Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44792/bmid_vyhodme-ho-z-kola-ven-UK2-44792.jpg
5
2920
375
Již klasický román o vzpouře jednotlivce proti mašinérii společenského systému. Román je o dělníkovi jménem Randle McMurphy, který se rozhodne předstírat šílenství, aby se dostal z pracovní farmy a aby ho převezli do státního špitálu pro duševně choré. Soudí, že život tam bude příjemnější...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Knižní klubOriginální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest , 1962
více info...
Přidat komentář
Kniha zajímavější než film, který je zas excelentní díky Nicholsonovi. Prostě pohled indiána je lepší.
Byť dlho preč od tejto knihy sa nedá, ak ju začnete čítať tak už neviete prestať. Od knihy som veľa nečakal, no nástup McMurphyho na scénu a jeho tichá vojna, burcovanie ostatných a fakt, že ste na psychiatrii... Film som videl až po knihe a dobre som urobil, film je dobrý, no kniha je skvelá.
Randl McMurphy, to je jedna z nejinspirativnějších a neoblíbenějších postav mého literárního světa. S odzbrojujícím charismatem a přirozeností sobě vlastní naučí druhé lépe žít, bojovat o svojí důstojnost, svobodu i přežívat v totalitním světě svázaným někdy až nesmyslnými pravidly. Tenhle individualista, silná osobnost, rváč, hráč, frajer a trochu nepřizpůsobivej sígr s přirozenou autoritou, dokáže hrstku roztřesených, slabých pacientů, kteří se všeho bojí a neumí žít, zvednout ruku a hlasovat o svoje práva. Tenhle samozvaný terapeut s přirozenou autoritou pomůže promluvit nejenom ustrašeným pacientům, ale i těm, kteří raději mlčí, hledí si svého a raději na sebe neupozorňují, neriskují, aby si něčím neuškodili.
Jestli se někdy dostanu do úzkých a uvíznu na nějakém ďábelském, odosobněném místě, doufám, že tam potkám Randlova dvojníka, který nemyslí jenom na sebe a probudí ve mě lepší a silnější já.
Poselství vidím v tom, že i když se ne všechny bitvy dají vyhrát, má cenu je vést do posledního dechu. Že i když jsou ve válkách padlí hrdinové, rozhodně měl jejich boj smysl.
Dávám jednoznačně 100% a čestné, stálé místo v mojí knihovně.
Pribeh je uplne neuveritelny, postoj, rebelia, blaznovstvo, skrytý význam, jedna z naj kniziek aku som precital.
Musím přiznat, že jsem opravdu nečekala, že mě kniha takhle vezme. Závěr mě absolutně šokoval a neustále se k němu vracím ve svých myšlenkách.
Za mě určitě jedna z knih, které by si měl za život přečíst každý.
(SPOILER)
"Ano. Tohle tedy vím. Oddělení je fabrika pro účely Kombajnu. Je tady k tomu, aby napravovala chyby, ke kterým došlo v místě bydliště a ve školách a v kostelích; k tomuhle je nemocnice. Když se pak dokonalý výrobek vrátí zpátky do společnosti, bezvadně opravený, dočista jako nový, někdy i lepší než nový, srdce Velké sestry překypuje radostí; jen se podívejte, jak je dneska z toho co sem přišlo celé pošramocené, zase fungující, přizpůsobená součástka, jak dělá čest celému týmu, vyložený zázrak. Koukejte, jak lehce si to šine naší krásnou zemí a jak se s přiletovaným úsměvem vrací do svého roztomilého bydliště, kde zrovna rozkopávají ulici, aby do ní položili roury městského vodovodu. Celý je z toho blažený. Konečně se přizpůsobil prostředí."
Odzbrojující kniha a ohromující příběh. Jednoduchý, bez příkras a složitých zvratů, přesto silný a nutící přemýšlet. Text je plný zásadních metafor, dominuje zde kritika konformity a oslava individualismu. Snad neprozradím mnoho, když napíšu, že celý příběh je zosobněním úsloví cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Děj se odehrává v psychiatrické léčebně, kam je přivezen extrémně nekonformní jedinec, McMurphy, protagonista individualismu, svobodomyslný jedinec, pirát a nepřítel systému a společnosti. Oddělení je plné více či méně groteskních figurek, z nichž samozřejmě zcela vyčnívá Náčelník, vypravěč, představitel mlhy, konformity, jedinec, který ví, kde je jeho místo. Nad vším dohlíží Velká sestra, zákonná autorita, monopol násilí, prodloužená ruka systému, velitel tábora, zástupce kombajnu, nastavující pravidla a dozorující jejich dodržování. Šachovnice je připravena, hra může začít. A hra je to drsná, krutá a zásadně nespravedlivá, a vítězem bude jen jeden, ten druhý, ten kdo prohraje, skončí v temnotě a v nenávratném zapomnění.
Na začátku knihy jsem McMurphymu vůbec nefandil: buřič, potížista, chronický despekt k autoritám, měl jsem s tím problém, jsa zákona dbalým občanem, jenže ten člověk si mě získal, jeho charakter mě zcela okouzlil. Jeho vytrvalost, jeho optimismus, jeho boj za svobodu myšlení i jednání je ikonický. Je zosobněním absolutní oslavy individualismu. Individualismu jako vrcholné hodnoty západní filosofie. Individualismu, jako zásadní a jediné obraně proti zhoubnému kolektivismu, komunismu a stagnující konformitě.
Poněvadž McMurphy ví, že se člověk musí vysmát všemu, co ho bolí, protože jenom tak si může zachovat svoji rovnováhu, jenom tak může předejít tomu, aby ho svět nedohnal k šílenství.
Vedle McMurphyho je Náčelník, jedinec utopený v Mlze, kde Mlha představuje pohodlí nehybnosti, otupělost, absenci změny, absenci jakékoliv aktivity ohrožující status quo. Mlha jako unik před syrovou realitou, únik před odpovědností. Ikonická postava, tiše pozorující dění, nereagující, hledící si své práce, svého koštěte. Oprávněně vystrašený z krutého Kombajnu.
A nakonec Velká sestra, doslova Velký Bratr, skryté a manipulativní zlo, zlo snažící se udržet si moc v proměnlivém světě. Představitelka systému, nekompromisní, neodpouštějící, surová autorita.
Příběh obsahuje silný totalitní prvek, však také totalita a tyranie jsou zavilí nepřátelé individualismu. Individualismus je právě dán vnitřní i vnější svobodou. Vnitřní svoboda individualismus pohání, vnější svoboda umožní realizaci. Odstraněním vnitřní nebo vnější svobody se individualismus vytratí. Odstraněním vnější svobody sice touha po individualitě zůstane, vnější podmínky však neumožní realizaci. Co je horší? Být vnitřně svobodný, ale žít s vědomím, že tuto vnitřní svobodu nikdy neproměním v jakýkoliv vnější projev? Nebo být vnitřně nesvobodný, jinak řečeno, slepý k možnosti být vnitřně svobodný? Záměrně se ochuzující o možnost individuality? Být konformní? To první je cesta otevírající možnosti zvítězit ve svobodné společnosti, to druhé je cesta umožňující přežití v nesvobodné společnosti.
Zásadní kniha, doporučuji všem.
"Nikdo s ní nehne, nikdo s ní nic nesvede. Dneska jednu malou bitvu prohrála, ale to je jen nepatrná bitva velké války, ve které vyhrává a bude vyhrávat napořád. Nesmíme McMuprhymu dovolit, aby nám dělal falešné naděje, aby nás vlákal do nějakého pimprlového divadýlka. Vždycky zvítězí, tak jako Kombajn, protože všechna moc Kombajnu je na její straně. Neprohrává svýma porážkama, zato našima vítězí. Abyste ji porazili, nestačí ji napráskat ve dvou ze tří bitev, nebo ve třech z pěti, ale pokaždý, kdy se s ní utkáte. Jakmile přestanete být ve střehu, jakmile jen jedinkrát prohrajete, zvítězila nadobro. A nakonec musíme prohrát všichni. S tím nikdo nic nenadělá."
Naprostá fantazie. Jinak se to ani nedá popsat. Pravda, v roli McMurphyho už vždycky uvidím Jacka Nicholsona, který předloze moc neodpovídá, ale tenhle román je pecka!
Další z knih, která ležela v mé knihovně hodně dlouho a já se jí doteď vyhýbal, protože znám filmovou adaptaci a nechtěl jsem si kazit dojem jak z filmu tak z knihy. Ale jednou to prostě přijít muselo. A super. Dojem z filmu nenarušen, kniha okamžitě zamilována. Už pro tu "nadstavbu", kterou film opomíjel. Bromdenovy psychické stavy a halucinace jsou naprosto úžasné. Když s ním celý pokoj sjížděl do sklepení, úplně jsem vrněl blahem. Ta kniha je prostě super. Svým způsobem stejně smutná jako veselá, strhne do chmur úplně stejně, jako povznese na duchu.
Ano, i takové jedince, jako sestra Ratchetová mezi námi lze nalézt. Přetvařující se pokřivené fanatiky posedlé nadvládou, kontrolou a mocí. Vymejváním mozků, udělá z pacientů, nemyslící mechanické kusy masa. Jedním slovem bestie, ale díky ní to má drajv. McMurphy naproti tomu je těžkej pohodář, maník jakej si užívá život i přes jeho těžkosti. Dva protipóly, dva extrémy, díky nimž to šlape. Má to čáro, od knihy je těžké se odlepit. Kniha je lepší, ale nezastírám že jsem si hlavní osazenstvo představoval jako herce z Přeletu nad kukaččím hnízdem.
Velice působivé dílo, není zde až tak velký důraz na děj, ale spíš na atmosféru prostředí v psychiatrické léčebně a přístupu k nemocným.
Jako záložák jsem byl v roce 1984 povolán na třítýdenní vojenské cvičení do kasáren, které náhodou bezprostředně sousedily s psychiatrickou léčebnou. Nastoupili jsme čtyři. Po příchodu na pokoj, kde jsme se měli ubytovat, se náš kolega, značně podroušený, vyzvracel na podlahu. Dozorčí, záklaďák, mu nařídil, aby si to ihned uklidil. No a ten mu vrazil pár facek s patřičným komentářem. Dozorčí odešel a co nevidět přišla lítačka, milého záložáka odvedla, víckrát jsme ho neviděli. My, zbylí tři kamarádi, jsme dostali od velitele roty veliké kázání před celou rotou. Potom jsme, prý jako preventivně, dostaly za úkol, v osobním volnu vysekat kolem naší budovy, drážku pro elektrické rozvody. Ručně, sekáčem a kladivem, do nesmírně tvrdých cihel. Byly snad protipancéřové. Celý týden jsme jen sekali a sekali a ostatní vojáci měli pohov. Odpor byl marný, měli nás v hrsti. Poslali by nás domů a my ženatí, bychom přišli o přídavky na děti, dovolenou.
Kolega, záložák a v civilu kovář, velký čtenář, mně vykládal o nějaké knize, kterou nakonec nechal donést z domova do kasáren. A půjčil mi ji. Každý druhý den jsem chodil do služby jako dozorčí autoparku. Po večerním hlášení jsem měl klid až do rána, a já si čtu knihu z psychiatrického prostředí. Náhoda?
Je to překrásná kniha, jedna z těch nej. Je tak silná, že kdo ji jednou přečetl, nemůže na ni zapomenout. Na film jsem šel ženou, ta pak prohlásila, že už nikdy, nikdy takový film nechce vidět. Dostala ji Velká sestra.
Nádherná kniha o tom, že občas se někdo chová iracionálně jen proto, že je lepší než ostatní. Historie dokazuje, že takoví lidé díky bohu existují. Dávám 5 hvězd.
Velký bratr, stár a znaven stále se opakujícími problémy, byl nucen zkapitalizovat své metody a poohlédnout se i po ředitelce personálního oddělení. Všiváckej lidskej faktor :-).
Velmi působivá (ač poměrně diskutabilní) knížka, v níž autor prostřednictvím vládnoucích poměrů v prostředí psychiatrické léčebny cílí na lidské emoce tak moc, že pocity rozhořčení, beznaděje a smutku budete při čtení prožívat naplno. Jsou zde i světlé momenty a lehké ladění do komična, což ale příběhu tím spíše dává nádech melancholie.
Tady není co hodnotit, je to dokonalost sama, jen se, tak jako druzí, neubráním srovnání knihy a filmu.
Film je pro mě tak dokonale děsivý, že jsem paralyzovaná jak králík, vítězí nade mnou stejně jako Velká sestra nad pacienty. Dokoukala jsem ho jednou jedinkrát a viděla spoustu začátků... Nedávám tu bezmoc.
Kniha je proti tomu čajíček. Byť silný, tak únosný. Poutavý, podmaňující, ale nemá ty grády. I když je jako říční vír, chytne a nechce pustit. Je to jedna z nejpůsobivějších knih, které znám.
Stačí, že Ken Kesey napsal tuto knihu. I kdyby už nikdy za celý svůj život nenapsal nic dalšího, tak tímto dílem se zařadil mezi nejlepší americké spisovatele minulého století. A možná celé americké literatury. A jak tu psali i někteří další - také já v tomto případě nevím, jestli je lepší kniha nebo Formanův film.
Napriek množstvu kladných hodnotení a odporúčaniam ma žiaľ kniha veľmi nebavila. Je v nej cítiť hlbšie posolstvo, klasický boj jednotlivca proti skostnatelým pravidlám a snaha o presadenie individuality, no je to v knihe podané štýlom, ktorý sa mi zdal akýsi rozpačitý a nesadol mi. Kniha ma neoslovila tak aby sa mi hlboko vpísala do pamäti a zanechala vo mne pocit vínimočného diela.
Tuhle knihu jsem četl už před časem, k napsání něčeho ynteligentňýho jsem se ale odhodlal teprve teď.
Je asi zbytečné popisovat notoricky známý příběh, odehrávající se v psychiatrické léčebně, proto vypíchnu jen pár pro mne důležitých drobností:
-Nejprve jsem viděl Formanův film s geniálním Jackem Nicholsonem v roli McMurphyho, přesto jsem si dokázal beze zbytku užít i knihu. Co mne trochu na knize trápilo byl fakt, že to vypráví Náčelník, který do toho přimíchává i své vize o společnosti a vládě. Kniha byla silná i bez toho, myslím že to tam Kesey dávat nemusel, čas od času to působilo chaoticky.
-Přišlo mi velmi smutné, že prakticky všichni pacienti léčebny jsou fakticky zdraví, jenom se nedokáží popasovat se světem kolem, a proto se dají zavřít dobrovolně (jaký to rozdíl oproti opěvovanému Tulákovi po hvězdách, kde obdivovaným hlavním hrdinou je právem odsouzený vrah).
-Za nejpamětihodnější scénu považuji tu, ve které se McMurphy snaží sám vytrhnout mramorový blok a prohodit jej oknem. Ani jedno se mu nepodaří, ale „aspoň jsem to kruciprdel zkusil.“
Dávám 5*. Velmi čtivé (až na Náčelníkovy vize) a s -poměrně hutným a smutným- poselstvím.
A na závěr pro ty, kteří si stěžují na Formanův film. Film a kniha jsou úplně odlišná média s odlišnými postupy. Umí si tu někdo představit, jak by ten film vypadal, kdyby do něj zakomponovali i ty Náčelníkovy vize? To by teda byl dvouhodinový bordel...
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svobodu
Autorovy další knížky
| 2010 |  Vyhoďme ho z kola ven |
| 1999 | Tak mě někdy napadá |
| 2003 | Námořníkova píseň |
| 1996 |  Skříňka s démonem |
| 2006 | Zápisky z lochu |
Kniha Vyhoďme ho z kola ven je v
| Právě čtených | 64x |
| Přečtených | 4 288x |
| Čtenářské výzvě | 569x |
| Doporučených | 464x |
| Knihotéce | 1 016x |
| Chystám se číst | 1 377x |
| Chci si koupit | 238x |
| dalších seznamech | 39x |
Tuhle knihu jsem si vytáhla u maturity a dodnes si pamatuji, že učitelka literatury na mě vrhla pohled říkající “Tak tohle nedáš”. Vytřela jsem jí zrak, protože tahle klasika byla jeden z mých favoritů na mém seznamu povinné četby a od zkoušky mě museli prakticky vyhodit s plným počtem bodů, protože bych byla schopná o ní mluvit ještě hodně dlouho :-D
Jinými slovy tím chci říct, že tahle kniha je perfektní a mám ji moc ráda. Líbí se mi pohled na svět u hlavních postav a celkově hlavní myšlenka knihy. Než jsem ji začala v těch svých cca 15 letech číst, vůbec by mě nenapadlo, že mě zrovna tahle kniha tolik vezme. Rozhodně doporučuji! Skvělé je i filmové zpracování pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem.