Výpravy Ra
Thor Heyerdahl
Norský cestovatel, který se proslavil plavbou na balzovém voru Kon-Tiki, vypráví o cestě z afrického Sáfí na Barbados. Tuto plavbu podnikl se šestičlennou mezinárodní posádkou na papyrové lodi, postavené podle staroegyptských reliéfů a nazvané podle boha slunce Ra. První pokus v r. 1969 byl neúspěšný, svého cíle dosáhla posádka až při další plavbě na člunu Ra II. Autor líčí nejen dobrodružnou cestu obou lodí přes Atlantik, ale i jejich stavbu a přípravyk vyplutí.... celý text
Dobrodružné , Literatura naučná , Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1974 , Mladá fronta
Originální název:
Ra Ekspedisjonen , 1970
více info...
Přidat komentář
Kniha má vícero rovin než jen popis úžasného námořního dobrodružství. Je to kniha z velké části i o starověkých civilizacích, etnologii, cestopis popisující i cesty po souši (Peru, Čad, Maroko..)
Dnes už se jedná i o zprávu o světě před 50 lety.
Kniha je také určitým manifestem humanity v době mocenského rozdělení světa a překvapivě v sobě nese i ekologické varováni.
... a kromě toho, když si sám sebe představím na té otepi slámy vprostřed bouřícího Atlantiku po pás ve vodě, jak se morduju tejden s nějakým prasklým trámem... prostě frajeřina! Klobouk dolů.
Kombinace velkého dobrodružství, objevů, vědy a dobré literatury - to je tato výborná kniha. Heyerdahl si nehraje na žádného mistra, naopak velmi lidsky a čtivě přináší až neuvěřitelné dobrodružství čtenářům. Kniha obsahuje dost fotografií z cesty, škoda jen, že jich není víc z druhé výpravy.
Co mě dost překvapilo, že už v roce 1969 se autor často zmiňuje o znečištění oceánu, především ropou, ale i plasty a varuje lidstvo. Je vidět, že jsme se vůbec nepoučili!
90% a 5*, 3.11.2018
To, že jsem v dětství strašně toužila být členem posádky navzdory všem nesnázím a nepohodě, samo o sobě svědčí o tom, jak autor dokázal svým zápalem strhnout lidi k neuvěřitelným věcem. Pan Heyerdahl se na dlouhou dobu stal mým hrdinou číslo jedna. Tenkrát dokazoval svou hypotézu o tom, že Staří Egypťané měli styky minimálně s Amerikou. Tehdy se mu smáli a mnozí si ťukali na čelo. A dnes se jeho teorie bere jako hotová věc.
Moje první setkání s Thorem Heyerdahlem. Byl to blázen v tom nejlepším slova smyslu. :-) Přesvědčit vlády x zemí aby podpořili jeho projekt rákosového člunu, plus sehnat dostatek bláznů stejného kalibru, kteří by s ním na tom člunu podnikli výpravu přes Atlantik, to už chce charisma vizionáře. Čím déle jsem knížku četla, tím víc, jsem mu záviděla. Byl to fakt výjimečnej frajer.
Četla jsem v lednu 2009. Podle mých poznámek:
Poutavé, čtivé, hezká knížka. A přesto přináší spoustu informací a na druhé straně i "filosofických" úvah. Ale pěkně podáno, autor se nevnucuje se svými názory.
Autor se
nevytahuje, je strašně skromný, nechce, aby se podle něj měnily dějiny.
Proto hezké, lidské, čtivé. A s pěknými fotkami.
Vor z balzového dřeva Kon-Tiki mě přesvědčil tak(mega vlny a pak přistání na atolu), že bych byl možná i ochotný na něj nastoupit, ale plavba na rákosové matraci přes Atlantik už je na můj vkus moc velkej hardcore:) Jinak kniha klasika klasik + u mě jistá závist pánům Dobrodruhům.
V roce 1969 podnikl Thor Heyerdahl další dobrodružnou mořeplaveckou výpravu, tentokráte na rákosové lodi postavené podle staroegyptských vzorů vytesaných v hrobkách faraonů...
...Staré indiánské civilizace v Latinské Americe ve svých pověstech tvrdí, že k nim kdysi přes moře připluli lidé s bílou pletí a s vousy, kteří je naučili spoustu věcí.
Heyerdahl, vidí podobnosti mezi těmito indiánskými kulturami a civilizacemi starého Egypta a dalšími národy tehdejšího starověkého Blízkého Východu. Staví rákosovou loď nazvanou Ra a vydává se na cestu přes oceán, aby dokázal, že už v předkolumbovských a předvikingských dobách bylo možné přeplout na tehdejších plavidlech Atlantik, a že mohlo dojít ke kulturnímu styku.
V Egyptě zjišťuje, že je tam už prakticky nemožné sehnat dostatek papyru ke stavbě lodi (jeden z důsledků stavby Asuánské přehrady), odjíždí do střední Afriky k jezeru Čad, kde černoši dosud používají rákosové čluny... ale ani tam nakonec nepořídí, nicméně si tam najme dva domorodé stavitele lodi. S papyrem uspěje až u jezera Tana, dopraví jej do Egypta, a tam ve stínu pyramid, za velkého zájmu turistů, postaví loď. Tu pak přepraví do starobylého marockého města Sáfí (sloužilo jako přístav, už minimálně za dob fénických mořeplavců), odkud se se svou šestičlenou posádkou chystá vyplout přes Atlantik. Na cestu si připraví i dobové pokrmy, aby byl experiment úplný.
Odborníci na papyrus jim tvrdí, že se loď ve vodě rozloží během pár týdnů a ve slané mořské vodě to bude ještě rychlejší, přesto se skupina vydává na cestu. Loď je řízena dávno nepoužívaným kormidelním systémem, okopírovaným ze starých vyobrazení a velkou plachtou.
Brzy po začátku plavby se jim zlomí obě kormidla a plavidlo je těžko ovladatelné, přesto lehce proplouvá až desetimetrovými vlnami v bouřích, nicméně díky chybám v konstrukci lodi se téměř neznatelně pomalu potápí.
Posádku tvoří sedm lidí ze sedmi různých států (převážně vědci) a jen jeden z nich má nějaké zkušenosti s loďmi, důvěřují směrům větrů a mořským proudům a věří v úspěch výpravy.
Po dvou měsících plavby a pěti tisících uražených kilometrech, téměř na dosah cíle cesty, je experiment ukončen, loď je už téměř celá pod vodou, posádka chce ale i tak ještě pokračovat v cestě, nicméně Heyerdahl nechce riskovat jejich životy. Důvodem nezdaru je špatná konstukce, přece jen pár egyptských reliéfů nemohlo dát vzniknout dokonalé lodi, jaké se v tehdejších dobách používaly a vylepšovaly po staletí.
...O rok později experiment v téměř stejném složení opakují. Loď Ra II si tentokráte nechají postavit peruánskými indiány od jezera Titicaca, kde se dosud plaví rákosová plavidla podobných tvarů, jaká se používala ve starověkém Egyptě a v dalších oblastech kolem Středozemního moře. Jejich konstrukce se ukáže lepší a odolnější a experiment se nyní podaří dotáhnout do úspěšného konce. Výprava opět vyplula z marockého města Sáfí a cesta byla ukončena doplutím Ra II na ostrov Barbados u amerického pobřeží. Plavba trvala dva měsíce a byla dlouhá šest tisíc kilometrů.
Heyerdahl dokázal, že bylo možné překonat Atlantik už ve starověku. Pokud by se na objevnou cestu přes oceán starověká posádka nevydala dobrovolně, v případě zlomení kormidel (jako se stalo na lodi Ra) nebo v důsledku jiných neočekávaných okolností, by je mořský proud a vítr zanesli k americkému pobřeží.
(Obě výpravy Ra, v letech 1969 a 1970, se během cesty atlantickým oceánem několikrát setkaly s rozsáhlými ropnými skvrnami, vzniknuvšími únikem z tankerů a ropných plošin, kterými proplouvali i několik dní).
Autorovy další knížky
| 1957 |  Ve znamení Kon-Tiki |
| 1981 | Fatu-Hiva |
| 1974 | Výpravy Ra |
| 1970 | Aku-aku |
| 1983 | Staré civilizace a oceán |
Kniha Výpravy Ra je v
| Přečtených | 61x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 60x |
| Chystám se číst | 20x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
Na jednu stranu upozorňuje na to, jaký je v oceánu bordel a pak tam hodí hasící přístroj a jiné nepotřebné věci.
Ale krom téhle perličky to byla výborná jízda.
Sedm chlapů, opice a kachna :).
V bouři. Kus lodi se potápí. Kus jako by se potopit nemohl. Plavidlo se všemožně naklání. Létající ryby plavou v improvizovaných jezírkách na palubě, proč ne. A do lan se zaplétá množství žahadlovitých potvor.
Tyjo a muslim, co na začátku držkuje, že k předmodlitebnímu omytí potřebuje pitnou vodu, protože slaná je "nečistá," za tohle bych mu nedala pár dní napít, on by pochopil, najednou požahaná místa maže močí, protože to pomáhá.
Masakr největší -:))).
Neuvěřitelné, jak funguje čas - všecko se v něm ztratí. Jako technologie výroby lodi, která údajně nepoplave :).