Vongozero
Jana Vagnerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/161671/bmid_vongozero-rusko-suzuje-epidemia-poslednou-nadejou-je-zamrznute-vongozero-161671.jpg
4
153
53
Vongozero série
1. díl
Rusko sužuje epidémia. Poslednou nádejou je zamrznuté Vongozero. Čo sa stane, ak raz obrovské územie Ruska zasiahne epidémia vírusu, proti ktorému neexistuje vakcína? Do karantény sa najprv dostane trinásťmiliónová metropola Moskva, a potom krajinu ovládne ťažká, smrteľná choroba. Aňa, ktorá s rodinou žije neďaleko mesta, sa márne pokúsi odviesť z uzavretej štvrte matku. Náhla smrť matky aj ďalších Moskovčanov predznamenáva začiatok novodobej apokalypsy. Hŕstka ľudí vrátane Aninej rodiny sa rozhodne zachrániť útekom na ostrovček jazera Vongozero, ukrytý v severskej tajge. Pôvodne plánovaná dvojdňová cesta autami sa zmení na dvanásťdňové zúfalé putovanie so smrťou v pätách. Uprostred chaosu hŕstka obyčajných ľudí bez zvláštneho vybavenia bojuje o život, vzdoruje panike a rabovaniu. V každom okamihu sa musia rozhodovať tak, aby prežili a zoči-voči obrovskej tragédii nestratili ľudskosť. Už niet nijakých záruk, nijakej obrany, nijakej pravdy – okrem tej, ktorá umožní prežiť... celý text
Přidat komentář
Dlouho jsem knihu měla doma a nechtělo se mi do ní, nakonec se tedy podařilo. Je to vlastně popis cesty skupiny lidí do vytouženého bezpečí poté, co vypukla pandemie a postupně ukončila způsob života na jaký jsme běžně zvyklí. O samotné pandemii, co ji způsobilo, odkud se vzala atd. se moc nedozvíme, příběh se více zabývá jejími následky jako je nedostatek potravin, paliva, nárůst nebezpečí a vlastně i rozpad civilizace. Postavy jsou dobře vykresleny, většina z nich moc sympatií nevzbuzuje. Příběh je napínavý a čtivý, rozdělený do krátkých úseků.
Po prvních pár stranách jsem se musel ujistit, v kterém roce byla kniha vydána, protože popis počátku pandemie mi připomněl zdejší covidové zmatky. Kniha má pro mě několik rovin. První je ryze faktická a tam exceluje. Popis země a lidí v průběhu smrtící pandemie byl podán bez příkras a v plné brutalitě tak, jak by asi opravdu probíhal. Lidi by se pozabíjeli pro litr benzínu, nebo kilu cukru. Druhá je styl vyprávění. Tam už jsem to musel trochu kousat, protože autor je žena a popisuje události z pohledu ženy. Na mě tam byla až záplava niterných myšlenek hlavní hrdinky, jejích panik, strachů a depresí. Muž by asi řešil cestu, množství paliva, jídla, munice, léků. Tahle žena řeší neustálé obavy o dítě, muže. Řeší neustálá dilemata, která pro jejich přežití vůbec nejsou důležitá. Ale beru, že je to aspoň změna. Třetí rovina je mentalita ruských lidí obecně. A tam už mi to opravdu lezlo krkem. Na tohle asi opravdu nejsem nastavenej. Pozor spojler. Pobavila mě scéna kdy vojáci přapadnou Leňu a ukradnou mu televizi. V době kdy je jasné, že co nevidět vypadne elektřina a i kdyby ne, tak televize stejně nebude nic vysílat. Člověku by se skoro zachtělo začít věřit tomu, že ruští vojáci na ukrajině opravdu strkali ukradené myčky do bitevních vrtulníků. Dávám tři *
Ďalšia kniha z našej rodinnej knižnej výzvy, ku ktorej by som sa asi sama nikdy nedopracovala, no táto ma zatiaľ najviac bavila. Spôsob akým autorka poňala začiatky neznámej epidémie ma vtiahol do deja veľmi rýchlo. Dynamický dej, miestami celkom hrozostrašný, zaujímavé postavy, napínavé až do konca.
Mě to bavilo. Napínavé, děsivé, vtáhlo mě to do děje.
Zajímalo by mě pokračování. Na "goodreads " má pokračování pod názvem Živí lidé hodnocení 4 hvězdičky. Tak aspoň jsem si k tomu přečetla recenze,u nás to už asi nevyjde.
Bavilo ma to čítať. Veľa akcie v tomto príbehu síce nie je a pandémia je skôr dobre vytvorenou kulisou, no mne sa príbeh páčil. Autorka nám ponúkla skôr pohľad do psychiky jednotlivých postáv a pre mňa to bolo dostatočne zaujímavé. Kniha určite stojí za prečítanie.
Pro mě docela zklamání. Skoro žádné napětí, spád, což by člověk od takové knihy asi čekal. Postavy nepříliš sympatické, ploché. Zvláště jedna apatická mě dost štvala. Závěr také nic. Klidně mohla být o 200 stránek kratší. Prostě dost nuda.
Nebyla to taková ta kniha, která vás nutí stále číst dál a dál, takové lážo - plážo čtení, chyběla tomu prostě šťáva. Chvílemi jsem měla pocit, že mě z toho věčného dřepění v autě už bolí celé tělo a měla jsem potřebu odložit knihu a jít se radši protáhnout . A musela jsem se pousmát, když jsem se konečně dopracovala k tomu, že Miškovi je 16 let, poměrně dlouho jsem žila v tom, že mu bude tak 6 - 8 let :-)
Prvý krát som ju čítala dosť dávno a prišlo mi to také desivé. Teraz som si ju prečítala už v čase pandémia. A asi ešte viac desivejšie. A dočítavala som ju už v čase nakazenia, s teplotou v posteli....
Viděla jsem seriál K jezeru a potom četla knížku, kniha se mi líbila, doporučuji !!!! Ale také doporučuji podívat se na seriál K jezeru, už jen pro to co dokáže udělat scénárista s knižní předlohou, kniha i serál jsou moc hezké, ale v současné době covidové mi běhal chvílemi mráz po zádech. Před covidem bych Pandemii brala jako sci-fi ale teď je všechno možné.
(SPOILER) Kniha mě zatáhla do děje a já byla moc ráda, že jsem ji nečetla v březnu 20, kdy ji nějaká dobrá dušička nabídla ke čtení jako vhodnou do dané doby. Samotný příběh se mi zdá v poměru s tím, co se děje, přehnaný, přesto jsem přes celé Rusko cestovala v jednom ze čtyř aut společně se skupinou 11ti lidí Jen moje slovo nemělo platnost, jinak by se poučili a nevystupovali všichni z aut. No nakonec jsem doputovala společně na ostrov záchrany. Jenže kniha v nejlepším, pro mně, skončila. Přivítala bych pokračování. Za super čtení i krásnou obálku dávám 8 hvězdiček.
Na Netflixu jsem sledovala seriál "K jezeru", který se mi líbil - tak jsem si našla knižní předlohu. Za mne - seriál byl lepší, má i trochu jiné postavy a přišel mi pravděpodobnější, ale původní příběh paní Vagnerové také není špatný. Trochu mu chybí konec - vypadá to na úmysl napsat i druhý díl, rozehrané drama by tu bylo: pokud ale vím, druhý díl napsán nebyl a nebude.
Před rokem bych po takové knize nesáhla a určitě by mě nebavila.
Postavy v knize nejsou zrovna sympatické. Často jsem nesouhlasila s jejich jednáním, například u cisterny. No ale nikdo neví, jak by se v takové situaci zachoval, každému jde jen o přežití. A třeba nás to jednou čeká taky..
" Pocit bezpečia, ktorý sme mali, kým sme sa viezli pustým nočným lesom, žiaľ, nevydržal dlho-neprešli sme ani desať kilometrov, keď sa v diaľke opäť zamihotalo elektrické svetlo. Ľudia, ľudia, premýšľala som a smutne som sledovala cestu, ako je vás všade veľa, ako je vás plno, ako husto bývate a nikam sa pred vami nedá utiecť, nech by sme odišli akokoľvek ďaleko."
P.S. Ak by som túto knihu čítala skôr, nevedela by som, čo je to rúško...
Za devatenáct korun jsem si před časem koupila knihu - a to je teda něco. Už anotace knihy čtenáře připraví na to, co bude následovat na stránkách knihy. Zajímavá četba.
Jelikož velmi ráda čtu vše postapokalyptické a katastrofické, tak toto jsem nemohla vynechat. Kniha mě bavila právě kvůli takové obyčejnosti, která je vícekrát zmiňovaná. A už jsem jí dokonce četla i dvakrát :-)
Takové civilní - musím říct, což není negativní. Je to vlastně pozitivní. Dokázal jsem se vcítit do hrdinů postapo knihy, asi poprvé. Umím si sám sebe představit v těch situacích. Jak někdo psal níže: "žádní hrdinové". Přesně tak. Normální lidé v těžké situaci.
Doporučuji :)
Neobyčejný (nikoliv nereálný) příběh obyčejných lidé. Žádní superhrdinové a nepřemožitelní intelektuálové, ale lidi jako my všichni, se svými životy, starostmi, problémy a tajemstvími. Proto se mi příběh líbil. Svou přirozeností. S hlavní postavou jsem se ihned identifikovala a proto jsem knihu zhltla jedním dechem.
Jako jediný nedostatek vidím spoustu gramatických chyb, které nebyly před vydáním knihy zrevidovány a opraveny. Na síle příběhu to ale nic neubírá.
Me se to libilo. Hrdinka mozna byla obycejna,nicim nezajimava, jak tu nekdo podotkl. Asi prave proto me to bavilo - uplne obycejni lide,v ne az tak nemoznem pribehu.
Na jednu stranu příjemně pomalé a civilní, na druhou stranu příliš pomalé a civilní. Road trip ruskou krajinou, kdy si hrdinové stanoví cíl a následně se k němu propracovávají, postrádá kapánek napětí. Přičemž konec nepřináší vyvrcholení příběhu, ale po abstraktním uzavření epizody vyznívá čistě do ztracena. Navíc je to celé pojato z pohledu ženy a vyprávění podle toho vypadá - i když prost milostných pletek, děj se vrchovatě šťourá v emocích a vtazích. Jana Vagnerová si však vyhrává s houstnoucí ponorkou něžného kolektivu, stejně jako s kolabující lidskou morálkou tváří tvář přežití. A právě tohle je na knize nejzajímavější.
Slabinou je ovšem technická stránka. Když přijde na celosvětovou pandemii, opomíjí autorka očividné důsledky přibývajících katastrof. Konflikt tak občas působí dojmem víkendové dovolené s drobnými obtížemi, což ještě podtrhuje neochota autorky postavám skutečně ublížit. V rámci postsovětské nátury jsem tedy čekal drsnější počtenou. To ale evidentně nebylo úmyslem.
Štítky knihy
apokalypsa pandemie zfilmováno – TV seriál postapokalyptické romány
Kniha Vongozero je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 199x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 135x |
| Chystám se číst | 75x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 5x |
Ruské spisovatele mám ráda, oblíbila jsem si díla Ludmily Ulické a Moskvu 2042 jsem přečetla skoro jedním dechem (ta je ale od jiného autora). Tady se ale skoro nic nedělo a kniha byla v podstatě utrpení, žádné zvraty, nic, neodsýpalo to... Ruský apokalyptický thriller jsem si chtěla přečíst, tady to ale fakt nešlo, a žádné mezinárodní ocenění na tom nic nezmění.