Výchova dívek v Čechách
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/8619/vychova-divek-v-cechach-8619.jpg
3
1375
127
Mladý učitel Oskar je na tom finančně bídně, a tak přijme doučování dcery milionáře Krále. Dvacetiletá kráska Beata má potíže se světem i sama se sebou. Život učitele se mění v milostné šílenství a zběsilé kličkování mezi milenkou, manželkou a dcerou.
Přidat komentář
Přečteno před mnoha lety, jako jedna z prvních knih autora. Zaujala mě a nakopla k přečtení dalších knih.
Beáta je na přesdr*ku a učitel ťuňta-ironik se za nemalé peníze od jejího tatínka snaží ji naučit psát. Kniha psaná snadnou běžnou gramatikou, četba plyne, ale příběh mě až tak nechytil.
Surové vyprávění, smutné, ale velmi čtivý text, který byl prvním autorovým textem, s nímž jsem se setkala a oblíbila si ho.
Od autora jsem přečetla dvě knihy k maturitě - Román pro ženy a Báječná léta pod psa. Výchovu dívek v Čechách jsem si chtěla už dlouho přečíst, protože mě zaujala námětem. Bohužel mi ale skoro vůbec nesedla. Při čtení jsem se nudila a víc než polovinu knížky jsem se nedokázala do příběhu řádně ponořit.
V jednom momentu už jsem říkala, že se konečně děje něco zajímavého, ale nemělo to moc dlouhé trvání.
Každopádně se chci určitě podívat na film, který by snad podle hodnocení měl být lepší.
Film mě daleko více upoutal než kniha a bohužel musím říct že právě u tohoto spisovatele, mám radši filmy. Jeho romány se mi moc dobře nečtou, nevím, ani vlastně proč. Filmy mě na rozdíl od knih baví.
Tak trochu nevím, co si mám o knize myslet. Chtěla jsem ji odložit, ale nakonec jsem ji přečetla celou. Od autora jsem ještě četla Báječná léta pod psa a to se mi líbilo mnohem víc.
Skvělé a dekadentní. Jiné, než to, co M. V. napsal předtím a potom. Doporučuji.
Tak nějak nechápu, proč má kniha takové "jméno". Mně se nečetla dobře, zápletka mi přišla více než laciná a znovu bych ji do ruky nevzala.
Tak první Viewegh. Mno. Četlo se to dobře, lehce, hlavně první polovina. Zábavné byly především jeho kantorské historky ze školy. Postupně ale začala převládat zoufalá snaha napsat postmoderní román. Výsledkem této snahy pak bylo vyzrazení zápletky dopředu a neustálé bezúčelné boření zdi mezi časoprostorem psaní a časoprostorem příběhu. Přesto 2,5/5. 2 dávám proto, že autorova práce s kurzívou byla n e s n e s i t e l n ě iritující.
Typický Viewegh. Jeho postřehy o každodenním životě lidí jsou brilantní, v tom trochu připomíná Čapkovy či Nerudovy povídky. Jakožto vystudované literátce ve mně vyvolaly četné odkazy na literární vědce a další autory příjemnou nostalgii. Pro Viewegha typické je i silné promítání autora, metafikce, boření čtvrté stěny. Vypravěčovy činy mě však silně popuzovaly, obzvláště když byly prokládány něžnými výlevy lásky k dceři.
Kniha byla pro mě takovým průměrem. Začalo to být zajímavější až v půlce knihy.
Trochu zklamání. Rozhodně to není špatná kniha, ale řekla bych, že samotná zápletka - tedy vztah učitele a mladé slečny (popř. milostný trojúhelník) - mohla být více rozvinuta. Všechno se pro mě odehrálo strašně rychle a než jsem si to stačila uvědomit, tak byl konec (který jsem víceméně očekávala). I tak se mi však pořád líbí Vieweghův styl psaní. Je to rozhodně oddechová četba okořeněná humorem a ironií. Dám mu ještě šanci.
Přečetla jsem před několika lety a hodlám se do ní brzy začíst znovu abych si ji oživila v paměti :-)
S Vieweghem a jeho tvorbou mám problém, protože v ní na můj vkus až moc odráží svůj život, zároveň ale upozorňuje, že se jedná o fikci. Takže co, říkám si při čtení téhle knihy, choval se ke své dceři a manželce vážně tak pitomě, byl to takový osel a nechal sebou smýkat a pro peníze se v podstatě stavěl na hlavu, nebo je to fiktivní postava, která jen vykazuje až moc podobných prvků ze života Michala Viewegha?
Knihu jsem si chtěla přečíst proto, že ji mám už dlouho doma a splňovala úkol výzvy na Databázi knih (kniha, jejíž obálka se vám nelíbí). Mám to vydání s Aňou Geislerovou coby filmovou představitelkou Beáty. Na mi nebyla sympatická ani v knize, ani ve filmu a na té obálce už vůbec ne.
Hodně mi tu vadilo naprosté nadužívání citátů a výroků jiných autorů, ať už spisovatelů nebo někoho dost náhodného. Rušilo mě to. Vieweghův styl je pro mě takový obtížný, protože mě pořád rozčiluje - třeba když v každém odstavci kurzívou zdůrazní několik slov a já často nechápu, proč vlastně. Ale možná se to tak v devadesátých letech dělalo.
Zajímavý byl ale vhled do chodu českého školství na začátku devadesátek, kdy na jednu stranu uplynulo teprve pár let od pádu komunismu, na druhou už se učila angličtina a obyvatelstvo se "přibližovalo" k západu. Zcela nepochopitelný pro mě byl vypravěčův románek s Beátou, jeho otravná "moudrost", které ale nasazoval korunu svým hloupým jednáním. Možná to mělo působit autenticky, jakože i muži mají vnitřní démony a starají se o to, jak na ně ostatní pohlíží, ale... no, zkrátka bych to snesla sepsané jinou formou.
V neposlední řadě nemám Viewegha ráda jako člověka za jeho vystupování a chování vůči svým čtenářům či kritikům. A protože je mi jasné, že každá jeho kniha obsahuje až moc jeho, že si nedokáže stvořit nový příběh, nové postavy a odprostit se od sebe, nejspíš si od něj už nikdy nic dalšího nepřečtu. Překvapuje mě, že filmy, které podle jeho knih byly natočené, bývají často vážně dobré.
Zdaleka ne tak dobrá jako Báječná léta, film také šel, ale nic, k čemu by se člověk měl chuť po čase vrátit.
Jedno z prvních setkání s panem Vieweghem, ne tak kultovní jako jiné knihy (účastníci nebo roky pod psa), ale i tak na svoji dobu moc čtivé a zajímavé, snad i nadčasové téma, žal zpracování poplatné své době.
Štítky knihy
nevěra zfilmováno česká literatura milenky studentky zakázaná láska
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 | Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2007 | Andělé všedního dne |
Kniha Výchova dívek v Čechách je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 2 561x |
| Čtenářské výzvě | 113x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 428x |
| Chystám se číst | 108x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 8x |
Michal Vieweg na mě svým dílem silně zapůsobil. Duševně i fyzicky. Vlastně nejlépe by se dala tato kniha popsat jako zdařilé převedení vogonské poezie do české prózy, neboť během čtení se u mě dostavil nevysvětlitelný pocit, že mi postupně selhávají všechny orgány a nutila nevyhnutelně k úvahám nad základními existenčními otázkami typu "Byl to dobrý nápad se tehdy v první třídě to čtení vůbec učit?"
Teď již ale vážně, ony na mě ty Viewegovy rádoby sebeironizující pokusy o vtip bohužel nejspíš zanechaly následky. Co bylo nutno vytknout ze stylistického hlediska, již zde v komentářích bylo vytknuto lidmi vzdělanějšími. To tedy nechávám stranou, i když to, co zde autor vytvořil za schizofrenní slátaninu, by za to možná stálo. Co mě ale na celé knize znepokojovalo více (možná tak 50/50) než forma, byl samotný děj knihy. Jak sám autor někde v inkriminovaném veledíle psal, snaží se být jakýmsi středobodem mezi prodejnou čtivou brakovou literaturou a literaturou tzv. vysokou, litteratus immortalis. Děj byl to, co nejspíš mělo za cíl zapůsobit na příznivce první skupiny knih. Jediné vyvrcholení celé knihy bylo vyvrcholením sexu autora-vypravěče-hlavní postavy (nehodící se škrtněte), zároveň ale jedinou hlubokou věcí bylo hrdlo Beáty Králové a možná některý z těch naprosto bez kontextu rozesetých citátů klasiků, což byl jen další způsob, jak si pohonit ego.