Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428791/bmid_vrany-wap-428791.jpeg
4
3646
1127
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Wow! Věřím, že takoví rodiče existují a je mi líto dětí, které je mají doma. Fyzické týrání otce a psychické matky. Hrozné! Jsem ráda, že autorka příběh neukončila a nechala to na nás čtenářích.
Kniha mi přišla velmi depresivní a hodně tnula do "živého". Musím si nechat odstup a asi přečíst ještě jednou, abych byla při hodnocení objektivní. Nicméně jasná ukázka toho, jak to v rodině vypadat nemá.
(SPOILER) Za mě neskutečně depresivní kniha. Chce se vám řvát,proč mají rodiče s Bárou problém a její sestra Katka vám leze na nervy tím,jak je pro ně naopak dokonalá. Zmítaly se mnou pocity nespravedlnosti a chvilku jsem upírala naději k otci,ale pak jsem se začala bát,jestli Báru pohlavně nezneužívá. Tato linie naštěstí byla jen naznačená a dále nebyla rozvedená,nicméně konec promluvil za vše. Přečteno za jedno dopoledne a dost negativně rezonuje.
(SPOILER)
1 kniha = 1 odpoledne čtení, dosah a emoce tady ale budou déle. Střihem skočíme do života rodiny - matka, otec a 2 dcery. Příběh se skládá z pohledu Báry, hlavní hrdinky a její matky. Sestra s otcem jsou jen "účastníci příběhu" a spouštěči.
Vlastně jen pár dní žijete v domácnosti s rodinou, s Bárou chodíte do školy, do ZUŠky, žijete spolu s nimi. V anotaci se dočtete že má živelnou až nezvladatelnou povahu. To mi přišlo zavádějící, normální 12-13 letá holka, která je v pubertě. Nic zvláštního a hlavně nic aby se muselo dít to co se vlastně děje. Čekala jsem, že na konci vyjde něco na povrch, ale tak jak střihem do rodiny vklouznete, tak i střihem skončíte.
Za mě výborné téma, skvěle rozjeté, potenciál tématu i celé knihy by zasloužil něco víc. Něco dál. Třeba ale také ne, třeba by kniha ztratila na kouzle. Hlavní poselství - že za zavřenými dveřmi rodiny se dějí různého hrozné věci, a někdy se k nim nikdo nedostane a nepomůže, tu ale zůstane.
Jedním dechem, za jedno odpoledne. Dvořáková opět stvořila dokonalé rodinné drama. Rezonovat ve mně bude ještě dlouho.
No nevím... Novela, kterou přečtete za dvě hodiny. Ale od začátku do konce vás bude neskutečně vytáčet. Matka, otec, poradkyně... a to pomyšlení, že to ani omylem není fikce, ale že takových lobotomů jsou tisíce. Vlastně nejsem moc rád, že jsem to četl. Dalo mi to jen zlobu. Napsané to není špatně.
Kniha, do které se rychle začtete. Na jednu stranu chcete knihu přečíst na jeden zátah, na druhou stranu máte nutkání knihu na chvíli odložit a vstřebat to. Barči je vám líto a moc ji fandíte, s matkou chcete zatřást. “Katuška je vám protivná, otci nerozumíte.
Co do počtu stran nenáročná kniha, nicméně náročná obsahově.
Hodně smutná kniha. A ještě smutnější je, že ono nepochopení mezi rodiči a jejich dětmi určitě není případ jeden z tisíce a troufám si říct, že ani jeden ze sta. Proto si myslím, že příběh by si měl přečíst každý.
Velkou neplechu v sebevědomí a sebehodnoty, hlavně u dívek, nadělá srovnávání. Podívej na tamtu, ta je taková a dělá to takhle, proč ty jsi taková a proč nemůžeš být jako ona.
Báry jsem litovala a její máma byla příšerná.
Styl psaní Petry Dvořákové se mi líbí a už pokukuji po jejich dalších knížkách.
Velice čtivě napsaný příběh. Smutný a dost silný. Jak už tady zaznělo v komentářich je třeba nechat si to v hlavě trochu rozležet. Je mi úzko jen z představy, že něco takového opravdu nějaké dítě právě prožívá.
Co dodat k této knize? Smutný příběh dospívající dívky a její problémy s rodiči. Ovšem takovou psychologickou novelu jsem až nečekala. Kruté a děsivé, musela ji dosti dlouho vstřebávat, abych pochopila konání rodičů. A stejně jsem to nezvládla. Nepochopitelné.
Mám 2 dcery a tohle pro mě tedy vůbec nebylo lehké čtení, ač jsem po knížce původně sáhla jako po něčem kratším na oddech mezi jinou literaturou. Přečteno za jedno odpoledne, ale vstřebávat to budu dlouho. Nechci spoilerovat, doporučuji přečíst.
Tohle bylo hodně uf a hodně au :D jinak to asi nedokážu popsat.. kniha přečtená za jedno odpoledne a do teď o ní přemýšlím
Tuhle knihu budu v hlavě asi ještě dlouho zpracovávat. Hlavně ten konec...
Knižní matku mám sto chutí proplesknout.
(SPOILER)
Příběh dvanáctileté Báry mě opravdu dostal. Styl autorky je úsporný a strohý, ale těmto komorním příběhům prostě neuvěřitelně sedí.
Dospívající divka, která touží být pouze sama sebou, k čemuž ji dopomahá umění a nový pan učitel. Matka, vyhořelá, neustále srovnávající své dvě dcery, neschopná byť jen připustit, že chyba by mohla být i na její straně. Už oslovení obou děvčat (Katuška a Baruna) mluví za vše. Otec, nepřítomný a pokud přece, bez vlastního názoru, tak nějak pořád mimo...a ta samotná linka s Bárou...no radši nemyslet.. Sestra využívající své privilegovanosti...
Mám ji v hlavě už pár dní a ještě nějakou dobu budu...
A ta obálka!
Silný, čtivý příběh o samotě člověka mezi lidmi. Příběh, který ve vás bude doznívat ještě dlouho po přečtení.
Au! Toto bylo opravdu bolestné čtení. Z každé věty knihy táhne odporná atmosféra, která naplňuje rodinu hlavní hrdinky. Nepřestává mě udivovat, jaké může matka dělat rozdíly mezi svými dvěma dcerami. Už to, jak je oslovuje, Katuško a Baruno, mluví za vše.
Petra Dvořáková umí skvěle psát texty, ze kterých vám sice nebude dobře, ale předají vám hodně. Hned po dočtení knihy, jsem chtěla svoji maminku obejmout a za vše jí poděkovat.
Přečteno na doporučení. Až tolik to mnou neotřáslo, jak jsem si myslela, podle reakcí ostatních. Zahrada se mi líbila mnohem víc.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Vrány
Kniha Vrány je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 4 971x |
| Čtenářské výzvě | 1 620x |
| Doporučených | 359x |
| Knihotéce | 672x |
| Chystám se číst | 1 180x |
| Chci si koupit | 326x |
| dalších seznamech | 17x |
Mě se kniha moc líbila a byla moc smutná.