Vždycky zbývá naděje

I když je toto určitě co do kvality dobrý kousek, prostě ne ale pro mne. Souhlasím s alca-212. Já miluji jiný žánr, psychothriller je má skupina krevní a zde jsem ji hledala marně. Ale nevadí.

Vždycky zbývá naděje je silný, emotivní román o rodině, vztazích a tom, jak se lidé vyrovnávají s těžkými životními zkouškami. Příběh sleduje osudy několika postav napříč časem a ukazuje, jak jedno rozhodnutí nebo událost dokáže ovlivnit celý život – nejen jednotlivce, ale i jejich blízké. Kniha se dotýká témat lásky, ztráty, viny i odpuštění a nabízí citlivý pohled na to, jak i v těch nejtěžších chvílích může zůstat alespoň malý kousek naděje.
K téhle knize jsem šla úplně naslepo – anotace nečtu, takže jsem vůbec netušila, co mě čeká. A musím říct, že mě příběh docela zaskočil.

První část, která se věnuje seznámení rodičů, mě bavila asi nejvíc. Měla pro mě atmosféru skoro jako historický román, četla se úplně sama a krásně mě vtáhla. Postupně se ale věci začnou komplikovat a příběh nabere úplně jiný směr – přesto mě nepustil a chtěla jsem číst dál.

Knihu jsem četla během knižního pobytu, kam jsem ji paradoxně vezla nepřečtenou. Začala jsem až v den příjezdu a pak jsem ji brala do ruky každou volnou chvíli. To podle mě dobře ukazuje, jak poutavé čtení to je.

Co mi ale občas nesedělo, byl styl, jakým jsou popisovány postavy. Místy mi přišlo, že autorka líčí dospělé lidi trochu jako děti – například označování dospělého muže jako „chlapce“ mi úplně nesedlo. Je ale možné, že to bylo spíš překladem. A pak tu máme drobný úsměvný detail – mám pocit, že všichni v knize neustále jedli chleba

Knize se ale nedá upřít, že je silná. Nabízí emotivní příběh a velmi intenzivně zpracovává trauma, kterým si jedna z postav (a vlastně celá rodina) projde. Právě tohle je na ní nejsilnější.

Já osobně jsem si hodně oblíbila postavu Lea – a upřímně říkám, pokud existuje, rozvedu se a beru si jeho.

Zajímavé pro mě bylo i to, že jsem si během čtení nedokázala zapamatovat název knihy. A jak jsem zjistila od ostatních čtenářek, nebyla jsem jediná. Je to vlastně docela dobrá ukázka toho, jak moc důležitý název knihy je.

Celkové hodnocení: 4* z 5*

Knihu jsem opět četl na doporučení, jak naší paní knihovnice, tak i mámy, která si ji přečetla už před pár měsíci. A fakt nebyla vůbec marná ;-). Ze začátku sice hodně romantika, ale potom se to dost zvrtlo a všechno se zdramatizovalo. A bylo to dokonce smutné a tragické, s lehce detektivní linkou. A tak jsem se nakonec rozhodnul dát pět stars a knihu doporučit asi hlavně ženskému publiku.

Knihu jsem četla díky čtenářské výzvě na doporučení mých oblíbených. Prvních asi sto stránek mi připadalo dost nezáživných, ale když se do děje zapojil Leo a Corallina, nemohla jsem se od knihy odpoutat a doporučuji ji taky. Je to krásný příběh o násilí, bolesti, ztrátě, pocitu viny, lásce, pomoci i naději. Bettina smrt její rodiče tak pohltila, že nebyli schopni vnímat nic a nikoho dalšího. Miriam v sobě dusila obrovskou tíhu viny, chtěla se zničit, ale Leo jí dal chuť znovu žít, byl ochoten pro ni udělat cokoliv, i obětovat svou svobodu. Je to poutavý příběh o tom, jak bolest některé lidí sblížila a dala jim naději a chuť žít dál.

Kniha není úplně z mého žánru, ale i tak se mi četla dobře.

Na knihu jsem se moc těšila, anotace slibovala zajímavý příběh. Bohužel se to u mě ale s očekáváním nepotkalo. Kniha postupně sklouzávala do takové až romantické linky a to na mě už bylo moc. Zdálo se mi to naivní, nepravděpodobné... Škoda.
Napsané to, myslím, bylo dobře, i se to dobře četlo, ale tento typ knih já bohužel neocením, nejsou pro mě. Já jsem v knihách spíš na to temno a trápení...

To že jsou Italové temperamentní a otevření v emočních projevech, víme asi všichni. A to jsem čekala i v tomtu příběhu. Čekala jsem smršť všeho, nálada se mi měnila každou stranou, chvíli jsem brečela, chvíli se smála, chvíli byla naštvaná. Měla jsem všechno co jsem od knížky chtěla mít.

Na začátku příběhu se setkáváme s mladou Marisou, kterou poznáváme v nelehkém období. Zároveň poznáváme i Stelvia, muže který do jejího života vstoupil, úplně jinak než plánoval.

Začíná to jako romantický příběh, plný lásky, smíchu, svatby, narození dětí. Pak se přehoupneme do života o pár let později, kdy jejich děti jsou už dospělý a oni dva by si mohli ten život taky trochu užít ne?

Ale bohužel, jedné letní noci, jejich dcera Betta zas uteče ven uprostřed noci a tentokrát se jí to stane osudným. Společně s ní šla i její sestřenice Miriam, která tuhle hrůzu přežila.

Miriam propadá depresím a drogám. Ale i ona má šanci na život a na lásku. Má a dostane ji. Díky Leovi.

Bylo to krásné, bolestivé,čtení jsem si užila nejvíc jak to šlo a bylo těžké knihu odkládat.

Krásný příběh, ne zrovna veselý, ale číst o naději před Vánocemi je vždycky povzbudivé, vždyť do nového roku s ní většina z nás vstupuje. V knihách, jak jsem již psala mnohokrát, hledám zejména emoce a zde se to povedlo. O co víc je náročný obsah příběhu, o to jednodušší je styl psaní, ale čte se skvěle. A právě ta jednoduchost a svým způsobem odosobněnost stylu psaní pomůže k tomu, aby zejména poslední třetina knihy nesklouzla do přílišného melodramatu ( ač se to, za mě, trošku stalo). Ano, vždycky zbývá naděje poprat se se životem, který přináší nejedno překvapení, ne vždy takové, jaké bychom si přáli. Poselství knihy je jasné, čas a láska, která umí hory přenášet, pomůže, jestliže jí dáme šanci, přežít i ty nejbolestivější zkoušky, které nám život nachystá. První půli knihy jsem prožila více než tu druhou, ale jako celek hodnotím maximem, nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. A ta metafora koloběhu života, ta byla skvělá.

Kniha zasazená do slunné Itálie 80. mě od prvních stránek vtáhla – první čtvrtina, která sleduje pozvolné sbližování dvou lidí, je nádherně podmanivá. Následná tragédie příběh zhutní a slibuje hlubší psychologický ponor. Bohužel, od této chvíle se vyprávění začne posouvat směrem k young-adult tónu a čím dál víc sklouzává do romantické limonády plné kýčovitých klišé, profláknutých životních mouder, objímaček a potoků slz. Kniha má své kouzlo, jen škoda, že se nedokázalo udržet na původní krásně rozehrané notě.

(SPOILER) Vždycky zbývá naděje... Za název bych možná ze svého pohledu spíše doplnila otazník. Ale kniha opravdu dává naději, že po prožitých utrpeních (snad) bude lépe a člověk by si měl za všech okolností uchovat aspoň její malý kousíček...
Příběh začíná poměrně zajímavě - a sice tím, že mladá Marisa otěhotní, otec jejího nenarozeného dítěte ji bohužel opustí, ovšem brzy na scénu vstoupí Stelvio. Ten je ochotný si ji vzít, jenomže už tehdy dochází k první tvrdé ráně osudu, při níž Marisa téměř umírá. Naštěstí se uzdraví, a tak se přece jen se značným opožděním uskuteční plánovaná svatba, a tím začíná jedno z nejkrásnějších manželství, o kterých jsem kdy četla či slyšela. Páru se postupně narodí dvě děti, syn a dcera. A právě tato dcera, které nikdo neřekne jinak než Betta, je o několik let později nalezena na pláži mrtvá. Byla tam sice se svou sestřenicí Miriam, ale o této skutečnosti se nikdo nedozví. Rodiče Marisa a Stelvio se se smrtí milované dcery nedokáží smířit a teprve po neskutečně dlouhé době dojde k vyšetřování případu, protože Bettu někdo zabil a viník se nikdy nenašel...
Toto je opravdu kniha, u které jsem polykala slzy a říkala si, že snad ani není možné, aby na světě bylo tolik nespravedlnosti. Přestože tady nakonec přece jen pravda najevo vyjde. Kromě toho zde Jsou také nějaké vedlejší linky, o kterých se ale nebudu rozepisovat podrobněji, i když i ty jsou pro příběh důležité. Ve finále tedy tuto procítěně napsanou knihu hodnotím plným počtem a moc bych si přála, aby autorka ještě napsala nějakou další...

Kniha, která celkem 3x změní narativ. Nejprve po cca 80 stránkách a jelikož jsem nečetla anotaci (vždy ji čtu ale zde jsem to neudělala tentokrát), byl to pro mě šok. Nejprve sledujeme, jak se Marisa dá dohromady se svým manželem Steviem. Tato část se čte mile, měla jsem pocit, že mě čeká romantika a najednou sek a mění se příběh a sledujeme brutální scénu znásilnění dvou dospívajících dívek a následně bolest rodičů a jedné z nich - v tom má autorka ode mně poklonu, jak dokázala příbeh změnit. Pak už jsem nemohla přestat číst a chtěla vědět, jak to dopadne.


A opravdu - i v tom nejhorším, co se nám může stát vždycky zbývá naděje.

Můj bookstagram: booklover_mili

Krásně napsaný příběh, vkusně a s citem.

Tak to byla nádhera! Neskutečně čtivý, velice emotivní příběh. Myslela jsem, že kniha bude úplně o něčem jiném, ale velice mě překvapila. A od doby, kdy na "scénu" vstupuje Miriam, Leo a úžasná Corallina, mě to úplně pohltilo. Místy je to tak moc dojemné, že jsem měla v očích slzy. Opravdu krásná kniha, kterou mohu jen a jen doporučit...

Moc pěkné čtení.

Nádherné čtení, ale ubírám hvězdičku za příliš rozvleklý a kýčovitý konec.

Krásná, silná, smutná kniha, plná lásky, smutku, štěstí i slz. Budu jí mít dlouho v hlavně i srdci. Díky za ní

Hodně emotivní román z pera italské autorky. Je to román velmi autentický, silný, dojemný, ale i smutný a tíživý, který donutí k zamyšlení i k pozastavení se. Moje kamarádka, která knihu četla přede mnou, mi říkala, že u čtení často plakala. Říká se, že naděje umírá poslední. A o naději i bolesti vypráví tento skvělý román. Je příběhem dvou sestřenic Miriam a Betty, i jejich rodin, kterým se po jejich napadení na pláži, změní život a zhroutí svět. A vždycky zbývá kousíček naděje, která naše i jejich životy vede dál !

Ještě se mi snad nikdy nestalo, abych nevěděla, jak popsat nějakou knihu, kterou jsem přečetla. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a stejně si nejsem pořád jistá, jak to správně uchopit. Vždycky zbývá naděje je kniha, která je krásně napsána. Emoce knihou tak moc cloumají a nenechávají vás v klidu. Ač je totiž krásně napsána, je také příliš smutná a nutí vás k zamyšlení. Mě hlavně nad tím, jak mohl někdo tak dlouho všechno jen přehlížet a nevšimnout co se děje s Miriam. Proč ji dali na vedlejší kolej. A proč vlastně není ani v anotaci zmíněná, přitom mi přišla v celém příběhu ta nejdůležitější. V hlavě tolik myšlenek a žádné odpovědi.

Příběh nás provádí několika časovými úseky od samotného seznámení Stelvia a Marisy až po samotné vyústění zápletky. Od počátku nemáte žádné tušení, s jakým zvratem se autorka vytasí a už vůbec netušíte, jak moc toho ve vás zanechá.

Skvělý a smutný příběh, který rozhodně stojí za to si jej přečíst.

Krásně napsaná a současně tak hluboce smutná kniha, u které mi slzy tekly proudem, ale přesto jsem četla a četla a nedokázala ji odložit, dokud jsem neotočila poslední stránku. Za mne velké doporučení!