Vražedné léto
Sébastien Japrisot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269969/bmid_vrazedne-leto-XOZ-269969.png
4
83
33
Psychologická detektivka je příběhem traumatizované dívky, která pátrá po původcích 20 let starého zločinu a plánům na pomstu zasvětí celý svůj dospělý život. Soustava lží, manipulací a omylů ústí v tragédii, jejíchž důsledků nezůstává ušetřena ani sama hrdinka.
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1995 , MelantrichOriginální název:
L'Été meurtrier , 1977
více info...
Přidat komentář
Hodně zajímavá a dobrá kniha. Pro mě navíc hodně okořeněná tím, že jsem ji kdysi v dětství, snad v deseti jedenácti, našla někde v poloopuštěném baráku, kam jsme si chodili hrát s kamarády, já ji našla, zalezla si někam do kouta pryč od ostatních děcek, začetla jsem se a dodnes si pamatuju na ten úžas z celkem otevřeného popisu sexuálních scén :)) Vlastně to bylo moje první setkání s dospělou literaturou se vším všudy. Od té doby mi kniha utkvěla v paměti a měla jsem ji zapsanou jako trochu podivné dílo výhradně o sexuálních eskapádách, skoro znásilňovačích a šmírácích. Jaké bylo moje překvapení, když jsme si ji teď dovezli z pozůstalosti, já mrkla sem a koukám, že to je něco úplně jiného... Tak jsem neváhala.
Ze začátečního ospalého líčení tak-trochu-buranů na francouzském venkově, kteří jako by se jen poflakovali, buzerovali ostatní a řešili, kde si štrejchnout, se vyklube strhující rozplétání starých tajemství a hrůz, předsudků, studu a obav. Do dvou třetin knihy mi byli skoro všichni aktéři (včetně Florimonda a Eliany) dost protivní, ale v závěru (od Mickeyho závodů) se to zlomilo a strašně jsem jim přála, aby to dospělo jinam, než k tomu neodvratnému. A stejně mě ten (skoro)závěr šokoval.
Tahle knížka je jako pomalej valící se vlak. Nejprv je nudnej a neohrabanej... ale pak už z něj nejde vystoupit a vy jen čekáte na náraz. Čtyři hvězdičky za to, že to je přeci jen už malilinko zaprášené a trošku obtížněji se to čte... ale stojí to zato.
Vynikající knížka a velmi zajímavě napsaná. Spíš než detektivka je to psychologický román. Kniha je složena z několika částí, vyprávěných různými postavami celého příběhu. Je to jedna z těch knih, které si určitě někdy ráda přečtu znovu.
Dobře rozehrané psychologické drama - a pro zúčastněné tragický dopad .....
Dívka Eliana zde využívá svých fyzických předností - aby naplnila motiv pomsty ....
Autor zde zapojí do hry více postav - a my jenom sledujeme, jak příběh vede ke konci - který snad netušila ani sama Eliana .... a utíká do bezpečí ve svém myšlení ....
Není to jednoduché čtení - ale já autora čtu ráda ....
Japrisot nepíše klasické detektivky, jsou to spíš takové psychologické romány, ve kterých vystavuje své hrdiny traumatickým zážitkům, třeba i na hraně zločinu. Vražedné léto sálá horkým vzduchem a vyprahlými pláněmi. Smrdí nevyřčenými a potlačovanými emocemi, strachem a pocitem viny. Mám ráda příběhy, kde je děj nahlížen různými postavami, díky tomu je plastičtější a dramatičtější.
Znám i film a výjimečně nedokážu říct, která verze je lepší. Obojí stojí za pozornost.
Je to docela zamotaný, ale zajímavě pojatý a silný příběh z prostředí francouzského venkova o jedné velké pomstě. Hlavní hrdinka – Eliana – s nevyzpytatelným jednáním, je krásná, přitažlivá, záhadná, kontroverzní, v jedné chvíli se chová jako malé dítě, z toho se změní v opravdovou ženu vampa a motá hlavy všem okolo bez ohledu na to, zda je to muž či žena. Kniha sice začíná docela idylicky a nevinně, ale přitom je už od počátku cítit, že něco není v pořádku a velice brzy se začnou vynořovat na povrch temné motivy. Příběh je vyprávěn několika vypravěči, takže čtenář proniká střídavě do hlav jednotlivých postav a postupně začíná chápat jednotlivé souvislosti. Určitě to není detektivka v pravém slova smyslu, je to spíš taková detektivka „naruby“, protože v klasické detektivce známe čin a hledáme pachatele, ale v této knize známe pachatele, ale neznáme čin, co provede a hlavně, kdy to přijde. Pak to sice přijde, ale i tak je rozuzlení celého příběhu velice nečekané a překvapivé a hlavně bolestivé – výborně vymyšleno.
Co mi ale na knize opravdu neskutečně vadilo a hodně kazilo zážitek z knihy, vůbec nesouvisí s jejím obsahem ani kvalitou, ale bohužel s její tištěnou podobou. Kniha má docela malý formát a text je v ní neskutečně zhuštěný, moc malá písmena, téměř žádné odstavce, jen nekonečné jednolité bloky, dlouhé kapitoly… strašně mi to znepříjemňovalo čtení. Četla se mi opravdu velice těžce a těmi 300 stranami jsem se vysloveně prokousávala a četla je třikrát tak dlouho, než jiné knihy stejného objemu. Je to veliká škoda, protože pokud by měla lepší a čtivější vydání, asi by celkový dojem z ní byl výrazně jiný. Takhle mi spadla do průměru a více méně jsem si oddechla, že to mám za sebou. Ale to rozhodně není chyba autora – jeho práce je hodně dobrá.
Děkuji kapp 66,že mě svým reklamním komentářem zlákala na přečtení této antidetektivky. Jedná se o příběh o tom, jak tenká je slupka našich "civilizačních" ctností. Stačí jen trochu "horkých hlav", prostředí a žádostivosti a protrhne se, a ven se vyřine vše špatné, co chtějí lidé skrýt.
Že zlo plodí zlo a pomsta nemá smysl, lze ji také zpackat, a v důsledku pomáhá rozšiřovat další oběti.
Kniha nemá s detektivkou nic společného, je to spíš výborný psychologický román.
V rozporu s názvem; žádné vraždění se nekoná. Alespoň to tak dlouho vypadá. Nejdřív venkovská pohoda, potom houstnoucí rodinné drama plné napjatých vztahů a erotiky, nakonec krutý thriller. Detektivka naruby, jak kdesi o svých románech a filmech řekl sám autor (a jak napsala kap66: já chci detektivku, ale ať to není detektivka). Historka originální, svěží, občas i vtipná, poskládaná čtyřmi vypravěči. Styl je jedinečný, nedá se přirovnat k americké, britské ani skandinávské detektivkářské líhni.
Nejdřív jsem viděl film (scénář psal sám autor), skvělý zážitek. Sháněl jsem knihu, právě jsem ji dočetl, srovnatelný zážitek. Kniha a film se tentokrát výjimečně úžasně doplňují.
95 % (64 hodnocení, dosavadní průměr 88 %).
…
Pin-Pon se otočí k matce a řekne: „A co ty, chceš něco říct?“ Ta odpoví a dívá se mi přitom na ruku: „Co sebrala ve stodole?“ Pyšně řeknu: „Nic. Nic jsem nesebrala. To jsou moje kalhotky.“ Natáhnu dokonce ruku, aby je dobře viděla…
P.S.
Jak jsem v roce 2016 na čsfd hodnotil film:
Knihy Sébastiena Japrisota mají své osobité kouzlo, stejně jako Isabelle Adjani. Dokonalý obraz živého francouzského městečka, kamenných domů, velkých rodin, barevných sedmdesátých let. Veselá atmosféra ale pomalu houstne a středem všeho roste dokonalý herecký výkon tehdy 28leté Isabelle, která skvěle zvládla roli dvacetileté, krásné, nevyzpytatelné a záhadné Elle. Umělecky i technicky téměř dokonalé a nestárnoucí dílko: 90% (zatím 228 hodnotících s průměrem 80%, v roce 1984 4x César).
Procházím obdobím čtenářského vzdoru: já chci detektivku, ale ať to není detektivka! A vida, tahle francouzská chytrá horákyně jménem Japrisot mi to promptně splnil(a), stačilo to párkrát zmínit v komentářích :-). Čtenáři detektivek, vy, kterým kručí v břiše (v hlavě) hladem po něčem jiném, zkuste tuhle starší antidetektivku; byť francouzská, je trochu říznutá i taliánsky, a zamotá vám hlavu. Tím, v co vyústí, ale hlavně pohledem do mozku té, která vražedné léto připravuje. No, aspoň vím, kudy se mé hledání zvláštních detektivek může ubírat.
Přestože detektivní romány Sébastiena Japrisota těší čtenáře již padesát let, působí stále moderně a svěže. Všechny si drží osvědčený půdorys. V první třetině máte pocit, že čtete nějaký zábavný cestopis, popis projížďky vlakem či - jako v tomto případě - francouzskou obdobu Vančurova Rozmarného léta. Ve druhé třetině se vše změní, již jednoznačně čtete detektivku, ale nic v ní do sebe příliš nepasuje. Teprve závěrečná třetina korunuje dílo, vše do sebe nádherně zaklapne a čtenář má dalších pár dnů možnost přemýšlet o běsíkách či běsech v hlavách každého z nás.
Je to už víc než 15 let, kdy jsem jako puberťačka vřískala před knihovnou: „Vyber mi něco ke čtení!“. Moje maminka sáhla po Vražedném létě. A já se zamilovala. Ta kniha je báječná, od té doby jsem ji četla nespočetněkrát.
Na první pohled se příběh může zdát obyčejný, ale zdání klame. Obdivuji Japrisota, jak pomocí slov dokázal navodit takovou zvláštní atmosféru a vykreslit kompletní charakter postav… moje fantazie pracovala na maximum. Znovu během okamžiku před sebou vidím Elianu, v horkém dni tlačí rozbité kolo do dílny za Pin-Ponem…
Jak Eliana působí na muže, tak knížka působí na mě – jako magnet. Díky mami.
Skvělá knížka, originální podání celého příběhu pohledem několika zainteresovaných.
Řekl bych,že autor předvedl i lepší věci (třeba Past na Popelku), ale i teto příběh nepostrádá čtivost a patřičné napětí.
Moc zajímavě napsaná kniha, která se těžko vpasuje do nějaké škatulky, je rozdělená na několik částí : kat, oběť, svědek, obžaloba, rozsudek, poprava. Každou z těchto částí vypráví jiná postava a to v první osobě... celou dobu tušíme, že se schyluje k nějaké tragédii, ale autor kolem toho dlouho krouží, líčí to i ono, většina těch událostí nám nepřipadá důležitá, jsou to takové prkotiny, pitominky....tím graduje napětí .... Dějištěm dramatického příběhu je Francie - Provensálsko, malá vesnička v horách, osmdesátá léta a retrospektivně i šedesátá léta, postavy, které v příběhu figurují jsou tak trochu divné, ujeté, celé to na mě působilo takovým trošku groteskním až bizarním dojmem, italská rodinka přistěhovalců, krásná, ale psychicky narušená hlavní hrdinka - provokatérka Eliana, její rakouská matka se svým tajemstvím, zlý zmrzačený imobilní otčím.... Kniha se nečte lehce, má takovou zvláštní atmosféru a i použitý jazyk není úplně jasný a přímočarý, spousta věcí je jen v náznacích, při čtení je třeba se hodně soustředit, nicméně dává velký prostor čtenářově představivosti.... koukla jsem se i na ukázky z filmu a typově jsou herci moc dobře vybraní..... knihu bych zařadila mezi dobrou literaturu, ale pro náročnějšího čtenáře, je to vlastně takové psychologické drama ...
Výborná kniha mého oblíbeného autora. Četla jsem již několikrát, viděla jsem film, který pokládám za velmi zdařilý a teď si říkám, že se musím podívat na zoubek i jeho dalším knížkám.
Sébastiena Japrisota jsem objevila před nedávnem díky vzpomínce na kdysi zfilmovanou (a už nedohledatelnou) a posléze přečtenou Past na Popelku. I Vražedné léto jsem četla i viděla. A jak kniha, tak film, byly skvělé. Pomalé dávkování dramatu, které se tu odehrává, skvělá psychologická kresba charakterů, překvapivé rozuzlení...výborné dílo! Doporučuji k přečtení a stejně tak doporučuji stejnojmenný film s úžasnou a překrásnou Isabelle Adjani.
V podstatě nejde o detektivku, i když zápletka tam je opravdu krásně vymyšlená. Moc jsem od knihy nečekala, četla jsem kvůli výzvě. O to víc mě překvapilo, jak mě děj vtáhl, pěkné vykreslení postav a jejich popis. Hlavně popis psychicky narušené hrdinky, její pocity. Paráda a děkuji autorovi.
Kniha mě pohltila, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Stojí za přečtení. Nahlédnutí do duše dívce, která žije pro pomstu.
Tento román sice patří k těm, které závisejí na konečném rozuzlení, ale je důkazem toho, že pokud má autor po celou dobu co nabídnout, i přes ne příliš dramatický závěr zanechá ve čtenáři dobrý dojem. Ani zdaleka nepovažuji Vražedné léto za detektivku, za většinou záporných hodnocení vidím právě toto nedorozumění, i přes mnohé společné prvky je zde jeden zásadní rozdíl. A sice, zatímco detektivky si zakládají na překvapivém závěru, Vražedné léto je už od začátku tak dobré, že žádný takový konec nepotřebuje.
Příběh je vyprávěn z hlediska čtyř postav- hlavní hrdinky Eliany, její matky, muže přezdívaného Pin-Pon a jeho tety. Eliana nikdy nepoznala svého biologického otce, její matka byla před dvaceti lety v nepřítomnosti svého manžela znásilněna. Nyní, ve vlastní dospělosti, Eliana zcela náhodou narazí na nové informace o tom, co se stalo, a rozhodne se po letech pomstít svou matku. Eliana není zcela psychicky zdravá. Kvůli něčemu, co se přihodilo později během jejího dospívání, prožívá v dospělosti stavy kdy se vrací do doby před onou událostí, kdy byla ještě šťastným dítětem. Vědoma si své nynější fyzické krásy, navazuje Eliana vztahy s místními muži a snaží se získat informace které by vedly k dopadení násilníků, aniž by na sebe strhla pozornost. Zachází až tak daleko, že se přestěhuje do rodiny, která může mít s událostí něco společného. To, že žádný ze zbylých tří vypravěčů neví nic o jejích skutečných úmyslech, dělá příběh poutavým a já tuto vícepohledovost považuju za výborně zvládnutou.
Všechny postavy, které v románu vystupují, jsou perfektně charakterizované, máme k dispozici celou jejich minulost, veškeré jejich motivy jsou touto cestou uspokojivě objasněné. Právě hloubka, se kterou se autor věnuje psychice postav, dává knize nálepku psychologický román. Považuji jej také za lehce naturalistický.
Děj je poutavý a čte se jedním dechem, knížku jsem měla přečtenou během jednoho dne. Autorovu vypravěčskému stylu jsem sice nepropadla, ale v celém průběhu děje bez problémů udržel moji pozornost a není nic, co by mi na něm vadilo. Díky detailnímu rozboru pocitů postav není o nic těžší vžít se do postavy Eliany než do ostatních- ačkoli nám její počínání může připadat až bizarní, díky tomu, že známe její motivy, mu můžeme zcela porozumět.
Jediné, co bych knize vytkla, byl závěr- připadal mi lehce uspěchaný, i když chápu, že běžný čtenář v závěru přece jen očekává určitý spád. Stejně tak bych ocenila kdyby byl konec románu psán spíše z pohledu Eliany, protože to ona byla ve středu událostí a vidět tak situaci jejíma očima, zejména vzhledem k okolnostem, by mi připadalo přínosnější. Takto se o jejích pohnutkách dozvídáme skrze Pin-Pona. Přesto mě ale závěrečné rozuzlení nezklamalo, na konci nezůstaly žádné nezodpovězené otázky.
Rozhodně se k autorovi ještě vrátím, snad si jej někdy přečtu v originále.
Mimochodem, ještě poznámka na závěr- pobavilo mě tvrzení v doslovu, že Japrisotovy knihy neseženete v antikvariátu, což je jakási záruka kvality. Naopak, právě odtamtud svoje vydání mám- pravda, o 35 let později.
Štítky knihy
zfilmováno psychologie manipulace (psychologie) psychická traumata
Autorovy další knížky
| 1968 |  Past na Popelku |
| 2005 |  Příliš dlouhé zásnuby |
| 2000 | Dáma v autě s brýlemi a puškou |
| 1994 | Cestující v dešti |
| 1995 | Vražedné léto |
Kniha Vražedné léto je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 108x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 86x |
| Chystám se číst | 41x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 2x |
Knížka je psaná dost zvláštním způsobem a začátkem jsem se trošku prokousávala. Postupně ale příběh dostává spád a na závěr připraví autor, jak už je u jeho knížek zvykem, naprosto nečekané vyvrcholení.