Všichni jsme utkáni z hvězd
Rowan Coleman
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/325279/bmid_vsichni-jsme-utkani-z-hvezd-at4-325279.jpg
4
188
62
Odejít z tohoto světa je snazší, když vás netrápí nedokonané a nevyřčené... Stella Careyová je provdaná za válečného veterána Vincenta, který po návratu z bojů tráví večery ve společnosti traumatických vzpomínek, úplně uzamčen před vnějším světem. Aby unikla před neútěšnou realitou domova, bere si Stella stále více nočních směn v hospicu. Rozmluvy s pacienty jí přinášejí zvláštní klid. Seznamuje se s jejich osudy; vnímá, jak odlišně lidé přijímají blízkost smrti. A především stále silněji chápe, jak je pro umírajícího člověka důležité urovnat a uzavřít vztahy s blízkými. A právě tehdy začne Stella psát dopisy, jejichž prostřednictvím se její pacienti loučí se svými milovanými. Některé jsou plné humoru či lásky, jiné obsahují souhrn praktických rad, z dalších čiší litost ... Všechny dopisy Stella odešle, až jejich faktický pisatel zemře. Tento slib dodržuje až do jedné noci; tehdy sepíše dopis, který je pro pacienta poslední šancí na odčinění dávné viny - pokud ovšem bude doručen včas...... celý text
Literatura světová Romány Příběhy
Vydáno: 2017 , DominoOriginální název:
We are All Made of Stars , 2016
více info...
Přidat komentář
Ačkoli mám ráda všechny knihy od Rowan, tuhle považuji za její nejpovedenější a obecně za jednu z mých nejoblíbenějších. Je plná krásných myšlenek zabývajících se vážnými tématy, a přesto tak zábavná, milá, nesmírně čtivá a zkrátka naprosto okouzlující. Učarovala mi svým názvem, obálkou, propracovanými postavami, rychle plynoucím dějem a konečně pozitivně vyznívajícím koncem, po němž mám chuť lehnout si pod hvězdnou oblohu a cítit se nesmrtelně, ačkoli by se mohlo zdát, že nám kniha připomene spíš naši smrtelnost.
„Vždycky, když budeš mít strach, vyjdi v noci ven a podívej se nahoru ke hvězdám, protože když uděláš tohle a budeš myslet na všechny hvězdy, které tam někde jsou, nic na Zemi už ti nebude připadat tak děsivé. Vůbec nic.“
Obdivuji autorku, s jakou bravurností dokáže vytvořit několik rozličných příběhů, které spolu zdánlivě vůbec nesouvisí, a přece se postupem času začnou vzájemně prolínat, až do sebe zapadnou jako dílky skládačky a oslní čtenáře v podobě dechberoucího konce.
Konce, který navzdory těžkému tématu umírání vnáší do čtenářovy mysli naději, protože každý z nás může mít svůj happy end, pokud o něj bude ze všech sil bojovat.
„Je snadné přiznat porážku a nechat odejít lidi, které milujeme, nebo se vzdát snů, které jsme měli, protože naplnit je se zdá složité. Bojovat za ně chce dost odvahy. Ale taky to je to jediné, na čem ve skutečnosti záleží.“
Kniha je proložena dopisy, které umírající pacienti adresují příbuzným, ale i osobám, které potkali třeba jen jednou jedinkrát, ale přesto jim nenávratně změnily život. Každý z nás by si přál mít možnost naposledy říct to, co se kdysi bál sdělit či udělat, dát svým milovaným poslední sbohem a zanechat jim zde po sobě alespoň nějakou hmatatelnou vzpomínku v podobě dopisu, jenž si budou moci číst pořád dokola. Těmito dopisy je kniha protkána jako noční obloha hvězdami a nejen kvůli tomu do ní skvěle zapadají a vůbec nepůsobí nepatřičně.
„Pokud se slova ocitnou na papíře, stávají se nesmrtelnými. Jako by byla krásnější, osobnější a zvláštnější. Jsou to slova, která tady navždy zůstanou, aby byla čtena znovu a znovu a znovu.“
DOPORUČUJI VŠEM, protože my všichni jsme utkáni z hvězd...
Dočetla jsem stěží asi do půlky, bohužel mě to moc nezaujalo. Příbeh se nudně vleče, navíc chaoticky přeskakuje z jednoho příběhu na druhý, do toho dopisy, které jsou psané takovým písmem(fontem), že přečtu jen každé třetí slovo. Navíc mi to celé přijde jako klišé.
Ježkovy zraky, to byla tak krásná knížka! Emotivní, něžná, trochu smutná, ale především plná naděje a vzbuzující jakýsi zvláštní klid. Jen těžko jsem se od ní odtrhávala a zároveň se bála číst dál, aby se ani jedné z těch úžasných postav náhodou nepřihodilo něco špatného. Ale vše nakonec dopadlo, jak mělo.
Trochu smutná ale i optimistická kniha, pěkně napsaná, při které i slza ukápne...půjčila jsem si ji kvůli obalu a názvu, které mě zaujaly...
Na knize mě prvotně zaujala krásná cena v Luxoru a nádherný přebal. O to milejší bylo zjištění, že příběh je krásný. Je to milé, pro mě oddechové čtení. Tři zajímavě a přirozeně se prolínající příběhy. Všechny tři 'vypravěči' mi byli velmi sympatičtí. Ano kniha by se možná dala skrátit na menší počet stran ale už by to nebylo ono. Dopisy které odděluji jednotlivé příběhy, jsou skvělým spestřením. Doporučuji, jako čtení na dovolenou.
Chvílema se vám bude svírat srdce, chvíli se budete smát, někdy se zamyslíte nebo pozastavíte, protože se v příběhu uvidíte. Každej jeden osud je zajímavej a chytlavej. Ať už je to Stella, Hope nebo Hugh, všichni vás budou zajímat. Jasně, konec je zas klasická Amerika, ale co už. Ono si to ti hrdinové i zaslouží :-)
Kniha milá, trochu zbytečně zdlouhavá. Konec přeslazený. Ale doporučuji.
Od autorky první kniha, co jsem četla a musím říct, že parádní. Vůbec jsem se nenudila a přímo hltala osudy všech hrdinů. Perfektně napsané a vykonstruované postavy. S autorkou rozhodně nekončím.
Už název knihy knihy napovídá, že se jedná o křehký příběh. Ač se většinou odehrává v hospici, je vlastně oslavou života. Ponouká nás k tomu, abychom se se svými nejbližšími dělili o své starosti, smutky i radosti, dokud je čas!!! Dokud nevyřčená slova nezpůsobí nedorozumění či dokonce nenapravitelný rozchod.
Trvalo mi dlouho, než jsem tuhle knížku přečetla. Ne snad proto, že bych se musela do čtení nutit, ale proto, že mi přijde, že téma, kterému se věnuje, nejde jen tak "přelouskat" v MHD (kde obvykle čtu) a emoce, které ve mě vyvolávala, jsem taky zrovna nepotřebovala a nechtěla ukazovat světu.
Začala jsem ji číst loni v květnu...pár týdnů potom, co mi v hospicu zemřel tchán a já se přestala tématu umírání blízkých a hospicu vyhýbat a bát. Při čtení jsem často měla dojem, že čtu o vlastních myšlenkách a pocitech, které jsem v hospicu mívala.
Lehka kniha o tezkem tematu. O smrti kazdy vi, ale nikdo o ni nechce mluvit. Tato kniha je dobre napsanou vyjimkou. Moznost napsat pred smrti dopis lidem, na kterym nam nejvice zalezi je krasna, skoda, ze ji mnoho lidi nestihne vyuzit. Mensi hodnoceni davam za neskutecne preslazeny konec.
Vynikající kniha, kterou by si podle mě měl přečíst každý. Ukazuje, že i když v momentu smrti (nebo těsně před ním) jsme každý sám, nemyslíme na sebe, ale na ostatní. Na ty, které milujeme i nenávidíme. Na ty, kterým jsme ublížili. Snažíme se vysvětlit a napravit, co se dá, protože každý z nás po cestě životem chybuje a často více či méně nechtěně křivdí nebo ubližuje těm, co s námi naši cestu sdílí, nebo ji třeba jen kříží. A protože do smrti chceme odejít s čistým štítem.
Je to příběh poskládaný ze střípků dalších příběhů, dopisů na rozloučenou od umírajících, ale také vyprávění pozůstalých. Dějová linka Hugha, Stelly a Hope dává čtenářům naději a snaží se ukázat, co je v životě opravdu důležité. Jak jedinečná a nezbytná je u lidí v životě láska ve všech jejích podobách. A také odpuštění.
Myslela jsem si o sobě, že mě čas a život obrousil a změnil v cynika, ale tohle vyprávění jako by vytáhlo mé nitro z ulity a já byla dojatá a smutná a šťastná a to všechno dohromady. U některých momentů jsem měla slzy v očích a neměla jsem daleko k pláči ( nedoporučuji četbu v hromadných dopravních prostředcích).
Takže za mně rozhodně doporučuji a všem.
Mělo to „moc těžkou zadnici“, chyběla tomu lehkost.
Přitom ne že by to bylo o ničem, ne že by v tom nebylo poselství nebo naléhavost! Samozřejmě, že člověk má žít svůj život naplno každý den, protože neví, kolik času mu ještě zbývá - a o to víc, když ví, že už mu moc času nezbývá. Samozřejmě, že člověk má říkat svým blízkým, jak moc mu na nich záleží (pokud to tak je), má se snažit vysvětlit nedorozumění, v kterých je zapleten, a má se stavět věcem čelem.
Ale obávám se, že se autorka příliš snažila to všechno čtenářům VYSVĚTLIT a že těch 496 stran textu posunulo tenhle příběh někam směrem k venezuelským telenovelám (poslední zhruba třetina se vlekla až nekonečně).
Bylo to předvídatelné, základních pár myšlenek se omílalo v různých obměnách pořád dokola (protože co kdyby to čtenář ani na počtvrté ještě nepochopil), všechny postavy byly nejdřív řádně zlé/nevědomé, aby pak mohly prohlédnout a začít dělat správné věci. Mno...
Suma sumárum: Nosné téma, pár neotřelých myšlenek a nápadů, příliš mnoho detailních osudů a příliš mnoho témat chtělo mnohem víc spisovatelského talentu.
Nicméně Rowan Coleman je asi hodná holka, která chce, aby svět byl lepší, s čímž nelze než souhlasit.
Úžasná knížka! Koupila jsem si jí na dovolenou z nouze, vůbec jsem netušila co je zač, vybrala jsme si jí kvůli přebalu. Získávala si mě stránku po stránce, víc a víc. Emotivní příběhy plné zápletek a nečekaných zvratů, které se vzájemně proplétají. Navíc ty dopisy! Musím se přiznat, a nestydím se za to, že jsem střed knížky pobrekávala a poslední třetinu kompletně prořvala :-D Nádherná, jedna z mých nejoblíbenějších :-)
Kniha moc krásná. Jen mě mrzí, že jsem neměla možnost přečíst knihu v jednom tahu. Čas nebyl a tak jsem knihu měla dosti nakouskovanou, ale i tak nádhera. Rowan má všechny knihy velmi krásné a tato není výjimkou.
Štítky knihy
dopisy smrt psychologické romány psychologické příběhy umírání hospic psychická traumata vina posttraumatická stresová porucha váleční veteráni
Autorovy další knížky
| 2015 |  Kniha vzpomínek |
| 2017 | Všichni jsme utkáni z hvězd |
| 2017 | Léto plné neskutečných věcí |
| 2015 | Není co ztratit |
| 2019 |  Zrcadlo, zrcadlo |
Kniha Všichni jsme utkáni z hvězd je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 252x |
| Čtenářské výzvě | 38x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 159x |
| Chystám se číst | 203x |
| Chci si koupit | 31x |
| dalších seznamech | 2x |
Zajímavá kniha k zamyšlení, která se lehce čte. A ačkoliv je smutná, tak je i plná naděje a porozumění. Libila se mi! Takové jiné to bylo.
Přesto musím napsat, že to byla moje třetí autorčina kniha, a daleko více mi sedla a k čtenářskému srdci byla blíž kniha Léto plné neskutečných věcí.