Voleman #02
Jiří Grus
Druhý díl původního komiksu kreslíře Jiřího Gruse, držitele komikové ceny Muriel (kresba) za rok 2007. VOLEMAN opět vyráží do ulic Hlavního města! Nové události začínají nejednoznačného hrdinu z pražských Holešovic vykreslovat v jasnějším světle. Záhadná postava ze schodiště zasahuje do děje. To, co se Voleman snaží skrýt, vyplouvá nečekaně na povrch. Zdánlivě bezproblémový víkend vystřídá pondělí plné pochybností. Voleman svými tajnými výpravami začíná přidělávat čím dál větší starosti nejen Marii, ale také generálu Zornovi a jeho pomocníkům v čele s Přespolníkem. Rovněž záměry Skupiny Neznámých Bohů se jeví jako značně podezřelé. Stabilita polarizační osy narušena. Marie začíná pátrat na vlastní pěst...... celý text
Přidat komentář
Voleman pokračuje v krasojízdě a druhej díl je ještě lepší než první. Zatímco v jedničce jsme se s každou postavou jen letmo seznámili, tentokrát pozornost tolik neskáče z místa na místo, a je tak víc prostoru pro všechny i pro příběh. Dozvíme se něco víc o tom, co Voleman dělá vždycky, když se na pár hodin vypaří od své přítelkyně Marie, a potěší i fakt, že některý postavy a kreatury, který jste v prvním dílu mohli chápat čistě jako výplň jakési halucinační vsuvky, vlastně nejsou neskutečný a hrajou určitou roli (a podle všeho v tom budou pokračovat i nadále). Co se týče kresby, už v jedničce byla výborná, hlavně pokud šlo o postavy a jejich mimiku, ale mám pocit, že v tomhle dílu si Jiří Grus dal o něco víc záležet se zpracováním prostředí a taky s vymýšlením zajímavějších úhlů pohledu a rozvržením panelů. Sečteno a podtrženo: ďábelsky zábavnej komiks!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nitro těžkne glycerínem |
| 2012 |  Ve stínu šumavských hvozdů |
| 2015 | Drak nikdy nespí |
| 2009 | Aargh! Havraní speciál |
| 2010 | Volemanovy příhody |
Kniha Voleman #02 je v
| Přečtených | 9x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 2x |
O nic větší nadšení než z jedničky. Kresebně parádní, ale obsahově je to pro mě stále velký úlet. Ačkoliv se vyprávění drží víc při zemi a je trochu obšírnější, já osobně bohužel stále příliš nechápu souvislosti. Tentokrát nemám na mysli etudy z reality, jako kdo je kdo a proč je takový jaký je, ale všechno to metafyzično, jímž Jiří Grus příběh prošpikoval a které tu možná hraje nějakou významnější roli (nebo možná taky ne). Autor zkrátka automaticky počítá s tím, že se čtenář naladil na stejnou vlnu, a jestli ne, ať si jde raději koupit nové dobrodružství Čtyřlístku.
Tvůrčí svoboda jinak výtvarníkovi evidentně svědčí, protože to, co na papíře předvádí, vysloveně nadchne nápaditostí, včetně perfektně vykreslených emocí a skvěle zvládnutého situačního humoru. Se scénářem už to taková sláva není, alespoň v případě takového zaprdlého morouse, jako jsem já. Ovšem kdybych si dal týdenní maratón Sklepáků a Monty Pythonů, vnímal bych pak všechno kolem Volemana pravděpodobně mnohem přirozeněji.