Z říše krále Sedmilháře
Jiří Žáček
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357496/mid_z-rise-krale-sedmilhare-l1V-357496.png
2
5
3
Kniha přenese děti do fantastického světa krále Sedmilháře. Jak to v takovém království vypadá, zachytil ve svých ilustracích malíř Milan Janáček, a co všechno se tam stalo i nestalo, vypráví Jiří Žáček. K tomu, aby se dostal do říše krále Sedmilháře, potřeboval nespoutanou fantazii. Od prvního slova se v každé pohádce střídá jedno překvapení za druhým, vtip přebíjí vtip a ohromení se vzápětí mění ve veselý smích. Není divu. Vždyť jsou to ty nejzábavnější pohádky naruby. Platí v nich pravidla jako při hře na schovávanou, a to mají děti rády. Rozpustilé dobrodružství se snadno zvrtne v nepříjemnost, ale v pohádkách krále Sedmilháře končí vždy dobře a s vtipným ponaučením .V říši krále Sedmilháře od pondělka do pátku vyprávěči vymýšlejí zbrusu novou pohádku. Kdo má bujnou fantazii, ať se o ni podělí -přidejte se, kamarádi, a svět bude veselý! Dva tucty nejvtipnějších pohádek naruby od Jiřího Žáčka s barevnými ilustracemi Milana Janáčka.... celý text
Přidat komentář
Z této knihy mám rozporuplné pocity. Narazila jsem na ni v knihovně a byla nadšená, že večerní čtení dcerce trochu ozvláštním a přečteme si pohádky trochu jinak. Čekala jsem humorné čtení, což chvilkami i bylo, ale.. V některých pohádkách chtěl být autor tak moc vtipný, až překročil hranici slušnosti a vkusu. Navíc slovník, ve kterém jsou používány vulgarity opravdu nepatří dětem.
Velké zklamání od Jiřího Žáčka. Pro koho kniha vlastně je? Úpravou a ilustracemi se jeví pro malé děti, ale obsahově je zralá spíš pro starší školáky nebo dospělé. Autor se snaží o humor, ale v mnoha pohádkách hodně přestřelil. Klasici, které upravil, by zaplakali...
Autorovy další knížky
| 1983 |  Aprílová škola |
| 2010 | Krysáci |
| 1996 | Slabikář |
| 2015 | Ezopovy Bajky |
| 2007 | Okurková sezóna |
Kniha Z říše krále Sedmilháře je v
| Přečtených | 5x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
Rozporuplné pocity: ¨
Děti - jásaly z několika praštěných příběhů, významně prožívaly, když rodič "musel" číst slova, která do dětských knih (ani v dnešní!) době nepatří. Zdramatizovali jsme si nekonečnou básničku o tetě Malvíně, u které jsme se pak všichni nasmáli.
Rodiče - ježili se nám vlasy při čtení praštěných příběhů, kdy je už překročena určitá hranice, občas jsme zaměnili slova, abychom nemuseli číst, co tam ve skutečnosti je. Děti už jsou čtenáři sami, naštěstí si z knihovny berou jiné knížky. Děti by daly asi o hvězdičku více než my dospělí.