Píseň zimy

Liesl celé své dětství poslouchala krásné a tajemné příběhy o Králi skřetů – o nezbedném panovníkovi, který vládne podzemí, o Králi duchů, který ji inspiroval ke skládání hudby. Když ale Liesl vyrostla, musela své sny o králi a skládání hudby nechat stranou a věnovat se praktičtějším věcem. Avšak když zmizí její sestra Käthe, jen Liesl ví, že ji odnesli skřeti, a vydává se do podzemní říše, aby ji zachránila a přivedla zpět. Král podzemí jí sestru vydá pouze pod jistou podmínkou – za jeden život vyžaduje jiný. Aby zimu mohlo vystřídat jaro, musí si do podzemí vždy odvést pannu, a pokud se má Käthe vrátit, musí se pro ni Liesl obětovat. Bez smrti se nemůže svět znovu zrodit, a tak Liesl nabídne králi svou ruku. V podzemní říši Liesl zjistí, že ji král nadále inspiruje a že ho obdivuje. Avšak jak se její hudební talent rozvíjí, Liesl pomalu ztrácí sílu a jako králova nevěsta umírá. Čím blíž si ale s králem jsou, tím horší se zdá jejich rozhodnutí: Obětují svou lásku, anebo nastane konec světa?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/339191/pisen-zimy-cQA-339191.jpg 3.335
Série:

Wintersong (1.)

Originální název:

Wintersong (2017)

Žánr:
Fantasy, Pro děti a mládež, Dívčí romány
Vydáno:, CooBoo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Přidat komentář
warca
včera

Tak tohle bylo divný...
Bude další díl, že jo?

Ano, tyhle dvě myšlenky mi probleskly hlavou po dočtení knihy.
Ze začátku pro mě bylo těžké dostat se do prostředí, které autorka vytvořila. Ale po té, co jsem si ho konečně uměla představit, jsem se do příběhu začetla. Přesto první polovina knihy moc záživná nebyla.

Liesl... Ta jediná mě opravdu vadila a rozčilovala. Po většinu času se chovala příšerně. Zahořklost a sebelítost z ní přímo čišela.

Kniha má takový zvláštní nádech.
Německé výrazy mi nijak nevadily, nicméně jsem jim vůbec nerozuměla...

Je to podivný a dokonalý příběh. Možná se vám zdá jen zvláštní, ale věřte mi. Někde hluboko uvnitř je to geniální dílo!

PS: Ta obálka je perfektní!

kaca3606
předevčírem

paní, to byla vážně zvláštní kniha. kniha mi občas přišla že má kousky z Labyrintu s Davidem Bowiem a z Šepotání.a přitom tak origilální až tradiční příběh.líbila se mi. hvězdu strhávám jen za tu hudbu,bylo jí tam až moc na mně,vůbec nerozumím těm hudebním pojmům

Lokina
předevčírem

Jak tak koukám, asi budu taky jedna z mála, které se Píseň zimy líbila. Pro mě to bylo velice příjemné a snové čtení. Píseň zimy je taková tajemná, melancholická a pochmurná pohádka. A to se mi na ní líbilo. Přesně psané pro toto období.

Na druhou stranu příběh s hlavní hrdinkou Liesl ve mně zanechal rozporuplný a hořko-sladký pocit. Liesl jste si snadno oblíbili a soucítili jste s ní, ale snadno jste ji i začali nemít rádi a připadala vám někdy ukňouraná a náladová.

Král duchů jakožto záhadná, éterická a mýticky smyslná postava dodávala příběhu jiskru, ale pod touto slupkou se skrývalo mnohem víc a někdy mi ho bylo i líto.

Konec nedopadl tak, jak jsem očekávala, byl smutný, ale i plný naděje, takže Liesl by mohla vést život plný své hudby a radosti.

Ale pokračování má být, takže se velmi na další díl těším. :-)

kklepkaa
předevčírem

Je to taková temná pohádka... na nějaký zimní večer u krbu jak dělaná. Styl autorky se mi líbil, líbil se mi i příběh jako takový. Jen mě úplně neuchvátila hlavní hrdinka... občas jsem jen nevěřícně kroutila hlavou... možná už jsem na takovéhle hrdinky přeci jen stará. Ale naštěstí tam takových pasáží tolik nebylo a ten svět... Král duchů... hudba, která je s vámi po celou dobu... to všechno tyhle menší nedostatky zastínilo. Jo líbilo se mi to a potřebuji druhý díl.

Arya26
13. listopadu

Liesl, ta méně talentovaná. Liesl, ta ošklivá. Liesl, ta černá ovce rodiny. Liesl to nikdy neměla ve svém životě lehké, pak ji z něj vytrhne únos její sestry do říše Krále duchů, pána zlomyslnosti, pokřivenosti a divokosti. Knihu bych popsala těmito slovy - krásná pohádka, co místy vypadá spíš jako erotický román. Příběh se mi líbil tom, že nám v průběhu ukázal to, že nikdo to vlastně nemá ve svém životě nic lehké, všichni se musí chovat podle toho co se patří. Ale Liesl se od Krále duchů naučila jednu důležitou věc, být i sobecká. Příběh se mi líbil, ale ubrala bych mu něco na délce z té pasáže, ona ho chce, on ji ne, a tak se prostředek knihy točil stále dokola. Ten konec mě hodně překvapil, protože jsem čekala happyend, jak to u těch YA bývá, místo toho na mě čekal vskutku překvapivý konec. Doufám že Elizabeth svá rozhodnutí ještě přehodnotí. (less)

Blaufik
11. listopadu

Na knihu jsem se nesmírně těšila, o to horší pak bylo zklamání, které v průběhu čtení nastalo. Nejen, že jsem se nedokázala do celého příběhu ponořit a správně si ho vychutnat, ale "začátek," který čítal více než stovku stran byl jedna velká nuda. Moc mě to mrzí, že to musím takto napsat, ale bohužel se nedá jinak. Nuda, nuda, nuda.. V podstatě se zde nic neděje, děj postrádal jakýkoliv spád, nebo větší akci, která by mě přesvědčila o opaku.

notsohappyanny
04. listopadu

Poprvé jsem zabrouzdala k téhle knížce na stránkách a překvapilo mě docela nízké hodnocení. :D Mně se kniha líbila a koc se těším na pokračování!

ajak
25. října

užasná přečteno jedním dechem :) a nevíte někdo jestli bude i pokračování?? :)

Ivuska.09
25. října

Je poměrně těžké hodnotit tuto knihu. Nejprve musím říct, že s němčinou nemám problém, takže těch pár německých výrazů, které v knize jsou, mě nijak nerušily. Souhlasím s tím, že příběhu něco chybí, nějaká jiskra. V první polovině knihy jsem se hodně nudila. Po první půlce by klidně mohl být konec - dějové by to bohatě stačilo. Jenže po přečtení druhé půlky musím říct, že právě ta se mi líbila mnohem víc - ale bez té první by samozřejmě nedávala smysl. Na druhou stranu, německé pohádky jsou přesně takovéhle jako kniha Píseň zimy. Jsou prostě jiné, než jaké známe my u nás. Pokud byste ty německé znali lépe, nebyli byste tak zklamaní. Myslím, že negativní hodnocení této knihy spočívají v příliš velkých očekáváních a možná trochu neznalosti německé kultury. Můj názor je takový, že příběh mohl být stručnější. Možná by pak byl o něco lépe zpracovaný. Je to škoda.

Nicméně obálka je perfektní.

DariDerek
25. října

Píseň zimy je velkým zklamáním :(
Více zde: https://darameganknihy.blogspot.cz/2017/10/pisen-zimy-s-jae-jonesova.html

venacava
20. října

Noo, tak takový podrobný popis pocitů osobnosti jsem snad četla jen v psychologii... Spousta stran je nuda a nuda ...přelévání jedné a té samé myšlenky stále dokola... Tady ta kniha ve mně nezanechala žádný hlubší dojem a pokračování mě nijak zvlášť neláká

markulka
28. září

Kniha byla...zvláštní. Příběh mi vůbec nepřišel dějový, byl spíše k zamyšlení. Hlavní hrdinka byla labilní, náladová a nerozhodná. Celou dobu o něco usiluje a když to má na dosah ruky, odtáhne se. I přesto, že název zní "píseň zimy", by mě asi nikdy nenapadlo, že to autorka vezme s tou hudbou až tak doslova (vážně, úplně vše se točilo okolo hudby). Nejsem fanda němčiny, takže mě německá slovíčka zrovna dvakrát nepotěšila. Zároveň mi ale přijde, že v sobě měla kniha něco hlubšího, určité kouzlo, které mě nutilo číst stále dál. Jsem upřímně zvědavá, kdo že to vlastně ve skutečnosti je ten "Král duchů" :-)

Andy0892
21. září

Jak začít...Souhlasím s komentáři níže. Němčina mi tam také trochu vadila, a co se týká hlavní hrdinky...nijak jsem si ji neoblíbila.

Stále nevím kam celý děj směřoval. Od strany 140 to začalo mít větší spád, ale poté jsem měla pocit jako bych se motala v kruhu. Špatná kniha to nebyla, jen mě dost zklamala - už kvůli krásné obálce jsem doufala,že to bude jedna z knih, při které člověk tají dech. To se však nestalo. :(
Další díl si ze zvědavosti přečtu, snad bude alespoň o stupínek lepší.

Ryora
21. září

No tak jsem dočetla knížku na kterou jsem se docela těšila, ale přiznám se, že mě poněkud zklamala. Nejen, že na mě skončila dost smutně, ikdyž asi chápu, že autorka chce pokračovat dál, ale ani se mi moc nelíbila. Líbí se mi možnost, že teď hodně vychází knížek na obdoby pohádek (jako např. Dvůr trnů a růží či Dvůr mlhy a hněvu, které se moc povedly) ale tohle se dle mého názoru nepovedlo. No pokud bude druhý díl budu doufat, že bude lepší a přečtu si ho jen kvůli té hlavní mužské roli.

Fenris
20. září

Knihu jsem akorát dočetla a moje pocity z ní, jsou dosti rozpolcené.
Měla bych spoustu výtek, které by se autorce možná i líbili, možná by je vzala v potaz, ale na druhou stranu, kdo jsem abych soudila cizí práci, zvlášť, když ji dokázal vydat.
Knihu jsem zvládla za dva večery. Není to náročné čtení, i když jak pro koho. Lehce mě tam iritovali německá oslovení a němčina obecně. Omlouvám se všem, kteří němčinu ovládají nebo mají pro ten jazyk jakkoukoli vazbu, mě se to všechno mihlo obloukem.
Kniha byla dost často chaotická a neměnná. Ach ano, jak byla neměnná, zdálo se mi, že se vlastně celou knihu řeší jen jedna věc a to zoufalost hlavní hrdinky, dokud nenastal konec a začalo to být zajímavé nebo aspoň to čtenáře začalo více zajímat. Kdo je vlastně náš Král Duchů?
Přečtu si další díl? Pravděpodobně ano, ale určitě to nebude kvůli hlavní hrdince, ale kvůli našemu hlavnímu mučedníkovi, s kterým jsem sympatizovala asi nejvíce.
Možná jsem knihu úplně nepochopila, možná jsem náročná čtenářka (ani omylem :D ), možná jsme si s autorkou úplně nesedly, ale i tak kniha měla dost kladných bodů, které mě potěšili. Dokonce mě i konec trochu překvapil, ale nepřekvapil mě natolik, jako když jsem si uvědomila, které tři knihy mi to připomíná. Vážně, na konci jsem měla pocit, jako kdybych četla tři knihy v jedné. Což je pro mě lehké zklamání. Ale kdo dneska dokáže být originální? :)