Vytrácení

předevčírem

Ach!
Hned na začátek chci říct, že:
- tohle je zatím nejkrásnější kniha, kterou jsem letos četla (a možná i kterou jsem vůbec kdy četla!),
- vím, že si ji v budoucnu znovu přečtu (což obvykle fakt nedělám),
- nutně potřebuji překlad dalších autorčin knih!
Vlastně jsem nevěděla, co od toho subtilního románu čekat, ale redaktorka Marcela Bramborová říkala, že by se mi mohl líbit – a měla pravdu!
Ta originálně pojatý příběh jedné rodiny jsem opravdu nikdy nečetla a nemůžu neobdivovat, s jakou lehkostí a hravostí do textu Zośka Papużanka zahrnula tolik sdělení, tolik emocí, tolik pravdy. Nelineární prozaické vypravování je plné poetického jazyka prolnutého humorem a ironií a doplněné o pasáže psané jako drama. Já to miluju!
Stává se mi, že jsem z knihy paf buď pro její jazyk a formu, nebo pro její příběh a poselství. Tady to ale funguje v naprosté souhře a obojí je dovedeno k úplné dokonalosti.
Chtěla bych vám toho o knize říct hodně, rozepsala jsem v tom duchu pěkných pár vět, ale nějak to ne a ne vystihnout, co k té knize cítím. Jestli se vám tedy líbí obálka (mně moc!), vězte, že uvnitř je příběh rodiny vyšitý ještě skvostněji.
Přála bych si, aby se Vytrácení dostalo k více lidem, a pokud mohu, doporučuji přečíst ho celé na jeden zásah. Budete nejspíš (stejně jako jsem byla já) smutní, že jste knihu dočetli, ale to plynutí textu je neskutečně chytlavé a je lepší z té vlny nesklouznout. Dlouho jsem nebyla tak nešťastná, když jsem knihu musela na chvilku odložit. Docela jako by mě uhranula.
Jo! Tohle je čtení podle mého gusta! A škemrám a prosím, aby se na český trh dostaly další autorčiny tituly.

předevčírem

Tady půjdu proti názoru většiny.

Mě kniha flustrovala. Vůbec mi nesedla forma a i když se mi zpočátku četlo dobře, nakonec jsem se hodně trápila. Díky heslovitosti textu jsem si vůbec nedokázala vytvořit k postavám vstah.

13.04.2025

Román o jedné rodině, který je plný emocí a odhalených tajemství. Když umře babička Krystyna, vyplouvají na povrch vzpomínky, které nás donutí se zamyslet nad spoustou otázek.

Musím se přiznat, že tato kniha mě zaujala hlavně svou krásnou obálkou, anotace již nebyla tak důležitá, ale je fakt, že rodinná dramata já můžu. A co jsem nakonec dostala? Naprosto skvělý, jiný, originální příběh a je mi jasné, že pokud u nás vyjdou i další autorčiny knihy, já je budu nutně potřebovat.

Od prvních řádků miluji autorčin styl. Tak nádherný text! I samotný příběh je skvělý a hned mě vtáhnul, pohltil. Sama jsem se v něm našla. Je tak lidský, a přitom tak krásný. Je neskutečné, jakým způsobem dokáže autorka popsat naprosto obyčejné věci. Jednoduše, avšak neobyčejně.

I když je kniha hlavně o smutných a vážných věcech, dokázala mě autorka rozesmát. Ne že by to byla humorná kniha, to rozhodně ne, ale spíše je zde poukázáno na takové věci, které mi jsou blízké a jsou popsány tak, že se nad nimi prostě musím pousmát.

Je tu tolik životní pravdy a tolik emocí! Užívala jsem si každičkou větu. Při čtení jsem se snažila pochytat vše, co nám autorka chtěla říct, ale možná, že si knihu přečtu ještě jednou, abych našla všechno.

Je tu docela dost postav, čtenář by se mohl místy i ztrácet, ale na druhou stranu, to, o kom je řeč a kdo to vlastně je, je tu vysvětleno či spíše připomenuto vždy v pravou chvíli a těmi správnými slovy.

V medailonku autorky se píše: „… v jejichž textech se snoubí hluboké teatrologické znalosti, jež získala při studiu divadelní vědy, s mimořádným autorským hlasem…“ a s tím naprosto souhlasím.

12.04.2025

Někdy narazíte na knihu, kterou otevřete – a nepustíte, dokud nezmizí poslední slovo. Vytrácení je přesně taková. Četla jsem ji na jeden zátah, fascinovaná tím, jak něco tak malého může v sobě nést tolik emocí, bolesti, nevyřčeného i lidsky pravdivého.

Zoska Papużanka (už jen to jméno je samo o sobě krásné) napsala dílo, které se vymyká všemu, co běžně čtu. Polské autorky se ke mně moc často nedostávají – a je to škoda. Tohle bylo nečekaně silné, originální a formou psaní naprosto jedinečné.

Na malém prostoru rozehrává autorka velké drama – tiché, hluboké, intenzivní. Po smrti babičky Krystyny se otevírají vzpomínky, rány, stará tajemství a vztahy, které bolí právě tím, co v nich chybí. Vyprávění je subtilní, poetické a přesto velmi syrové – jako byste se dívali na vlastní rodinu v zrcadle, jen trochu jinak.

Je těžké tuhle knihu zaškatulkovat – není to klasický román, není to ani typické drama. Je to spíš literární sklenka ticha, v níž každé slovo něco znamená. Dlouho ve mně bude doznívat. A jsem ráda, že jsem ji objevila.

08.04.2025

Kniha přesně podle mého vkusu. To bylo tak dobré, zábavné barevné a nápadité. Z počátku je čtenář jemně zmaten kdo ke komu patří... ale jen co se trochu rozkouká je to pecka. Bába Krystyna byla příšerná, děsná bytost. Na jednu stranu mi z ní bylo opravdu nanic, jak neustále hledala lásku a tahala děcka po schůzkách s chlapy, jak chuďata děsila předstíráním své smrti, jak se chovala k dceři Martě....na druhé straně jsem se i bavila tím jak děsivá byla...třeba ta pasáž se lžičkou na svatbě nebo ty vzkazy jeptiškám to mě fakt rozesmálo. Jako extra bonus má kniha naprosto překrásnou, luxusní obálku. To vyšívání mě totálně nadchlo. A díky receptu na kmínovou, dietní polívku báby Kryśky zařazuji do letošní čtenářské výzvy (kniha, ve které je recept, ale není to kuchařka)

06.04.2025

Takový to "umění", muhehehe checht, který má humor a který má styl. Jen je to ke konci už trochu nuda.

06.04.2025

Jiné, odvážné, nekorektní.
Spisovatelka dává o sobě znát a komentuje ti děj a že vystudovala divadelní vědu, je ti jasné na každé stránce.
Tohle je jak avantgardní hra, kterou přijme jen málokdo. Jak od Doda Gombára, zlíňáci.
Že budu na konci tleskat jsem věděla od první strany a podlamovaly se mi z toho kolena.
Jsou to spíš statě, takové úryvky nebo zamyšlení o životě, smrti rodinných vztazích -psané se vztyčenou hlavou, bez cenzury, drsně a nezaštítěné žádným příběhem nebo pevnou linkou, jsou tu sice postavy, spletitá pouta, víceméně časové zařazení kapitol, ale primárně tu o příběh nejde.
Jde o to, aby se čtenář zvedl ze židle nechal se rozhodit tou formou, nenechal se rozptýlit dějovou linkou a vnímal naplno narážky na smrt, na smrtelnost a rozdmýchalo to v něm otázky a nadzvedlo koutek úst nad drsným humorem.
Já miluju, když je něco avangardní, když to není pro davy, když patříš mezi menšinu, která ví a miluju zamyšlení nad smrtelností. Miluju tuto knihu.
O tom, jak nemilosrdní a tvrdí jdou rodiče, které jsi naprogramovaný milovat navzdory všemu.
Je to drásavé čtení, těžké. Víc tě zasáhne, když máš bolístky z dětství a trosku rozumíš pachtění v rodinných vztazích. Je to škrábání na strupu, na ráně, co se hojí. Když chceš může být příjemné. Ale pozor, když zatlačíš může to i bolet. A když máš takovou bolest rád, je to dokonalá knížka.
Byla to dokonalá knížka-doporučuju.
P.S. A vtipné ! Vtipné to je! Ten, kdo ztratil někoho a ví, že vtip (hlavně ten černý) je léčivý, pochopí a moc se mu to bude líbit :)