Z neba spadli tri jablká
Narine Abgarjan
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493151/bmid_z-neba-spadli-tri-jablka-rsj-493151.jpg
4
348
89
Ako dať tragédii zmysel? To je ústredná myšlienka románu Narine Abgarian, za ktorý získala literárne ocenenia aj priazeň čitateľov. Autorka nás pozýva do malej horskej dediny, ktorá sa už po generácie vyrovnáva s dedičným prekliatím, ktoré im - ako sa obyvatelia domnievajú - prinieslo skazu a smrť. Ochrannú silu majú dlhé ženské vlasy, ktoré si miestne ženy roky nestrihajú. Čo sa stane, keď násilnický muž utne Anatólii jej dlhé vrkoče? Narine Abgarian sa priamo hlási k odkazu Gabriela Garcíu Márqueza a román Z neba spadli tri jablká sa stáva akousi arménskou odpoveďou na Sto rokov samoty. V jej tvorbe nachádzame prvky magického realizmu, pre ktorý je typické, že realistické a fantasktné existuje vedľa seba, a že príbeh fiktívnych ľudí z fiktívnej dediny a fiktívneho časopriestoru dokáže zrkadliť veľké dejiny nášho sveta. „...nech vo svojich chladných rukách prevracia tri jablká, ktoré potom, ako sa v maranských legendách vždy hovorilo, pustí z neba na zem – jedno tomu, kto uvidel, druhé tomu, kto príbeh vyrozprával a tretie tomu, kto si ho vypočul a veril v dobro.“ Kniha v preklade Zuzany Bujačkovej vychádza v edícii - klad, ktorá sa zameriava na kvalitnú súčasnú svetovú beletriu.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2022 , Artforum (SK)
Originální název:
С неба упали три яблока (S něba upali tri jabloka) , 2015
více info...
Přidat komentář
Velmi zvláštní kniha. Mám moc ráda tyhle pomalu plynoucí knihy. Jen jsem se tu občas ztrácela v jednotlivých postavách. Chvílemi mě přepadala chuť vyzkoušet si tenhle ryzí a veskrze složitý život. Tak krásně tu byl vykreslen. Moc děkuji za tuto knihu, přestože přiznávám, vybrala jsem si ji podle obalu
Čtivá knížečka o tragických osudech jedné vesnice, která postupně vymírá. Příběh je zahalen do lehkého mysticismu, s velkým důrazem na přírodu.
Tohle je nádhera. Pohlazení. Jedna z knih, ktera chyti a nepusti. Příběh jednoho neobycejneho mista a jeho obyvatel. Příběh tradic a nezdolneho lidu. Příběh ztrát a nálezů.
Román od arménské spisovatelky. Má 3 části (Pro toho, kdo viděl, Pro toho, kdo vyprávěl, Pro toho, kdo naslouchal).
Hlavní postavou je ANATOLIE, která se chystá na smrt. Příběh se odehrává vysoko v horách v kamenné vesnici Maran. S vnějším světem ji spojuje jen zastaralý telegraf a dlouhá strmá cesta klikatící se po svahu hory Maniš-kar. Román sleduje životní osudy několika obyvatel.
Je to příběh ze života, jak lidé žili v takových odlehlých vesnicích, kde se museli postarat sami o sebe. Měli hospodářství, pěstovali si svoje plodiny. Měli svoje zvyky. Věřili na sny, věštby, zázraky i prokletí. Do tohoto světa pronikají bouřlivé události 20. století – revoluce, hladomor, války.
Kniha se celkově četla dobře.
Román obsahuje prvky magického realismu.
Citát:
V zahálce a prázdnotě ztrácí život smysl. Život opravdu ztratí smysl právě v tu chvíli, kdy člověk přestane být pro ostatní užitečný.
Tři jablka spadlá z nebe mi dala zabrat. Zatímco Čtyři ženy a jeden pohřeb jsem přečetla jedním dechem, tady mě zhruba v půlce přepadla čtenářská krizka a já si s ní nevěděla rady. Rozečetla jsem pět knih, ale fakticky jsem nečetla žádnou, a pořád jsem pošilhávala po krásném malovaném „jablečném“ obalu a nevěřila jsem, že bychom se mohli takhle rozloučit. Už proto ne, že jsem měla za sebou kapitoly, v nichž Anatolie vedla a zvelebovala maranskou knihovnu!
Naštěstí se zhruba po dvou týdnech tahle patová situace zlomila a já jsem po večerech zase louskala sáhodlouhá souvětí s mnoha fascinujícími jmény (Jasaman, Ovanes, Magtachine, Voska, Šušanik, Mukuč Nemecanc a mnoho dalších) a s neuvěřitelnými příběhy. Sledovala jsem poněkud nechápavě názvy tří oddílů knihy, abych s doslovem konečně prozřela. A abych pochopila, že Narine Abgarjanová je spisovatelkou od pánaboha, ovšem bez Kateřiny Šímové bychom si my cizozemci její nadání nemohli vychutnat, takže velké poděkování.
„Jednou za dva tři roky Valinka vyprala vlněné přikrývky a znovu vyšívala slunce v jejich středu, na památku matky, sestry, bratrů a dětí, kteří odešli jako když písek proteče mezi prsty, do nebytí, na druhý konec vesmíru, který je před smrtelníky uzavřen na sedm velkých pečetí, každá pečeť je velká jako ouško jehly a těžká jako celá hora – není vidět, aby se dala otevřít, a nejde ji odsunout, aby se dalo projít.“
Laskavé vyprávění mi obalilo záložku tou nejvlídnější člověčinou... bylo fajn si nějaký ten moment posedět v té či oné chalupě... tiše přihlížet nekonečné houževnatosti a vesnické pospolitosti arménsky čarovného bytí... aneb... láska nechodí po horách, ale po lidech... a mnohdy ji ani zdánlivě smrtelné lože nezastaví... konejšivá poetika nevšedních všedností mi zanechala příjemně melancholický klid na duši... snad i trochu uchlácholila zoufalou mysl z dnešní tak nějak zrychlené a lidskost pozbývající doby.
Krásné čtení o hrozných časech a událostech. Narine Abgrajan je naprostý úkaz, jednou bych chtěla umět splétat věty jako ona. Lehce, malebně, poeticky, s nadějí ve smutku, s půvabem v bolesti.
Odkládám knihu s pocitem krasosmutnění. Než knihu vrátím do knihovny ještě si budu pročítat znova některé pasáže. Třeba : " Zpravidla nelítostný kousavý únor ukázal letos vlídnou tvář plnou sněhu. Mlčenlivá a ospalá rána , po uši zakutaná do šátků z rampouchů, nadcházela pozdě a neochotně rozháněla slabým dechem poslední noční mlhu. Kohouti křičeli málo a s nechutí...."
1.3.2024 podle knihy Přípitek předkům: Většina arménských pohádek končí. Z nebe spadla tři jablka. První pro toho kdo vyprávěl. Druhé pro toho kdo poslouchal. Třetí pro toho kdo pochopil.
Tak tuhle knížku jsem si opravdu vychutnala. Narine Abgarjan píše neuvěřitelně citlivě a poeticky. Příběh o přátelství, vzájemné pomoci a lásce se odehrává v jisté, obtížně dostupné, horské vesnici, kde se život s nikým nemazlí, lidé zde přijímají vše s pokorou, jsou spjati s přírodou a věří v mýty, kouzla a ctí tradice. Opravdu hezké čtení.
Příběh jakoby z jiného světa. Arménské lidové tradice, mytická témata, romantika, přátelství.
cituji. Z nebe spadla tři jablka - jedno pro toho, kdo to viděl, druhé pro toho, kdo to vyprávěl a třetí pro toho, kdo to všechno poslouchal.
Laskavy pribeh z armenske vesnice, kde stari lide ziji v souladu s prirodou, zazraky i mystikou prirody. Ve vesnici, ze ktere mladi lide odesli a kde se tem starym deji tragedie i zazraky zivota. Prestoze si uvedomuji, jak krasny pribeh to je, nemohu uplne rici, ze jsem byla pohlcena a nesdilim uplne nadseni ostatnich ctenaru. Nicmene to je jiz o osobnim vkusu kazdeho. Knihu rozhodne ke cteni doporucuji.
Krásné vyprávění o prostém a těžkém životě v jedné horské vesnicče. Vše je tak poutavě a barvitě popsané, že jsem měla velkou chuť žít na takovém místě.
Původně jsem chtěl dát jen 4 *, protože na mne v mojí malosti bylo v první půlce knihy moc jmen. Ale kdo viděl, musel předat vypravěči a já mohl poslouchat. A opravdu to zafungovalo. Hezké. Milé. Příběh který na Vás může dýchnout při procházce zapomenutou vsí, kde z kopřiv a náletů koukají jen pozůstatky obvodových zdí. A nemusí to být jenom v Arménii. Můžou to být sudety, může to být kdekoliv. Protože všude žili, žijí, lidé co věří ve štěstí.
Krásné čtení o nelehkém životě obyvatel jedné odlehlé vesnice v průběhu časů. Takový Gabriel Garcia Marquez na arménský způsob. Krásně napsaná kniha, moc hezky se čte.
Těším se, až se mi dostane do ruky další titul autorky.
To bylo tak krásné čtení! O životě, jak umí být krutý i štědrý, o opravdových lidech. Těžko se mi k tomu něco píše, knížka ve mě zanechala spoustu pocitů, které se špatně dávají do slov. A taky jakýsi klid, z té knížky dýchá...
Pomalé, odovzdané, prosté bytie ľudí žijúcich na kaukazskej hore, kde sa zotierajú rozdiely medzi realitami, tragédie i zázraky pretínajúce ich životy, úplne prirodzené poskytovanie si vzájomnej opory a pomoci.... toto bola tak nádherná knižka, veľmi ťažko sa mi odkladala. Býva tu porovnávaná s Márquezom, ale Sto rokov samoty je plná úletov, ktoré nemajú celkom zmysel, pričom v tejto sa veci medzi nebom a zemou vyskytujú úplne prirodzene, zapadajú do kontextu a dotvárajú celkovú atmosféru príbehu. Áno, je to doslova pohladenie po duši, no zároveň aj nasadzuje do hlavy provokatívnu myšlienku, otázku: čo je v živote dôležité?
Smutnou realitou Arménie inspirovaná kniha o zkouškách osudu a o naději protkaná kouzelnými bytostmi, duchy, věšteckým nadáním, ale taky recepty na jídla sváteční i všední. Docela neobvyklý literární počin.
Hvězdu ubírám za to fatalistické nastavení všech postav nepohnout se z místa, kde se stalo tolik tragédii.
Příběh o zkáze a naději v jedné vesnici.
Krásné a poutavé pohlazení po duši.
Čím prostší jsou slova,
tím větší mají význam.
Audio
Krásná kniha o horské vesničce v níž zůstalo po tříletém hladomoru a válkách již jen pár starých lidí. Lidí, kteří přes to, co zažili přijímají život s pokorou a láskou. Nepřipouští si pokrok doléhající k nim z údolí a žijí své pomalé a smutné životy v tradicích, na které jsou zvyklí a i když ztratili většinu svých příbuzných, neztrácejí naději. Ve své rodné vesničce zůstávají ve vzájemné pospolitosti s pohledem dopředu..
Štítky knihy
přátelství tradice Arménie láska Kavkaz magický realismus vesnice arménská literatura
Kniha Z neba spadli tri jablká je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 437x |
| Čtenářské výzvě | 88x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 177x |
| Chystám se číst | 322x |
| Chci si koupit | 62x |
| dalších seznamech | 3x |
Tak dobrou knížku najdete tak jednou za deset let. Vynikající!