Vzpomínka na Zemi

Během četby mi přišlo, že celková délka je občas trochu uměle tažená, ale jako celku to zase tolik neuškodilo. Poslední díl této série mi přišel abnormálně depresivní a krutý, což se ale (bohužel) může ukázat jako naprosto přesná předpověď budoucna. Záběr nejen přes fyziku, ale i psychologii a sociální myšlení postav bylo více než zajímavé. Trochu mě mrzí ten konec nekonec. Jinak mohu 100% doporučit ke čtení, opravdu si pochutnáte.

Skvělá věc, povinnost pro fanoušky sci-fi. Kniha mohla být o 200 stránek kratší, ale i tak výborná věc.

Příběh má obrovský záběr od lidské psychologie, podstaty lidství, chápání světa a vesmíru při určitých érách lidské civilizace, vědy a technologií, až po fyzikální teorie. Poslední díl mě svým příběhem pohltil, ovšem konec ve mě zanechal stejnou prázdnotu, do které se zřejmě vydaly i postavy na samém konci i přestože se zde objevuje příslib nových začátků. Pokud se Sin cítila v nějaký moment uvnitř mrtvá, tak jsem se s ní v posledních kapitolách cítil vnitřně mrtvý stejně.

Kniha je to bezesporu výjimečná. Je zde rozebráno spoustu různých sci-fi nápadů, některých bych řekl až hraničících s magií.
Některé lidské chování mi přišlo velmi málo uvěřitelné, což je u téhle knihy asi jeden z nejslabších bodů. Na druhou stranu, chápu jak obtížné to z autorovy strany musí být.
Některé části byly super zajímavé a zábavné, ale zase některé byly trochu nezáživné a dlouhé.
Určitě se dá dále doporučit.

Lehce zuřím, protože kniha nabízí množství dechberoucích scén, NICMÉNĚ! Větší rozsah jí nesvědčí, linky se zde nepropojují tak dobře jako u předchozích dílů. Zároveň se zde objevují výraznější časové skoky a některé stránky se jen těžce vstřebávaly, tady už nešlo o sci-fi nálož, ale fyzikální příručku (hovoříme o vysvětlování čtvrté dimenze).

Velice mě mrzí konec, který do jisté míry postrádal tu lidskost, sociologii, filozofii, kterou předchozí díly měly. Ano, kniha je dobrá, ale ne výborná. Stále se však jedná o slušný nadprůměr.

Trojka měla dost sinusoidní tvar, hlavní postava Sin je dost mdlá a vlastně jen proplouvá vším tím popisem stavů vesmírů... Ale má to zakončení, má to tunu nápadů a mozek se mi dost vařil při všech multiprostorových představ... Doporučuji, jedná se o kvalitní scífko.

S touhle knihou je to nahoru dolu, obcas zbytecne, obcas nedostacujici, obcas obtezujici, obcas uspokojujici. V kazdem pripade je tam toho hrozne moc a soustredit se na to, co je podstatne a proc to autor postavil prave takhle je docela naorcne. Jsem ale rad ze sem se dostal az nakonec tohoto epickeho pribehu a mam pocit, ze to v ramci zanru jen tak neco neprekona.

Tato kniha se hůře popisuje. Jedná se o senzační a čtivou jízdu zakončující jedno z nejlepších scifi, co člověk může číst. Zároveň je však kniha plytká, o čem vlastně je? Závěr ve mně vzbuzuje nekonečno z kterého plyne zanedbatelnost všeho, co se odehrálo ve všech třech knihách. Výsledkem je tak jediné moudro, co padne na konci této knihy z úst Luo Ti, carpe diem. Jenže hlavní postava, Sin, si ho moc neužila co? Navíc je to velmi hloupá postava, která dvakrát nemá dost "koule" zachránit svět a alespoň já si ji neoblíbil. Nicméně nehledě na mnou uváděné - je to extrémně čtivé. A ve správném románu je důležitá cesta, nikoli cíl. A tu jsem si užil neuvěřitelně.

(SPOILER) 90% - "Slyšíte správně. Během pěti minut jsme na všeobecné schůzi drtivou většinou přijali základní teze totalitní společnosti. Věřte mi, jakmile se lidé ztratí ve vesmíru, jsou pět minut od diktatury."
Tak tohle bylo vskutku důstojné a vyčerpávající zakončení trilogie. Hlavní postavou je raketová inženýrka Čcheng Sin a její životní pouť začínající krátce poté, co se lidstvo dozví o úmyslu Trisolaranů zničit lidskou civilizaci, sledujeme s přestávkami po dobu mnoha (milionů a miliard) let.
Autor své knihy často píše jako určitý myšlenkový experiment - co by se stalo kdyby... Lidem bylo řečeno, že budou za 400 let vyhlazeni? Smrtelně nemocný člověk dostal šanci poslat do vesmíru alespoň svůj mozek? (a co kdyby tanhle Tchien-ming náhodou miloval Čcheng Sin tak moc, že by jí nejenom vyhověl a nechal se vyslat, ale dokonce jí koupil celou vzdálenou hvězdnou soustavu?) Jak by lidé přivítali na Zemi navrátivší se loď kosmických uprchlíků? Co by se stalo, kdyby se celé lidstvo muselo přesunout do Austrálie? Jak by vypadal pobyt ve čtyřrozměrném vesmíru? (a jak ten v dvojrozměrném?) Jak předat tajné informace, které by lidstvo mohly zachránit před civilizacemi temného lesa, když tyto informace máte díky Trisolaris, ale ta vás sleduje? Bude fungovat zamalování takových dat do obrazů načrtnutých pohádkami? Jak by vypadal vesmír na svém konci?
V ději nechybí hrdina Temného lesa Luo Ťi, který po záchraně lidské civilizace výhrůžkou odeslání informace o pozici Trisolaris do temného lesa desítky let drží Trisolarany v šachu, než ho vystřídá právě Sin. Jenže ta je na realizaci výhrůžky, jež by nevyhnutelně prozradila cizím "lovcům" i Zemi, příliš mírná - a tuto chybu opakuje zas a znovu...
Autorovy nápady a jeho představivost mě nepřestávala fascinovat, třebaže často mi jeho myšlenky připadaly naivní a nerealizovatelné. Někdo, kdo vnímá vesmír tak temně, věří natolik v lidský humanismus? Opakovaně zmiňuje např. to, že se lidstvo vydává těžší cestou záchrany všech namísto toho, aby se vrhlo na stavbu lodi jen pro vybrané - a to i za cenu, že by se nemusel zachránit vůbec nikdo. Já ostatně nevěřím už tomu, že by kterákoli vládnoucí struktura udržela společnost v chodu s tím, že se všichni omezí ve prospěch nákladů na obranu proti něčemu, co má nastat za stovky let (pokud vůbec). Autor např. úplně pomíjí šíření dezinformací. Moc jsem se také nesžila s jeho závěrem na konci vesmíru (zakončení příběhu Sin a Tchien-minga zabolelo...). Ale je to jeho příběh a jeho vize a naprosto mu nelze upřít propracovanost. Relativistický pohon uhlazující časoprostor? Schování hvězdné soustavy tím, že v ní zpomalíte rychlost světla? Podobných nápadů je v knížce zpracováno nepočítaně.
"Známý vesmír má asi šestnáct miliard světelných let napříč a k tomu neustále expanduje. Jenže rychlost světla dělá pouhých tři sta tisíc kilometrů za sekundu, což je doslova šnečí tempo. Paprsek se proto nikdy nedostane z jednoho konce vesmíru na druhý (...) Kdyby byl vesmír člověk, jeho nervová soustava by pokrývala jen malou část těla. Mozek by se nikdy nedozvěděl, že tělo má končetiny, a končetiny by nevěděly o mozku. To je přece definice paraplegie. A já si představuju ještě něco horšího - vesmír je mrtvola, která se nafukuje."

(SPOILER) Sin byla teda hrozná kravička! Ostatní postavy byly taky hrozně plochý a nijaký, a všeobecně chování lidí autorovi moc nejde a je příšerně nevěrohodný. Všichni byli prostě jen jacísi průvodci po eonech. Ale chápu, že potřeboval děj dostrkat tam, kam chtěl, takže se nemohl moc zabývat neustálým rabováním a pravou lidskou povahou. A přitom je to na druhý straně celý takový ubrečený a sladkobolný. Nebo prostě absolutně nechápu asijskou psychiku...
Takže příběh je sice dost marnej, což mi naštěstí bývá jedno i u jiných knížek, přesto dávám čtyři zářící hvězdy, PROTOŽE jinak to byla parádní sci-fi jízda! Tolik, ale tolik teorií, nápadů, vychytávek a kdečeho, že se do těch sedmi set padesáti stran opravdu sotva vešly! Jedna bláznivější než druhá, a přesto se tomu dalo krásně scifíčkově věřit. Už jsem dokonce chtěla mít i radost, že se Liou neváhal zbavit nejen Země ale i celý sluneční soustavy, když se mu tam začal plést nadějnej konec, no, ve finále může bejt takovej i makovej, takže pro Vidličku všechno fajn.
... jen ty mimoni tomu scházeli...

Pohled na hvězdy a vesmír už nebude stejný. To bylo neuvěřitelné! Celá ta autorova fantazie, kdy se nebojí přemýšlet o tom, co by bylo, kdyby to všechno došlo do úplného konce s velkým K. Opět přiznávám, že některé technické, fyzikální a kosmologické prvky pro mě byli strašně těžké na pochopení. Bylo to čtivé, napínavé, lehce depresivní, vesmírné. A ta pohádka? Nápadité.

03.06.2025

Skvělý závěr trilogie, opravdu dokonale propracované sci-fi. Kdy jsem od čínského autora moc neočekával, ale výsledek byl skvělý. Jediné minus jsou zmatečné čínská jména, ale za to autor asi nemůže.

Člověk se až začíná bát výhledu na tuto budocnost.

Po skvělém prvním Problému těles a zajímavé druhé Temnotě lesa přichází ve třetím dílu cesta ke vzpomínkám. Bohužel musím za sebe přiznat, že už jsem se začínal ztrácet v dvoj a čtyř rozměrech, čas mi utíkal na rozdíl od hlavních postav až příliš pomalu a občas jsem se přistihl jak spolu s nimi přeskakuji rychlostí světla celé odstavce textu abych už hlavně někde přistál. Místo na Zemi jsem tak vzpomínal na za mě mnohem lepší jedničku a dvojku.

Tak tohle už bylo skoro jen čistě nekonečné a několikarozměrné sci-fi. Liou a jeho rozpínající se fantazie je obdivuhodná. Byla jsem fascinována a zároveň donucena se i zamyslet nad tím, co vlastně čtu. Můj mozek občas dostával pořádné fitko v podobě vesmírů, prostorových pohonů, stvrzenek, dvou a více rozměrných prostorů, bunkrů, temných lesů a všemožně dalšího.
Přes všechen tento nápor na moje mozkové buňky jsem šťastná a čtenářsky uspokojená.
Parádní trilogie. Nikdy by mě nenapadlo, že by mě to mohlo tak bavit. Musím poděkovat Netflixu, že díky jejich seriálu jsem se k těmto knihám dostala.
A proč strhávám tu malinkou část hvězdičky? Za to, že někdy je méně i více. A za to, že ten konec mě moc neuspokojil a naopak vytvořil více a více otázek.

Třetí díl mi připadal nejnáročnější na děj i posun v příběhu. Také nejvíc nabito absolutními zvraty v ději, občasnými návraty k osobám z minulých dílů a neočekávaným vyústěním jednotlivých situací. Něco mi připadalo už trochu přehnané, jako by autor chtěl urychlit události, ale přitom ne nemožné. (Viz předhození osudu obyvatel sobě samým, od Sofon.) Musím znovu obdivovat autorovu vizi ohledně možných budoucích světů nebo vůbec lidských kroků v objevování vesmíru. Trochu mi to připomínalo skrytou poctu velikánům scifi, jako třeba Clarke nebo Lem. A taky možná Simmons. - Snad působil hard scifi styl. Každopádně velkolepé zakončení trilogie a opravdu nechci spoilerovat, takže, přečtěte si. - Skvělá trilogie, nelituji koupě a moc ráda bych se dočkala filmového pokračování, tedy seriálového. Snad se nezakuckají někde uprostřed natáčení.

Zakončení trilogie nebylo špatný

Jako zakončení trilogie zajímavé, byť ze sci-fi už zbylo jen to fiction. Dá se číst, s ostatními díly to smysl dohromady dává, ale proti předchozím přece jenom nejslabší část. Na mě už moc pohádka. Skvělou schopnost překvapovat si ale autor udržel i v tomto díle.

Mělo to své mouchy, celá série byla náročná, posledni dil mi totálně zavařil mozkové závity, ale zakončení série geniální a pro fanoušky scifi must read.

Do této trilogie jsem se pustil víceméně náhodou. Tušil jsem, že by mě to mohlo bavit, ale takhle epické, rozsáhlé a neuvěřitelné dílo plné emocí jsem nečekal. První kniha, ač výborná je asi nejslabší. Postupně to celé graduje. Svým způsobem ve mě tyto knihy dokonce vzbudily zájem o fyziku. Skvělé!