Všechny řitě světa i ta má
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155755/vsechny-rite-sveta-i-ta-ma-155755.jpg
4
1170
118
Nové vydání zřejmě nejúspěšnější knihy Bukowského znalému čtenáři připomene autorův styl; čtenář, který se setkává s dílem Bukowského poprvé, pohlédne prostřednictvím sedmadvaceti povídek na Spojené státy americké jiným pohledem, než jaký nabízí líbivé hollywoodské filmy, a ve vyprávění plném sexu, alkoholu a vulgarismů objeví citlivého a přemýšlivého autora.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
South of No North , 1973
více info...
Přidat komentář
Když jdu číst dílo, kde je autor sám Charles Bukowski, tak nečekám limonádu, ale průtrž, které se budu smát, moralizovat, kroutit hlavou a nadávat...Sáhla jsem po knize, kdy jsem po psychické stránce byla " v řiti" naprosto až po uši a díky tomuhle čtení jsem se ocitla ve světě, kterým potažmo pohrdám, bylo mi u čtení občas i "hnusno" , nadávala jsem, jak tohle může někdo napsat...ale krásně jsem si tím oddálila depku.
Chtěla bych autora potkat a říct mu u panáka whisky: "Na zapomnění a vyčištění hlavy je tohle ku..a dobrý čtení"
Po přečtení komentářů je jeden , který mi mluví z duše - komentář Česneksmedem - tam je všechno, co mi nešlo vypsat.....
Hodně syrový a drsný. A také vulgární.
Je tu zmínka o tom, že Hemingway boxoval.
Je to na stránce 63.
Baví mě ty zdejší reakce, typu ,,nejsem nějaký moralista, či přecitlivělá nebo puritánka, ale... " .
Přesně o to Bukowskému šlo, rýt do těch ulhaných svatoušků, znepokojovat je, ...no a i tahle skvělá sbírka ukazuje jak se mu to i po tolika letech stále daří.
počáteční zklamání z proklamované " nejúspěšnější " knihy CH. B. ( pár povídek mi opravdu vůbec nepřipadalo jako jeho styl psaní ) zcela elminovali poslední dvě povídky " Všechny řitě světa i ta má " a " Vyznání muže sdostatek šíleného, aby žil mezi bestiemi " , to je přesně Buki, jeho jedinečnost, jeho přesvědčivý až charismatický projev, který mě dokáže v jednu chvíli rozesmát a současně se zamyslet nad obsahem toho , z čeho Vám tečou slzy smíchy. Naproti tomu v některých povídkách na úkor stylu překvapí originalita až šílenost tématu.
Řekl jsem si, že jednou za desetiletí přečtu Všechny řitě světa. No, a teď už bylo pomalu na čase se do těch řití znova podívat. Hluboký nádech a jdem na to. Lehce jsem strčil do dveří a ty se otevřely dokořán. Jako bych snad byl očekáván. Vyvalil se na mě puch zkaženýho jídla, cigaretovýho kouře a nemytých těl. Rozhlížím se po místnosti. Vypadá to tu jako na smetišti. Na smetišti zkrachovalých lidských duší. V posteli vyspává kocovinu tlustá machna se zaječím pyskem místo spodního rtu. "Tys měl vždycky na hovno vkus, ty starý prase," povídám cápkovi ležícímu na zemi. Jeho holky byly většinou stejný jako jeho povídky. Divný a nacucaný chlastem.
"V pohodě, Hanku, nemusíš vstávat. Jen v klidu lež, obsloužím se sám," šeptám, když cápek zvedl hlavu ze zaschlé hromady zvratků. Nalil jsem si do sklenice whisky na dva prsty, zbytek dolil vodou. Uvelebil se na rozvrzaným gauči potřísněným pivem, krví a semenem. Někdo do něj bodal nožem a snažil se jej rozřezat. Lidi dělaj různý věci, když pijou.
Z psacího stroje jsem vytrhl popsanej list zažloutlýho papíru a začetl se do jednoho z mnoha vyšinutých příběhů protřelýho rváče a alkoholika. Po chvíli znechuceně vydechnu, otřesu se hnusem. Jo, tady to znám. Tady jsem doma. Dobrý ráno, pane Bukowski, ty starej kořalo a chlípníku.
Ne, tohle není čtení pro normální lidi. Bukowski si libuje v pokleslé morálce a ve svých povídkách provádí svou již dávno klasickou duševní kolonoskopii. Mnozí znechuceně odvrátí zrak, já se spokojeně pochechtávám a jsem rád, že se mám kam vracet. Asi to není nejlepší Bukowski, ale na toho nejhoršího jsem ještě nenarazil.
Moje první seznámení s autorem. A s klidnou duší můžu říct, že i poslední. Tohle opravdu ne. Nebavilo mě tam skoro vůbec nic, ten konec jsem opravdu dočetla jen s velkým sebezapřením. Snažila jsem se tam najít cokoliv, co by mě zaujalo. Ale ne. Nevadí mi vulgarismy, chápu, že žil alkoholem, sexem a vším možným, ale na to, jak byly povídky krátké, jsem s nimi bojovala opravdu dlouho.
Určitě má svou fanouškovskou základnu a pro spoustu lidí je to modla, ok, když to sedne, asi to přijde čtenáři super provokativní.
Mně to ale nesedlo vůbec.
Druhá kniha, kterou jsem od Bukowského četl po lepším Šunkovém nářezu v lednu 2018 - nedávno jsem si znovu přečetl pár povídek, abych si osvěžil paměť před hodnocením. Je to upřímné, nenáročné a absolutně to nestojí o vaše soudy a závěry. Funguje to jaksi pouze v momentě, žádný přesah nenabízí.
Krásná věta vystihující celou knihu: "Bylo mi přes dvacet a přestože jsem tvrdě chlastal a moc nejedl, pořád jsem byl ještě dost silný. ... Hlava se bouřila proti mému osudu a životu, a jediný způsob, jak to zklidnit, bylo chlastat, chlastat a chlastat." Přesně tak, nic víc, nic míň.
Bukowského poetika s sebou nese špínu, chlast, odpornost, ale pod tím vším se skrývá něco lidského a také i dokonce něžného. Povídky čtenářům nemusí nic říkat, ale nutí je se zamyslet, co jimi vlastně Charles myslel, tím on dokáže fascinovat.
Bukowski je svéráz. Jednotlivé povídky jsou jako na horské dráze. Jedna parádně ujetá, druhá jako od začínajícího spisovatele. I tak je to stále výborné čtení, pokud nechcete u četby nějak výrazně namáhat své mozkové závity.
Nejúspěšnější Bukowského kniha rozhodně není jeho nejlepší. My, kteří jeho tvorbu známe díky kvalitnějším výsledkům (Šunkový nářez, Těžký časy, Zápisky starého prasáka), jsme zvyklí na jeho slovník, témata i jejich občasné/časté opakování se včetně absence pointy. Ale i tak mají jejich čtenářům co říct a nabídnout, což u Řití docela chybí. Takže pokud je pro někoho tato kniha první, kterou od Buka přečetl, je možné, že se kvůli výše zmíněným bodům rovnou stane i poslední.
Jsem Hankům velký fanda, ale rozhodně pro mě není povinností dávat mu z principu pět hvězd jen proto, že psal o šukání, chlastání a určité formě nezávislosti a bohémství.
Pro me zatim nejslabsi Bukowski. Nektere povidky mi prisly uplne mimo. Hlavne jedna dost pres caru i kdyz klidne realna.
Asi sem ho trochu precenil. Nebo ho nedokazu docenit...
Bukowski, jak ho máme rádi. Někdy mne trochu děsí. Autentické někdy až za myslitelné hranice.
Fakt nejsem útlocitná. Nevadí mi sprosťárny všeho druhu, popis sociální spodiny, alkohol, drogy, loseři na entou. Ale mně to prostě strašně nebavilo. Povídky jsou krátké jak výpisky z bulvárního plátku, pointa je "ten a ten šo..tá tu a tu/ ten a ten moc chlastá/ ten chce tohle a nemá to a tamta chce zase jeho...". Ono to baví možná pár stránek, ale na těch 200 už to nudí. Kult Bukowski mě zkrátka minul...
Moje první, mimo jedné povídky v časopise, seznámení s tímto básníkem, a hned jsem si ho zamiloval. Asi pro svou ,,drsnost" nebude pro každého, levicová sluníčkářská ,,snow flakes" mládež Mistra nerozdýchá, ale to nic nemění na jeho jedinečnosti. Ostatně poezie nemusí být jen líbivá, ale proč by nemohla být i hrubá a sprostá, jako sám život.
Můj první Bukowski. A asi poslední. Nevím, jestli autor chtěl co nejvíc šokovat. O lidech, kteří se plácají životem ze dne na den a jejich největší potřebou je chlast, sex, cigára. Byl to jen popis, chyběla mi tam hlubší myšlenka, pocity.
Bohužel si stále pamatuji poslední řádky. Nebudu je tu opakovat, brání mi v tom vrozený útlocit. Asi tak stejně hodnotné a přínosné jako tvorba jistého P. Manzoniho, který také prodal produkt svého nitra.
Abych parafrázoval slova Papeže Johna Cleevese: Možná nerozumím umění, ale vím, co se mi hnusí.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Kniha Všechny řitě světa i ta má je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 1 995x |
| Čtenářské výzvě | 105x |
| Doporučených | 58x |
| Knihotéce | 402x |
| Chystám se číst | 204x |
| Chci si koupit | 47x |
| dalších seznamech | 2x |
Hodně syrové a drsné čtení, které místy sklouzává do absurdna a bizáru. Stylem psaní mi Bukowski připomíná Ladislava Klímu a jeho Utrpení knížete Sternenhocha, kdy se nebojí psát vulgárně, zveličovat a často příběh nechá vyplynout do prázdna. Celkově musí být čtenář na tento styl psaní nastavený, leč když tomu tak je, kniha ho nepochybně osloví, stejně tak jako mě.