Všenáprava obrazem
Jiří Všetečka
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48876/bmid_vsenaprava-obrazem-uBo-48876.jpg
5
4
1
Doménou zkušeného fotografa, Pražského chodce Jiřího Všetečky, nejsou jen světově proslulé snímky našeho hlavního města, ale i dobový sociální dokument. Všenáprava obrazem - fotografie ze života lidí vznikaly jako inspirace k textům Jana Amose Komenského Obecná porada o nápravě věcí lidských. Nadčasový a dodnes platný text starý 400 let přiměl Jiřího Všetečku k realizaci originálních fotografií, které jsou k těmto textům jedinečně vázány. Právě spojením těchto dvou motivů je dosaženo zcela nových emotivních vjemů. Snaha Jiřího Všetečky o "všenápravu obrazem" vyzařuje ze světlem zachycené komunikace mezi lidmi před kamerou a za ní, z hlubokého pochopení fotografovaných tváří, výrazů, úsměvů i vrásek, typů lidí a vztahů mezi nimi. Fotografie ze série Všenáprava obrazem putovaly již v roce 1992 v šesti exemplářích po Evropě a postupně vzbudily zaslouženou pozornost ve SRN, Holandsku, Maďarsku, Švédsku, Švýcarsku, Rakousku, Francii a Itálii. I proto pevně věříme v úspěch vydávané publikace a v to, že dokáže moderní formou přiblížit Komenského dalším generacím čtenářů.... celý text
Literatura naučná , Obrazové publikace
Vydáno: 2009 , Nakladatelství Martin Dostopil
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1975 |  Pražský chodec |
| 1988 | Královská cesta |
| 1987 | Všenáprava obrazem |
| 1993 | Osudy židovské Prahy |
| 1983 | Praha město hudby |
Kniha Všenáprava obrazem je v
| Přečtených | 4x |
| Knihotéce | 12x |
| Chystám se číst | 2x |
Vážím si nápadu vybrat ukázky z „Obecné porady o nápravě věcí lidských“ už jen proto, že tohle dílo, samotným J. A. Komenským pokládané za jedno ze základních, bylo ostatními opomíjené už tehdy a je bohužel dodnes. A co se mi líbí obzvlášť, to je spojení s krásnými dobovými obrazy a neméně výbornými současnými (z doby 80. let 20. století) černobílými fotografiemi.
Myslím, že J. A. Komenský by byl rád. Nejprve se vytvoří příznivá nálada a postupně se přichází k dobrým radám zkušeného. A to ne ledajakého, ale velkého učitele národů. Zajímat se o myšlenky někoho, kdo vytvořil tak úctyhodné dílo a ovlivnil tolik následovníků, to lze jedině doporučit. Proto mívám tuhle knížku u nás v knihovně často ve výstavce – a mám vždycky radost, když si ji někdo vypůjčí.
„… Zneklidněná mysl není vhodná k udělování rad. Hněv překáží duchu… Hledající pravdu nechť věc správně vyloží. Nechť odhalí své pochybnosti vzhledem k té věci. Nechť zároveň vysvětlí i příčiny svých pochybností. Když se nepochopí povaha otázky, rada je pošetilá… Věz, že všichni ti, kteří se scházejí, mají stejné právo vyjádřit se k věcem, pro něž se scházejí… Všichni nechť jsou hotovi nejdříve slyšet názory a důvody i jiných. Budou-li tyto souhlasit, bude pevnější rozhodnutí, budou-li se vzájemně od sebe lišit, bude příležitost lépe uvažovat o všem, dokud se neobjeví něco, co bude nejlepší…“
str. 58-59
„… Ale nestačí mít jen vnější znalost věcí; lidé musí být přiváděni k jejich vnitřnímu pochopení… A poněvadž věcem nerozumějí, ale přesto chtějí budit zdání, že jim rozumějí, vznikají odtud výstřední nápady a mnohotvarý chaos domněnek a bludů…“
„… Kdyby někdo řekl: Tedy nechť řemeslníci dělají řemeslo a každý nechť dělá práci svého oboru; proč by k tomu bylo třeba, aby se každý učil všemu? – tomu odpovídám: Příroda, matka věcí, vytváří každému budoucímu člověku tytéž údy všechny, nohy, ruce, oči, jazyk, ačkoliv nebudou všichni běhouny, písaři, zkoumateli, řečníky atd., ale poněvadž toto všechno patří k lidským činnostem, vytváří člověka celistvého…“
str. 174
„… Špatný je lékař, který se vzdává naděje, aby nemusel léčit… Spěchejme nabízet rady míru, zapřísahám! Abychom se od šílenství vrátili k rozumu, nežli se udoláme vzájemnými ranami i my zbylí… Nikdy nic velkého a trvalého jsme neviděli vyrůstat jinak než zvolna… Tedy ani to nechť nezdržuje snahu o všeobecnou nápravu, nepřichází-li všechno hned dokonalé pod naší rukou, za našeho života a před našima očima. Neboť proč bychom neměli začínat, co mohou dokončit jiní? Ne vždy ten, kdo seje, také sklízí… Ani to nesmí býti překážkou, že k tak velkým věcem, ideově pojatým, je třeba nesmírné práce. Neboť nic znamenitého se nezjedná zbabělostí… Naše cesta, která vede k vrcholnému přání, jaké si jen možno představit, je na první kroky jistě strmá, hrbolatá, drsná kamením a pokrytá trním. Kdokoli tedy znáš nějakou pomoc, hýbej se: proč stojíš?... Teprv jestliže všechno zkusíme a nedosáhneme tak vysokých cílů, budeme omluveni; neboť lékař teprve tehdy, když vykonal všechno, aby uzdravil, dostál své úloze…“
str. 290