Mimo prostor a čas

18.03.2024

Podobně jako u Lovecraftových spisů. Aby mi povídky nesplynuly, musela jsem si je dávkovat. Většina mi přišla průměrná. Holt už si z tohoto "téma" nesedám na zadek tak, jako při prvotním seznámení..

08.05.2023

Souhlas s Lordem Snapem. Povídky dost zestárly. Pointy jsou na dnešní dobu slabé a zápletky postrádají prvek překvapení. Navíc se mi zdálo, že dost textů jede podle obdobného schématu. Hrdina dělá nebo jde tam, kam nemá a je za to řádně vytrestán. Líbila se mi povídka s vraždící rostlinou, ta měla hloubku a bavily mě i dost barvité popisy toho, jak nákládá se svou obětí. Ale ostatní texty mě minuly. Navíc styl vyprávění působí dost staromódně, což bylo dost rušívé. Po této knize jsem četl moderní horor Ta, co jde první. A to je opravdu jiná liga.

21.04.2022

Konečně jsme se dočkali českého vydání jednoho ze základních pilířů "staré dobré" weird fiction, jež se jako žánr těší vzrůstající oblibě. Za mě byly nejlepší povídky atmosférické (Genius loci, Lovci ze záhrobí či Čarodějův návrat), zatímco díla řadící se k mythosu Lovecraftových stvůr mi paradoxně nic moc neřekla - jen se tak otřela bez větší odezvy. A za osvěžující bych označil příběhy z pradávné Hyperboey, které byly přes svá temná témata ryze pohádkové...
Za mě je záslužný počin samotné vydání této knihy a třeba se v budoucnu dočkáme i českého vydání F. B. Longa.

"Nebe se hemží věcmi, jejichž poznání by přineslo šílenství, a mezi Zemí, Měsícem a vzdálenými galaxiemi poletují podivné odpornosti. Přišly sem neznámé, mimozemské hrůzy, a přijdou zas. A zlo z hvězd není stejné jako zlo ze Země.“

08.11.2021

Sbírka povídek od amerického autora fantasticky a hororu, který žil ve stejné době jako H.P. Lovecraft and Robert E. Howard, a jeho dílo je jimi ovlivněno a leží někdo napůl mezi nimi. Osobně bych řekl, že z nich má asi nejvytříbenější jazyk a styl, který působí místy až básnicky, a taky má skvělou fantasii. Některé ty povídky byly fakt dobré. Škoda že jsou všechny poměrně krátké a žádná nepřesahuje 20 stran.

19.08.2021

Tohle byl velmi zajímavý objev a přesto že sbírka obsahuje spoustu průměrných (nebo lehce nadprůměrných povídek), je tam i hromada vynikajících kousků a jako celek jsem si knížku náramně užil. Proto plný počet *.

Číst Smithovo dílo je opravdu zajímavým zážitkem. Hrozně rád bych jej četl separovaně a neporovnával jej v jednom kuse s Lovecraftem, ale obávám se, že mi to nevyjde. Vím, je to nefér, ale nic nenadělám. Začněme tedy tou komparací hned. Ač si myslím, že Lovecraft je mnohem lepší spisovatel a jeho texty obsahují cosi, čeho se Smith snažil dosáhnout, ale povedlo se mu to pouze občas a ještě pouze dílčím způsobem, musím uznat, že z technického hlediska je Smithův styl doveden do vyšší úrovně. Na jeho próze je vidět, že se od mládí psal poesii a ta se mu nadobro obtiskla do stylu. Jeho schopnost popisu – lehká, rychlá, ale přesná – velice usnadňuje konzumaci jeho textů a rychlému navození silné atmosféry. Lovecraft stejného efektu – přinejmenším u své rané tvorby – dosahoval obtížněji a zdlouhavěji. Ostatně jsem dostal chuť přečíst si nějakou tu poesii z jeho pera a je mi tak relativně líto, že není přeložená do češtiny. Pravda, v angličtině nejspíše silněji vynikne rytmika jeho stylu.

Jak už tomu tak bývá, sbírka obsahuje silnější a slabší kusy. Z mého pohledu je jich slabších poněkud více. Jedná se většinou o nevýrazné texty, které velice rychle zapomenete a ač jsou opravdu skvěle napsané, omrzí. Ty úplně nejslabší jsou dosti prázdné, bez originality a nevzbuzující žádný cit. Co je dobrá zpráva, ani jeden z těch textů není špatný – špatný značí, že se nedá číst. To zde nenajdete.

Mezi nejsilnější patří právě ty, kde se mu téměř podařilo dosáhnout lovecraftovského kouzla. Pro mne osobně je nejvýraznější Utajený potomek a Genius Loci. Za zmínku jistě stojí text Příběh Satampry Zeirose a Čarodějův návrat. Mě samotného taktéž velice zaujal Ghúl. Všechny povídky komentuji individuálně, tam najdete podrobnější komentáře.

Předmluvu o autorovi a jeho díle jsem si nechal až nakonec, chtěje zhodnotit nejprve povídky samotné, aniž bych nutně znal autorův život. Radost mi udělalo potvrzení mého předpokladu, že vedle Poea byl Smith ovlivněn také pohádkami Tisíce a jedné noci. To je nejsilněji cítit ve dvou případech. Jedné z těch podle mne nejhorších povídek Zoraidin polibek a naopak na kousku, který mne zaujal, už zmíněném Ghúlovi.

Lovecraftovské motivy se neobjevují ve všech povídkách, ale v mnohých ano. A ač osobně nejsem fanouškem „doplňování“ díla jiných autorů, v tomto případě jsem rád, že k míšení došlo. Nejen Lovecraft dal Smithovi mnohé, ale byl tomu i naopak a Mýtus Cthulhu se tak stal mnohem plnějším. I přes jistou kvalitu pana Smithe bych jeho díla do Mýtu neřadil, ale jelikož to udělal sám Lovecraft, mohu to tak brát a jsem celkem rád.

Mnohé dalo by se říci o tomto autorovi a ač opakuji, že nedosahuje kvalit pana Lovecrafta (krom techniky), jedná se o dobrého spisovatele, jehož dílo rozhodně stojí za přečtení a osobně doufám, že v nejbližší době vyjde další díl sebraných spisů.

14.01.2021

Ač jsem Lovecraftův velký fanoušek, Clark Asthon Smith umí ve svých nejlepších dílech navodit atmosféru o něco lépe než jeho přítel HPL. Jeho jazyk mi přijde poetičtější a popisy, ač dlouhé, nebývají lovecraftovsky rozvláčné. Jenže v některých dílech se CAS povede vybudovat atmosféru, ale pointa či celkové vyznění díla jsou slabší a jeho snažení tak vlastně hatí. Příkladem může být povídka Hrůzná poušť Yondo, která je ve sbírce jako druhá hned po básni Nekromantova píseň.
Vůbec začátek sbírky je poněkud slabší, ale povídkou Dostaveníčko v Averoigne se sbírka vzepne k jednomu ze svých vrcholů, povídce Čarodějův návrat.
Poté už z hřebene kvality neklesne do příliš hlubokého údolí, aby se člověk postupně dobral dalších vrcholů, kterými jsou povídky Utajený potomek a dvojvrší Bestie z Averoigne a Genius loci (jedna ze dvou nejlepších povídek sbírky, bezútěšností srovnatelná s Lovecraftovou Barvou z kosmu).
Klesání je pak strmější ke dvěma povídkám Ubbo-Sathla a Zoraidin polibek, které jsou z těch slabších, aby po nich člověk dosáhl vrcholu posledního, druhé ze dvou nejlepších povídek, která má název Semeno z hrobky. Její zlověstná atmosféra postupně spěje k neodvratnému špatnému konci.
Poté následují ještě čtyři povídky, které jsou většinou nadprůměrné, nikoli však vynikající. Pouze povídka Ghúl patří spíše k průměru, či jen lehkému nadprůměru.
Zamrzí občasné překladatelské přehmaty či korektorova opomenutí, která jsou nejmarkantnější v jedné z nejlepších povídek.
Naopak za vynikající považuji předmluvu Stephena Jonese.
Fanouškům Lovecrafta doporučuji. Poznají tak dílo autora, kterého HPL zmiňuje občanským jménem i jako atlantského kněze Klarkash-Tona.

28.10.2020

Je mi jasné, že asi dostanu po hubě, ale tohle se fakt nedalo. Jsem veliký fanda díla a mystéria H.P. Lovecrafta, tak jsem pochopitelně sáhl i po tomto výběru, ale byla to vážně nudná otrava. C. A. Smith je zmiňován jako jeden ze stěžejní trojice Weird Tales magazínu společně s mistrem, ale prostě tyhle povídky tak strašně zestárly. Nemají skoro žádnou atmosféru a když už ji mají, jsou tak divně napsané. Překombinovanost, chaos, mdlé nápady, žádný strach ani obavy o hrdiny a jen odkazy na univerza svých kolegů dělají z této sbírky něco, co prostě můžete v klidu vynechat. Nedočetl jsem, u páté povídky jsem to prostě srabošsky vzdal.

02.06.2020

Velmi povedený výbor povídek, kterému na kráse trochu ubírá (sic asi ne přímo vinou autora) skutečnost, že při čtení máte pocit, že už jste něco takového někde četli. Smithův styl je velmi podobný jeho souputníkům z časopisu Weird Tales a co naplat, H. P. Lovecraft a Robert E. Howard jsou chtě nechtě v našich luzích a hájích podstatně známější, než C. A. Smith. Občas mi Smithovy povídky připomněly dokonce i Arthura Machena. Nicméně dovedu si představit, že kdybych žádného z výše jmenovaných dříve nečetla, mohla bych být ze Smithových povídek docela nadšená - absolutní top za mě představovaly povídky Semeno z hrobky, Genius loci a Čarodějův návrat (zde v přiznané návaznosti na H.P.L.). Celkové solidních 80%, prosím pěkně.

24.05.2020

Tímto bych chtěla poděkovat vydavatelství Pandaemonium za to, že tyto vybrané spisy C.A.S. vydalo a mohly tak obohatit mou knihovnu.

30.03.2020

Tak to byl „nářez“. Tolik nápadů: jiné planety, smyšlené kontinenty, středověk s upíry. Každá povídka byla jiná – některé si samy ze sebe dělaly legraci, některé byly opravdu strašidelné, některé vyprávěné tak, jak si představuji šestákové romány vydané v měkké vazbě (se vším naturalismem, vtipem a poezií, která k tomu patří). A ta radost, když si na internetu můžu dohledat původní ilustrace (zřejmě od Lovecrafta), sošky od CA Smithe. Za mě výborný, osvěžující zážitek a spokojenost.

02.01.2020

Clark Ashton Smith jakožto jeden z "velké trojice" žánru Weird Tales by mohl být pro milovníky lovecraftovsky pojatého hororu velkým lákadlem. Zde se konečně dočkal prvního vydání svých fantaskních povídek. Z tohoto důvodu jsem se zvědavostí po knize sáhl a plně se ji oddal. Ale paradoxně mě nejvíc na ni bavila předmluva o autorovi, která byla plná zajímavých faktů a z hlediska žánru poodhalila věci, které jsem nevěděl. Medailonek je moc pěkně napsaný. Se samotnými povídkami už to tak slavné není. Určité fragmenty mě bavily, ale jako celek mi nepřišly tak konzistentní a poutavé, jak bych čekal. Možná povídkám dám někdy druhou šanci, ale očekávání tolik nenaplnily.

08.09.2019

„Zlo z hvězd není stejné jako zlo ze Země.“ S o čo väčším nadšením som sa na to vrhal, s o to bolestivejšími ťažkosťami som to dočítal. Neviem, je otázne, čo od toho čakáte. K CAS som pristupoval ako k hororovému autorovi, ale podstatná časť textov z tejto zbierky sú skôr orientálne rozprávky s chrámami, vladármi a kúzelníkmi. Čo ma šokovalo. Tieto texty hodnotím veľmi negatívne, väčšinou som mal veľký problém vôbec ich dočítať do konca – a to sú pomerne krátke. Ku dnu to sťahujú aj wtf okamihy (autor dlho detailne opisuje obludu a zakončí to kameňákom „viac som nevidel“, prípadne používa lovecraftovský prístup: „bolo to také strašné, že to nedokážem opísať“). Čisto hororových textov je tu minimum, asi tak štyri, možno päť. Tie sú dobré a tvoria pre mňa vrchol zbierky (Bestie z Averoigne, na Jabloň od Daphne du Maurier sa troška ponášajúce Genius Loci alebo Semeno z hrobky jemne pripomínajúce kultové Ruiny od Scotta Smitha). Za poviedky 2*, tretiu pridávam za kvalitný preklad, pekný vizuál a dlhé (možno až príliš?) úvodné slovo od hororového spisovateľa Stephena Jonesa. Som rád, že som spoznal tvorbu CAS, ale raz stačilo a ak niekedy druhý zväzok vyjde, už ho zrejme nechám nepovšimnutý.

11.06.2019

„Mezi Zemí, Měsícem a vzdálenými galaxiemi poletují podivné odpornosti. Přišly sem neznámé, mimozemské hrůzy, a přijdou zas. A zlo z hvězd není stejné jako zlo ze Země.“
Jméno amerického spisovatele Clarka Ashtona Smithe bývá v literatuře často skloňováno spolu s takovými velikány fantastiky, jako H. P. Lovecraft či R. E. Howard. Právě kosmické hrůzy, středověké reálie a jazyková vytříbenost jsou příčinami, proč jsou dodnes jejich texty tolik oblíbené. Ovšem na rozdíl od Lovecrafta a Howarda bylo u nás Smithovo jméno dosud prakticky neznámé.
Knihu uvádí medailonek z pera Stephena Jonese, který dává nahlédnout do autorova životního příběhu a nabízí i obšírnou bibliografii jeho díla. Pak, už bez dalších řečí, následuje průřez samotnou tvorbou, k čemuž lze říct jediné - je to klasika. A nezdráhám se říct, že krásná klasika. Příběhy sice mají na bedrech už málem jedno století, přesto obsah drží pohromadě naprosto precizně a lyrickou stylistiku by mohl závidět nejeden současný spisovatel.

16.01.2019

Jedna dávná antologie SF dělila povídky v ní obsažené na Hříčky, Hry a Dramata. Když bych si tyto kategorie vypůjčila pro srovnání tvorby C.A. Smithe s dílem jeho přítele a velkého literárního spřízněnce H.P.Lovecrafta, závěr bude jasný: proti Lovecraftovu nezapomenutelnému existenciálnímu, do morku duše se zažírajícímu kosmickému děsu vypadají dílka Klarkash-Tona jako strašidelné historky od táboráku nebo pohádky pro morbidní dospělé jedince. A ta neustálá posedlost námětem oživování mrtvol - to už je na samostatnou diagnózu.
Po tom, co jsem si přečetla jinde vydanou a hodně drsnou povídku Sklepení v Yoh-Vombis, čekala jsem od tohoto výboru rozhodně něco lepšího.
Protentokrát tedy za slabší tři hvězdy a budu doufat, že druhý svazek snad uspokojí moje náročné horrorové choutky líp. Ale i tak - kdyby už jen pro informaci, jsem ráda, že tahle knížka u nás vyšla ;-)

PS: Možná je problém právě v tom srovnávání. Jenže - nebýt Lovecrafta, vzpomněl by si dnes na Clarka Ashtona vůbec někdo???

05.01.2019

Prvních 150 stran bylo pro mě spíše zklamáním. Poté se začaly objevovat povídky, které byli zdařilejší. Nejlépe hodnotím tyto tři: Utajený potomek, Lovci ze záhrobí a Ubbo-Sathla. Nemohu se ubránit srovnání s H. P. Lovecraftem a tady žel bohům C. A. Smith v porovnání s tímto nejlepším "praotcem hrůzy" nemůže obstát. Záporně hodnotím výtvarné zpracování knihy. Přese všechno Mimo prostor a čas za přečtení stojí.

02.01.2019

V rámci žánru weird patří tvorba Clarka Ashtona Smithe bezesporu k tomu nejzajímavějšímu a řadí se do ranku klasiky. Ovšem bez znalostí souvislostí týkajících se lovecraftovského okruhu spisovatelů by, obávám se, jeho kniha ztratila něco na svém kouzlu. Působila by nanejvýš jako sbírka fantastických, obskurních i zvrácených pohádek a bajek. Je to totiž "nekromant" Lovecraft, který sám, po čase zapomenutí oživen, vdechuje též znovu život tvůrcům jako Smith, Howard, Derleth, Chambers aj.
Smith byl autor makabrózní fantazie, avšak žádná z jeho povídek mi nepřišla tak neuvěřitelná, jako skutečnost, kterou by si zřejmě nedokázal představit ani on (snílek žijící převážně sám v dřevěném domku po rodičích, na samotě při okraji divočiny, živící se často jako námezdní dělník); že šedesát let po jeho smrti a více než osmdesát let od napsání většiny jeho povídek, budou jeho vybrané spisy vycházet v jakési vzdálené, neznámé České republice. To mohl stejně tak doufat, že je vydají v Hyperborey.

22.10.2018

Ako lovecraftián som považoval za povinnosť prečítať si aj Klarkash-tona a srdce mi zajasalo, keď som videl v kníhkupectve český preklad tejto zbierky. Ale.

Niektoré poviedky boli fakt fajn, našli sa však aj kúsky, ktoré mi prišli zbytočne prekombinované, akoby sa snažili zhnusiť čitatela najviac ako sa len dalo. Iné zasa boli nemastné-neslané.

V knihe je do istej miery cítiť aj Lovecraftov vplyv, na niektorých miestach ho alebo jeho božstvá či Necronomicon dokonca autor priamo menuje.

Po druhom prečítaní hodnotenie možno zmením, teraz som bol na vážkach.

07.10.2018

Pokud byli Lovecraft, Derlaith, Howard a Kuttner velmistry žánru weird fantasy (sword and sorcery) pak je Smith pouze jedním z jejich žáků. Sice nadaný, přesto však zůstává pouze učedníkem oněch mentorů, nic více. Pokud Vás baví zmiňovaní autoři, pravděpodobně si u Vás najde místo i Clarkashton.