Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275809/bmid_vse-co-jsme-si-nikdy-nerekli-SBc-275809.jpg
4
805
204
Lydia je mrtvá. To ale zatím nevědí... Šestnáctiletá Lydia (prostřední a nejoblíbenější ze tří dětí) se musí vyrovnávat s tlakem rodičů, kteří si chtějí splnit vlastní nenaplněné sny a touhy o společenské kariéře. Její otec pochází z uzavřené komunity první americké generace čínských přistěhovalců, matka je obyčejná americká žena, které se nepodařilo stát se lékařkou. Když je jednoho dne Lydia nalezena utonulá uprostřed jezera, nikdo nedokáže pochopit, jak a proč se to stalo. Začíná vyšetřování, ve kterém si paradoxně nejvíce zdravého rozumu zachovává nejmladší z dětí – dcera Hannah… Znepokojující a tragický příběh čínsko-americké rodiny žijící na předměstí Ohia získal prestižní ocenění Kniha roku obchodu Amazon za rok 2014.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2016 , Odeon
Originální název:
Everything I Never Told You , 2014
více info...
Přidat komentář
Jak (údajně) říká Radkin Honzák: "Rodiče to myslí dobře a dělají to blbě." Rodina, která má tajemství, a každý v ní má své vlastní tajemství. Nenaplněné ambice, křehká rovnováha rodiny, snaha vyniknout/zapadnout... Každé z postav mi bylo svým způsobem líto. Čtení plynulo bez škobrtání.
Neměla nic, co by jí dalo zapomenout na díru v maminčině tvaru, která zela v jejím světě."
Kombinace silného příběhu a krásného jazyka jde za úspěšnou americkou autorkou hongkongských rodičů, která v tomto románu maximálně využila prožívané kulturní, národnostní a sociální odlišnosti. Příběh nadto zasadila do doby minulého století, která uvedené odlišnosti vnímala téměř coby stigmata. James Lee tak nechce víc, než zapadnout a nebýt viděn ve své odlišnosti, na rozdíl od Marylin, která chce naopak z průměrné šedi stepfordských ženušek vybřednout a odlišit se. Míra úspěchu, resp. neúspěchu, stejně jako složitost vzájemné ne/komunikace se pak spolehlivě podepíše na výchově a životě dětí. Jakkoli komplikovaný, právě proto a kvůli její vlastní životní zkušenosti, je příběh se silnými osudy každého jednotlivého člena rodiny Leeů uvěřitelný. Ng pak v knize zúročí i další odlišnosti, které napětí celého příběhu ještě dále stupňuje... Lapidárně řečeno, strhující drama!
Strašně smutné čtení. Obzvlášť pokud z vlastní zkušenosti víte, jaké to je, nemluvit v rodině prostě o ničem. Nikdy.
Krásná kniha, všichni si uvědomují chyby, kterých se nevědomky dopustili a nic už nejde vzít zpět. Smutné a zároveň krásné, určitě si přečtu další knihy Celeste Ng.
Krásný a smutný čtení.
Kolikrát stačí jen málo a život se ubírá úplně jiným směrem.
Tohle že je prvotina? Neskutečné, tedy skutečně dobrý příběh. Čínský profesor a americká studentka, mohlo by se říci klišé, kdyby se nepsal rok 1958. Příběh o ženě, která nechce jít předepsanou cestičkou a o muži, který naopak chce splynout s davem. Protiklady se přitahují a tak skončí spolu. Rozhodně stojí za zamyšlení, jak by vypadal Marylinin život, kdyby neotěhotněla. Dotáhla by svůj sen do cíle? Pokusy měla dva a pokaždé to skončilo dítětem. Témata rasové odlišnosti, stejně jako feministické hnutí jsou stále aktuální. A stejně tak je smutné, že i dnes spousta rodičů nutí své děti, aby žily jejich sny. Kniha se četla dobře. Kdo zrovna vyprávěl, mluvil o svém úhlu pohledu, své minulosti, svých domněnkách, svých pocitech. Jediné, co mi vadilo, byl konec. Myslím si, že když má člověk zažitý určitý vzorec vnímání a chápání světa, tak takhle neotočí.
Skvělá kniha. Člověk se dovede naprosto vcítit do všech postav a toho, co prožívají, i když s nimi nesouhlasí. Mnohé je řečeno v tichu nebo vůbec, postavy si trpí osamoceně. Chci to číst znova a znova.
Já vůbec nevím proč, ale při čtení jsem měla pocit, jako bych se dívala opět na Skins.
Znovu mi bylo náct a znovu jsem s hlavními hrdiny prožívala jejich trápení a hořkost, co si s sebou nesou - veškeré strasti jejich života.
Všichni mají spoustu starostí, byť existenčně prostých, ale silných do takové míry, že není možné vést normální život.
A opět se mi naskytlo cítit tíhu života někoho jiného - takového, kde i přes veškeré materiální zázemí chybí porozumění, kde v důsledku neunesitelné tíže vlastního života není prostor pro porozumění života toho druhého.
Long story short - nemyslím si, že budu mít v blízké době emoční kapacitu na opětovnou četbu :)
Odeonky mám ráda, ale nečekala jsem, že mě zrovna tato kniha tolik zaujme, takže nakonec budu hodnotit pěti hvězdičkami. Kniha velice smutná, ale přitažlivá zřejmě proto, že se v ní každý alespoň malinko může najít. Jen málo lidí může říct, že nepromarnili jedinou příležitost, aby si se svými dětmi nebo rodiči řekli vše, co mělo být vyřčeno, co nemělo být pohřbeno pod nánosem každodennosti. Málo rodičů si asi může být jisto tím, že své děti nikdy v ničem nezesměšnili, neshodili a nezklamali jejich důvěru. I jedna nevinná poznámka, pohled nebo nedostatek pozornosti v rozhodující chvíli někdy roztočí kola událostí, které již nelze zvrátit. Ano, v Americe je možná vše dotaženo až do extrému. Ale popisované problémy trápí celou západní civilizaci a prohlubují se paradoxně i díky rozvoji moderních komunikačních technologií. S těmi se v románu nesetkáme je zasazen přibližně do 50. až 70. let 20. století, takže jedinou vymožeností je pevná telefonní linka, která, mimochodem, v příběhu také hraje zajímavou roli.
Specifikem příběhu je rasově smíšené manželství, takže velká část problémů celé rodiny plyne z nepřijetí většinovou společností v kombinaci s mizivou sebedůvěrou otce rodiny, který ji, byť zčásti nevědomě, předává dál. Nemyslím si ale, že se totéž nemůže dít i za jiných okolností. "Jiní" můžete být jakýmkoli jiným způsobem svými názory, životním stylem, vyznáním... Ocitnout se ve společnosti jako někdo, kdo vyčnívá, může být velkou příležitostí pro všechny anebo záhubou pro jednotlivce.
Zaujaly mě některé popisované historické skutečnosti, které se prolínají příběhem, například rozvoj kosmického výzkumu, ale i různá omezení různých skupin lidí ve "svobodné" zemi. O rasové segregaci jsem věděla, ale velmi mě překvapilo například omezení přístupu dívek ke vzdělání na prestižních univerzitách až někdy do 70. let 20. století nebo fakt, že žena-lékařka byla v 60. letech 20. století v USA alespoň v některých státech řídký jev. Přehled těchto skutečností shrnuje a stručně, ale trefně hodnotí doslov Pavly Horákové.
Vlastně mám neodbytný pocit, že nedokážu odlišit děj a postavy jednotlivých knih. I hlavní linie všech příběhů je víceméně stejná. A přesto jsem jednu každou knihu vdechla. A každý příběh ve mně zanechal poměrně neurčitý pocit, z části nelibosti, z části lítosti. Vždy stačilo tak málo...
Knihy, nad kterými prostě musíte přemýšlet.
Další z knih,po jejímž dočtení si znovu připomenu,že to je přesně to ono,proč čtu. Dokonalý jazyk,slovní obraty,přirovnání. Žádná složitá zápletka,jen život,vztahy,obyčejné situace,které ve finále dávají neobyčejný smysl.
Příběh hluboký jako jezero samo. Obraz americké rasistické šovinistické společnosti padesátých a sedmdesátých let, postavy, které mají strašně naloženo, a které v dobré víře podělají, co můžou.
Give me a break.
Po sto padesáté sedmé přes kopírák to samé v - pro nás možná trochu exotičtějších - kulisách. Příběh o tom, proč je tak strašně důležitá komunikace (vzlyk). Rodiče, kteří si nevědomky realizují své sny skrze děti a léčí si na nich mindráky, děti, které drží tak dlouho, dokud jednoho dne nepustí. A vlastně nic mezi tím - pusto, prázdno. Jednorozměrné postavy definované jen jednou jedinou motivací šustí zoufale papírem. Jistě, člověk se přece ze smrti dítěte v pohodě oklepe za dva měsíce a večer poté, co zjistíte, že váš pan manžel klátí svoji sekretářku, mu odpustíte a slastně a něžně se s ním pomilujete a všechnu bude přece dobré (pardon, musela jsem se odskočit vyzvracet.) Kdybyste o tom pochybovali, ujistí vás závěrečná scéna, kdy se všem vyplní všechno, no není to krása?
Chápu, že to funguje a chápu i, proč to funguje. Ale ne, díky.
Během čtení zjistíte, že název knihy je všeříkající. Autorka, která staví i na svých vlastních zkušenostech, podává syrový obraz rodiny, která nefunguje na všech možných úrovních. Potýkání s přílišným tlakem rodičů/partnerů, okolí, špatná komunikace a mnoho dalšího zapříčiní neskonalou tragédii, která se podepíše na osudech všech zúčastněných. Byť jsem skoro do poloviny měla problém se zorientovat v postavách a dějových linkách, nakonec jsem pochopila, proč vše tak propletené bylo důležité pro pochopení všech událostí a zajímavě pojatého tématu.
Přečteno na jeden zátah až do brzkých ranních hodin, ale od knihy jsem se nemohla odtrhnout, tak moc mě příběh Lydie a její rodiny pohltil. Tohle je jedna z nejlepších knih, jaké jsem četla. Po dočtení ve vás zůstane a rozhodně si ji budete pamatovat (já tedy určitě). Jak sám název napovídá, ústředním bodem všeho je a byla komunikace (v této rodině spíše její absence), což má v závěru nedozírné a velmi smutné následky (smrt Lydie - to není spoiler, dozvíme se to hned v úvodu anotace). Malé Hannah mi bylo tak líto, při čtení jsem jí vždycky chtěla pevně obejmout a uchlácholit. Na tomto příběhu můžeme vidět, kam až může vést nadměrná, nezdravá, opičí láska rodičů a projekce vlastních nenaplněných snů a ambicí do svých dětí. K tomu nulová komunikace nejen mezi rodiči a dětmi, ale i mezi manželi navzájem a máme zaděláno na veliký problém. Kniha se čte opravdu sama a vede k zamyšlení nad mnoha tématy (např. i život ve smíšeném manželství apod.). Rozhodně doporučuji.
Chcete-li uchopit neuchopitelné, pak Vám tato kniha rozšíří zřítelnice. Je hmatatelným pulsem na zápěstí, srdce vyskakuje z hrudi.
Drama, rutina a peripetie. Mám pocit, že v mnohém se může kterýkoliv jedinec spatřovat. Možná proto se mnou tato kniha zacloumala jako poryv větru na okraji rybníka/jezera.
Smutek čpí z jednotlivých slov, slzy kanou po tváři a vpíjí se do papíru. Slova se rozmazávají a přesto uvnitř srdce zanechávají stopu, vzpomínku.
Stručněji: Pokud se s některou z postav identifikujete, čeká Vás bolestivé čtení :). Za mne Američanka s čínskými kořeny zabrnkala na tu správnou strunu a nejspíš se mrknu i na ostatní její tvorbu :)
"... už to začínala vnímat: jak těžké bude zdědit sny rodičů. Jak dusivé být tolik milována."
U stolu sedí u večeře pět lidí, dva dospělí bombardují prostřední dceru otázkami na přátele a na školu, ta klesá níž a níž pod tíhou jejich požadavků. Další dvě děti jen dostanou najíst.
V té rodině je tolik lásky, ale tak strašně zbytečně vyplýtvané jen díky totální absenci komunikace na jiné téma než povinnosti a cíle, které mají dětem "dopřát" to, čeho rodiče sami dosáhnout nemohli. A rodiče ze svých křivd a nesplněných ambicí udělají středobod žití a podřídí mu denní běh rodiny.
Poučení: Mluvme spolu, hoďme křivdy za hlavu, žijme i dneškem, nejen pro zítřek. Užívejme společné dny, nejsou totiž nekonečné.
Tyhlety vztahový věci mě baví. .tady se ukazuje, jak každý z rodičů si projektuje do dětí své a jedině správné ambice, bez toho, zda se vůbec zajímá, co samotné chce. . .příběh, jak je zasazen do Ameriky 60. a 70. let, je o to zajímavějšší. . . název titulu vypovídá o všem,. . .je mi líto a smutno, jak to dopadlo. . a proč. ..na jedné straně je tam láska, na straně druhé neopětovaná, touha po pozornosti a pohlazení. . . Super je v knížce doslov, taková třešnička na dortu! Knížku moc doporučuji
Jak je důležitá komunikace! Mlčení, předstírání, projekce vlastních cílů do života dětí.
Kniha se četla svižně a nemohla jsem se od ní prakticky odtrhnout.Autorka píše velice dobře. Těším se na její další díla.
Štítky knihy
prvotina americká literatura rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Vše, co jsme si nikdy neřekli |
| 2017 | Ohníčky všude kolem |
| 2023 | Naše ztracená srdce |
Kniha Vše, co jsme si nikdy neřekli je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 982x |
| Čtenářské výzvě | 133x |
| Doporučených | 120x |
| Knihotéce | 322x |
| Chystám se číst | 820x |
| Chci si koupit | 190x |
| dalších seznamech | 5x |
Matka si přeje, aby dcera “vynikla , jako si to přála kdysi sama, a otec aby “zapadla , jak se to nikdy nepodařilo jemu.
Kdo jí podrží nad vodou?
Silný příběh.
Moje první kniha od této autorky a určitě si ráda přečtu další její knihy.