Vypravěčka
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218323/bmid_vypravecka-Yk9-218323.jpg
5
4232
1129
Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)
Originální název:
Storyteller , 2013
více info...
Přidat komentář
Musím pochválit autorku za její fantazií. Přiznám se, že se bojím číst příběhy z koncentráku tak proto sem koupila tuto knihu s nádechem romantiky. A řeknu, že 300 stránek života v koncentraku plus babi jar (zrovna když ho Rusové zasáhli při invazi v tomto roce) mi naprosto stačili.
Postavy se mi líbily. Chtela sem obejmout Minku, litovat Sage, dat facku Josefovi. Rozuzlení zapletky na konci je typická pro tuto spisovatelku. Davam plne hodnocení.
Bohužel se neshodnu s většinou komentujících či hodnotících čtenářů. Knížka mi přijde průměrná. Zaujalo mě vyprávění osudu samotné Minky, zbytkem jsem se prolouskávala hlavně ze začátku docela složitě, neseděl mi styl psaní a vyprávění 'na přeskáčku'. Vsuvka s upírem se mi zdála zbytečná, bylo tam všeho možného pak již přespříliš.
Podle recenzí, které jsem si před tím přečetla, jsem očekávala trochu víc. Téma utrpení během druhé světové války je vypravěčsky vděčné, ale musí se ho chopit dobrý vypěravěč. Tím Jodi Picoult zajisté je, ale v tomto případě se jí vyprávění trochu zvrhlo. Oceňuji optiku, skrz kterou se rozhodla nahlížet na historii - vyprávění babičky, oceňuji otazníky, které klade za svědomí a pocit viny starce. Čekala jsem velký literární počin, ale když začal příběh sládnout jako tuctový sladkobolný románek, začalo mé nadšení polevovat. Netušila jsem však, že dojde ještě i na upíry, což knihu, podle mě, zabilo a degradovalo. Jakoby autorku něco nutilo jít na ruku "průměru". Velká škoda u někoho, kdo je opravdu dobrý spisovatel.
Tato knížka měla velký potenciál. Byť si autorka vybrala téma holokaustu, dnešními autory natolik zneužívané téma, že má člověk pocit, že to nic nového ani nepřinese, uchopila jej přece jen z jiného úhlu, z toho morálního. O to více mrzí, že to všechno zabila pod tíhou červené knihovny a upířího hororu. Část odehrávající se v době druhé světové si pak nezadá ničím s jinými příběhy, kterými nás dnešní beletrická nakladatelství zásobují, jen je mnohem více naivní. Přitom má autorka stoprocentně navíc. Její poetičnost a myšlenky jsou jedinečné, bohužel je ještě neumí naplno využít, a protože její knihy jsou dobře prodejné, myslím, že už ani nebude mít snahu se chtít zlepšovat, proč když ona ta červená knihovna tolik prodává. V jejím případě je to obrovská škoda.
Úchvatné, strhující, děsivé, neobyčejně silné, smutné... Autorka spontánně nastiňuje morální otázky zarámované jednak příběhy z druhé světové války, jednak současnými linkami. Vážně oceňuji, že každá linka dávala smysl a nebyla takříkajíc nadbytečná. Úplný konec mě velmi překvapil, dá se říci, že vzbuzuje další dilema. Zkrátka, v souvislosti s Vypravěčkou mě napadají jen superlativa. A rozhodně nezůstanu jen u jedné knížky od Jodi!
Tak tohle je taaak silný příběh !
Když jsem se do knihy pustila, tak jsem nadšená nebyla. Začátek knihy se hrozně táhne a je takový nijaky. Dávala jsem tomu ještě pár stran a knihu jsem chtěla odložit.
Nakonec se příběh rozjel a naopak nemohla knihu odložit. Příběh byl napínavý, dojemný, procítěný.
Není to zrovna příjemné čtení, ale o to víc zajímavé.
Příběh je jako provázky, které na konci stvoří náramek, který se spojí. Jako za mě jedno velké wow.
Myslím si, že mám načteno dost knih na téma Osvětim a pod. Ale tahle byla jiná a bylo to opravdu dobré čtení. Minulost, přítomnost... vždy je to do sebe nějak zamotané. Klobouk dolů autorce.
Wau! Kniha s velmi známým, až "profláknutým" tématem, ale pro mě uchopená úplně z jiného pohledu. Příběh byl čtivý, vyvolával mnoho emocí a nevadilo mi ani střídání různých postav v roli vypravěčů :-) Rozhodně ve mně zůstává mnoho pocitů, a i když knihu už asi znovu číst nebudu, tak na ni nezapomenu. Super konec, i když jsem něco tušila... :-)
Jo a už dlouho jsem nezažila takovou proměnu pocitů k hlavní postavě na posledních 3 stranách knihy...
Pět hvězd si kniha rozhodně zaslouží! Skvěle napsáno. I přes některé historické nepřesnosti jsem to autorce bez problémů prominula a hltala další a další stránky.
Knihu nesmí čtenář brát jako literaturu faktu, ale jako románový příběh s variací na téma holokaustu a Osvětimi. Příběh o upírovi mě moc nebral, ale naštěstí ho nebylo příliš mnoho a pro dějovou linku a pochopení celku byl potřeba.
Pokud se mi dostane do rukou další dílo autorky, ráda si ho přečtu.
Vypravěčka...
Co napsat ke knize, která má v současnosti téměř 3700 hodnotících a průměr hodnocení 92 procent...
Jedná se o mou první knihu od Jodi Picoultové, která se mi dostala do rukou... Po přečtení mohu konstatovat, že se určitě nejednalo o setkání poslední... Hodnocení knihy je naprosto zasloužené...
Můžete se připravit na příběh, který Vám bude vyprávěn v podstatě od čtyř osob - Sage, mladé pekařky s jizvami ve tváři, dále pak od více než devadesátiletého Josefa Webra, poté i od více než devadesátileté Minky (jedná se o babičku Sage) a v neposlední řadě i od Lea Steina, který vyšetřuje případy válečných zločinů z druhé světové války...
Ke knize Vám více neprozradím, snad jen pár řádků, které mi z mysli jen tak nezmizí...
.... Po každé akci jsme se opili. Pili jsme, abychom dokázali vymazat z mysli ty příšerné výjevy země nasáklé krví a rudého potoka zaplavující těla v jámě. Pili jsme, až jsme zahnali pach těl. Snažili jsme se, abychom se zbavili obrazu dítěte, které se vyšplhalo na hromadu propletených rukou a nohou, pobíhalo po jámě a volalo matku nebo otce, dokud jsem nás nezbavil té hrůzy a nezastřelil ho...
Za mě si kniha zaslouží plné hodnocení, tedy pět hvězdiček...
Guláš. Takto bych knihu oznacila 1 slovem.
Chleba - hlavni tema... chleba, pak chleba a poraaad chleba.
Hrozna nuda.
Upiri pribeh je jako pest na oko.
Pred str. 200 konecne neco zajimaveho o holokaustu, jenze po precteni nekolika stran se nestacim divit... Nemec zidovce nabidne uceni baletu, dalsi Nemec pomaha zidovce umyt okna! Byli nekteri sice i hodnejsi, ale az takhle? Kdyz zaznelo, ze v Osvetimi jim holili hlavu ELEKTRICKYM STROJKEM, vzdyt to byly tupe britvy, ziletky, ne strojek. Kdyz dosli do ubytovaciho zarizeni, jake prekvapeni, ze tam meli i matrace ze slamy... ? Jako coze? Vzdyt nemeli snad ani prikrivku... a kdyz jsem dosla az k bodu, kdy Nemec dava zidovce darek, aby si mohl precit povidku o upirovi, tak to uz jsem mela dost a knihu odlozila nedoctenou...
Pro nekoho, pro koho je holokaust zcela nove tema, budiz, pro ty, co uz maji o holokaustu nacteno, je to naprosta ztrata casu, pokud take ocekavaji pribeh z daneho prostredi.
Nádherná kniha. Příběh chytne a nepustí. Je šílené, kolik utrpení bylo a je na světě. Člověk si pak uvědomí, že si musí vážit toho, jaký má krásný život.
Kniha nezklamala má očekávání, předčila je. Tuto knihu bych opravdu dala do povinné četby. Jsou příběhy, které nás posunou nebo zastaví, abychom si uvědomili, jak žijeme. Tato kniha je jednou z nich.
Moc povedená knížka, která vás hned od úvodních stran vtáhne do děje a nepustí. Představuje čtenářům další z příběhů holokaustu z trochu jiného pohledu. Opravdu mě bavila a moc doporučuji.
Kniha mě naprosto vtáhla. Doporučuji ji všem, kteří neví, co číst. Líbí se mi propojení příběhů. Určitě se nudit nebudete.
Kniha byla výborná. Vyprávění babičky bylo silné. Celkově byla kniha emoční a jsem moc ráda, že jsem jí díky databázi našla.
Původně jsem si chtěla odpočinout od kriminálek a tak jsem si knížku vybrala. Vyprávění bylo hodně působivé a tolik utrpení si člověk ani neumí představit. Silný příběh, určitě mě zůstane dlouho v paměti.
Dřív jsme chtěla mít plnou knihovnu knížek. Dnes už chodím hlavně do knihovny. Ale toto je kniha, kterou si jisto jistě koupím. Jsou prostě knihy, které by člověk měl mít doma a tuto si určitě přečtu ještě jednou, jednou.
Začátek mi přišel trošku pomalejší na začtení. Chvilku mi trvalo než jsem se do toho pořádně ponořila, ale pak to šlo samo. V knize je celkem pět různých vyprávění, ale vyprávění babičky o Polsku, ghettu, a koncentračním táboře bylo skvěle popsané a ”bavilo” mě nejvíc. Vše bylo tak realistické, doslova mi ten příběh províhal před očima, což bohužel ne vždy bylo jednoduché. Konec mě překvapil, za což má kniha velké plus, že i na konci dokázala šokovat. Hodně povedený a originální příběh. Kniha splnila všechna očekávání.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kniha Vypravěčka je v
| Právě čtených | 73x |
| Přečtených | 6 034x |
| Čtenářské výzvě | 1 519x |
| Doporučených | 715x |
| Knihotéce | 1 182x |
| Chystám se číst | 2 628x |
| Chci si koupit | 677x |
| dalších seznamech | 43x |
(SPOILER) Já se přidám k pár těm, které tato kniha neoslovila. Námět velice zajímavý. Jak se postavit k závažnému provinění člověka. Má zločin promlčecí dobu nebo nikoliv atd. Navíc jak se postavit k úkolu, kdy se máte stát vykonavatelem tzv. spravedlnosti. Kniha jako taková mi ale přišla příliš zdlouhavá. Přišlo mi jakoby části na sebe nenavazovaly úplně dobře a plynule. Příběh vyprávěný na začátku by se mohl tak o polovinu zkrátit, romantická linka mi přišla úplně zbytečná (jakoby se autorka snažila do knihy nacpat všechno co má americký román/film obsahovat). Navíc skutečnost, že babička, která o své minulosti nechtěla celá desetiletí vůbec mluvit ani se svými nejbližšími se najednou nečekaně rozpovídá při návštěvě vyšetřovatele (úplně cizího člověka) se mi zdála jednoduše nelogická. A závěr byl úplně zvláštní, vlastně nějak otevřený, nevysvětlený, nepochopitelný. Myslím, že hodnocení knihy je vysoké zřejmě kvůli tématu ako takovému a ne tolik kvůli umění autorky samotné. To je můj dojem.