Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1286/bmid_vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-j-Koc-1286.jpg
4
2130
280
Školka je už více než patnáct let na světě. Stále vychází v dotiscích a mnoha překladech, a Fulghuma proto napadlo přečíst si to, co napsal před patnácti lety, novýma očima. Chtěl zjistit, jestli stále věří tomu, co napsal, jestli náhodou na něco nezměnil názor, a pokud ano, tak jak, v jakém smyslu a co s tím dělat. Obvykle se taková věc nedělá, autoři nemají takovou možnost. Školka je však o postoji k životu, jak se dívat na věci kolem sebe, a to se časem mění. Fulghum udělal na nové Školce nakonec víc práce, než čekal. Něco vynechal, protože to působilo zastarale, nebo prostě změnil názor na věc. Na oplátku přidal dvacet pět nových příběhů, co přinesl život, a co je dnes aktuální. Zdá se to jako hotová kniha?... celý text
Literatura světová , Fejetony, eseje
Vydáno: 2007 , Argo
Originální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten , 1988
více info...
Přidat komentář
Milé čtivé příběhy ze života autora. Ale bohužel jsem čekala více. Nevím čeho více, ale určitě jsem si z toho nesedla na zadek.
Osudové setkání s Robertem Fulghumem a vznik celoživotního přátelství. Radši nepíšu lásky, to by vypadalo divně. :-)
Eseje plné vtipu, nadhledu, rozumu a poučení.
Na Fulghumovi mám ráda tu přirozenost a lehkost, s jakou umí psát o naprosto běžných věcech a situacích, s kterými se v životě potkává každý z nás... Povídky jsou krátké, aby to kouzlo okamžiku nevyprchalo, přikořeněno špetkou filosofie ...
Aneb po Fulghumovsku: " Nevěř všemu, co si myslíš ..."
Měla jsem tu čest být coby náctiletá ve Viole přítomna, když tam pan Fulghum předčítal, nedlouho po revoluci. Teď jsem knížku potkala v knihovně, když jsem hledala knihy do výzvy. A musím říct, že neztratila nic ze svého humoru a že jsem ji přečetla za jeden večer. A dokonce jsem si u jedné z povídek vybavila i střípky historky, kterou dal autor k dobru.
Jedním slovem: FENOMENÁLNÍ!
Fulghum umí vyvolat v člověku emoce a jeho knihy jsou neskutečně milé, vtipné. Líbí se mi formát - krátké příběhy jsou velmi sympatické.
Obdivuhodné je, na jak malém prostoru dokáže rozehrát takový příběh, který čtenáře přivede k zamyšlení.
Trochu něco jiného, než jsem čekala, ale to není chyba knihy :) Dobrý formát - krátké příběhy s moudrou pointou, vyložené s nadhledem a vtipem. To je koncept už předem odsouzený k úspěchu.
Některá vyprávění pro mě ale byla jen příběhem pro příběh. Nebyl mi úplně jasný účel (kromě demonstrace spisovatelského umu a zkušeného žertování).
Většina z nich ale byla milým pohlazením a asi dvě nebo tři se mě přímo hlouběji dotkla.
Už je to řádka let, co jsem ji četla poprvé. Laskavá a milá knížka, plná inspirace, jak se dá dívat na svět. Kdybych ji nečetla, asi bych nebyla stejná jako jsem.
Tolik moudra v jedné knížce. Pan Fulghum má velkou pravdu, základní principy spokojeného dospěláckého života máme možnost vnímat a učit se už tak brzy po našem příchodu na tenhle svět - není to totiž vůbec nic složitého. Moc hezké filosofické fejetony, vlastně bych si chtěl každý večer před usnutím přečíst vždycky jeden - od teď až do chvíle, kdy se jednou budu zase chovat jako dítě. Ovšem to nedám, neboť život je naštěstí tak pestrý jako autorovy myšlenky v této sbírce, tudíž to nemůžu stíhat.
Laskavé pohlazení, veselé potěšení, nenásilné poučení, nostalgie s příměsí smutku..
A když při čtení necháte pracovat svoji fantazii, když otevřete svoji srdeční čakru, mohou vám tyto krátké úvahy amerického pastora mnohdy připomenout vlastní pocity, touhy.
Některé příběhy zapomenete okamžitě, některé si budete pamatovat týdny, měsíce, roky...
A příběh, který s vámi nejvíc rezonoval, si budete pamatovat celý život. Stačí jenom zavřít oči a pod víčky jej najít...
,, A kde mají stát mořské panny?"
,,Mořská panna se postaví sem, hned vedle Mořského krále!"
Nejlepší :) Tahle kniha je první, kterou jsem od Fulghuma četla a je zkrátka nejlepší :) To ona mě naladila na jeho styl humoru.
Krátké a vtipné příběhy, možno číst kdekoliv a kdykoliv, třeba jen na chviličku v autobuse nebo před spaním.
Kniha, která pohladí po duši, vykouzlí úsměv na tváři a přivede čtenáře k zamyšlení.
Četla jsem až nyní, a to Jubilejní vydání k 25. výročí knihy, které dle mého trochu nešťastně začíná úvahami až mravokárnými, nad a s viditelně upravenými některými texty. Ale naštěstí pak následovala změť zcela různorodá, od nostalgických příběhů z dětství a vlastního běhu života, odkoukaných příběhů veselých až melancholických, až po úvahy nad věcmi malými, velkými až nás přesahujícími, fyzickými, živými či abstraktními, nicméně nás se dotýkajícími (víceméně - něco málo bylo ryze americké).
Opravdu se mi líbilo jen několik originalit, jako Donnie = hluchý sběrač listí. Ostatní byly buď příliš obyčejné (neoriginální), mravokárné (viz výše - opravdu školkové až školácké), otevřené (bez nějaké jasné pointy), směsné (začalo se u něčeho zajímavého, skončilo se nepříjemně překvapivě jinde), nebo tajnosnubné (nepochopila jsem obsah a smysl). A pak byly příběhy návodné, užitečné, užitkové: Startovací kabely, výborné!
Těžko hodnotit jako celek - poctivě jsem všechny krátce po přečtení hodnotila hvězdičkami, celkový dojem asi průměrný. Opravdu krom těch dvou si asi nezapamatuji nic.
Vlastně ano, "školkové pravidlo": DÍVEJ SE.
(Zato protestuji: studené mléko a teplý koláček dobře neudělá, to musí být obráceně!).
Pozn.: tahle kniha se zde jeví velice populární, vpravdě lidová, byť americká, ale o věcech obyčejných psal krátké postřehy a úvahy (zásadně s pointou) nejlépe Karel Čapek - nezapomínejme naň!
Pohodové čtení k zasmání i zamyšlení. Kapitoly krátké, možné číst téměř všude ;)
Příjemná knížka. Fulghum je sympaťák a jeho povídaní o životě a jeho myšlenky mě bavily. Super čtení na léto, tyto oddechové a jednoduché texty mi v tomto šíleném vedru mnohokrát udělaly úsměv na tváři. Za mě fajn jednohubka.
Štítky knihy
eseje povídky humor americká literatura fejetony úvahy a zamyšlení
Část díla
Autorovy další knížky
| 2007 |  Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce |
| 1996 | Už hořela, když jsem si do ní lehal |
| 2004 | Třetí přání |
| 2011 | Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century |
| 1996 | Možná, možná ne |
Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce je v
| Právě čtených | 50x |
| Přečtených | 3 548x |
| Čtenářské výzvě | 292x |
| Doporučených | 253x |
| Knihotéce | 729x |
| Chystám se číst | 591x |
| Chci si koupit | 116x |
| dalších seznamech | 6x |
Některé příběhy mě zaujaly víc, některé míň. Ale to je normální. Myslím si, že je velmi důležité číst knihy jako je tahle. Rozšiřovat si pohled na věci čtením pohledů jiných lidí. Člověka to prostě mentálně obohatí. Doporučuji minimálně číst knihy tohoto typu.