Vstup zakázán
Egon Erwin Kisch
Zvídavému novináři světového jména se podařilo vniknout do míst, kam málokdy vstoupí noha nezasvěcence; vytěžil odtamtud reportáže o největších a nejhůře vybavených rtuťových dolech na světě, o masovém ohlupování věřících v Lourdech, o belgickém městečku s třemi tisíci bláznů, o historii a zákulisí Monte Carla a o mnoha jiných pozoruhodnostech. Ale stejně poutavé je jeho vyprávění o lyonském hedvábnickém průmyslu, o práci holandských brusičů diamantů, o těžkém údělu výrobců jabloneckých skleněných perel a o lehkých ziscích podnikatelů. Společným znakem Kischových reportáží je řazení fakt, třeba i všedních, do překvapujících souvislostí, v jejichž světle se ostře rýsují společenské podmínky.... celý text
Přidat komentář
na začátku knihy byla dlouhá socialistká předmluva plná propagandistických blábolů, ta mě ale hrozně otravovala (přitom on byl komunista, je to v knize cejtit, ale takovej ten dobrej). samotná kniha byla výborná, ty reportáže jsou skvělý, se silným důrazem na nespravedlnost dělníků z celý před- i meziválečný evropy, přitom psaný tak akorát s citem a navíc vůbec ne stroze, ale je to plný metafor a ozdobnejch prvků, takže je to i krásný stylisticky
Autorovy další knížky
| 1969 |  Pasák |
| 1962 |  Tržiště senzací |
| 1929 | Zuřivý reportér |
| 2008 | Pražský pitaval |
| 1968 | Pražská dobrodružství |
Kniha Vstup zakázán je v
| Přečtených | 5x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 1x |
Sbírka literárních reportáží z pera pražského rodáka, ve své době jednoho z nejznámějších a nejoceňovanějších světových novinářů. Sbírka se soustředí na reportáže z cest „zuřivého reportéra“ v třicátých letech 20. století.
EEK vycizeloval žánr literární reportáže téměř k dokonalosti. Přes svoji angažovanost (levicovost a členství v komunistické straně) jsou reportáže napsány profesionálně – autor se vždy držel kréda, že: „Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska“. Reportáže jsou napsány velmi bohatými jazykovými prostředky (hra s jazykem), stylisticky na vysoké úrovni, a mohou svým způsobem sloužit i jako doplňkové zdroje pro studium historie, díky autorově cílení na detail a snahu zprostředkovat popisovaný jev nebo událost detailně a ve své celistvosti i kontextu.
Egon Ewin Kisch je dnes podle mého neprávem polozapomenutá postava dějin žurnalistiky. Přitom je jeho dílo stále živé a díky velmi kvalitním zpracování stále schopno podávat zprávu o dané době a událostech, které autor pokrýval. Rozhodně je zajímavé číst jeho tvorbu i v dnešní době.