Z dějin císařského Říma

10.05.2018

Perfektní popis bouřlivého roku 69 a plastický portrét krátkodobých císařů. Galby až příliš přísného (což ho možná ve výsledku stálo život), Othona, (který jednal snad lépe za nepříznivých okolností než v příznivých – jeho smrt je opravdu zajímavá, těžko říct, zda víc unáhlená či ušlechtilá) i osudem vlečeného Vitellia, (který neměl vnucovaný císařský titul vůbec přijímat).
Vynikající je i spisek Germania, dobrý i životopis Julia Agricoly.

Dovolím si ocitovat pár věcí:
Jeden trefný poznatek o skutečných pohnutkách občanských válek z dějin:
„Stará a již dávno lidem vrozená touha po moci vzrostla a propukla s velikostí říše; neboť za skrovných poměrů bylo snadno udržovat rovnoprávnost. Ale jakmile po podrobení světa a po vyhlazení soupeřících měst a králů bylo možno bezstarostně zatoužit po moci, vzplanuly první zápasy mezi senátory a lidem. Brzy povstali pobuřující tribunové, brzy přišli mocní konzulové, a pak v Římě i na fóru došlo k pokusům o občanské války. Potom Gaius Marius, vzešlý z nejnižšího lidu, a Lucius Sulla ze šlechty nejkrutější, změnili vojskem přemoženou svobodu v samovládu. Po nich Gnaeus Pompeius pracoval skrytěji, ale nebyl lepší, a nikdy později se nezápasilo o nic jiného než o nejvyšší vládu. U Farsalu a u Filipp nesložily zbraně občanské legie, tím méně by upustila od války vojska Othonova a Vitelliova....“ (Dějiny II/38)

O germánském manželství: (vypovídá ale i hodně o římském v téže době)
„Germánské ženy žijí cudně, nezkaženy svody divadel a dráždidly hostin. Tajné dopisování neznají ani muži, ani ženy. V tak početném národě dochází k cizoložství jen velmi vzácně....Dostanou jediného manžela, tak jako mají jediné tělo a jediný život, aby se jejich myšlenky netoulaly za jeho smrt, aby se jejich touhy nepouštěly dál, aby v manželovi nemilovaly manžela, ale manželství.“ (Germanie 18)