Dešťová hůl

od:


KoupitKoupit eknihu

Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/294939/destova-hul-HCr-294939.jpg 4.2468
Série:

Volná „venkovská trilogie morálního neklidu“ (3.)

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (123)

Přidat komentář
Měňavka
06. listopadu

Opět výborné!

ivusse
04. listopadu

Četlo se to pěkně, ale čekala jsem víc...

mahdal
28. října

První seznámení s tímto autorem a myslím, že se mi docela zalíbil. Příběh kolem půdy ohraničený milostnými zvraty jednoho páru byl napínavý. Vyprávění mělo spád díky napínavému ději kolem machinací s polnostmi, půdou. Na druhou stranu mi připadalo, že autor do příběhu přidává zbytečné okliky, které retardují děj. Ocenil bych větší přímočarost příběhu i na úkor počtu stránek.

Stále jsem na pochybách ohledně stylu autora - příběh se četl takřka jedním dechem, autor (potažmo vypravěč) dokáže zaujmout, ale ještě jsem si nestihl vyhranit názor na autora jako takového. K tomu budou potřeba asi přečíst další knihy od tohoto autora, popřípadě přečíst celou trilogii.

Glivuska
26. října

Kniha se mi líbila, Hajíček je rozený vypravěč. Téma bylo jako vždy trochu smutné, ale do poslední stránky napínavé. Nemůžu se zbavit pocitu, že Hajíček zkrátka umí lépe ženské charaktery než ty mužské (proto se mi líbila více Rybí krev). Dle mého byl začátek poněkud rozvláčnější, než musel být, proto jen 4 hvězdičky.

Blue
22. října

Je to příjemné a velmi kultivované čtení, v tom je Hájíček spolehlivý. Jenom si nikdy nejsem jist, jakou roli jednou autor zaujme v učebnicích literatury. Bude brán jen jako autor kvalitní četby, nebo i jako jeden z dobových klasiků? Na to mi jeho texty přijdou příliš "lehké". Ale kritikou je oceňován, viz udělená neudělená státní cena za literaturu, takže kdo ví.

Sasanka173
22. října

Super. Čtivé a zajímavé téma.

ajla5
03. října

Znovu krásné popisy lidí, krajiny, života...

Vik40
02. září

Rád jsem si přečetl.
Dobře se čte.

Petruš999
09. srpna

Poslední díl trilogie mě nezklamal.Četla jsem opět jedním dechem, zajímavé téma, popisy pocitů i krajiny kolem mých rodných Vodňan, do kterých se dá snadno vcítit.

Jaruš7
31. července

Příběh zaujme svým jakoby bojem s větrnými mlýny, který se musí vyplatit, alespoň pro pocit čistého svědomí. V podstatě mravní hodnoty (členství v indiánské skupině, kde si nové indiánské jméno si musí člověk zasloužit), určují postoj k nepravostem, i za cenu bitek a nepřátelství.
Pokora a citová nostalgie k životu na vesnici otvírá pohled na historii, který není ten s popularitou. O to víc je zajímavější.
Dešťová hůl - je šamanská na přivolání deště, neboť dutá a jako přesýpací zní jako kapky životodárné vláhy.
Líbila se mi a bonusem mi bylo načtení od Martina Pechláta - bezkonkurenční 5*+

bigbabe
05. července

Z těch tří z trilogie se mi četla asi nejlépe.

Joges
30. června

V psaném textu Hájíček stále vede. Kniha se čte dobře, takže není téměř co vytknout, jen námět mě tentokrát příliš nezaujal. Příběh se tak nějak táhne a vleče, omílá se stále dokola to stejné jako Tereza, kamarádi, vztahy, dědictví, nespavost a zase Tereza. Bylo tu ale i několik dobrých motivů, které mohl autor více rozpracovat, jistě by pak byla kniha zajímavější.

jitka5151
21. června

Skvělá kniha. Stejně jako Rybí krev a Selský baroko. Styl psaní Jiřího Hájíčka mě prostě baví. A navíc se děj odehrává v jižních Čechách, které mám moc ráda.

bosorka
11. června

Přečteno během víkendu, čtivost Dešťové holi rozhodně nelze upřít. Ale stejně jako v Rybí krvi i tady mi něco chybělo, něco možná přebývalo a něco vadilo. Téma nebylo nezajímavé, čachry s pozemky, život na vesnici, touha po dítěti, nespavost, krize středního věku, spojitost s půdou, rodnou hroudou, to vše zpracované do ryze českého příběhu. Přišlo mi to ovšem vysoustružené tak nějak nuceně, až neživotně. K tomu postavy, které mi extra neseděly, Zbyněk se svojí umanutostí, protivně odtažitá Tereza, osazenstvo vesnice rovnou vykresleno tak, že člověku musí být nutně nesympatické. Ač téma působilo, že by mohlo být silné a do hloubky sahající, nakonec jen tak běželo po povrchu. O kousek lepší než Rybí krev.

petrucha86
10. června

Lepší než Rybí krev, ale Selský baroko to nepředčilo. Opět zajímavý námět zpracovaný čtivou formou. Jen si nemůžu pomoct, ale snad zatím žadná postava z hájíčkovo tvorby mi nebyla sympatická!

knih.sasa
01. června

Opět pěkná, napůl vesnická próza z jižních Čech. Velice dobře se čte. Nestrhlo mě to jako Rybí krev, ale doporučuji. Pěkné téma - člověk se poučí o katastru nemovitostí, pokud by nevěděl co je elvéčko a pod. Poučení je skryto i v čachrech machrech, které jsou na vesnici trochu víc vidět, ale zametají se pod koberec, aby tam člověk prostě mezi nimi mohl žít. Líbí se mi děj zasazený do Českých Budějovic, líbí se mi vypravěčský styl autora. Druhé nosné téma - touha po dětech a osamocení, i když člověk nežije zrovna sám, k těm skoročtyřicátníkům nějak patří. Buď je tam dítě nebo je tam touha po nich. Hájíčka mám ráda pro jeho zobrazování všedních věcí, dialogů i promluv k sobě sama, které uskutečňuje mnoho z nás, troufám si říct, přesně tak, jak je zachycuje autor. A vyhovuje mi děj zasazený do českých reálií. Je to milé čtení, ačkoliv z něj chvílemi sálá beznaděj, smutek a zklamání. I tady se hlavní hrdina nakonec rozkouká a nevzdá.

EmiClare
29. května

Krása, málokdo umí takto jemně předat pocit naděje.

pajaroh
20. května

Typický Hájíček - výborné téma, špatné zpracování. Tentokráte k tomu ještě přidal nemístně sladký závěr, stejně tak nevysvětlené odbočky např. k jihočeským Lakotům - už jen s tímto nápadem by se tak krásně dalo dál pracovat a rozvíjet jej (a zůstalo u rozpačitého výkřiku). Ten nevyužitý potenciál témat mě u Hájíčka vždy rozčílí, ale objektivním pohledem musím uznat, že je to minimálně průměrná kniha, a kdyby se autor trochu snažil nebo své dobré nápady převyprávěl někomu spisovatelsky zručnějšímu, z Dešťové holi, Selského baroka i Rybí krve by byly poklady naší literatury.

MichelleS
17. května

Dešťovou hůl jsem si užila, byla jsem zase doma. Příběh, jaký se mohl stát komukoliv, uvěřitelné postavy a osudy. Ta "detektivní" pozemková zápletka mě sice nezaujala, ale brala jsem ji jen jako jeviště, na kterém se můžou rozjet vztahy jednotlivých aktérů.

EmmaKrizova
06. května

Tato kniha mi trochu připoměla seriál Báječná léta. Tolik sentimentu, to já nemám ráda, zabírá to místo jiým, důležitým věcem. Z linky okolo pozemků se dalo vytěžit trochu víc, a kniha by byla dokonalá.

Kmotr99
05. května

Kniha se četla sama, ale týden po přečtení nadšení jaksi vyprchalo. Mám takový těžko definovatelný dojem, jako by Hájíček jen klouzal po povrchu a na dřeň se nedostal. Za pozornost ale Dešťová hůl přesto myslím stojí.

wosch
03. května

Hledání sebe sama, které nakonec vyzní do ztracena...

Eremites
19. dubna

Po Rybí krvi, která se mi líbila (byť s určitými výhradami ke způsobu psaní autora) jsem s nadějí a navnaděna sáhla po jeho dalším románu.

Ovšem tentokrát Hájíček vaří z vody - hodně kalné a blátivé k tomu...

Pozor, možné spoilery...
Sledujeme příběh Zbyňka - chlapíka, který vlastně neví co v životě chce. Z rodného venkova odešel do města. Od své venkovské (lehce prostinké) lásky k umělecky založené vzdělané ženě, se kterou kromě manželství a rodiny buduje bydlení ve starém městském bytě. Což ovšem po deseti letech shledává prázdným a nudným.... A v této chvíli se začíná odvíjet takřka detektivní příběh - který by možná byl napínavý a zajímavý, kdyby ovšem nebyl založen na základní neznalosti problematiky.
Sto ran holí (dešťovou či dubovou, to je jedno) autorům, kteří se ani nenamáhají zjistit si základní informace o oblasti, která je v jejich příběhu klíčová!

Vskutku nemusím být odborníkem či snad dokonce "profesionálem v oboru" - jak je nám hlavní hrdina opakovaně představován - abych věděla, že změna územního plánu se řídí určitým zákonem a přesně danými postupy, které opravdu nelze tak jednoduše obejít. Už jen proto, že tu změnu neprovádí úřad malé venkovské obce, ale obec s rozšířenou působností. Tudíž nám předkládaný zločinný motiv, kterak se místní buranské zatupitelstvo mini obce jen tak mimochodem neohlášeně sejde a odhlasuje si změnu územního plánu, kterážto je hnedhle platná, se dostává do roviny fantasy či sci-fi, což (předpokládám) autor neměl v úmyslu. Děj příběhu se odehrává dle autora v roce 2015 a tento zákon o výstavbě a územním plánování v té době již platil opravdu dlouho. Takový diletantismus mne prostě uráží...

A odhlédnu-li od faktických chyb celého příběhu a zmateného hlavního hrdiny, vykresluje Hájíček ostatní postavy a situace tak neskutečně černobíle, až to bolí. Zatímco v Rybí krvi byli i hrdinové z vesnice minimálně průměrného IQ, tentokrát o tom lze pochybovat. Oslovují se zásadně jako "Bohuna" a "Evina" (že by inspirace v Troškových Slunce seno....?), jsou veskrze závistiví, jednodušší, chamtiví, případně alkoholici či gambleři. Naopak městké osazenstvo příběhu je zhýčkaná intelektuální sebranka popíjející víno každý večer a tlachající zásadně jen o umění. Ach jo...

A dalších sto ran holí bych autorovi udělila za ten konec - něco tak přeslazeně uměle kýčovitého muselo dát opravdu hodně práce vymyslet - pokud se ovšem jednoduše neinspiroval v nějaké profláklé telenovele či u Rosamunde Pilcher...

Kerberos
02. dubna

Lepší než předchozí dva díly.Velmi čtivé přečetla jsem za jeden den.

Gabi13
16. března

Nadšení. Pro mě zatím nejlepší Hájíček. Zraje jako víno. Postavy a jejich podoba je velmi dokonale popsána. Celý příběh ma děj který vás vtáhne, ale da i prostor na zamyšlení se.

Эva
13. března

Pro Jiřího Hájíčka mám slabost a jeho knihy si nikdy nenechám ujít, ale... Rybí krev byla prostě lepší. Přestože se mi kniha líbila, něco mi chybělo. Neztotožnila jsem se s žádnou postavou, všechny mi byly hrozně cizí a ne moc sympatické. Některé pasáže knihy mi přišly úplně zbytečné a vůbec jsem nepochopila, proč vůbec v knize jsou. Autorův talent je nezpochybnitelný a těším se na další knihu, ale trošku zklamání, no...

čekanka13
13. března

Vynikajíci kniha, velmi se mi líbila.

dagmar7365
27. února

První kniha od Jiřího Hájíčka a určitě to nebyl promarněný čas, protože Jiří Hájíček umí. Umí zachytit na papír ten neskutečně ubíjející pocit Zbyňka ze života, který dosud vede, pocit nicoty, prázdnoty, jak on říká "vykořeněnosti". Tu neskutečnou únavu z toho, že nemůže spát. A to vše na nemnoha stránkách. Tuto krizi středních let přetne náhodný kontakt na Bohunu, jeho dávnou kamarádku z dětství, první lásku, jejichž životy se ovšem na mnoho let rozešly. A opět v postavě Bohuny Jiří Hájíček až téměř hmatatelně vykreslil ženu středních let "uvězněnou" na rodinném statku, ze kterého už mnoho nezbývá, pečující o starého dědu a snažící se ze všech sil vypomoci alespoň své dceři k lepšímu životu. Zbyňka požádá o radu ohledně pozemků a tím se rozběhne téměř detektivní práce, která převrátí Zbyňkův život naruby a současně mu alespoň na chvíli dává smysl.
Z románu Dešťová hůl je poznat, že Jiří Hájíček důvěrně zná život na vesnici s veškerými jejími drobnými specifiky, vazbami a sítěmi, kdy si každý vidí až do talíře. A umí to předat dál.

intelektuálka
17. února

Spisovatel se trefil do mého čtenářského vkusu - rozumím touze opustit velkoměsto: "Kup si kus půdy. Zasadíš si tam stromek, naseješ tulipány nebo mrkev, v létě si tam lehneš do trávy, budeš se dívat na hvězdy a usneš a probudí tě až rosa"....
Hledáním svého zakotvení prochází Zbyněk několika krizemi..
A k tomu krajina Jižních Čech a venkovské prostředí..
Moc se mi líbilo a doporučím.

MaroCZ
01. února

Být o třetinu kratší,dám čtyři hvězdy... :-)