Wild Dark Shore

“Jsem tunel, kterým fičí vítr.”

Tohle byla moje kniha letošního roku. Nádherná, silná, krutá. Přirozená.

O čem to vlastně bylo? O všem. O zbytku překrásné a čisté přírody. O neskutečné lidské brutalitě. O rodičovství. O naději. O beznaději.

Dlouho se mi nestalo, že bych u knihy brečela. Dominic má úžasnou rodinu, se kterou ale neumí komunikovat. Obzvlášť v podmínkách ničeho, kde žijí a kde se všichni naučili jakési symbiózy s prostředím. A některá rozhodnutí jsou bohužel bezvýchodná.

Miluju popisy přírody, vypravování dětí, to, když autoři umí své postavy udělat lidské včetně všech jejich chyb. Ale zároveň nechat čtenáře v napětí, co se ještě stane? Kdo to vlastně je?

Perfektní kniha. Od začátku do konce.

“Svět je nebezpečný a my ho nepřežijeme. Ale teď tu máme tohle.”

Tak já vám nějak nevím...
Mám takový pocit, že tato kniha je zde dost přeceněná, protože jinak si její hodnocení v červených barvách vysvětlit neumím. Já jsem se na ni právě z tohoto důvodu opravdu těšila, a proto jsem si ji hned pořídila jako audio v němčině. Ale bohužel mi vůbec nesedla. Začátek mě sice ještě docela zaujal, ovšem téma hledání výzkumné stanice a skladiště všech semen na planetě mne bohužel spíš nudilo. A nezachránila to ani detektivní linka, která se knihou vine jako červená nit. Postav je v příběhu poskrovnu, je tady Rowan, žena, kterou z vln oceánu zachrání Dominic spolu se svými dětmi, dcerou Fen a syny Raffem a Orlym. Kromě toho však Rowan postrádá svého manžela, který záhadně zmizel...
Uznávám, že potenciál kniha měla, ale asi nejsem ta správná cílová skupina, anebo mi nesedla do mého momentálního rozpoložení? To opravdu nedokážu posoudit, proto dávám jen tři hvězdičky a možná se za několik let zkusím k ní vrátit v naději, že se mi bude (snad) líbit o něco víc.

Když jsem začala číst, uvědomila jsem si, že jsem už někde četla o úložišti semen, a bylo to v knížce Sen o stromě od Maji Lunde. Tady je děj malinko přesazený na vymyšlený ostrov, ale je to působivé. Už z toho důvodu, že předlohou je skutečný ostrov s pestrou faunou a krvavou historií, za kterou můžeme my, lidé.
Příběh rodiny, okolností a všudypřitomé minulosti.

Na nehostinném ostrově uprostřed oceánu a blízko Antarktidy žije Dominic se svými třemi dětmi, dcerou Fen a syny Raffem a Orlym... Hlídají výzkumnou stanici a skladiště všech semen rostlin nacházejících se na planetě... Žijí v majáku a na ostrově jim dělají společnost lachtani, rypouši, tučňáci a další výjimečné druhy ptáků... Jednoho dne vyvrhne oceán na břeh neznámou ženu... Jmenuje se Rowan a postupně se ukazuje, že se na ostrov nedostala náhodou...

Na téhle knížce mě bavilo úplně všechno... Fascinovalo mě popisované prostředí, zaujalo mě ekologické téma věnující se oteplování planety a s tím spojené problémy, ohromně mi přirostly k srdci všechny postavy - takové mám nejradši - introvertní, citlivé, přemýšlivé, co zažily opravdu hodně špatného, ale zvládly to a ze špatného dokázaly vytěžit to dobré, dokázaly se posunout dál a žít s tím, že život není lehký, ale je nesmírně bohatý a vzácný a že se nic nesmí vzdávat...

Úžasně je vystavěný i děj, postupně se odkrývají jednotlivá tajemství a nejednou jsem byla zvraty opravdu překvapena... Maličko mě zamrzela jedna osobní linka mezi postavami, připadalo mi to trochu jako klišé, ale konec všechno zase vrátil do neúprosné reality...

Připojuju se tedy k nadšencům a knížku moc, moc doporučuju!

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

Ostrov bouře a ticha je přesně ta kniha, ke které se budete vracet znovu a znovu...

Dočetla jsem ji dva, tři měsíce zpátky a ten příběh mi ještě pořád zní v hlavě. Syrový, tísnivý a nádherně napsaný. Pokud hledáte román, co vás donutí zpomalit, zamyslet se a možná i přehodnotit vztah k přírodě a sobě samému, pak je tohle přesně ono.

Na odlehlém ostrově Shearwater žije už celé roky Dominic Salt se svými třemi dětmi (duchem zesnulé ženy). Má důležitý úkol - spravovat banku se semínky - poslední naději pro budoucnost rostlinného života. Pak moře vyplaví na břeh tajuplnou ženu Rowan a začíníná se odvíjet děj plný tajemství a postupného odhalování minulosti.

Ta atmosféra izolace (nejen od okolního světa, ale každého člena rodiny od těch ostatních) byla skoro hmatatelná. Neskutečné.
I umístění příběhu na nehostinném, ale zároveň krásném ostrově vás dostane. Autorka totiž pracuje s přírodou jako s živou bytostí, která reaguje, varuje a někdy i trestá.

A hlavní hrdinové mají sakra hloubku. Tvrdý, uzavřený a zároveň zranitelný Dominic, tajemná, ale silná Rowan, děti... Díky tomu, že autorka střídá perspektivy, se ponoříte do jejich myšlení jako do studené vody. A ticha, které se postupně promění v křik.

Ostrov je rozhodně emocionálně náročné čtení. Rozpláče vás, zasáhne, omotá a vyždíme. Už dlouho jsem nečetla něco tak silného.

Vidím ji jako ideální tip na dárek pod stromeček pro milovníka přírody a ekologie, psychologických thrillerů a melancholie.

Tohle byl opravdu zážitek.

Už potřetí jsi mě dostala na kolena Charlotte McConaghy.
Tahle kniha pro mě byla jedno velké temné dobrodružství, které nenechalo vydechnout.
Ostrov bouřňáků, rodinu Saltových i Rowan jsem si zamilovala a ten konec mě vzal za srdce.
"Myslím, že konečně tvým slovům rozumím. Je to jenom tělo, buď vydrží nebo nevydrží. Máš pravdu, není čeho se bát. Z toho mého se stane sůl v této vodě. A pokaždé až si do ní půjdeš zaplavat, budu to já na tvé kůži".

Kniha mě pohltila, uchvátila, překvapila, zničila, ale asi to tak mělo být. Přinesla mi spoustu témat k přemýšlení, v hlavě mi uvízne na dlouho, to už vím teď. Chci zpátky na maják...

Více mých dojmů v záložkách recenzí od Knižních střípků

Na odľahlom ostrove medzi Austráliou a Antarktídou more vyplaví na breh telo ženy. Objaví ju rodina správcu výskumnej stanice, otec Dom a jeho tri deti, a tým sa začína príbeh, ktorý sa postupne mení na drámu plnú tajomstiev a otázok.

Autorka vystihuje drsnú atmosféru ostrova, kde sa každý deň nesie v znamení boja s počasím a izoláciou. Ostrov tu nie je len kulisou, ale ďalšou postavou, krásnou, ale zároveň neúprosnou.

Ostrov bouře a ticha je príbeh s ekologickým posolstvom, ktorý zároveň odhaľuje komplikované rodinné vzťahy a skryté traumy. V centre diania stojí semenná banka ako symbol budúcnosti, no zároveň sa vynára morálna dilema - čo zachrániť, keď voda pomaly pohlcuje ostrov: vzácne semená alebo vlastnú rodinu? Kniha spája napätie, emócie a lyrické pasáže o prírode, čím vytvára silný a emotívny čitateľský zážitok. Ak máte radi príbehy s ekologickým presahom, silnou atmosférou a zároveň rodinnou drámou, určite odporúčam.

Viac v recenzii.

Za knihu ďakujem: Beta-Dobrovský.

Romantika kombinovaná s naturalismem - drsný nehostinný (fiktivní) ostrov kdesi směrem k Antarktidě, fauna a flora, poněkud záhadná rodina žijící na něm již osm let, nově jedna trosečnice. Každý z nich má svá tajemství. Autorka před čtenáři postupně odhaluje traumata, tragédie, pocity viny, svým hrdinům dává naději na vypořádání se s minulostí. Jestli to může skončit úplně dobře? No je to thriller .....

Táto kniha bola úplne iná ako som čakala, ale aj tak ma nesmierne bavila. Nečakala som, že vystupovať v nej bude iba päť ľudí, ale atmosféra ostrova si ma veľmi rýchlo podmanila. Pohľady všetkých piatich sa striedajú, aj keď najviac nazeráme na príbeh očami Dominica a Rowan, ženy, ktorá prežila. Spočiatku som nikoho ohľadom ničoho nepodozrievala, všetko mi prišlo normálne - vedci už odišli, Dominic s rodinou ešte pár týždňov čakajú na loď. O pár desiatok strán neskôr som podozrievala snáď už všetkých, zaujímavo sa to zamotalo. Ale najviac sa mi aj tak páčila atmosféra príbehu - ten ostrov so všetkými živočíchmi, neustály vietor, búrky, zima... Vzťahy medzi ľuďmi. Hlavne o tých totiž príbeh je. O vzťahoch Dominica s jeho deťmi. O tom, ako tam Rowan zapadne. Celý príbeh je predchnutý smútkom, stratou ľudí a vecí. Dúfala som, že postavy budú mať aspoň pozitívnejší záver, ale nejak to nevyšlo. Tento príbeh sa nedá zaškatuľkovať, ale nesmierne ma pohltil a určite si ešte od autorky niečo prečítam. Príbeh ma aj ekologický presah a preto ma pri čítaní zamrzelo, že v knihe je toľko prázdnych strán, ale to je len tak poznámka pomimo.

Moc pěkná kniha. Takové oddechové čtení

Zajímavé počtení. Ne, že by to trhalo za srdce, ale svým způsobem sepsaný příběh, který nezapadá mezi tuctové knihy a udrží ve střehu.
Rozhodně mě zaujala oblast, kde se vše odehrává a už tím si mě autorka získala!
Poutavě psané a představa takového života v reálu...no na zkoušku klidně, ale jinak to muselo být hodně těžké.
Okořeněno zápletkou a určitě se člověk zamýšlí nad konáním lidstva.
Díky za povedenou knihu!

Po čase kniha kterou když odložíte, tak vám stejně mysl krouží zpět nad osudem postav. Od první kapitoly velmi čtivé, postupně se k napětí přidává další linka emocionální. Vstupuje pozvolna, nenápadně, pak graduje do silné bouře citů plných rozporu. Skvěle vyobrazena příroda a její proměny, za sebe jsem přál trochu jiný konec, ale napínavé to je do poslední chvíle.

Zvláštní kniha, mimo všechny škatulky. Smutná a beznadějná. Skákání v čase mi trochu komplikovalo čtení, ale odložit jsem ji nechtěla.

(SPOILER) Parádní čtení (i když skýtá jen málo naděje), je v něm totiž vše... Život, mezilidské vztahy, láska partnerská a zejména rodičovská, pouto rodinné, svébytné povahy, odpovědnost, nejistota ve světě, řešení katastrof... A hlavně příroda naší doby: oteplování, rozpouštění permafrostu, mizení ostrovů a zvířat a rostlin.
Spousta zajímavostí z přírody např. semena mangrovníků a jejich i roční cesta oceánem, keporkaci a jejich empatický boj s kosatkami i za jiné druhy velryb, obranné řešení wombatů před požáry v norách i za jiné druhy drobných zvířat, endemité Austrálie včetně prehistorických rostlin či těch vyžadujících požár pro vysemenění.
Drsné místo děje na cestě mezi Austrálií a Antarktidou je dle doslovu sice fiktivní ostrov, ale se silnou inspirací jinými místy, včetně semenných bank a rezervací rypoušů, lachtanů a tučňáků. I majáků, dnes již povětšinou nefunkčních. Odlehlé místo z každého přítomného dostane vše, dobré i špatné, ale hlavně nutí k aktivitě i zkoumání vlastních pocitů a vazeb na ostatních.
Smutný konec ostrova, kde doslova nezůstal kámen na kameni, neb oceán pohltí vše, i pozůstatky ne tak dávné hrůzné činnosti lovců a průmyslového zpracování nejen lachtanů, ale i tučňáků. Rodinná pouta vydržela, i ta semínka se do jisté míry podařilo zachránit, i ta nejvzácnější, kterými se lidstvo rozhodně sytit nebude.
Tísnivé i napínavé, čtivé, filosofické, rozhodně k zamyšlení. Obsažné, ale kapitolky efektivně střídají své vypravěče, takže jsem to se zájmem zvládla na jeden zátah.
Kniha nenabízí naději pro stále více poničenější Zemi, ba spíš naopak, zkáza ekosystémů v ní přichází ještě rychleji a zřetelněji, nicméně apeluje na soudržnost lidstva, alespoň v rámci rodinných a láskyplných vztahů a pout...

"Umřeme na klimatickou změnu?" "To nevím." "A kdybys musela hádat?" naléhá na mě. Nejsem si jistá, jakou odpověď chce slyšet. Co máte s dětmi dělat? Chránit je, nebo být upřímní? Pokrčím rameny, povím mu, co považuji za pravdu. "Jednoho dne, a bude to dost brzy, všechno, co tu je, buď shoří, utopí se, nebo umře hladem, včetně nás." Vytřeští na mě oči.

"Není dobré se zamilovat, jasné? Ani do lidí, ani do míst." ... Milovat nějaké místo je totéž, jako mít dítě. Obojí je projevem naděje a vzdoru. A ty jsou zbraní bláznů.

Kam lidé vkročí, tam je zle.

Ostrov bouře a ticha je mrazivý psychologický thriller odehrávající se na odlehlém ostrově, kde každé tajemství může být osudové. Charlotte McConaghy mistrně buduje napětí, servíruje nečekané zvraty a přináší silný příběh o rodině, důvěře a přežití. Výjimečná atmosféra a emocionální finále z ní dělají knihu, na kterou jen tak nezapomenete.

Miluju knihy, které se odehrávají na ostrovech a tento mě pomalu, ale jistě vtáhl do své tísnivé atmosféry. Dlouho jsem nevěděla, co si myslet, komu věřit, komu ne, prostě plno tajemství. Vše graduje v poslední třetině a to je teprve sekec.

S touto knihou se dostanete na ostrov, kde v majáku žije otec se svými třemi dětmi, matka jim zemřela.

Žijí tam už 8 let.

Na ostrově je postavena základna s pár domky, je tam titíž vzácné úložiště semen z celého světa, ale ostrov si den po dni bere moře a brzy z něj nezbude nic, ti co se o uložiště semen starali…zmizeli…

Jednoho dne moře během bouře vyvrhne tělo, tělo neznámé ženy a tady začíná příběh z ostrova, kde nevíte proč se žena objevila na ostrově, kdo je otec tří dětí, proč se děti chovají tak zvláštně a kam zmizeli lidé co se starali o uložiště, odplout nemohli, protože loď tam jezdí vždy po pár měsících….

Díky této knize se dostanete na tento nehostinný ostrov tak jako by jste tam skutečně byli, to bylo dokonalé, uvidíte burňáky, tučňáky, lachtany, budete zachraňovat velryby.

Naprosto skvěle napsaná kniha.

Pro koho kniha je?
Pro toho kdo má rád příběhy , kdo má rád napětí, pro toho kdo chce odhalit záhadu.

V první řadě musím říct, že tohle je kniha, u které jsem po hodně dlouhé době na konci brečela jak želva. Na dalekém ostrově buřňáků, který pomalu mizí ze světa se setkáváme s rodinou, kterou zasáhla tragégie. Další se do jejich života přikrade potichu a nečekaně a Dominic je odhodlaný svou rodinu chránit za každou cenu. Jejich poslání na ostrově je ale jasné - zachránit co nejvíce semen plodin světové populace. Nepřízeň počasí ale hraje proti nim, ostrov je absolutně odtržený od jakéhokoliv kontaktu s civilizací a umírají na něm nejen lidé, ale i zvířata. Tahle kniha Vás zasáhne svou lidskostí, obyčejným příběhem lidí, kteří se jen snaží žít své životy jak nejlépe mohou a svou naléhavostí v tom, jak se svět kolem nás mění. A jestli ani to není málo, tak popisy přírody, zanikajících druhů a bolest nad ztrátou ostrova, na kterém žije stovky zvířat, které nemají narozdíl od lidí kam uprchnout Vás dorazí. Tahle kniha je dechberoucí, nejen stylistikou, ale příběhem, o kterém si zprvu pomyslíte že se jedná jedná jen o vymyšlený román, který Vás ale postupně donutí k tomu se zamyslet nad tím, jak moc se to týká každého z nás. Nádhera, kniha, která by rozhodně neměla zapadnout a která dle mě sedně širokému spektru čtenářů. 
Moje hodnocení: 10/10