Vysoké okno

18.09.2023

Nejlépe si odpočinu u dobré americké detektivky, zvláště po takových knihách jako Česká cesta z covidu...

08.08.2022

Phil Marlowe mě opět pobavil, a to se zrodil už před osmdesáti lety.
Proto ho nejde srovnávat se současnými super detektivy ( také skvělými)

01.06.2022

drsná škola za vosumdesát ).

12.05.2022

Autora, z něhož smíme být na rozpacích, opět vynáší na piedestal autor, z něhož smíme být na rozpacích o to víc (Škvorecký).
Po dočtení sedmera románů s Philem Marlowem (víc jich naštěstí není) bych stěží vybíral nejlepší, zato snadno ten nejméně nudný (Sbohem buď, lásko má).
Vysoké okno leží kdesi níže. Rámují-li ho dialogy, pak jalové, tónují-li ho popisy, pak zdlouhavé. Jakoby Chandler naostro psal rovnou to, co mu slina na jazyk nesla, bez sebekritiky, prostě aby řádky nabíhaly, děj se co děj slabého a trapného.
To pravé okno, kterým by oba literáti rádi nahlédli do světa velkých romanopisců, je opravdu nedosažitelně vysoko. 16/22

18.01.2022

Možná jsem už poněkud přephillovaná, ale tentokrát mě to nějak nebavilo, ba dokonce mi to i připadalo jednak zmatené a jednak moc na efekt v tom smyslu, že všichni jsou proti mazanému Phillovi zkrátka ubožáci... Dám si od něj chvíli pauzu. ;)

08.05.2021

S Phillem Marlowem po Západním pobřeží - další etapa mé nostalgické čtenářské výpravy. Případ se zmizelým dublonem ani podruhé nezklamal, starou sbírku z knihovny vyhazovat nebudu. Naopak, i tentokrát musím potvrdit spokojenost s autorovým originálním stylem. Nějakou tu zvláštnost a nesrovnalost však nacházím. Marlowe má (stejně jako další podobné typy hrdinů) tu a tam po různých úřadech rozmístěny docela dobré přátele, přičemž žije samotářsky a žádné přátelské vztahy neudržuje, na to si opravdu potrpí (asi jde o staré kámoše z mateřské školy). Nebo (jeho i policistů) dlouhé vykecávání a prozrazování podrobností vyšetřování (chápu, že to je určeno hlavně čtenáři, aby lépe pochopil krkolomnou konstrukci děje). Ale to mi ubírá jen málo na celkové spokojenosti, ta se udržela někde těsně pod maximem. Moc rád z Chandlerových knih cituji, posílám dál pár perliček.
85 % (aktuálně 187 hodnocení, 84 %).
…
„Ty, Dele, ten chlápek tady říká, abys to přivřel! Chceš mu dát přes hubu?" Zavrzala židle, rádio přestalo, jako když utne, a tlustý muž s pichlavýma očima se objevil za blondýnkou, odhodil ji jednou rukou z cesty a vystrčil na nás obličej. Potřeboval oholit. … Rozkročil se pevně ve dveřích, vtáhl nosem hvízdavě trochu vzduchu a řekl: „Koukejte vymáznout. Zrovna sem přišel vod voběda. Voběd stál za pendrek. Nikomu nedoporučuju, aby se na mě vytahoval." Měl opici, ale takovou, jaká se získá jen tvrdým tréninkem.
…
„Jedna věc se mi na tomhle podniku zamlouvá," řekl jsem, „totiž že tu je všechno přesně jako v knize. Polda u vrat, černá huba u vchodu, šatnářky a prodavačky cigaret, tlustý, olezlý, smyslný žid s vysokou, urostlou znuděnou sboristkou, dobře oblečený, zkárovaný a strašně sprostý bafuňář, který nadává číšníkovi, mlčenlivý chlapík s bouchačkou, majitel podniku s hebkými šedivými vlasy a manýrami z kýčařských filmů a teď vy - vysoká tmavovlasá zpěvačka s přezíravým úsměškem na límci, chraplavým hlasem a jadrnou mluvou."
Řekla: „Vážně?", sevřela cigaretu mezi rty a pomalu vdechla kouř. „A co ten fórista čmuchal, který hýří loňskými frky a poťouchlými úsměvy?"
…
Nějaká dáma, zřejmě docela pěkně napařená, pěla z plných plic píseň o Frankiem a Johnnym hlasem, jemuž ani všechna ta whisky na půvabu nepřidala. Hluboký mužský hlas na ni zařval, aby držela hubu, ale dáma zpívala dál a pak bylo slyšet rychlé a rázné kroky, plesknutí a zakvičení, a posléze zpěv zmlkl a baseballový zápas pokračoval.

P.S.
Na aukci v USA se 22.1.2021 prodal vzácný zlatý dublon z roku 1787 za 9,36 milionu dolarů (200 milionů Kč), což je podle aukční síně Heritage Auctions nejvyšší cena, jaká kdy byla v dražbě za minci zaplacena. Informovala o tom agentura AP. Takzvaný Brasherův dublon patří mezi numismatiky k nejvíce ceněným sběratelským kouskům, existuje totiž jen sedm kusů.
"Brasherovy dublony jsou pro sběratele mincí a znalce něco jako svatý grál… Jde o nejslavnější minci, po níž všichni touží," uvedl viceprezident texaské aukční síně Todd Imhof.
(zpráva ČTK)

28.04.2021

Poslouchal jsem jako audioknihu. Nemůžu si pomoct, ale tento příběh mi přišel trochu zmatenější než ten předchozí. Dost podobný zmatek jsem cítil i při "Hlubokém spánku". Možná to všechno bylo mou případnou nesoustředěností. Navíc jsem si více uvědomil nějakou šablonovitost: Marlowe začne řešit případ, ten vyšumí a on se pustí o dalšího s prvním zcela nesouvisící. Ke konci se oba případy protnou více než náhodně. Jsem zvědavý zda tato šablonovitost bude i v dalším díle. Na druhou stranu gauneři jsou hrubí, ženy krásné ( a to i ty ze začátku ošklivé), policajti natvrdlí a Marlowe má brilantní úsudek a hlášky suché jako jeho Martini co víc si přát.

16.03.2021

Tohle čtení mělo atmosféru, pointu a obešlo se bez zběsilého kličkování mezi kulkami. Navíc, přestože jsem byla zprvu zaražena způsobem, jakým autor vykresluje postavy a prostředí, po čase jsem zjistila, že je to vlastně fascinující. Potěšilo mě, že se v knize člověk dozví i něco o mincích a šachách. Je fajn, že v ní je vedle příběhu i něco navíc. Jen ty postavy mi trochu dělaly starosti. Nemám moc dobrou paměť na jména, zvláště, když jsou cizí a nemám si je s čím spojit.

14.11.2020

Některé knihy jsou nadčasové.

17.09.2020

Detektivní klasika, nikdy se neomrzí.

03.09.2020

Jo, Phil Marlowe, to je frajer! A pan Chandler samozřejmě také, za to, že ho stvořil. Oba mají úžasný smysl pro černý humor, ironii a sarkasmus.
"Vy máte ale ostrou tužtičku!" :-))

31.07.2020

Pokročilejší čtenář žánru nejspíš Okno docení více než já. Děj považuju za příliš překombinovaný, místy jsem se v něm ztrácela, hlavně co se postav a jejich bydlišť a charakterů týče. Psychologie většiny z nich nebyla příliš propracovaná, odehrály svoji roli a pak se z děje vytratily. Snad právě proto, že jen málo z nich bylo něčím signifikantní a že se rychle objevovaly a následně mizely, bylo pro mě těžké orientovat se v jejich pohnutkách.
Množství spolu nesouvisejících motivů. Kdyby se Chandler zaměřil jen na jeden z nich a více jej rozvedl, nezlobila bych se.
Souhrou těchto faktorů jsem o rozřešení případu prakticky ztratila zájem. Okamžik překvapení se nekonal. Bohužel, autor mě nepřesvědčil abych u jeho tvorby zůstala.

18.07.2020

Vysoké okno - audiokniha ve skvělém podání sametového hlasu Jiřího Zavřela.
Phil Marlowe má nezávislost ve své profesi za svobodnou vůli, kde svědomí má charakterní roli.
Pátrání má pravidla utajení, a tak k získání informací je nutná strategie, která odhaluje i ta tajemství jenž mají krýt podivný zločin.
Citace :" Možná to bude pro vás jednou zklamání, že jste nikoho nezabil(a)."

Phil Marlowe - koho by neokouzlil, s nadhledem nad starostmi s bohatstvím umí nezabřednout do marastu společnosti a udržet si své krédo čisté.
(Nezapomenutelné - snídaně - Martini s chlebíčkem.)

Klasika určující dráhu detektivnímu žánru.

30.04.2020

Tak tenhle typ knih jsem četla naposled před 15 lety, překvapilo mě, že je tak pěkně napsaná, asi je to i překladem. Doslov od Škvoreckého.

30.01.2020

Zajímavý,občas víc než je třeba, zamotaný příběh/postavy , ale četla se mi dobře.

13.01.2020

Možná začínám být po třetím Marlowovi nekritická, ale mně přišel nejlepší. Jak příběh, tak Marlowe sám. Hláškuje, ale nějak noblesněji a méně jízlivě, snad i se sebeironií. Jenže opět - možná jsem vůči němu už ztratila veškerou obranyschopnost a podléhám jeho kouzlu, vždyť:
"Jste bezcitný krobián," řekla. "Máte krev studenou jako ryba. Nemám vás ráda. Nesmírně lituju, že jsem vás poznala."
Teda pardon, to jsem sáhla vedle. Tohle stejně říká jedna z nejodpornějších postav, já patřím do té druhé party :-):
"Chtěl jsem vykoumat, jestli jste dost mazaný, aby stálo za to s vámi pohořit."
"Jsem mazaný až hrůza," řekl jsem. "Byl by vyložený hřích si se mnou nepobesedovat."
A taky:
"Odcházím tak, jak odcházím vždycky," řekl jsem. "Se svižnou úklonou a lehkým úsměvem na rtech."
S lehkým úsměvem na rtech se těším na další díl.

09.07.2019

třetí sezení s Chandlerem a Marlowem. Tentokrát to odsýpalo o dost rychlejc než Sbohem buď, lásko má, ale bylo to asi stejně zmatečný. Na druhou stranu dýlka byla ale ok. Co mě ale tentokrát dostalo byla ta obrovská porce melancholie, která z Marlowa doslova prýštila. Ta doslova trumfovala i vtipný dialogy, kterýma oplývala dvojka. Konec sice nebyl tak mrazivý jako v případě předchozích dvou knížek, ale silný byl dost. A zdá se mi to, nebo Chandler opravdu rolí záporáků obsazuje ženy? Uvidíme, co přinese Dáma v jezeře

30.06.2019

Tohle je prostě klasika "drsné školy" a rozhodně nemá chybu.

20.12.2018

Chandler mě napotřetí nezklamal, ale bohužel ani neohromil. 150 stránek se pořád něco zmateně děje, aniž byste moc věděli, co. A pak se to na pár stránkách až moc rychle rozlouskne.

Co z celkem obyčejné detektivky dělá něco víc, jsou tyhle stroze popsané okamžiky plné melancholie:
"Zavřel jsem dveře a vrátil se ke svému téměř nedotčenému druhému drinku. Byl zvětralý. Odnesl jsem si sklenici do kuchyně a dolil do ní trochu whisky z láhve, abych to vylepšil, a pak jsem tam stál se sklenicí v ruce a civěl z okna na eukalypty, jak natřásají pružné koruny na pozadí modravě temného nebe. Zřejmě se opět zvedal vítr. Opíral se do okna na severní straně a něco pomalu, těžce bouchalo do zdi budovy, jako kdyby nějaký kus tlustého drátu mlátil do fasády mezi izolátory."