Vyznania

Dielo antického kresťanského filozofa, teológa, učiteľa Cirkvi (354-430), ktoré inšpiruje kresťanské myslenie všetkých generácií od čias svojho vzniku až dodnes.

Štvrté vydanie, v Lúči prvé

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/33753/vyznania-eeh-33753.jpg 4.257
Originální název:

Confessiorum libri XIII. (398)

Žánr:
Duchovní literatura, Biografie a memoáry, Filozofie
Vydáno:, LÚČ
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Přidat komentář
archandelka
09. června

"Stvořil jsi nás pro sebe a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v tobě."
Neuvěřitelné dílo. Sice mi dalo neskutečně zabrat, ale jsem ráda, že jsem se rozhodla ho přečíst. Obdivuju Augustina, že takhle dokázal jít s kúží na trh a sepsat v podstatě zveřejnit svou generální zpověď. O to sympatičtější je jeho neustálé hledání pravdy, jeho boj o to, aby ji poznal a přijal do svého života. A nakonec spočinul v tom, kterého tak usilovně hledal.
I když do hloubky jeho teologicko-filozofických úvah jsem ještě ani zdaleka nedorostla, je pro mě obrovskou inspirací v tom, že je potřeba hledat a nevzdávat to, i když se ztrácíme. Protože "ten, kdo tě stvořil bez tebe, tě nevykoupí bez tebe."

Shindo
27.12.2017

Kniha sa nečítala ľahko. Ide o jedno zo základných diel kresťanskej spirituality a nie je to žiaden čajíček, prekladateľ však odviedol dobrú prácu a doplnil aj mnoho poznámok. Mňa osobne viac zaujalo Augustínovo osobné svedectvo, filozofické pasáže som nejako nedával a často ich musel čítať opakovane (a to ma niekedy kresťanská filozofia zaujímala). Nie so všetkým som sa však stotožňoval a s niektorými vecami vyslovene nesúhlasil.
Aj tak sa oplatí knihu prečítať, minimálne v rámci všeobecného prehľadu.

Vojslava
14.09.2016

Co dodat k takové srdcové knížce? Konečně se mi ji povedlo, opět s větším pochopením, zvolna dočíst do konce - zásluhu na tom mají nejen fundované úvody a poznámky, ale hlavně neobyčejně kvalitní překlad, kde jsem si vychutnávala každou stránku. Pokud někoho od Vyznání odrazovaly starší překlady, téměř jistě se zde do toho bohatého textu začte. Kdyby bylo hvězdiček šest, budou v hodnocení tady.

Hanka_Bohmova
06.08.2016

Spousta věcí se mi na Augustinovi líbí. Ta urputná touha znát, poznat pravdu... často mi přišlo na mysl Pavlovo přirovnání z řeči na Areopagu - "zda by se ho snad nějak mohli dohmatat". Vášnivý vztah k Bohu - mluvíme (vzdycháme, úpíme a zpíváme) stejnou řečí. Láska k Písmu. Z jeho vyprávění v některých místech cítím možná kocovinu, jednostrannost, ale jako konvertitku mě to příliš neznepokojuje, moc dobře si vzpomínám na sebe, navíc (dle mé zkušenosti) člověk se ke svým kocovinovým tématům po čase vrátí jako po spirále - slova téměř stejná, jen o něco/mnoho zdravější, těžko říct, ve které otočce spirály byla vyřčena a zda za nimi hledat skutečně to, co evokují mně nyní.

Bacileus
26.12.2015

Přiznávám, že hodnotím jedenáctou hlavu, knihu, část. Přiznávám, že se mi nečetla lehce (proto jsem ji četl třikrát). Přiznávám, že jsem zhnusen. "Autor, jenž sklenul patristiku s novoplatonismem," tak tomu bych rozhodně věřil. To ufňukané pohrdání tělem mají oba směry společné, abstraktní všeláskovské vše slibující a přesto stranou stojící dobro považujme za výsledek. Napravený fracek neobjevně medituje o čase a bere si za svědka autoritu, kterou (ale vážně!!!) nikdo zpochybnit nemůže. Boha, kdyby někdo náhodou nevěděl.
Jedna hvězda za zajímavou konfrontaci Aristotelova pojetí času. Snad po mě nikdo nechce, abych byl férový. Četl jsem to třikrát!

alef
12.10.2015

Kniha, jako je tato, se opravdu nečte lehce ... mluvíme tu o knize, která měnila svět ... mluvíme tu o veřejné zpovědi - Bohu a lidem ... a tak se nám celkem lehce při četbě může stát to, co se stalo Augustinovi, když četl poprvé Písmo ... zaskočíme svou vlastní mysl spoustou nezodpovězených otázek :-) (které autor pokládá sobě a Bohu) ... hledání moudrosti často bývá bolestné :-) ... a tak, aby jste dostali šanci, alespoň trochu pochopit ... nejspíš budete nuceni číst víckrát.

Augustin se nám tu ukazuje jako celkem nesmlouvavý soudce vlastního života ... oproti Bohu je člověk nic, lidský život je věčný boj ... "nejvyšší dobro, láska a pravda jsou v Bohu" .. a pro Augustina, hledajícího pravdu je touto pravdou Bůh ... a pak samozřejmě jako filozof :

... u něj můžeme hledat počátky chápání Boha jako krásy:
"Lidé mohou tedy nalézat uspokojení a určitou radost i v krásách smyslových, avšak milovat by měli jen Krásu věčnou. Ve všech srdcích, uvnitř každé lidské bytosti by měla být ukryta Krása největší, ta Krása, která nikdy nepomine a bude zde navždy ..."

... u něj můžeme hledat filozofická zkoumání času:
"Co jest tedy čas? Vím to, když se mne naň nikdo netáže; mám-li to však někomu vysvětliti, nevím."
"Co jest vlastně čas? Kdo to může snadno a krátce vysvětliti? Kdo jej může pochopiti svými myšlenkami, aby pak vyjádřil slovy?"

zipporah
19.03.2015

Až na posledné božie strany ma to bavilo čítať, sú to časovo vzácne knihy. Apropo, úvahy o čase sú aktuálne pre moje potreby a tak ma potešili. Sú tu úvahy o pamäti, Augustínove hriechy a pekné citáty. Kým životopisný profil sv. Františka je šitý na každého našinca, profil sv. Augustína je skôr pre ľudí, ktorý sa už viac - menej rozhodli prijať dogmu a majú už len krok k Bohu. Alebo pre tých, ktorí už žijú v náboženskej viere. Pre mňa je rozhodne sv. František najväčším človekom na tejto zemi, bez pridávania zázrakov väčší človek než zázračný Ježiš, pretože aj bez dogmy zanechal najmocnejší odkaz pre ľudstvo. Odkaz na súcit, skutočnú lásku a pomoc blížnym, zároveň nefalšovaný vzťah s prírodou, v čom mu ani Rousseauov pokusný pobyt v džungli nesiaha po päty. Vravím to aj s vedomím, že na františkánsky prístup je potrebná dávka bláznovstva, ktoré má detský charakter.-)

Karcoolka2210
28.12.2014

Stojí za to prečítať! Naozaj výnimočný a požehnaný človek. :)

lord-artoo
24.07.2013

Hodnotit klasickou literaturu je vždy velmi obtížné, tím spíše jedná-li se o dílo, které dodnes hýbe životními osudy mnoha lidí. Confessiones jsou bezpochyby vynikající knihou, přihlédneme-li k tomu, že nejsou knihou v dnešním slova smyslu. Přesto musím říci, že jsem od velkých Vyznání očekával více. K tomu, abych dal plné hodnocení, mě dílo musí vystřelit na měsíc, což se učiteli milosti nepodařilo. Augustin osciluje od pindů balených do nádherného stylistického hávu, přes slova zračící čistou, Bohem proměněnou duši, po mysticko-teologické, nesnadno proniknutelné úvahy.
Spis stojí rozhodně za přečtení (a ne jen jediné), o tom nemůže být pochyb. Nutí k přemýšlení a možná i přehodnocování vlastní víry, vnímání křesťanství, Boha i světa, v němž se pohybujeme. Domnívám se však, že cestu na měsíc s touto knihou podnikne jen ten, komu se Augustin stane duchovním otcem pro blízkost srdce. To mé stojí opodál.