Vždycky zbývá naděje
Rossella Roberta Recchia
Stelvio a Marisa mají dvě dospívající děti a i po letech manželství se stále hluboce milují. Všechno se ale osudově změní jedné letní noci, kdy je jejich dcera Betta spolu se sestřenicí Miriam napadena na pláži. Útok bohužel nepřežije. Stelviovi a Marise se zhroutí svět a bolestná ztráta poznamená i jejich harmonický vztah. Miriam je zdrcena, propadá závislosti na lécích a vyšetřování tragické události zpomalují předsudky a opomenutí. A přece – pod smutkem a marností začne po nějaké době znovu klíčit semínko naděje a lásky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2025 , CosmopolisOriginální název:
Tutta la vita che resta, 2024
více info...
Přidat komentář


Betta a její sestřenice Miriam jsou brutálně napadeny na pláži. Betta bohužel útok nepřežije. Po této hrůzné události sledujeme její rodiče, jak se vyrovnávají se ztrátou, a hlavně pak Miriam, která je zdrcena a propadá závislosti na lécích.
Dlouho jsem nečetla nic od italských autorů, a to je škoda, protože jejich tvorbu mám moc ráda. Když se mi dostala do rukou tato kniha, říkala jsem si, že to konečně napravím. Podle anotace jsem navíc očekávala, že by se mi příběh měl líbit, ale nakonec předčil mé očekávání. Tahle kniha byla prostě skvělá!
Silný příběh jedné rodiny, nečekané situace, zajímavé lidské osudy. Máme tu romantiku, drama i detektivku. Je tu prostě všechno! A hlavně, je to skvěle napsané. Neskutečně mi sedl autorčin styl. Hned u prvních řádků mě kniha chytla a už nepustila. Skvěle vystavěný příběh, kdy přicházejí další a další nečekané zvraty, nádherné myšlenky, krásné věty. No prostě, co více si ještě přát?
Já si přeji u příběhů emoce a těch jsem tady dostala opravdu mnoho. Připravte si ke čtení kapesníky, protože je budete rozhodně potřebovat. Já nejednou brečela a na konec knížky jsem už přes slzy ani neviděla…
Skvělý příběh, i když tak bolavý.


Během čtení jsem neměla absolutně představu, kam to celé směřuje. Příběh je rozdělený do několika pomyslných částí. První je seznámení Stelvia a Marisy. Jak je jasné podle anotace, budou mít děti, takže se skočí do další části, kde je mají a kde dojde k tragédii, pak přijde změna v podobě jiné části rodiny a tak dále. Neustále se to mění, až jsem se ptala, co z toho vlastně bude.
Pravý význam všeho pochopíte až ke konci, kdy do sebe zapadnou všechny části a utvoří celek. Ne, že by samostatně nedávaly smysl, to vůbec ne. Ale po spojení vyniknou detaily, proč se co stalo a tak dále. Každý střípek mě opravdu bavil a dokázala bych si ho představit jako samostatné (delší) vyprávění, jak mě autorčin text bavil. Každé poskočení mě zamrzelo, protože postavy byly sympatické, příjemné charaktery s drobnými vadami. Jenže při každé změně přišel ještě lepší zvrat.
Konec jsem už zhltla celý, protože jsem potřebovala znát odpovědi. Celé se to totiž vyvrbilo nečekaným směrem. V knize se točí mnoho témat. Od počáteční romantiky, románu z pomezí padesátých a šedesátých let, přes obyčejný rodinný život v osmdesátkách, potom thriller s neštěstím a detektivní práce (která byla spíše v náznacích, tady jsem čekala asi více), po dramatické události v následujících letech se znovuobjevenou romantickou linkou. Takový mix, který sice může působit překombinovaně, ale vážně funguje.
Hvězdičku dolů dávám za některé nedořešené nebo nevyřčené situace a hlavně za tu část se psem, která mi tam prostě nepasovala. Jinak to bylo výborné čtení, plné emocí a lidských osudů.


Velmi emotivní příběh, který mě hodně zasáhl. Tragédie , která se odehraje v jednu osudnou noc poznamená celou rodinu. A nejvíce Miriam dívku, která musí dál žít s touto tragickou zkušenosti s pocity viny i ponížení.
Knížka se odehrává v Itálii v 80. letech minulého století odráží myšlení a život lidí této doby a je opravdu hodně věrohodná a smutná, ale nese v sobě i naději v určitou spravedlnost a v dobro v lidském srdci. Knížka ve vás určitě bude ještě dlouho rezonovat.


Vždycky zbývá naděje sleduje příběh jedné rodiny, které se doslova z minuty na minutu změní život.
Marisa a Stelivo si žili poměrně idylickým životem, dokud jednoho rána nezazvonil zvonek u domovních dveří. Harmonické ráno se proměnilo v noční můru, když jim bylo oznámeno, že jejich dcera Betta byla nalezena mrtvá na pláži. Nejenže tato událost kompletně zatřese jejich vztahem, ale taktéž navždy poznamená jejich laskavé soužití.
A řeknu vám, že není jediná, koho smrt Betty poznamená.
Autorka poměrně dobře pracuje s nelehkými tématy týkajícími se smutku a vyrovnávání se se smrtí blízké osoby. Jelikož se děj odehrává v Itálii 80. let, nabízí pohled na vyšetřování doprovázeného pomluvami a zakořeněnými předsudky, což byl určitě zajímavý aspekt dodávající knize autenticitu.
I když děj probíhá v duchu tragédie, doprovází jej poselství, že i v tom nejtemnějším období vašeho života se může stát něco dobrého.
Koho by tedy mohl titul zaujmout? Zejména ty, kteří mají rádi citlivé a emotivní romány psané velmi čtivým stylem vyprávění. Příběh ukazuje, že vše má své následky a zároveň dává naději do dalších dní.


Já tyhle příběhy miluji, i když vím, že mě to na konci bude bolet, prostě do toho jdu po hlavě. Jedná se o velmi emotivní román, který vypráví příběh rodiny čelící nečekané tragédii.
Hlavními postavami jsou Stelvio a Marisa, manželé s dvěma dospívajícími dětmi, jejichž život se zdá být harmonický a naplněný láskou. Tento idylický obraz je však narušen během jedné letní noci, kdy jejich dcera Betta a její sestřenice Miriam jsou napadeny na pláži, což má pro Bettu fatální následky. Tato událost otřese základy rodiny a přináší hluboký smutek a zmatek do jejich životů.
Autorka citlivě zobrazuje, jak se jednotliví členové rodiny vyrovnávají s bolestí a ztrátou. Stelvio a Marisa se snaží najít cestu zpět k sobě navzájem, zatímco Miriam bojuje se svými vlastními démony a závislostí na lécích. Vyšetřování tragédie je komplikováno předsudky a opomenutími, což přidává další vrstvu napětí a frustrace.
Přestože je příběh plný smutku, nese v sobě i poselství naděje a obnovy. Ukazuje, že i po nejtemnějších časech může znovu vykvést láska a porozumění. Kniha je hlubokým ponorem do lidských emocí a vztahů, a nabízí zamyšlení nad křehkostí života a sílou rodinných pout.
Krásná kniha, čekala jsem něco úplně jiného, ale někdy to nečekané umí tolik překvapit a dostaneme víc, mnohem víc. Ten příběh je tak dobře napsaný, silný, emočně náročný, napínavý, úžasný...
Vždycky zbývá naděje, ano, snad, já ji tam hodně dlouho nenacházela.
Když o letních prázdninách jsou na pláži brutálně přepadeny dvě dívky, sestřenice, jedna z nich útok nepřežije. Až do té doby stmelená a milující se rodina přestává fungovat a dopad je devastující.
Vždycky zbývá naděje, přichází pozvolna se smířením, ano, snad...
Doporučuji!!!