Vražda v rodině

Kniha Vražda v rodině od Cary Hunter je napínavý psychologický thriller, který kombinuje vyšetřování s formátem true crime televizního pořadu. Co vás na knize praští do očí jako první, je její zpracování – autorka totiž pro své vyprávění využívá rozhovory, přepisy a různé mediální formáty včetně životopisů a obrázků hlavních postav.
Ale teď k samotnému příběhu. Hned na začátku knihy čtenáře zaplaví velké množství informací o postavách, které jsou sice nabízené přehledně, ale čtenář nebude schopen si je zapamatovat. Alespoň u mě to tak bylo. Což byl nejspíš i důvod, proč mi tolik trvalo se do příběhu opravdu začíst. První polovina knihy se mi zdála pomalejší a autorka věnovala dost prostoru detailním popisům, což samotný děj zpomalovalo. Ovšem, když už jsem se zorientovala v tom, kdo je kdo a kniha se přehoupla do druhé poloviny, děj nabral spád a já se už nemohla odtrhnout. Dokonce mi i přestaly vadit velmi dlouhé "kapitoly", které zde figurovaly jako jednotlivé epizody. A to i přesto, že je tempo knihy místy zbytečně zpomalené.
Co se týče hlavních postav, byly dobře zpracované a všechny ty zápletky kolem nich jsem si neskutečně užívala. Takže pokud máte rádi drama a vzájemné obviňování postav, když jsou jejich schovaní kostlivci vytaženi na světlo, tak tady si rozhodně přijdete na své.
Přiznávám, že ze závěru jsem byla mírně zklamaná. Kdo za vraždu může se mi podařilo uhodnout, ale jaksi mi to celé nesedělo a kdyby byl vrahem někdo jiný, asi bych to ocenila více.

Celkově je Vražda v rodině povedený příběh, který je vyprávěný zajímavou formou. Takže pokud máte chuť na nějaké netradiční čtení, rozhodně doporučuji sáhnout právě po této knize.

Recenze je psaná v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host.

U mě se jednalo o první seznámení s autorkou, do příběhu jsem se pustila jen na základě anotace.

Kniha má velmi neobvyklý styl, je rozdělena do jednotlivých částí, které odpovídají vždy jednomu dílu ze seriálu. Celá kniha je postavena právě na tomto seriálu, který se snaží odhalit vraždu Luka Rydera. V příběhu naleznete přesné popisy postav, míst a scén, přesně jak by mohl vypadat scénář k seriálu. Po každé části následuje ještě i reakce diváků a případně korespondence mezi jednotlivými aktéry.

Příběh mě chytil hned od samotného začátku a byla jsem velmi zvědavá, jak se celá záhada rozluští. Díky tomu, jak byla kniha stavěna, tak se četla velmi rychle a dobře. Musím říct, že forma knihy pro mě byla opravdu osvěžující – četlo se to jinak než klasické thrillery, ale právě proto mě to tolik bavilo. Občas jsem měla pocit, že skutečně sleduju seriál a čekám, co přijde v dalším díle.

Co se týče samotné záhady – byla jsem napnutá až do konce a měla spoustu teorií, kdo by mohl být vrah.Autorka si s námi opravdu pohrála a já jsem několikrát změnila názor. V průběhu celého čtení se tam objevilo plno skvělých momentů, které velmi překvapily nebo dokonce zaskočily.

Pokud hledáte něco napínavého, ale zároveň ne úplně klasického, Vražda v rodině je super volbou.

Knihu jsem dostala v rámci spolupráce s @hostbrno a děkuji za poskytnutí knihy.

4/5

Můj názor:
Jde o velice napínavý thriller, psaný neobvyklou formou.

Kniha je psaná jako natáčení dokumentárního pořadu Nechvalně proslulí. Je tam rozpis natáčení, životopisy účinkujících, popis co se zrovna děje na televizních obrazovkách, obrázky, mapy, časová osa, vše co pomůže při pátrání po vrahovi …

Ze začátku jsem z toho byla trošku rozpačitá, ale musím říct, že mě to vtáhlo. Díky ilustracím jsem si dokázala představit místo a způsob vraždy, líbily se mi ilustrace novinových výstřižků, hlasové zprávy, SMS komunikace. To vše tomu dodalo tu správnou atmosféru.

Příběh je o tom, že před dvaceti roky zabili muže a do dnešního dne nenašli vraha, což trápilo hlavně nevlastního syna zesnulého. Ten jako scénárista se rozhodl natočit sérii pořadu Nechvalně proslulí, kde přímo před kamerami skupina šesti vybraných odborníků pátrá po vrahovi.

Příběh je napínavý, odkrývá tajemství, která neměla vyplout na povrch a pro mě byl konec hodně překvapivý. Samozřejmě, že jsem na vraha zase nepřišla :)

Knihu jsem získala ve spolupráci s nakladatelstvím Host Brno. Za což moc děkuji.

Recenze:
Když jsem sáhla po knize Cary Hunterové, netušila jsem, že mě čeká něco trochu jiného než klasická detektivka – ale že až takhle jiného? Vražda v rodině mě překvapila hned několika způsoby.

Děj je totiž zasazený do televizního studia, kde se zločin neřeší v tichu kanceláří nebo mezi čtyřmi zdmi výslechovky, ale přímo před kamerami. Forma je nápaditá – výpovědi, přepisy rozhovorů, záznamy z natáčení. Díky tomu to má spád a člověk knihu skoro hltá. Na začátku chvíli trvá, než si zvyknu, kdo je kdo (postav je dost), ale pak to jede a nešlo přestat. Příběh sice občas malinko zadrhne, ale napětí si drží do poslední stránky.

Cara Hunterová není v žánru žádný nováček – má za sebou úspěšnou sérii s inspektorem Adamem Fawleym, kterou určitě znáš, pokud tě baví psychologické detektivky. I tady dokazuje, že umí vystavět dobré postavy a roztočit příběh tak, že chceš vědět, jak to všechno do sebe zapadne.

Netradiční nápad, fajn tempo, atmosféra jako z britského krimi a zajímavý způsob vyprávění. Doporučuju milovníkům originálních detektivek, kteří se nebojí, když je to trochu jiné.

U Cary som zvyknutá na jej štýl písania - články, rozhovory, hľadanie, riešenie ale teda túto knihu vyšperkovala k dokonalosti.

Celá kniha je vedená ako "serial" kedy sa rieši 20 rokov stará vražda, 6 odborníkov, ktorý nemajú nič spoločné alebo ano?

Keď mal Guyi 10 rokov bol zavraždený jeho otčím a bola to obrovská záhada pretože vrah bol neznámi, no keď vyrastol chcel prísť na to čo sa vredy stalo.

Novinové články, internetové diskusie, a diskusie pred kamerou nam pomaličky odhaľujú a odkrývajú jedno tajomstvo za druhým až sa človek čuduje čo vtedy polícia robila?!

Skvelá kniha ako všetky od autorky a ja som si knihu užila

Caru miluju. Ze začátku jsem byla skeptická a zmatená, ale asi za 10 stran jsem si na ten styl zvykla a začalo mě to šíleně bavit. Kniha má sice 500 stran, ale je to tím stylem textu, kdyby byla napsaná klasicky,má tak 250. Takže se to čte pěkně, rychle to díky rozhovorům odsýpá

Rozuzlení nebylo sice tak zajímavé ale jako celek povedene

Caro,Caro... hodně jste odbočila a pevně doufám, že se vrátíte zpět na zajetou čáru. No, bylo to dost hrozné! Přečteno rychločtením, ze zvědavosti, kdo byl vrah. Taky pitomost! Celé překombinované a nesympatické. Ztráta času!

Cara Hunter se svou sérií Adam Fawley patří k mým oblíbeným autorkám. Píše moderně a nápaditě a podsouvání fiktivních "dokumentárních" zkratek do narativu jí zatím vycházelo. Vraždu v rodině se proto rozhodla postavit na smyšlených dokumentech celou a vykašlala se na Fawleyho. Velká chyba.
Kniha se stala hitem na TikToku, což je velmi příznačné. Při čtení jsem si připadal jako asijský teenager, co má v jedné ruce ovladač od Xboxu, ve druhé od televize, v jednom uchu sluchátko od mobilu, ve druhém podcast, na očích virtuální brýle a sedí před zapnutou televizí, spíše dvěma. Množství vjemů, které čtenáře autorka nutí zpracovat je obrovské a matoucí. Alespoň pro mě. V důsledku, spolu s hojností obrázků, čísel, mapek a údajů je to skoro nečitatelné.
Vražda v rodině je koncipovaná jako scénář pro televizní true crime dokument. Kdyby tak byla i prezentovaná (tedy v televizi), tak by to bylo fajn a fungovalo by to. Takhle je to nesmysl. To je jako byste místo sledování oblíbeného seriálu dostali do ruky jenom scénář k němu se všemi replikami a navíc i poznámkami, co kdy řekne režisér, kdo ze štábu komu co sdělil, než padla klapka, co bylo v mailu od produkce ze včerejška, jaký byl učet za kostýmy, a kam šli herci po záběru. A ne, Cara Hunter není nová Agatha Christie, tak jak si s předstíraným nadšením přihřívají na zadní straně obálky polívčičku sestry spisovatelky (bůh ví proč se stalo trendy že spisovatele doporučují jiní spisovatelé; nejspíš aby jim to oplatil a kruh se uzavřel). Závěrečná odhalení jsou dost přitažená za vlasy a ani moc nedávají smysl.
Takže, milá Caro, vrať se k Fawleymu, prosím...

To bylo dost dobré. Velmi čtivé. Jsem spokojená.

(SPOILER) Těžko hodnotit, autorku mám ráda a těšila jsem se na moderní krimi v jejím podání. Nicméně tohle bylo zcela jiné formátem - knižně zpracovaný TV pořad o true crime s několika odborníky na palubě, iniciovaný jedním z pozůstalých, nejmladším členem poškozené rodiny.
V tomto případě musím oddělit formát od obsahu: krimi proložené různými útržky informací v podobě novinových článků, zpráv na sociálních sítích, hlasových zpráv, SMS... jsou docela osvěžující, jenže tady k tomu přibyl ještě kompletní přepis osmi epizod TV pořadu, včetně popisu rámce, komentování v novinách i na sítích, bez jakéhokoli jiného románového textu. To mne zaskočilo a zklamalo, ale pak docela i potěšilo, protože čtení odsýpalo, neb šlo hodně textu (hloupě většinově miniaturním fontem) vlastně odfiltrovat. Je z toho jasně vidět, že obrázek vydá za tisíc slov: co autorka ohledně pořadu musí popsat na několika stranách, "vidí" divák mžikem oka a přitom současně si to lépe vštípí i vnímá celý kontext (např. ve jménech se záhy čtenář začne ztrácet, ve spojení s tváří na obrazovce a mluvenou řečí v rámci diskuse by se mu to nestalo, tady jsem i ztrácela pojem o tom, kdo je jak starý a kdo je černoch či jiného než britského původu, ne že by na tom zas až tak v tomto případě záleželo).
Co se obsahu týká, autorka to hodně přepískla s ohledem na zavádějící stopy jako zainteresovanost účastníků, což se odhaluje pěkně zvolna postupem času, ale zejména s ohledem na množství identit oběti, s čímž nás seznámila s mnoha původními pravými totožnostmi na nespočtu světových míst, protáhla nás Austrálií, USA, Kanadou, i v Bejrútu jsme se octli a o Bali byli informováni... Knihu jsem přelouskala rychle, přesto jsem se několikrát zarazila, kdo je kdo a proč se dozvídáme o nové rodině, škole, aktivitách... A přitom to bylo jen na odvedení pozornosti, výsledné rozuzlení bylo totiž nakonec víc než banální... a s ničím z nadhozených indicií to vůbec nesouviselo.

tohle je hodně jiné, ne každému sedne tenhle formát. přepisy rozhovorů nedokáží vytvořit žádné pouto s postavami, tak jen sledujete, kam se to vyvine. mě to bavilo, ale jen jako experiment.

Tak po dlouhé době nehodnotím hvězdičkami a odkládám. Tento styl psaní knihy mě nebaví,pro mě ztráta času. Nejsem cílová skupina.

Kniha je celá jako scénář a scénář je to perfektní, úplně dokonale jsem si vše dokázala představit. Možná je 500 stran zbytečně moc, místy se to vleklo, nakonec vše vyřešilo.

Na této knize si více pochutnají ti, kterým jde o neotřelou formu. Ovšem čtenář, který, jako já, jde po příběhu, se trápí vším tím balastem. Příběh je sice zajímavý a plný zvratů a zajímavých momentů, ale proč se to vše tak moc zaplétá třeba různými emaily většinou blbů nebo kamerovými záběry a scénářem natáčení? Stránek je pak požehnaně a moc dobře chápu, komu a proč se to líbí.

(SPOILER) Od autorky jsem přečetla všechny její knihy, ale tahle byla jiná zpracováním, které je neotřelé a pro mne zcela nové. Neříkám, že by kniha nebyla napínavá, ale pro mne to bylo až moc překombinované. 2x výměna identit u Luca a co Guy? Záhadná ztráta paměti? Nevěřím, že by se mu časem neobjevovaly alespoň noční můry ohledně vraždy.

Tak tohle je hodně jiná kniha. Styl psaní je totiž jako divadelní hra/ filmový scénář. Zkrátka vždy máte jméno, pod tím co říká. Také je zde internetová diskuze, články, přepis hlasových zpráv, mapy, nákresy, no prostě neskutečně originální.

Kapitoly tu nejsou, je zde dělení na epizody. V těch postupně odborníci, a nejen ti, spekulují, kdo za tím je. Vyšetřovat 20 let starou vraždu není žádná sranda.

Situace graduje, ve výsledku pak každý vidí podezřelého v každém, divák/čtenář neví, kde je pravda a zde to začíná být maličko zdlouhavé.

Na DK je uvedeno 440 stran, ale poděkování je na straně 503, takže jde už opravdu o pořádný kousek, obzvláště v tomto žánru. O 100 stran méně by to sneslo, ty situace by byly lépe uvěřitelné a více napínavé.

Konec, když už myslíte, že je vše vyřešené, vám do toho hodí vidle. Takže autorka opravdu drží napětí až do poslední stránky. Úplně úplný konec je lehce useknutý, ale došlo mi to. Nicméně vzhledem k rozsahu pár stran navíc mít mohl.

Závěrem - kniha je jiná, originální, poutavá a velmi svižná stylem psaní. Vraha jsem neodhadla, což já vždy považuju za plus. Můžu s klidem doporučit.

Forma, kterou autorka zvolila, je pro mě natolik rušivá, že knihu nejspíš odložím. Ještě uvidím, ale zatím mě to jen zklamalo.

Svěží, zajímavý formát.

Hodně jiné než předcházející knihy od paní Hunter. Cítila jsem hlavně snahu o dokonalou formu detektivky se známým omezeným okruhem možných pachatelů. A je fakt, že z tohoto formátu umí C.H. vyždímat maximum. Čeho je ovšem moc, toho je příliš, což dokonale platí o zvratech v ději. Když připočtu všechny zřejmě úmyslně nesympatické postavy, dávám tentokrát jen čtyři hvězdy.

Neotřelým způsobem, který připomíná filmový scénář, se skupina odborníků snaží objasnit dvacet let starou vraždu nevlastního otce režiséra pořadu Nechvalně proslulí. Postupně se nachází řada stop, které policie přehlédla a je zajímavé sledovat, jak se příběh a charaktery jednotlivých účastníků vyvíjejí a jednotlivé dílky mozaiky zapadají do sebe a vedou k odhalení vraha, kterého je možné v určité fázi odhadnout. I přes zvláštní způsob zpracování je kniha čtivá, zajímavá a závěr mě dost překvapil. Chtělo by to pokračování.