Temný les

Po prvním díle, který byl úmorný snad skoro ve všem je tento pravým opakem. Sice zde dostáváme opět pomalý začátek a ještě k tomu zase hromadu nových postav, ale tentokrát jsem si na čínská jména buď zvykl nebo jsou dostatečně různorodá, aby nepůsobila stejně. Povahy postav jsou taktéž bohatší, a proto z nich má čtenář daleko lepší pocit. Co se myšlenky díla a myšlenky Temného lesa týče, byl jsem nadšen. Teorii samotnou jsem teda znal už dříve, ale to, že je jejím autorem právě Liou Cch'-Sin, to jsem netušil. Vysvětluje ji tu skvěle a doprovází ji několika zvraty, z nichž jsou některé více a některé méně předvídatelné. Pokud zlepšení do třetího dílu bude stejné jako z toho prvního, poslední díl bude naprosto dokonalý.

Neskutečné dílo, autor musí být zřejmě mluvčí jiné vyspělé civilizace. První část knihy se četla pomaleji, ale pak se to po příchodu budoucnosti rozjelo pořádně a ačkoliv jsem na základě názvu knihy tušil, o jakou stěžejní myšlenku půjde, tak ty zvraty temné či kladné byly často dost nečekané a držely mě v napětí až do konce. Teď jsem opravdu zvědav na poslední díl této fascinující trilogie.

Vzácne vyrovnané myšlienkovo aj štýlom. Skvelé nápady ako samotný temný les (mne sa to posielanie nahatých obrázkov aj s adresou domov na Pioneeroch a Voyageroch nikdy moc nepozdávalo), geniálna kvapka, kozmická sociológia (to mi pripomenulo Asimovove zákony robotiky, kde tiež z minima postulatov vyťažil maximum) a veľa iných (aby som nespojleroval).
Až na to privítanie kvapky, čo bolo strašne za vlasy pritiahnuté, môžeme o ostatných nápadoch polemizovať - či by to vôbec tak mohlo byť, či v takej miere,... ale pekne do seba zapadajú a dej je vďaka nim "jako na houpačce". A prakticky to pri 600 stranách nemá hluché miesto, vďaka čomu sa autor vyhol označeniu "čínsky Lem".
Jediný problém pre mňa boli čínske mená. Ale pochopil som všetky vzťahy hoci poriadne nezopakujem ani jedno meno aj s priezviskom...

Po Problému tří těles jsem si nemyslel, že by další díl mohl být o moc lepší. Jak moc jsem se mýlil. Temný les je vyspělé veledílo, které do sebe kombinuje směs sci-fi, filozofie a v nemalé míře i fyziky. A mě to nesmírně baví a imponuje. Baví mě přemýšlet o nastavených myšlenkách a teoriích, které se tu objevují. Baví mě polemizovat o tom, jak to ve skutečnosti opravdu je a domýšlet si různé scénáře. Je to neuvěřitelně čtivé a ne nadarmo se říká, že tahle série je nejlepší novodobé sci-fi. Obrovsky oceňuju to, že je to celé postavené defacto na reálném světě a na naší reálné společnosti, přičemž to velice umně (a hlavně pravdivě) ukazuje všechny klady a zápory naší civilizace. Zároveň autor nabízí pohled na to, jak by to opravdu mohlo na světě vypadat a jak by se změnilo fungování společnosti, pokud by skutečně k nějaké takové situaci došlo. Věřím, že pro někoho to může být relativně složité čtení, vzhledem k tomu, jak odborně tady některé teorie a mechanismy autor popisuje. Já mám tu výhodu, že se o vesmírné technologie, cestování vesmírem a kosmickou mechaniku trochu zajímám a tudíž se mi lépe daným věcem rozumnělo. I o samotné teorii "Temného lesa" jsem něco málo věděl už před tím, než jsem se do knihy vůbec pustil. Malé bezvýznamné minus bych udělil knize za to, že na můj vkus měla o trochu pomalejší rozjezd než bych si představoval. Ale jak píšu, to je věc vkusu a rozhodně to neberu jako nějakou překážku. Doporučuju všema dvaceti!

Druhý diel série Problém troch telies je vo svojej podstate románovou sociologickou štúdiou, ktorá sa zaoberá tým, čo by bolo, keby… Oproti prvému dielu sa dostávame aj do vzdialenejšej budúcnosti a veľmi sa mi páči, ako autor pracuje s ľudskou naivitou, alebo inak povedané s tým, že ľudia sú nepoučiteľní. Myslím si, že sa mu podarilo veľmi realisticky zobraziť, ako by asi mohol vyzerať svet o dvesto rokov, a to aj bez ohľadu na interakciu s mimozemskou civilizáciou. Kniha sa číta lepšie než prvý diel. Jednotlivé vysvetlenia sú podané menej kostrbato. Je však pravda, že zložitej fyziky ako takej je tu vo všeobecnosti menej. Naopak, oveľa viac priestoru dostávajú filozofia, etika a morálka. K dokonalosti knihe za mňa chýba už len jedna vec, prepracované postavy. Je vidieť, že autor síce veľmi dobre rozumie psychológii davu a ľudstvu ako celku, no zúfalo mu uniká psychológia jednotlivca. Jeho vykreslenie postáv, obzvlášť tých ženských, považujem miestami až za žalostné. Jednoducho neexistuje, aby sa postava prebrala po x desaťročiach z umelého spánku do úplne zmeneného sveta a nijako sa to nepodpísalo na jej psychike. O tom ma nikto nepresvedčí. Nič-menej, pre fanúšikov sci-fi ide o povinnú jazdu a knihu určite odporúčam.

(SPOILER) Tento komentář spoileruje nejdůležitější událost celé knihy. Proto jej čtěte, jen pokud jste knihu buď četli, nebo chcete uspořit 600 stran čtení, protože nic jiného opravdu důležitého se v knize nestane.
První díl se mi moc líbil. Ten druhý nemá zdaleka tak dynamický děj, což je pochopitelné, protože popisuje přípravy lidstva na Trisolaranskou invazi. Pak přeskočíme dvě staletí. Lidstvo nyní žije v podzemí, protože skleníkový efekt zničil povrch planety. Nicméně je i tak vyspělejší a dokonce má flotilu dvou tisíc lodí připravenou invazi odrazit. V téže době se k Zemi blíží první sonda Trisolaranského loďstva.
Jsem velmi citlivý na to, když si autoři pomáhají nelogickými událostmi, aby dostali hrdiny svých knih tam, kam chtějí. Velice mne zarazilo, že se první sondě vydala vstříc celá pozemská kosmická flotila. Nedává to nejmenší smysl - jde o jedinou sondu, proč by jí mělo letět vstříc dva tisíce bojových lodí? Logicky by stačilo, aby každá ze tří soupeřících vesmírných mocností, které v knize jsou, vyslala jednu loď, aby sondu společně prozkoumaly. Pokud by se ukázala nebezpečnou, bylo by dost času na to připravit protiopatření.
V dalším ději se pak stane, že ta jediná sonda díky technologické převaze kompletní pozemskou kosmickou flotilu zlikviduje. Dokonce se celé loďstvo před tím seřadí do těsného útvaru, asi aby měla sonda práci ulehčenou. V tu chvíli je jasné, že šlo pouze a jen o záměr autora, který chtěl flotilu zničit, aby děj knihy dostal tam, kam potřeboval. Proto proti sondě vyplula celá. Je to nelogičnost obludného kalibru a zcela mi zničila dojem z knihy. Až do jejího dočtení jsem na to nedokázal přestat myslet. Srážím za to autorovi dvě hvězdy, ačkoli jinak se mi knížka líbila.
PS: Ve skutečnosti vesmír není temný les. Existují v něm stovky vzájemně kooperujících civilizací. Proto mi i pointa, kde hlavní hrdina zastaví Trisolarany vydíráním, že prozradí polohu jejich civilizace, přišla nesmyslná.

Tento druhý díl si za mě drží stejně vysokou laťku jako díl předešlý. Zajímavý příběh se spoustou nevšedních nápadů i sympatické postavy, to jsou silné stránky této knihy. Třetí pokračování si rozhodně nenechám ujít.

(SPOILER) Četlo se mi mnohem lépe než první díl. Je tu už mnohem méně vaty, děj se propracovavá chronologicky kupředu, je to plné astrofyziky, inteligentní a zajímavé. Postav je opět dost, ale celkem rychle se vyfiltrují na cca pět skutečně nutných na zapamatování a dvě z toho jsou moji oblíbení Luo Ji a Da Shi (komisař). Ti mají fakt super dynamiku a jejich kapitoly mě hodně bavily. Luo je skvělý mediator a ruku na srdce, koho z vás na konci nepřekvapil. Trisolaris mají zajímavou komunikaci. S argumentem, že je tu málo psychologie rozhodně nesouhlasím, naopak je to celkem povedený obraz naší společnosti a její hniloby i lásky. Komunismus tu taky není přehnaný a spíš jen ve formě kulturního dědictví jedné postavy, Zhang Beihei, který mě taktéž bavil méně, ale ne proto, že byl soudruh, ale proto, že mu trošku hrabalo z té jeho posedlosti plánem útěku do vesmíru. Ten jeho konec mě fakt nemrzel, opravdu to byla krutá krůta, jak někdo psal. A nakonec musím zmínit teorii temného lesa - docela geniální ne? A rozhodně pravděpodobnější než Lemova teorie hráčů z nové kosmogonie...
Po težkopádném prvním díle za mě velká spokojenost.

Cixin má obdivuhodnú predstavivosť, avšak tam, kde napr. Lem používa sci-fi motívy ako barličku k písaniu o ľudskej duši, sú naopak Cixinove postavy neživotné figúrky v technokratických hrách o relatívnosti času a priestoru. Dochádza potom k samoúčelným a lacným plottwistom, neodrážajúcim dovtedajšiu psychológiu postáv, keďže tu takmer žiadna nie je - je zredukovaná na vzletné frázy. Je ľahké tomu podľahnúť, vzhľadom k tomu obrovskému rozmachu. Niektoré žánrové nápady sú skvelé, "meteorický atentát" bola podobná šleha, ako neviditeľné nanovlákna v prvom dieli. Ale keď hlavní hrdinovia podstupujú kryospánok, ich vzťahy a životy sa takmer vôbec nemenia, menia sa iba dobové technológie. Cixin je beznádejný technokrat, ľuďom zúfalo nerozumie a ženám dvojnásobne (mám nepotvrdenú teóriu, že je na autistickom spektre, hh). Svoju cieľovku si však nepochybne nájde, vzhľadom k tým fascinujúcim nápadom odohrávajúcim sa v nebezpečne rozľahlom vesmíre. Túto sériu mi odporúčil kamarát z detstva, pravicový libertarián, pretože je to jeho srdcovka a "dokonalo vystihuje ako na psychológii jednotlivca nezáleží, pretože ľudia sa vo všeobecnosti chovajú ako nemysliaca masa". Ja to s ľuďmi až takto čierne nevidím, teda mi tento prístup nie je sympatický. Bavilo ma to a veľmi (miestami to pripomína Nolanove filmy) ale v jadre je to plytká akčná zábava a keď prihliadnem, koľko času mi zobrala, tak myslím, že tretí diel v blízkej dobe čítať nebudem.

Bylo to stále skvělé, ale více rozporuplné. Myslím, že to je tím, že Asiati dokážou být opravdu chladni až krutí, takový krutý krůty, ale jejich názory na lidskou morálku a uvažování je podivný. Jak se stále střídaly vlny míru a sklíčenosti (čti "defétismu"). A co mela byt ta přestřelka ve vesmíru, kde místo kooperace se vyvraždí, jako kdyby to byla jedina logicka možnost...

Spousta zbytečných části, nejvíce mě bavili vědecký poznatky a těch tu bylo bohužel málo... I tak dobrý počin

Já musím bohužel říct, že z tohoto druhého dílu jsem nebyl nadšený. První díl mne bavil, ale v druhém dílu je 95% zasaženo pro mne nepochopitelným světonázorem autora. Vliv politického uspořádání v Číně je obrovský a neustálé diskuze postav o důležitosti politického vedení a odstraňování osob s jiným názorem mne děsily. Také názor autora (str.64), že lidstvo odmítne částečnou evakuaci země, protože "lidé jsou si rovní a není možné vybrat, koho zachránit a koho ne", je pro mne opravdu pro zasmání. Žil jsem před revolucí a nedělám si iluze, že ve skutečnosti by nám ti "nejrovnější" (vedení strany) za chvíli nemávali z oběžné dráhy :). Ale možná je to jen úlitba systému, aby mu mohla kniha v Číně vyjít. On ten druhý díl celý se nabízí jako úlitba systému ;-).
První polovinou knihy jsem se ztěží prokousal. Druhé půlka už byla přecejen čtivější. Ale stejně mi přijde zbytečně rychlé vyřešit situaci v rámci jedné stránky. Trochu zbytečných šest set stránek před tím.
Každopádně základní myšlenka o styku s mimozemskými civilizacemi je určitě zajímavá. O technických a vědeckých podrobnostech, kterými je kniha nacpaná, se mi chce místy pochybovat, ale nejsem odborník, tak to dělat nebudu.
Bojím se pustit do třetího dílu. Aby to nebylo konečné zklamání. Ale dočíst to musím.

Ačkoliv již z prvního dílu jsem byl nadšen, druhý posunul tento mistrovský sci-fi opus ještě o úroveň výš. Předně pestrá směsice dobře vykreslených postav (včetně mistrně zpracované mimozemské civilizace) s vlastními motivy a cíli přivádí čtenáře do stavu, kdy musí být nadšen z každé dějové linky. Nadto je celý děj popsán neuvěřitelně chytře, ale nadto natolik srozumitelně, aby byl pochopitelný širokým publikem. A závěr celé knihy řadím na piedestal toho, jak by měl skvěle strukturovaný, napínavý, ale přesto uvěřitelný závěr vypadat. Nezbývá než doufat, že poslední díl bude pokračovat ve stejném trendu a celou sérii skvěle završí.

Recenze – Temný les (Liou Cch’-sin)
Ve spolupráci s Nakladatelství Host

Pokud Problém tří těles otevřel dveře k neznámému, Temný les tě jimi bez milosti vtáhne a ukáže ti, že za nimi není světlo, ale nekonečný chlad vesmíru. Druhý díl trilogie Vzpomínka na Zemi potvrzuje, že Liou Cch’-sin není jen autor sci-fi románu, ale tvůrce myšlenkového experimentu, který dokáže čtenáře paralyzovat i fascinovat zároveň.

Země čelí nevyhnutelné invazi Trisolarianů. Naděje na vojenský odpor je mizivá – technologická propast mezi oběma civilizacemi se zdá nepřekonatelná. A přesto se objevuje geniálně děsivá strategie: program „Mediatoru“. Čtyři lidé mají naprostou volnost připravit obranu lidstva, přičemž nikdo, dokonce ani jejich nejbližší, nesmí vědět, co chystají. Hlavním hrdinou se tak stává zdánlivě obyčejný astronom Luo Ťi – muž, který by se do historických knih nikdy nedostal… kdyby nezískal šanci rozhodnout o osudu celého lidstva.

Kniha stojí na dvou pilířích. Prvním je strhující psychologická hra: komu věřit, co skrývat, jak vést válku, když protivník vidí téměř všechno? Druhým je filozofická rovina, vrcholící v geniální myšlence „temného lesa“. Vesmír není harmonickým prostorem plným možných přátel, ale nekonečnou džunglí, kde přežívají jen ti, kteří se dokáží ukrýt nebo zničit ostatní dřív, než oni zničí je. Tahle metafora je natolik silná, že se stala jedním z nejvýraznějších konceptů moderní sci-fi vůbec.

Liouův styl zůstává věcný, občas až strohý, ale síla jeho myšlenek je tak obrovská, že nepotřebuje okrasné fráze. Dokáže vyvolat mrazení čistě logikou, ne sentimentem. Přesto se Temný les čte překvapivě napínavě – od velkolepých vizí až po komorní příběh muže, který vlastně nikdy nechtěl být hrdinou.

Temný les je ohromující vize o křehkosti civilizace, o strachu z neznámého a o tom, že možná největší hrozbou pro člověka je jeho vlastní schopnost vidět svět v celé jeho hrůzné logice. Je to kniha, která vám obrátí pohled na vesmír a už nikdy se nebudete dívat na hvězdy stejně.

Hodnocení: 9,5/10 – mistrovské pokračování, které posouvá celou sérii do temnoty i geniality zároveň.

Více recenzí na mém IG a za sledování budu rád https://www.instagram.com/milan.kope.knihomol?igsh=MXd5bHJoeXMyZnl0Yg==

(SPOILER) Kniha přichází s velmi uvěřitelným vysvětlením Fermiho paradoxu: Vesmír je temný les. Každá civilizace je ozbrojený lovec, který se krade podrostem jako stín, opatrně odhrnuje větve před sebou a našlapuje jako kočka. Musí dávat pozor, protože lovců jako on je plný les. Každá civilizace žije v neustálé hrůzné z toho, že na sebe upozorní a bude vyhubena.

Kromě mediátora, který tuto hypotézu potvrdil "kouzlem", mě ještě zaujal mediátor s myšlenkou mentální pečetě, která umožní implantaci teze, které daná osoba bezmezně uvěří. A stránky, které se věnovaly představení světa budoucnosti, se četly skoro samy.

Musím říct, že cca prvních 200 stran pro mě ale bylo náročnějších, zatímco zbytek knihy překonal i první díl.

Jedna z nejpropracovanějších a nejhlubších knih, jaké jsem kdy četl. Autorova technologická vize je uvěřitelná a plná zajímavých nápadů. Už první díl byl velmi dobrý, ale Temný les je ještě mnohem lepší. Přidejme pár dějových zvratů, které byly do poslední chvíle velmi pečlivě skrývány a dostaneme mrazivě napínavé čtení zajišťující zábavu na mnoho večerů. Autorův pohled na svět je dost poplatný kultuře, v které vyrůstal a žije, ale to mě zase tolik neuráželo, i když jsem občas musel nesouhlasně zvedat obočí. Čínská jména jsou pro běžného středoevropana velmi těžko uchopitelná a zapamatovatelná. Vřele doporučuji a už se připravuji na třetí díl.

Úžasná kniha. Do půlky jsem se hůř orientoval, protože jsem první díl četl dávno, ale od půlky super. Dá se jedině doporučit. Málokterá kniha mě takhle zaujala. Další díl si budu muset přečíst dříve než později, ať nezapomenu ty jejich jména a neztrácím se.

Chcete-li nahlédnout do mysli zapáleného komunisty, tady se to nabízí samo. Možná se ptáte, proč sem tahám politiku a dokonce velebení komunistické ideologie. Vězte, že ne já, ale sám autor. Kniha je sice science fiction, to ano, ale zhruba 59 % tvoří filosoficko-politické rozjímání, a protože je autor pohlcen komunistickou ideologií, můžete si tipnout, jaké kvality tyto úvahy mají.

Například vražda spáchaná politrukem je zde obhajitelná, protože „je přece pro dobro lidstva“ – tedy staré známé „účel světí prostředky“. Všudypřítomná je nedůvěra, čistky uvnitř „strany“ a až primitivní popis „hloupých“ Američanů nebo jiných západních zástupců. Naopak Číňané a Rusové jsou zde líčeni v superlativech. Jedinec nemá žádnou hodnotu; jen tehdy, pokud se obětuje pro blaho většiny.

Samotná sci-fi složka je podle mého názoru prvotřídní. Ano, najdou se i nelogičnosti, ale rád jsem je přehlížel, protože svět, který Liou vytvořil, a jeho fantazie jsou dechberoucí.

Z výše uvedených důvodů ale musím bohužel dát hodnocení půl na půl. První díl jen lehce zaváněl komunismem, druhý už jím silně páchne – a je mi z toho úzko, protože teď vím, že i kdyby komunismus padl, v lidech to zůstane ještě stovky let.

(SPOILER) Tak tohle mě dostalo. Opět. A i když jsem si to nemyslel, více než první díl. Byť jsem zakliknul spoiler, varuji, pokud si chcete knihu užít naplno, nečtěte komentář před dočtením knihy.

Do knihy jsem se zažral hned od začátku, znovu plno nevídaných věcí - meditátoři. Vau. S druhou půlkou - Temný les, jsem chvilku měl problém, ale pak se to propojilo v něco, dokonalého…. V Slzu, abych byl tématický. Nejprve onen plán, který asi vnímavější čtenář odhadl již v polovině z oněch dvou axiomů (díky způsobu, jak o nich autor psal) úchvatným způsobem zapadnul do sebe, díky ukázce na mikrokosmu flotil - krásně to bylo zmenšeno a vysvětleno, že stejně to je v makrokosmu. No a nakonec když si člověk říká, že to skončí pochmurně, opak, ale naprostý, je pravdou. Konec byl krásný a já se jen ptát, paní Kadlečková, opravdu happyend kazí veledílo? Opravdu série Mycelium nemohla skončit malinko optimističtěji? Nadějí v lidstvo končí i knihy Andyho Weira, a proto se mi tak líbí. Nemohu se dočkat 3. dílu Vzpomínek na zemi a začnu asi pokukovat po dalších knihách tohoto autora.

(SPOILER) 85% - Před tím, abychom na sebe upozorňovali cizí světy, varoval už před léty Stephen Hawking. A ani autorovi podobné myšlenky nejsou cizí.
"Vesmír je temný les. A každá civilizace je ozbrojený lovec, který se krade podrostem tiše jako stín, opatrně odhrnuje větve před sebou a našlapuje jako kočka. Bojí se i hlasitě nadechnout. Musí si dávat pozor, protože lovců jako on je plný les. Jakmile připadne na kohokoli jiného, ať je to také lovec, anděl nebo démon, novorozenec nebo stařec nad hrobem, víla nebo polobůh, má jedinou možnost - vystřelit a zabít. V temném lese je člověk člověku vlkem. Každá civilizace žije v neustálé hrůze z toho, že na sebe upozorní a bude promptně vyhubena. Tak vypadá obrázek kosmické sociologie. Tak zní vysvětlení Fermiho paradoxu."
Tahle sci-fi série má zjevně vzestupnou tendenci a v Probému tří těles, kde autor nechal obyvatele systému Alfa Centauri Trisolarisany zmrazit vývoj lidské vědy, aby je lidé technologicky nepředstihli, až za 400 let dorazí lidskou civilizaci vyhladit a usídlit se na Zemi, byl evidentně jen zahřívacím kolem.
Trisolaranské sofony sledují lidstvo dál a veškerý pokrok je tak možný pouze v rámci již učiněných objevů. Což sice pořád znamená, že lidé mohou vyvinout např. fúzní pohon (neboť princip fúze je již známý) a začít tak cestovat vesmírem násobně rychleji, ale žádná větší vědecká exploze se nekoná, takže na Trisolarisany Pozemšťané nestačí ani náhodou, ač si to v různých obdobích mohou namlouvat.
A tak OSN ustaví v projektu Mandala čtyři meditátory, kteří by využili fakt Trisolaranské přímočarosti a navzdory pečlivému dohledu sofonů by sami ve své hlavě tajně zkonstruovali plán na vítězství. Zatímco Tyler, Diaz a Hines začnou čerpat obrovské částky na realizace svých plánů, Luo Ťi se před zájmem veřejnosti schová v luxusním sídle kdesi ve Skandinávii, kam si dokonce nechá sehnat svoji vysněnou ženu ("Většina lidí miluje jen iluzi. Objektem jejich lásky není jejich skutečný partner či partnerka, nýbrž pouhá představa člověka, se kterým žijí. Jejich reálný partner je pouhou šablonou, na níž si postaví svého vysněného milence. Dříve či později si rozdíly mezi oběma uvědomí. Pokud se s nimi smíří, zůstanou spolu. Pokud ne, rozejdou se. Nic složitějšího na tom není"). Působí zdánlivě neškodně, a přesto je to právě on, komu sofony opakovaně usilují o život (a nebýt starého známého bývalého vyšetřovatele Š´Čchianga i úspěšně). Když vyšle do vesmíru "kouzlo" a odebere se do hibernace, působí pořád ještě jako šarlatán. Pak ale kdesi ve vesmíru zhasne jedna hvězda. Teorie temného lesa náhle začne dávat velmi temný a neútěšný smysl...
Předně musím říct, že autora obdivuji - oproti jeho znalostem západní historie i kultury, jsou znalosti většiny z nás "ze Západu" o Číně v podstatě nulové. Možná i proto je určitý vývoj, který v jeho románu nastává, pro mě obtížně představitelný - ani omylem si na rozdíl od něj nemyslím, že by se lidé celého světa uskrovnili na úroveň hladomoru kvůli tomu, že je všechny peníze nutné nalít do obrany Země, protože ji za 400 let kdosi přiletí zničit. Takhle daleko do budoucnosti lidi uvažovat nedokážou, bylo by jim to příliš jedno a žádná vláda by jejich odpor živený navíc dezinformační kampaní nepřežila (kromě možná té čínské, pravda...). Ostatně nevěřím ani tomu, že by se neujal eskapismus (snaha elity zdrhnout ze Země, kterou autor postavil mimo zákon).
Proto mě vlastně román začal bavit hlavně ve chvíli, kdy se přesunul s hibernovaným Luo Ťim do budoucnosti, kde si lidé žili v bezstarostné víře, že na ně Trisolaris nestačí (i když i tady byly dost neuvěřitelné věci - s megavypětím postavím flotilu dvou tisíc lodí a pak ji jak trubka nechám celou letět k domnělému příteli?). Bavila mě postava nihilisty a požitkáře Lua Ťiho, který se nakonec zaslouží o závěrečný zvrat, fascinoval mě pragmatický a nekompromisní přístup plukovníka Čang Pej Chaje, který vždy dokázal udělat to, co bylo potřeba, bavila mě autorova vize budoucího světa, mrazilo mě z teorie "nelidí", kteří se stanou z těch, co se od Země definitivně odloučí a vydají se vstříc temnému kosmu a dosud mě děsí jeho neveselá vize nemožnosti přátelské koexistence více civilizací. "Co je vám po tom, že vás zničím?" Okamžitě se vrhám na závěrečný díl.