Vrcholový nádech - Můj život s velehorami
„Pokaždé, když jsem se vydal vstříc nové expedici, věděl jsem, že budu čelit těžkým výzvám, extrémním podmínkám a jiným nebezpečím. Při každém výstupu jsem musel překonat nejen fyzické překážky, ale také své vnitřní limity, svůj strach a nejistotu a chytat se i stébla, abych dokázal udělat další krok vzhůru.“ Jeden z nejznámějších českých horolezců, Marek Novotný, dává nahlédnout pod povrch opravdových dobrodružství.... celý text
Komentáře knihy Vrcholový nádech - Můj život s velehorami
Přidat komentář
“V horách ne vždy zvítězíme nad přírodou, ale vždy máme šanci najít něco, co nás uvnitř promění.”
Marek Novotný je jeden z nejznámějších českých horolezců. A právě v této knize nám popisuje výstupy na několik osmitisícovek, které absolvoval bez použití kyslíku a výškových nosičů. Někdy jde sám, jindy s dalšími horolezci. A vždycky ho po celou domu doprovází příroda. Žádný výstup se neobejde bez vyčerpání, pokory, ale i radosti, když se podaří dosáhnout cíle - to pak není potřeba slov.
Často byl na dně svých fyzických i psychických sil. Mnohokrát se musel spolehnout jen sám sebe, protože lezl sám a nikdo na pomoc nemohl přijít.
Před Markem a ostatními horolezci smekám. Obdivuji je za to, že se do něčeho takového vůbec pouští, ale i za to, že poslouchají svoje tělo a poznají, kdy je čas se vrátit zpátky do tábora.
Celá kniha je neskutečně čtivá, tak autentická a plná adrenalinu. Zažijeme s Markem nejeden nebezpečný okamžik. Nejsem horolezec, ale do hor chodím ráda. A proto jsem si knihu opravdu užila a četla jsem ji s nadšením. Vše doplňují fotografie, které jsou nedílnou součástí knihy a skvěle tak doplňují vyprávění.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
92 %
84 %
91 %
69 %
75 %
60 %
63 %
100 %
80 %
80 %
80 %
Marek Novotný také napsal(a)
| 2020 |  Trůny bohů |
| 2000 |  Pracujeme na střeše |
| 2003 | Ploché střechy |
| 2025 | Vrcholový nádech - Můj život s velehorami |
| 2014 | Hydroizolace plochých střech : poruchy střešních plášťů |
Láska k horám tady tryská z každého řádku. Odhodlání, zarputilost a respekt, s jakým Marek přistupuje při útocích na nejvyšší horské štíty je obdivuhodná. Hodně dobře to ilustruje už předmluva, kterou napsal jeho kamarád:
Když jsem se ho po pár minutách kulhání a klení zeptal, jak na tom je, odvětil: "Kolik ještě?"
"Asi sto kilometrů", říkám.
"To už dám," ujistil mě.
Závod jsme vyhráli a následné vyšetření ukázalo, že kotník je zlomený.
Přesto mě Vrcholový nádech hned na začátku skoro ztratil: Neskutečná krása, přistáváme na kukuřičném poli... byl to ten nejvíc nejkrásnější pohled na světě... rozhodl se, že odstartuje dron a natočí tu nádhernou scenérii... neuvěřitelné záběry vloženy do úžasného dokumentu... moje krásná žena... odpověděla úplně překrásně... a na druhou otázku odpověděla nejůžasnějším způsobem...
První část je tak pozitivní a hemží se co nejtuntíkovatějšími adjektivy, až jsem z toho byl až v depresi. Naštěstí to je jen první část a zbytek knížky už vypráví Marek normálně:)
Dost věcí se opakuje pořád dokola, stejně jako se opakuje rvaní se se skalami a nehostinným prostředím. Všechno to pak zdařile shrnuje úplně poslední část, odpovědi na otázky, které člověka napadají jako první: kolik váží krosna, co se jí, kolik to stojí, kam se chodí na WC, co dělat, když onemocníte...
A úplně nejlepší jsou přiložené fotografie. Klidně bych si koupil 300-stránkovou knihu takových fotek jen s komentáři. Dokonalé.