Vymítání anděla
Zdeněk Grmolec
Protože Zdeněk Grmolec (nar. 1947) ve svých nejstarších povídkách psal o vinobraních a zabijačkách, pasovali jej po vydání prvotiny (vyšla v Československém spisovateli na podzim hektického roku 1989) málem na folkloristu. Brzy se však ukázalo, že venkov je pro něj prostorem, ve kterém lze ukázat mnohem víc — mizení podstatného z člověka i z dějin. Později, v devadesátých letech, jako by se autor vydal ve stopách nejsžíravějšího moravského meziválečného expresionisty Hermanna Ungara. Jako by ve shodě s ním uvěřil, že je-li život strašnější, než většina z nás tuší, zbývá aspoň naděje zburcovat čtenáře ze spánku šokem. Anebo je tou největší moudrostí se z celé té životní vřavy stáhnout? Oči Grmolcových postav se pravidelně stočí do kleneb a kopulí barokních kostelů, autorem tolik milovaných. Pokud zklame tradice i současnost, říká autor, člověku stále zbývá možnost hledět vzhůru.Výbor z díla zralého prozaika, jehož povídky a novely prozatím zůstávaly nenápadně rozesety v antologiích a časopisech, bude pro čtenáře, zvláště ty, kteří si oblíbili českou beletrii, jistě příjemným překvapením. Pavel Kosatík ... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2018 |  Císařský kurýr Marie Terezie |
| 2020 |  Jošt |
| 2016 | Pod křídlem anděla |
| 2019 | Králové ve stínu |
| 2021 | Tajemství černé královny |
Kniha Vymítání anděla je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 4x |
| Knihotéce | 3x |
| Chystám se číst | 6x |
| Chci si koupit | 4x |
Neznáme dielo,
neznámy autor,
ergo začala som čítať bez akýchkoľvek očakávaní – a naozaj sa konalo avizované nefalšované, skrz-naskrz príjemné prekvapenie – sánka dolu, palec hore a plný počet. :-) Zdeněk Grmolec prostě umí! U mňa zostal zapísaný ako znalec pominuteľného ľudského pokolenia; originálny, prirodzený a kultivovaný rozprávač, ktorý dokáže strhnúť. Priam luxusný a vzletný nádych svojim poviedkam dodáva lyrizáciou a využívaním personifikácií, aha: -- Venku mráz štípe lidem do tváří a svou mohutnou paží svírá staré třešně kolem cesty. -- (čo teda nemusí vyhovovať každému... ani ten mráz :-) ani lyrické prvky v prozaickom diele. mne sa to však páči, príbehy získavajú poetický rozmer ako bonus)
Námety sú na prvý pohľad banálne, ale špecifickosť jazyka nenechá nikoho na pochybách o tom, že malí ľudia sú v skutočnosti aktérmi veľkých vecí. Niekto môže popísať tisíce strán o láske, smrti, detskej psychike, komunizme, Bohu či ľudskej duši ... a ani sa nepriblíži kvalite, ktorú tento autor ukáže v niekoľkostranovej poviedke alebo novele. Nech vyberiem ľubovoľnú, uchvacuje ma obraznosť, štýl, jemnosť a tvrdosť, minulosť a prítomnosť, sny a realita, viera a sklamanie ... život samotný.