reakce; když se mu nedaří, útočí na ostatní, aby se cítil morálně nadřazený, když se mu daří, je blahosklonný, aby se cítil morálně nadřazený
2. Frauke – současný neúspěšný západní člověk: slabost, nedostatek vůle, nerozhodnost, submisivita, nedostatek bystrosti, nízké sebevědomí; studium jakýchsi nejasných a nepotřebných humanitních oborů; svůj komplex méněcennosti a potřebu seberealizace vkládá do křečovité a fanatické snahy pomáhat ostatním, kupříkladu imigrantům
3. Maria – úspěšný západní člověk, který nemá pocit méněcennosti a není arivista: krásná a vzdělaná; je křehčí a přístupnější, než si o sobě myslí; snobství (poslouchá vážnou hudbu bez většího vhledu a zájmu – automatické přebírání hodnot od rodičů – zástupců vyšší třídy); falešné představy o sobě a o ostatních; naivita a ignorantství – předstírá zájem o cizí země a kultury, protože to odpovídá tomu, co od sebe sama očekává; od Frauke a Jana ji odlišuje de facto jen její vzdělání, krása a bohatství, díky kterým její aktivity nepůsobí křečovitě a hloupě

Nietzscheáni (jediná kategorie hrdinů, jež by bylo možné brát jako kladné):
1. Katharina – intelektuál bez růžových brýlí: uštěpačná kritická spisovatelka tepající postmileniální vývoj západní společnosti – nedostatek kritičnosti, vzdělání a inteligence mileniálů; milovnice síly a vůle – sadomasochistické sklony – ráda se poddává přímočarým a silným mužům, ale vůči slabším stejně ráda uplatňuje vlastní sílu; individualistka, svoji hodnotu objevuje a postupně se emancipuje; nesnáší pokrytce a všechny slabé a nízké, kteří očekávají výdobytky od ostatních bez dostatečné vlastní snahy; tendence nadhodnocovat dobu svého mládí a vynášet zjednodušené a ne příliš diferencované odsudky vůči současnosti, s níž se míjí
2. Piotr – brutální arivista s inteligencí a se srdcem ze zlata: skrze nevybíravé podnikatelské aktivity (obchod s bílým masem) a zkušenosti člověka z východu se dostane až k pravé lásce – díky tomu pozná empatii a překoná sebestřednost; silná a cílevědomá osobnost; naplnění Nietzscheova výroku: „Co mě nezabije, to mě posílí.“

Oběti (děvky):
1. a 2. Ilinca a Sylviane: rumunská a čadská dívka, které můžou arivisté z Východu i ze Západu zmermomocnit, kdy se jim zachce; metonymie zemí třetího světa a ještě „východnějšího“ Východu

Ostatní, ne zcela prokreslené postavy:
1. Rodiče Marie: Konzervativní kulturní snobové, co si připadají, že snobové nejsou; vystrašení ignoranti, kteří současnému světu nerozumí, což vydávají za vyzrálost věku
2. Hana: snob s vyšší třídy pohrdající vším, co nedosahuje jejich domnělých kulturních či rodových kvalit; strach a vnitřní frustrace
3. Katharinina polská kamarádka: neúspěšná snaha vzdorovat stárnutí; závist a samota
4. Mathiasova známost přes Tinder v Bio Oku: záhada sama; klame vším; neplní očekávání; jde neznámo kam a neznámo odkud, ovšem má ráda kulturu venkova a nemá ráda globalizovanou kulturu Západu

Ve vší té malosti, arivismu, závisti a frustracích jsou v Zábranského románu světlou skvrnou jen nietzscheáni, ovšem v jejich případech se jedná buď o zapšklé samodasochistické škarohlídy, kteří současné společnosti moc nerozumí, nebo o individualisty, jejichž „dobro“ je omezeno mírou osobní empatie, kterou krátkodobě nabydou skrze nějakou lepší zkušenost. Obraz je to vskutku neradostný a není z něj cesty ven – naprostý negativismus. Zbývá ovšem otázka, nakolik je vyčerpávající ve vztahu ke skutečnosti, zda je charakter západní a východní Evropy opravdu takto prohnilý.

Podotýkám, že román během čtení takto schematicky nepůsobí a tenhle rozbor tudíž není obviněním ze schematismu.