Všechny cesty vedou domů

24.02.2021

Tato upřímná a za mě křehká zpověď, zahalená do cestovatelského hávu, mě mile potěšila pod vánočním stromečkem. Upřímnost, se kterou mladý autor nešetří, je až dojemná. Kniha má zajímavý děj, rychlý spád a čtenář se u ní zamyslí, zasměje i popláče.

Zpověď mládí ... mládí, které v sobě má ten správný kus drzosti, vzdoru, odvahy, strachu i hravosti. Ale především iluze, o které musí teprve postupně přijít.

“Život je příliš krátký na to, abychom ho strávili uklízením.”

Jeho dobrodružná cesta je plná nástrah, překvapení, zajímavých setkání a vtipných až groteskních situací. Bezstarostnost, která naráží na novou realitu, však postupně slábne a na scénu pomalu nastupuje procitnutí ...

“...můžeme chtít sebevíc a sebevíc se snažit, někdy však v životě nebudeme schopni lidem vysvětlit, že my jsme ti praví ... a jindy zase o nás rozhodnou na základě kusu papíru.”

Jistou “dětinskost” si však náš cestovatel ponechá a s její pomocí a humorem sobě vlastním se mu daří zvládat všechny nové nástrahy životní plavby.
Růžové brýle mu však už spadly a postupně vidí svět v barvách, které mu jsou ne vždy příjemné a zároveň mění jeho žebříček hodnot.

“Začal jsem zkrátka svou budoucnost vidět naprosto jinak. Jinak než ostatní a jinak než já sám, když jsem se tehdy na svou cestu vydával. A zatímco jsem šel změnit svět, svět změnil mě ...”

Návrat domů ...

“Všechno bylo zalité sluncem a já jsem byl rád, že jsem konečně doma.”
“Cítil jsem se konečně šťastný a začal si užívat těch chvilek, které dělají život životem.”
“Čím více jsem o lodi vyprávěl, tím smutněji mi bylo, a v hlavě jsem začínal srovnávat Českou republiku s celým světem.”

Po nějaké době se stáhne do ústraní a zůstává sám, s knihami a v zajetí svých myšlenek.

“Bylo mi z lidí nějak špatně.”
“Někdy se člověk směje, i když svýma očima zoufale křičí o pomoc.”
“I já jsem se cítil sám mezi všemi těmi, kteří mě milovali.”

“Byl jsem rozhodnutý.”

Nikdo v té chvíli netuší, jak moc je jeho život v nebezpečí.

“Ne všechno v našem životě se odvíjí tak, jak bychom chtěli. Možná nás život jen připravuje na ty lepší časy. Někdy totiž musíme šlápnout do bobku, abychom si poté vážili čistých bot,” ozvalo se opodál.

“Pokud je pravda, že úsměv je odrazem naší duše, musel jsem mluvit s andělem.”

Jeden lidský život je v tu chvíli zachráněn!


Držím mu palce, ať udrží ten správný kurz a budu se těšit na další pokračování, jehož (možná nevědomý) příslib nám na konci své knihy dal ...

“Proto jsem se rozhodl zakončit své psaní v momentě, kdy jeden život skončil a druhý započal.”