Vtáčkar
Marek Boško
Rozľahlý amazonský prales obývaný nebezpečnými indiánskymi kmeňmi ukrýva tajomstvo, ku ktorému smeruje niekoľko dobrodruhov. Najnebezpečnejší z nich, Vtáčkar, sa nezastaví pred ničím. Prezývku dostal podľa smrteľne jedovatého pavúka. Brazílsky magnát Carlos Vargas zostaví nesúrodý tím, s ktorým vyrazí do amazonskej džungle hľadať mýtické Stratené mesto. Okrem dvoch vedcov a počítačového experta je v tíme množstvo žoldnierov, ktorí majú zabezpečiť ochranu na indiánskych územiach. Každý očakáva od výpravy niečo iné, doktorka Lívia objav takmer vyhynutých druhov, profesor Rimmel nové archeologické náleziská a samotný Carlos Vargas dúfa, že nájde poklad. Vedci čoskoro vytušia, že cieľom výpravy je niečo iné, ako im tvrdil. Prvé stretnutie s Indiánmi a bezhlavá streľba potvrdia ich hmlisté predtuchy. Vo Vtáčkarovi si vychutnáme drsné prostredie amazonského pralesa, dobrodružnú zápletku s nečakaným koncom, nevyspytateľné správanie domorodcov a záhadu okolo postavy Luisita, ktorý sa vyfarbí v záverečných kapitolách.... celý text
Dobrodružné , Thrillery , Literatura slovenská
Vydáno: 2016 , Tatran (Bratislava)
více info...
Přidat komentář
Nie až také dobré ako som očakával. Napísané je to slušne - čitateľne. Len ten príbeh je taky zamiešaný, zvrat za zvratom, že už od polovice som nevedel kto s kým a proti komu, a hlavne prečo? Ešte že sa vyplnili indiánske proroctvá:)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Vtáčkar |
| 2017 | Muž z domu naproti, čo mi prešiel cez rozum |
| 2018 | Vitajte v KĽDR! Ako ukradnúť nosorožca a poraziť vietnamskú mafiu |
Kniha Vtáčkar je v
| Přečtených | 5x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 2x |
Ačkoli jde o dobrodružný román, má Vtáčkar pekelně dlouhý začátek. Celá jedna třetina je věnována nástinu zápletky, což je o to vtipnější, když se vzápětí ukáže, že to všechno byla plichta a půjde vlastně o něco jiného. Asi nějaká finta na druhou. Poslední třetina pak připomíná přebíjenou, kdy jeden zajme druhého, toho osvobodí třetí, třetího sesadí čtvrtý a čtvrtému dá na frak první a tak dále, dokud není konec. A i když oceňuji snahy o chlapácký humor, spíš než partičku americanos v brazilské džungli mi hrdinové připomínali slovenské studenty na tahu noční Prahou. Ostatně všude kde Marek Boško dokáže být věrný v popisech, žalostně selhává při práci s postavami. Motivace, charaktery, jednání - nic z toho na mě ani na sekundu nezafungovalo. A to nemluvím o koncepci zápletky jako takové. Přestože kulisy oplývají exotickými detaily a přírodními zajímavostmi, ty jsou jen okrasným doplňkem zmatenému ději, jehož logika se při zpětném pohledu rozpadá rychleji, než hrad z písku za přílivu.