Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4149
898
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Už dlouho jsem nečetla tak velmi silný příběh, který se mi vryl hluboko pod kůži. Co se stalo, nedá se už odestát, ale pořád se můžeme zamyslet a vyvarovat se chyb. Přečíst si tuto knihu však žádná chyba rozhodně není.
Kateřinu Tučkovou mám ráda, díky tomu jak dokáže skloubit realitu a svoji fantazii a zpracovává do svých knih tak zajímavá témata.
Úžasná kniha. Velmi silná. Byla to první kniha tohoto typu, kterou jsem četla a velmi mě zasáhla. Nabízí mi nový pohled na město, ve kterém žiji. Je to děsivé, jaké hrůzy se zde odehrávaly. Kolik osudů jako byl ten Gertin bylo zpřetrháno. Muselo to být neskonale těžké nemít nikde své doma, nebýt nikde a nikým přijat, protože máte "špatnou" národnost a nikoho nezajímá, že zrovna vy jste se ničím neprovinili, jenom jste se prostě špatně narodili. Měli bychom být vděční v jaké době žijeme a za problémy a starosti, které máme.
Velmi silná kniha. Opravdová. Nepřikrášlená skutečnost. Je jedno, že chápu naštvanost Čechů a kohokoliv po válce. Vždyť kolik lidí se nevrátilo z táborů, z války atd. Ale to bych chápal, že tito lidé by byli nelidští. Jenže tito to nebyli. Ti zničení, ti, kteří přišli třeba o celé rodiny, ti to nebyli. Ti byli na dně, ti neměli náladu se někomu mstít. Mě nejvíce štvou ti hajzlové a zrůdy, co jsou nejdříve češi, pak se převlíknou za přisluhovače nacistů a pak zase do kabátů strašnejch pravejch čechů a ti končili kopali do i nevinných němců. Případ hlavní hrdinky. S kácením lesa lítají třísky. To se neomlouvá. Ty zrůdy pak seděly na radnicích, rozhodovali a bytí a nebytí a nejen němců ... hnus, který byl, je a bude v každé době, protože lidi sami o sobě jsou v podstatě naprosto nedokonalí. Je mi líto, co všechno si hrdinka za ten život prožila. Dovedete se někdo do toho vcítit? My si můžeme na něco stěžovat? Zkuste celý život nikam a k nikomu nepatřit. Naprosto marný život. Díky za takovou knihu.
Teda to byl masakr. Myslím, že jsem tématem nebyla úplně nepolíbená, ale absolutně jsem si nedovedla představit tu hrůzu. A tu šílenou nespravedlnost. Ona jedna věc je znát fakta nebo si číst smutný příběh holčičky, která v koncentráku přišla o celou rodinu, ale tenhle životní příběh plný zmaru a pořád dalších pohrom, to člověku, co to nezažil, hlava nebere. Myslím, že je hrozně důležitý dívat se na všechny tyhle historický události z více pohledů. Zajímalo by mě, kolik životů takhle bylo v reálu minimálně na třikrát zničených. A to nemluvím jenom o Gertě ale i o všech dalších, o kterých knížka je. Klobou dolů, já tohle psát, mám deprese a noční můry.
Četla jsem ji dvakrát a každému ji doporučuju. Kniha, která mi nabídla jiný pohled na město, kde žiju, na jeho historii. Skvěle napsané, strhující příběh, pro mě - zatím - nejlepší od K. Tučkové.
Klobouk dolů před Kateřinou Tučkovou, jak neskutečně dokáže psát o době, kterou sama nezažila a přesto jsem měla pocit, jako by to všechno musela prožít, protože ty emoce byly neuvěřitelné...Ani zdaleka jsem nebyla připravená na to, jak silná tato kniha bude a jaké hrůzy bude popisovat...Už párkrát jsem měla chuť nějakou knihu odložit, ale vůbec poprvé v životě to bylo proto, že jsem nevěděla, jestli mám ještě sílu to číst dál...nakonec jsem velmi ráda, že jsem ji dočetla, i když byla pro mě neuvěřitelně smutná. Nejen kvůli pochodu smrti a všeho co při něm musela Gerta prožít, ale i proto že ani poté neměla vůbec snadný a hezký život, protože nemít v životě domov, dívat se, jak vašemu dítěti ubližují, i když samo nic špatného neprovedlo...to je pro mě strašná představa a i když se pořád říká, že žijeme v hrozné době, máme se ve skutečnosti jako prasata v žitě a jen si toho nevážíme...
Tak to mě rozsekalo. Četla jsem tuto knihu s poměrně dobrými informacemi o otázce divokého odsunu, ale nic mě nemohlo připravit na ty emoce.
U Žítkovských bohyň jsem autorce vyčítala malou hloubku, díky níž jsem se nedokázala bezvýhradně ponořit. Ve Vyhnání jí za to děkuji, neunesla bych ani písmenko navíc, než kolik bylo řečeno. A díky šíři vyprávění jsem nakonec mohla získat i nepatrný nadhled a snad i smíření.
Zaujalo mě, jak autorka vystavěla odstup mezi příběhem Gerty a Barbory. To, že Barbořiny části jsou jako jediné vyprávěny v ich formě, ještě více zdůrazňuje, jak úspěšná Gerta byla ve snaze odstřihnout svou dceru od své zátěže minulosti, jakou tíži musela nést sama. To nevyhnutelné neporozumění bylo dojímavé a velmi smutné.
Jak ráda bych se dozvěděla třeba konec příběhu Ully, nebo podrobnosti ze života Teresy, jenže co naplat, nedozvěděla se to ani Gerta, tak jaké právo na to máme my, pozorovatelé.
Gertu budu mít v hlavě ještě dlouho. A děkuji za to.
Bolavý příběh o bolavé době. Pohled na stejnou minci z druhé strany. O tom, že svět není zcela spravedlivý ani pro jednu stranu. O hořkosti, ponížení, zpackaném životě, o nenávisti. Také o pomoci nacházené nečekaně. O tom, že i tehdy existovali lidé zcela nepodléhající davovému šílenství.
Mrazilo mne, když jsem si představila tu hrůzu pochodu. Stejně jako hrůzy, kterým museli čelit příslušníci jiných národů, ať už před nebo po popisované době. Co všechno si umí a chtějí lidé navzájem udělat.
Opět děkuji za krásný autorčin jazyk. Občas jsem se ztrácela v popisu města, přesto, že jsem v té brněnské čtvrti vyrostla. Ale aspoň jsem to měla napínavé, když jsem si hledala na mapě...
Nevím, jestli to byl záměr autorky, ale z knihy si odnáším i naději, že i v nejhorších chvílích nám může někdo pomoci. Pokud cestou neumřeme...
Váhala jsem, zda dát 4, nebo 5 hvězdiček. Téma hodně zajímavé, Gerta silná žena. Krásně napsané, že se musíte dočíst, jak to s Gerou a Barborou dopadne. Vždy je mi těžko, když čtu, jak se vojáci, nebo i civilisté, chovali jak zvířata. Kolektivní vina padla na nevinné a měnila lidské duše. Místy mi ale vadilo, jak najednou kapitolu začínala vyprávět jiná postava, bez předchozího upozornění, a taky skoky v čase.
Zdá se, že Kateřina Tučková se, podle mě právem, chce zařadit mezi přední současné České autory. Její romány, jako i tento, jsou čtivé a autorka má zjevně co říct. Za jejími knihami je vidět mnoho hodin studia historie a zájem o daného téma. Je příjemné vědomí toho, že pro napsání knihy Kateřina studovala historické materiály a nepřináší jen obyčejnou románovou fikci. DOPORUČUJI
Druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a opět jsem měla problém knihu dočíst. Evidentně mi nesedí styl, jakým autorka i přes velmi zajímavá témata píše.
Naprosto vynikající knížka!Po přečtení jsem na ni ještě dlouho myslela. Zařadila bych ji do seznamu povinné literatury pro středoškoláky.
Pro mne byla kniha hlavně o tom, že běh dějin je vždy krutý k bezbranným jednotlivcům, že nevinní se stávají tichou obětí. Ale na druhou stanu snad ještě více o tom, že osud oběti může člověku pomoci zlomit silná touha žít a důvod proč žít, proč jít dál, proč zapomenout nebo prožité překonat. V tomto asi bude knihu každý vnímat jinak, ale pro mne jako největší tragédie života hlavní hrdinky nevyzníval samotný odsun a následné události, ale to, jak s tím vším ona naložila, jak po tom, co by se dalo říct, že obstála a uhájila svou důstojnost, zatrpkla a nechala se polámat. Mocné, působivé.
Vždycky se nás víc dotkne příběh jednoho konkrétního člověka než informace z učebnic dějepisu. Kór když se tato část dějin v učebnicích vynechávala.
Ha! Ak to mierne preženiem, tak táto kniha bola pre mňa niečo ako volníčko – vždy fajnové, ale niekedy fajnovejšie = vtedy keď tuším, že bude presne podľa môjho gusta a hneď po prvých chvíľach sa mi moje tušenie potvrdí! Bola som len na začiatku a tešila som sa, že mám väčšiu časť príbehu stále pred sebou. Áno, stáva sa mi to častejšie, ale teraz bol tento pocit mimoriadne silný, preto sa ho tu krvopotne snažím popísať. :-) Šetrila som si čítanie na čo najdlhšiu dobu, nech si ho užijem a oddialim nevyhnutný záver najviac ako to pôjde ... darilo sa mi len čiastočne. No prečo vlastne toľké úsilie?
Hneď mi bolo jasné, že ide o nadštandardne dobrú záležitosť, navyše s extrémne pútavou témou, ktorá si nezaslúži upadnúť do zabudnutia a ktorej sa tu dostalo oprávnene vynikajúceho spracovania. Škoda čokoľvek konkretizovať, som velice spokojná, odporúčam.
Cením si spoľahlivé, prirodzene nenásilné rozprávačské umenie autorky. Viem, že nenatrafím na nič, čo by ma nebavilo; nič nie je navyše a nič mi nechýba (všetko, čo mi vyvstalo v myšlienkach, sa v knihe objavilo). Tiež mi vyhovuje zmysel pre detail v deji nabitom udalosťami, ktorý stvorila vedomostne podkutá, poznatkami vyzbrojená, ženských duší znalá myseľ. Autorka umožní nám čitateľom zžiť sa s postavami, ich pohnutými osudmi ... veľmi pekne zdôrazňuje jednotlivca. Už čo si kto myslí o kolektívnej vine a treste, to neviem, ale zviezť sa s inými kvôli menu či národnosti (hocičomu) a trpieť za ich viny nie je správne. Je pravda, že Nemci tiež hľadeli na všetkých zvrchu (a špeciálne Židov ťali hlava-nehlava), lenže dá sa tým ospravedlniť rovnaké konanie? Aplikovanie tohto prístupu, krvavá odplata a vyvršovanie sa na bezbranných funguje len krátko, navyše komu sa pomôže, asi len primitívom alebo oportunistom. Vo vojne, tesne po jej skončení a v desaťročiach po nej sa stali mnohé neodpustiteľné veci, ale stačí povedať sorry, shit happens? Krivdy sa časom nechcú hojiť, zostávajú, sú s nami, len ich prekryje prach, rovnako ako chyby minulosti. Síce tie sa nám v prachu niekedy stratia z dohľadu. Potom príde nevyhnutnosť zopakovať si ich, nenechajme sa čičíkať predstavou že nie.
Velmi smutné a poutavé čtení. Až se chvílemi zastavuje srdce z utrpení, které si obyčejní nevinní lidé museli prožít, stejně nad nepěknou změnou kultury našich vesnic...
Po Žítkovských bohyních jsem byla moc zvědavá na další knihu od Kateřiny Tučkové. Nezklamala mne. Byl to místy dost mrazivý výlet do nepříliš vzdálené historie naší země, který člověku ukázal, jak válka dokáže zamávat s osudy lidí a poznamenat je na celý život, ačkoliv jsou naproto nevinnní, nikomu nikdy neublížili a snaží se prostě jen přežít. Tahle knížka se nedá směstnat do pár řádků - ta se musí přečíst.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kniha Vyhnání Gerty Schnirch je v
| Právě čtených | 103x |
| Přečtených | 5 976x |
| Čtenářské výzvě | 1 534x |
| Doporučených | 603x |
| Knihotéce | 1 073x |
| Chystám se číst | 1 477x |
| Chci si koupit | 244x |
| dalších seznamech | 39x |
Paní Tučková opět nezklamala. Povědomost o pochodu Němců na Pohořelice jsem měla hodně dlouho a Tučkové fabulace mi ji hodně přiblížila. Nic není černobílé ...
29.5. už jsem viděla i představení Hadivadla - opravdu síla