Výprava Humfrida Clinkera

04.01.2024

Už je tak nějak smutným našim územ, že si český čtenář může přečíst pouze část děl zahraničních autorů. Nejinak je tomu u jednoho nosatého skotského rodáka, který navrch patří mezi vyhlášené autory 18. století. Tobiase Smolleta tak může našinec poznat skrzevá pouze dva jeho romány v antikvariátních kusech vydaných. Jedná se o autorovu prvotinu Dobrodružství Rodericka Randoma a poslední knihu Výprava Humfrida Clinkera, kterou vydal tři měsíce před smrtí. Mimoto, obě knihy nemohou být svou náladou odlišnější. Až se zdají jako psané odlišnými autory - což je v jistém smyslu skutečně pravda. Abych se vyhnul lákavému srovnání, přejdu rovnou k Humfridovi.

Ačkoliv jeho jméno tituluje knihu, v samotném románě hraje vedlejší až zcela přehlédnutelnou roli. Jak to bývá v nejednom případě románů 18. a 19. věku celkem častým jevem . Z čeho toto jakési pravidlo plyne, netuším. Vím však, že rodinný výlet páně Brambla po ostrově britském byl rozkošný, příjemný, zábavný a na události i pozorování velice bohatý.

Román je psán formou dopisů hnedle několika osob. Díky tomu bylo zpočátku poněkud náročnější orientovat se, než jsem se začetl. S každou další stránkou jsem se počal nořit do jemných nuancí jednotlivých pisatelů, přičemž Matěj Bramble a jeho synovec Jerry byli vynikajícími průvodci po Anglii, Skotsku a Walesu osmnáctého století. Popisy a pozorování týchž věcí z pohledu příjemně mrzoutského Matěje a mládím veselejšího Jerryho detailně předkládají místopis tehdejších mravů a živosti měst i krajů, ať už se jednalo o Bath, koupání v moři, Dumfries, Edinburgh nebo York či anglický venkov. Společenské aktivity, spousta anekdot z toho plynoucích, ale i popisů současného stavu politicko-ekonomického v rámci vyšších tříd.

Nádherný románový místopis okořeněný přívětivým humorem tak typickým pro humoristy tehdejší literatury. Často jsem se pozastavil nad tím, jak osamělý jezdec Smollett připomíná Sterna, Swifta nebo Fieldinga. Ještě více, když jsem si všímal toho, že byl nepřímým učitelem Dickensovým. Mnoho těch příhod, které se děje Bramblovým, připomene podobné osudy Pickwickovy. Když Smollett dovede Bramblovi do svého rodného Skotska, tóny dopisů se zase změní. Dokonce natolik, že tou dobrosrdečnou vlasteneckou atmosférou připomíná svého následníka - Waltera Scotta.

Je mnoho příčin a postaviček, proč se tahle kniha právem čítá mezi vrchol pitareskního románu. Kromě oněch dvou hlav rodu Bramblů jsou ty i dámy vážené i vážné. Přičemž teta Tabita a její služebná Winifred stojí v čele onoho malého zástupu. I pro jejich značnou gramatickou nevytříbenost, která nutně musela dát zabrat samotnému Smollettovi a nepochybně zapříčinila nejednu horkou chvíli překladateli Davidovi. Který si s potíží poradil jako s Goliášem.

Jistou potíž může mít při čtení moderní čtenář. Pro množství dopisů v knize obsažených a občasnou "upovídanost" není Výprava Humfrida Clinkera ryze odpočinkovou četbou jako byla kdysi. Je to ovšem doklad kvalit autorových a otevře-li čtenář jakýkoli dopis náhodně, věřím, že se může velmi dobře pobavit.

Ocenit jsem musel i samotnou češtinu počátku 20. století, která mi poskytla nejedné krásné slovo. Jako třeba "dopravovadla", chápej dopravní prostředky, nebo "Lidomorna", chápej město. Stejně tak jako jsem ocenil znovu stoupající touhu psát po věčnosti ručně dopisy. Toto přání v současnosti těžko se mi vyplní; přesto nadále je v tom věky přetrvávající kouzlo.