Vona

Jestli někdo opravdu umí psát, je to Petra Klabouchová!

Kniha Vona se opírá o skutečné události, jak už je to u autorky zvykem:) musím se přiznat, že i když mi při čtení Ducha Pankráce bylo zle, tady to autorka povýšila na další level a já si během čtení říkala "panebože proč tak příšernou věc čtu" takhle..kniha je to skvělá, ale asi neexistuje jiná kniha, ve které bych nenáviděla úplně všechny muže.. příběh se vám nebude číst snadno (pokud nejste stejný magor a psychouš jako muži v této knize), zároveň budete hrozně moc doufat, že se ten vzorec "předáváme si z generace na generaci tenhle zvrácený model chování, protože nás to nikdo nenaučil jinak" někdy přetrhne, že ještě existuje naděje..

Náročné, bolavé, nepříjemné čtení. I přes to bylo v knize několik silných a svým způsobem krásných momentů - třeba ty scény s vlky.

Co si z téhle knihy odnáším za pocity?
Že by bylo skvělé, kdyby se každý z nás do tohoto světa narodil vybaven laskavostí a empatií,,to se ale bohužel nikdy nestane..

Určitě je za mě důležité upozornit na to, že se v knize objevuje téma domácího násilí, tak prosím zvažte, zda se do knihy pustit, pokud by ve vás toto téma mohlo otevřít staré rány,

Petra Klabouchová je sadistka milá Leno, už to vím.
Komunisté by jí žádnou knihu nevydali pro jistotu by ji zavřeli , nejlépe na Pankrác.
Ve středověku by ji upálili a prokleli její rod čtyři generace dopředu i zpátky.
A my její knížky kupujeme a čteme Leno , ba přímo hltáme.
Týrání žen , dětí a zvířat . Hnus a hnijící maso , hlad , nenávist a zlost.
Knihu mám s podpisem autorky.

Pro mě příliš bipolární. Obětavé a obětované ženy a proti nim naprosto zlí chlapi.
V závěrečných kapitolách moc patosu.
Kniha nadprůměrná, ale není pro mě.

Příběh je zajimavy, sila prirody, lidska vytrvalost, ale i lidska nenavist a ukazka, ze vychova dokáže udělat spoustu dobreho i zleho...
Občas jsem se trochu ztracela o kom je vlastne pribeh, ale kniha je ctiva a za přečtení stoji...

Živý prostor šumavských kopců, jejich hlubokých lesů, hor sněhu a drsné izolace vytvořily jedinečnou atmosféru nezapomenutelnému (i když bys chtěl) a pořádně mrazivému příběhu...
"Do své říše nás vejít nech,
té nejkrásnější z divů všech..."

Vona ... je zvyklá poslouchat a omlouvat se.
Ona ... je nadaná vyprávět, I když se jedná o brutálně zvrácený a zároveň brilantně uhrančivý příběh.
Vona ... běhala s vlky - bezbožná ... "vona si pro tebe přijde" ... ženská bláznivá.
Ona ... vládne slovy, krásnými a zároveň emočně drásavými, co řežou, pálí, způsobují bolest.
Vona ... je symbolem žen (dej si pozor!) - nebezpečných.
Ona ... napsala ten příběh ...
- o pasti - v níž jejich životy uvízly;
- o čekání - na změnu;
- o strachu - cokoli změnit;
- o vině - neobhajitelné, mučivé, ničivé!
Vona ... se vymkla té absurdní zvrhlé síle.
Ona ...ji brutálně realisticky pojmenovala.
Vona ... za to zaplatila!

"Prach jsi a v prach se obrátíš."
... život tu přestal mít logiku, někdy se totiž i slova chovají jako pominutá!

Petře Klabouchové se podařilo napsat unikátní příběh rozprostřený do dvou časových rovin,
do dvou světů - v obou strach!

dokonalé, syrové, opravdové...nějak ani nevím, co napsat

Pohnutá historie, drsná příroda a kruté podmínky jsou živnou půdou pro drsné, kruté lidské bytosti. Spíše krutější, protože pokud přežijí, pocit moci je nemilosrdně opřede svými pavučinami. Je to opět Šumava, která rozsévá bázeň a dává vzniknout pověrám, navíc v době patriarchální, předsudky zatemněné společnosti. Ale je to opravdu jen nemilosrdně krutá příroda, která stojí u zrodu zdejšího zla? Pravdou je, že zlo plodí zlo. Dokáže ale skutečně zlomit každého jednotlivého člověka? Petra v tom má zdá se jasno.

Autorka nás přivádí do historie poloviny 19. století, kdy na Cimrukách pod Hutským štítem třeskutá zima uvěznila a uzamkla obyvatele šumavských hvozdů v chalupách. Přívaly sněhu, mrazu, hlad, strach, nenávist.... šílenství. V jejích románech se nadějí, radostí, neřkuli štěstím šetří, resp. se jí vůbec nedostává. Zde je člověk hříčkou temného osudu a genetické zátěže. Zátěže, jejíž příčinou i následkem je, musí být žena. Vona. Matka, dcera, manželka, dítě. Generace za generací. Ta, která ví, ta, která chápe, léčí a rozumí jazyku a léčivým zázrakům přírody a jejích vlčích obyvatel. Ta, koho musí muž potrestat. Ano, Klabouchová nepochybně psát umí. Umí vykreslit atmosféru situace, umí vyvolat napětí i emoce. Jen v tomto příběhu bych preferovala o něco střízlivější formu. Příběh založený na skutečné události je hororový a děsivý sám o sobě.

Zajímavě psaná kniha - většinou vyprávěním. Přírodní zkáza odráží těžký život na horách, ale napsat o tom horor na tolik stránek s detailním popisem tolika zvráceností.... Bohužel častokrát jsem si říkala během čtení, z6e tohle nemohl napsat zdravý člověk.

Od autorky jsem přečetla Anglickou zahradu, Ignis, fatuus a Ducha pankráce. Ale tenhle příběh na mě byl chvílemi až moc - ta nenávist a násilí vůči ženám, dětem. Za mě bohužel ne. I když skvěle napsané - jako vždy.

Četla se výborně, v myšlenkách ji budu mít dlouho. Kde se v lidech bere tolik zloby? Propracované zatížení rodové linie zlobou vůči ženám. Nechápala jsem chování postav vůči ženám, dětem...strašné. Malinko mne uklidnil konec. Dopadlo vše dobře?

Představa toho, že jsem někde uvězněná pod sněhem a není jak se dostat pryč je neuvěřitelně klaustrofobní a depresivní. Kniha to byla fajn. Určitě stojí za přečtení.

Já tuhle knihu ani hodnotit nechci. Každopádně vím, že autorka už v tomto románu šla za tu mez, kterou jsem ochotný akceptovat, a do žádné další knihy od ní se nepustím.

Nedejte se odradit. Vona se čte výborně a je výborná! Pokud někdo čte romantiku s jednoduchým dějem, asi to nedá. Pro nás milovníky thrillerů je to "pohádka". Po delší době kniha, kterou jsem četla doslova každou volnou minutu.

Těžké téma.

Beznaděj, zmar a naprosté pohrdání ženami čiší z každého řádku.
A i když geny nevychčíš, tak matka příroda je mocná čarodějka. Naštěstí.

Opravdu se to nečetlo lehce, a místy si to člověk ani nechtěl představit, ale doporučuji.

Šumava patří mezi má srdcová místa, ale v minulosti tam musel být život opravdu tvrdý. Vůbec jsem neměla ponětí o takové tragédii, která se tam v roce 1841 odehrála, a to určitě nebyla jediná rána zasazená tomuto nehostinnému kraji v běhu dějin. Příběh je opravdu hororový, ale nejvíc mi trhaly srdce pasáže s vlky. Skvěle napsáno, oceňuji autorčin propracovaný styl psaní.

Tak tohle není žádná oddychovka. Příběh se odvíjí od dávné tragické zimy, která na Cimrukách vyplenila půl osady a druhou půlku dohnala k šílenství. A jeden z přeživších, malý Anton, pak svou hrůzou a nelidským činem poznamenanou osobnost předává dál, a rod psychopatů se tak vine staletími až do současnosti. V reáliích krásné a drsné Šumavy se v životech jeho potomků odehrává horor provázený vlky.
Příběh je podaný dvěma vypravěči ve dvou časových liniích. Když jsem se po počátečním chaosu zorientovala, už jsem se neodtrhla. Paní Klabouchová píše mistrovsky.

Silný příběh, který se díky skvěle vykresleným popisům zmaru dostane človeku pod kůži. Ne neni to lehké čtení, človeku je místy úzko. Nejdříve docela trvá, než se diky střídání časových línií človek dostane do děje, ale zhruba od poloviny kniha nejde odložit. Jsem chtěla posekat trávník a místo toho jsem neděli strávila s touhle knihou.

Tak to byla síla. Otřesný a drsný příběh z Kozích Hřbetů - Cimruků na Šumavě. Krutá zima roku 1853 a prokletý rod spojený s matkou vlčice Brétou. Obě dějové linie byly plné šílenství, zoufalství, bolesti, nenávisti a zla. Zpočátku jsem měla problém se v ději zorientovat, ale druhá polovina knihy se nedala odložit. "Prostě je nikdo nenaučil cítit něco k jiné lidské bytosti. Byli si cizí jako cestující ve stejném vagóně. Chvíli spolu popojeli životem a nic víc. "

Moje první kniha od Petry Klabouchové, ale určitě ne poslední. Umí psát tak, že vás příběh nepustí ani po poslední stránce.

Z Vona ze mě po celou dobu dýchala hlavně zlost, bolest a zmar. Je to jedna z těch knih, které člověk dočte, ale ještě dlouho potom mu zůstávají v hlavě. Pro lásku matky a šílenství…

S vlky to začalo, s vlky to skončilo....